5 čínských filozofů, které byste měli znát: Konfucius

„Třemi způsoby se můžeme naučit moudrosti: za prvé reflexí, což je nejušlechtilejší;
za druhé, napodobováním, které je nejjednodušší; a za třetí zkušeností, která přináší největší hořkost.“

V  sérii článků vás postupně seznámíme s pěticí klasických filozofů, kteří zanechali svůj otisk v historii čínského národa a stali se součástí čínského života i kulturního dědictví. Konfuciánství – čínský filozofický směr, který je v Číně aktuální do dnešních dnů – se vyvinul z učení čínského mudrce Konfucia. Konfucius (孔子)* se narodil v roce 551 př. n. l. v Čou (Zhou), státě Lu (Lu), dnešní provincii Šan-tung (Shandong), jako potomek velkého, nevzhledného, 63-letého vysloužilého válečníka Kchung Chea (Kong Hea) a jeho sedmnáctileté konkubíny.

* Odvozeno z Kchung Fu-c‘ (Kong Fuzi), doslova “mistr Kchung”

Jeho otec zemřel, když mu byly necelé 3 roky, a po jeho smrti ho manželky Kchung Chea vyhnaly spolu s jeho matkou**. Oba odešli do prosperujícího města Čchü-fu (Qufu). Konfucius, který byl neatraktivní, nešikovný a plachý, se lišil od ostatních dětí i svou neukojitelnou zvědavostí a láskou k učení. Pocházel z chudé rodiny a žil s matkou samoživitelkou. Musel sebou proto umět hodit, aby se uživili, a tak vykonával nejrůznější povolání, od pasáka krav po úředníka a účetního.

** Postavení Konfuciovy matky bylo ve srovnání se zbývajícími dvěma ženami nejisté, protože při sňatku Kchung Chea a jeho třetí manželky nebyla dodržena všechna tehdy uznávaná pravidla.

Jediným člověkem, který ho kdy miloval, byla jeho matka. Konfucius byl „mamánkem“ a její smrt (když mu bylo 23 let) oplakával tři roky. Sám ve světě, bez peněz nebo rodinných vazeb, měl jen své učení v říši, kde vládla hrubá síla, kde se bezohlední válečníci zmocnili země a zotročili její lid. Přálo mu však štěstí – jeden právě takový brutální válečník rozpoznal v tomto nevzhledném obrovi*** nadání a svěřil mu do péče své sýpky.

*** Podle legendy měřil Konfucius cca 9 stop a 6 palců (tj. asi 2,9 metru), pravděpodobně to bylo jenom o něco více než 6 stop (tj. něco přes 1,8 metru), ale pořád dost na to, aby se tyčil nad většinou mužů.

Avšak Konfucia přestal takový život bavit a snil o tom, že bude velkým ministrem. Vysedával v knihovnách města Čchü-fu, hltal historické traktáty a klasickou poezii a hledal klíč k budoucnosti Číny. Řešení viděl ve vzdělání – velkém množství vzdělání dostupném pro všechny. Neměl čas na třídní předsudky, kázal meritokracii, která by neschopné syny císařů postavila na roveň s obyčejnými lidmi a nadané syny rolníků povýšila na úroveň vládce. Jeho škola spojovala nejchudší a nejvýše urozené na společné cestě k tomu stát se „nadčlověkem“ – šlechticem ušlechtilostí povahy, nikoli jen vznešeným, urozeným původem.

Ale pro uskutečnění vážné změny potřeboval politickou moc. Zatím na něj panovníci jen pěli chválu, ale nikdo mu nenabídl dobré postavení. Až v roce 501 př. n. l. udělal mladý vévoda Lu (Lu) zvaný Ting (Ding) z Konfucia guvernéra, což mu pomohlo uvést své nápady do praxe.

Vedle nařízení, že chudé děti a starší lidé mají být živeni státem, provedl Konfucius také několik neobvyklých změn, např. rozkázal, aby ženy a muži chodili po opačných stranách ulice (jelikož žil odděleně od své vlastní manželky, možná na ni jen nechtěl narazit…).

Kázáním známého principu: „nedělejte ostatním to, co nechcete, aby dělali oni vám“ prosazoval silnou loajalitu vůči rodině, uctívání předků, respekt dětí vůči starším a manželek vůči manželům. Jeho vizí byla společnost v podobě koncentrických kruhů (pozn.: majících společný střed), které začínaly u „nadčlověka“ a postupně se rozšiřovaly na rodinu, sousedství, společnost, národ a dále na celý svět, protože věřil, že „dle příkladu lásky v jedné rodině, láska vyzařuje skrze celý stát; laskavost jedince se stává laskavostí celé společnosti.“

Avšak dychtiví válečníci nebyli nadšeni tímto mírumilovným reformátorem, který chtěl rolníkům dodat odvahy, aby se vymanili z poroby a zbohatli, a vymysleli jednoduchý, avšak účinný plán – poslat vévodovi Tingovi darem 80 krásných tanečnic. Reformy brzy zapadly do pozadí mysli horkokrevného (mačistského) mladého vládce a Konfucius Tinga opustil, putoval zemí dál a hledal nového knížete, který by nad ním držel ochrannou ruku.

Setkával se se směsí nepřátelství, a co bylo mnohem horší – lhostejností, a nakonec se ve svých 68 letech vrátil k vévodovi Lu, u něhož učil své žáky a sepisoval své milované básně a dějiny. V roce 479 př. n. l., ve věku 73 let, nejvlivnější myslitel čínské historie zemřel. Nevědom si svého vlivu, který měl mít na celou východní Asii, jeho poslední slova zněla jako zoufalá prosba: „Cožpak nepřijde žádný vládce, který by mě přijal za svého učitele?“

Zdroj: 5 Ancient Chinese Philosophers You Need to Know
Překlad: Darja Ždanová
Stylistická úprava: Alena Koutecká