Sebepoznání a meditace (8. díl): Svět jako rozkvetlé vědomí

Č  lověk je vědomím na cestě, v pohybu, vědomím toulajícím se ve světě, zdánlivě bloudícím v proměnách světa, vědomím, které jako by se ztratilo samo sobě, které ztratilo cestu k sobě, vědomím, které si hraje na to, že si samo sebe neuvědomuje.

Člověk hledající Pravdu je vědomí, které touží nalézt samo sebe, které se vrací samo k sobě, vědomí, které nachází sebe sama, které jde od sebe k sobě, vědomí, které si samo se sebou hraje hru na poznávání sebe v sobě. Proč to ale trvá tak dlouho a proč se nám to vždy nedaří, když od sebe k sobě přeci není vůbec žádná vzdálenost, když jsme sami sebou vlastně pořád? Když tedy vlastně ani není co hledat? Tady je několik důvodů:

1. Nevěříme, že by to mohlo být takto jednoduché. Jsme zvyklí, že vše trvá nějaký čas a že vše potřebuje k dosažení nějaké úsilí, proto nedokážeme uvěřit, že cesta k sobě je bez úsilí a netrvá žádný čas. Vědomí samo je ale mimo čas i prostor, proto je i mimo veškeré úsilí nebo možnost jakéhokoliv úsilí. Hledáte sebe sama? Sebou už ale přece jste, tak si to teď jen uvědomte a buďte sebou vědomě a stále.
2. Hledáme něco konkrétního, děláme si představu toho, jak by měl cíl vypadat, proto ho pak nemůžeme najít, protože místo uvědomění si skutečnosti usilujeme o naplnění vlastní představy. Všechno, co má nějakou podobu, nějaký tvar, vše, co je jakkoliv zabarvené, všechno, co se dá popsat, už není celé vědomí, ale jen jeho pohyb, odraz.
3. Toužíme po něčem novém, nebo po něčem, co nás od ostatních odliší. Vědomí je ale tím nejvlastnějším, co všichni stále máme. V tomto směru nemůžeme nic získat, nebo se nějak odlišit. Můžeme si jen uvědomit to, co už máme a vždy jsme měli a co je stále přítomno na pozadí naší mysli. Je to jen tak obyčejné a známé, že už o tom ani nevíme. Pokud tedy hledáme nějakou změnu, velkolepost, osvícení, nirvánu, nebo chceme mít nejlepšího gurua, zažít ty nejexotičtější meditace, pak to vše možná najdeme a získáme, ale docela určitě nás to nepřivede blíž ke skutečnosti vědomí.

Chcete opravdu odhalit svou podstatu?

1. Změňte názor a přesvědčte sami sebe, že nejste jen tělem, myšlením a city, ale právě vědomím samým, ze kterého vzniká vše ostatní, veškerý pohyb, a tedy i naše myšlení, city a tělo.
2. Mějte rádi sami sebe i s veškerými zdánlivými nedostatky. Ale hlavně mějte rádi sebe jako vědomí. Obracejte stále svou pozornost s láskou do svého nitra, do ticha za myslí, do prázdna a klidu za pohybem.
   Nic neodmítejte, nezahánějte, nepotlačujte, neměňte. Dejte veškerému vnitřnímu pohybu absolutní volnost se projevit. Veškerý obsah a pohyb vědomí si jen s láskou uvědomujte jako část sebe. A přitom jemně a bez násilí obracejte svou pozornost na ni samou, na vědomí za pohybem mysli.
3. Pěstujte vědomý pohyb, ať už je to procházka, běh, fotbal, jízda na kole, nebo cvičení tchaj-ťi. Uvědomte si svůj dech, naslouchejte mu a nechte se jím vést. Uvědomte si příjemné i nepříjemné pocity v těle. A mějte své tělo rádi, je to nejkrásnější projev vědomí, chrám vědomí. Máte hodně práce? Tak pracujte vědomě. Stále si na pozadí veškeré činnosti uvědomujte, odkud vše vzniká a čím jste.
4. Meditujte hluboce, ale jednoduše, nic neočekávejte. Nejsilnější a nejúspěšnější meditace je jen být a být si vědom toho, co je, ať už je to pohyb myšlenek, citů, nebo smyslových vjemů, a nebo klid za tím vším. Nevybírejte si, v obsahu mysli není nic lepší nebo horší, všechno je jen pohyb vědomí. Láska i nenávist, radost i smutek, bolest i rozkoš, všechno je jen pohyb vědomí, které je zároveň naší podstatou, kterým jsme my sami.

Nehledejte vnitřní klid tak, že odmítnete pohyb. Veškerý pohyb je pohyb vědomí, je to dynamická součást vědomí, součást nás samých. Harmonie a klid se dostavuje s pochopením, nikoliv s odmítnutím pohybu. Není potřeba se přitom stát někým jiným, jinak se chovat, jinak žít. Jen buďte a buďte si vědomi, že jste.

Vědomí je začátek i konec všeho, podstata i hybná síla veškerého života. Žijte vědomě a váš život se stane proudem vědomí, které tryská nepřetržitě z vašeho nitra a vytváří celý svět. Svět jako rozkvetlé vědomí.

Ondřej Stehlík

Ondřej Stehlík se více než čtvrt století věnuje meditační praxi a píše o tom, co sám prožil a co se mu osvědčilo. Inspiraci čerpal během let z desítek knih a přednášek zejména soudobých autorů. Nejvíce si váží těch, kteří se za mistry nebo učitele nepovažovali a přesto inspirovali druhé, aby se vydali vlastní cestou. Snad proto, že být na vlastní cestě vždy považoval za důležitější než někoho slepě následovat.

Od roku 2012 studuje také bojové umění Čchen tchaj-ťi čchüan (Chen taijiquan) a umění práce s dechem – čchi-kung (qigong).

Celý seriál o meditaci naleznete po kliknutí na: Sebepoznání a meditace