Podstata Čchen tchaj-ťi čchüan
T chaj-ťi čchüan (taijiquan) je umění, které nás učí celkové rovnováze v souladu s taoistickým filozofickým principem tchaj-ťi. Vnáší harmonii a stabilitu do všech oblastí života – do práce, vztahů, vyrovnává po psychické i fyzické stránce.
Pokud máme to štěstí a můžeme se mu věnovat, dostáváme jedinečnou příležitost, jak vyladit všechna NE, která jsou našimi životními průvodci: NEmoci, NEspokojenost, NEklid, NEstabilitu, NEsoulad, NEbezpečí… Nejprve však musíme pochopit jeho podstatu.
Cvičit svědomitě a rozvážně
Cestou k pochopení a ovládnutí tchaj-ťi čchüan je dlouhodobé, správné cvičení. V Čchen-ťia-kou (Chenjiagou), vesnici v Číně, odkud toto bojové umění pochází a kde lidé mají skutečné kung-fu (gongfu), se více trénuje a méně filozofuje na rozdíl od Evropy či Ameriky, v nichž se nadmíru přemýšlí a na cvičení zbývá méně času.
Ke cvičení patří pravidelnost. Upevnit zdraví pomáhá „vyživující kung-fu“, které je měkké a pomalé. V tomto případě stačí, když se mu věnujete hodinu denně. Pro skutečný boj potřebujete dovednosti „technického kung-fu“, které buduje sílu, rychlost, výbušnost. Pak ovšem trénujete více, např. děti v Čchen-ťia-kou cvičí několik hodin (často i celý den), protože mají dostatek energie a výdrž, a tudíž velkou šanci vybudovat si dobrý základ.
Důležité je poslouchat vlastní tělo a brát v úvahu jeho možnosti. Nejdříve je zapotřebí posílit zdraví, pak vybudovat sílu a kondici, nakonec se věnujete bojové přípravě. Cvičení by navíc mělo odpovídat věku, momentálnímu fyzickému a zdravotnímu stavu a zohledňovat psychické rozpoložení.
Pro různé účely volíte odpovídající trénink. K uvolnění mysli slouží dobře postoj wu-ťi (wuji), pro práci s dechem a vyladění dechu s pohybem těla je vhodný čchi-kung (qigong), na spirálovitý pohyb celého těla jako základní a nejdůležitější princip tchaj-ťi se soustřeďuje sestava navíjení hedvábného vlákna, techniky nohou a rukou ve formách (tj. v jednotlivých pohybech) spolu s principem tchaj-ťi procvičují sestavy, bojové aplikace a využití technik v praxi s partnerem učí tchuej-šou (tuishou)…
Čím složitější sestava, tím více dovedností a jejich kombinací pokrývá a tím obtížnější je pro správné provedení a udržení pozornosti.
Zároveň platí, že každá tréninková forma je více zaměřena právě na některou ze specifických dovedností (bylo by však mylné se domnívat, že je „zúžená“ na jednu jedinou dovednost a neobsahuje dovednosti ostatní). Výsledný trénink je potřeba přizpůsobit a poskládat s ohledem na konkrétní cíl, okolnosti našeho cvičení a čas, který máme k dispozici.
Koncept nehybnosti a proměny
Bojové umění tchaj-ťi čchüan vychází z taoistické filozofie a konceptu wu-ťi a tchaj-ťi. Pojmem wu-ťi se označuje počáteční jednota, stav nehybnosti, který je zobrazovaný jako prázdný kruh. Z wu-ťi vznikají vydělením dvě polarity – jin a jang, nejčastěji zpodobňované jako černobílá monáda.
Na tomto principu je založeno i samotné cvičení. Pro správné zkoncentrování je dobré nejprve chvíli setrvat v postoji wu-ťi. Nehybná pozice (která může trvat od několika vteřin až třeba po desítky minut) se následně promění v tchaj-ťi – tj. pohyb.
Polarita v pohybu tchaj-ťi je reprezentována extrémy, dvěma doplňujícími se aspekty, např. otevíráním a zavíráním, prázdnotou a plností, silou a měkkostí, pohybem vlevo a vpravo, nahoru a dolů, střídáním pomalého a rychlého, vysokého a nízkého, nádechu a výdechu…
Bez polarity není tchaj-ťi. Proto musí být všechny pohyby prováděny přesně a důsledně, měly by se plynule střídat a navazovat na sebe v krouživém, spirálovitém pohybu, který je cestou proměny od jedné polarity ke druhé.
Radost, klid mysli a trpělivost
Bez radosti, dobrého rozpoložení a klidné mysli nebude mít cvičení ten správný náboj. Jste-li radostní, cvičení vás baví, jste uvolnění a přirození. Pokud vás cvičení baví, rádi se k němu vracíte a postupně nalézáte cesty, jak tchaj-ťi zapojíte do každodenního života.
Na začátku cvičení je dobré se obrátit do sebe, zklidnit mysl a dech, rozpustit nervozitu, soustředit se na přítomný okamžik. Teprve poté, co dosáhnete vnitřního wu-ťi – klidu mysli, jste připraveni na tchaj-ťi – použití záměru a dechu k vedení pohybu.
A ještě drobnost, která je však k úspěchu zcela nezbytná. Buďte trpěliví, nechtějte „přeplavat řeku, která je příliš široká“. Postupujte pomalými, leč stálými a pravidelnými kroky vpřed. Budujte jednu dovednost za druhou, vracejte se k základům, jděte více do hloubky, nespěchejte…
Tchaj-ťi neznamená, že se něco konečného naučíte a už nebude, kam jít dál. Tchaj-ťi je životní cesta, přístup k životu, vývoj, změna… Užívejte si cestu a proměnu samotnou, nezabývejte se příliš vzdálenými cíli!
Záměr, síla dechu a pohyb
Cvičit tchaj-ťi v první řadě znamená cvičit čchi (qi), dech. Dech je soustředěn ve spodním tan-tchienu neboli rumělkovém poli, které se postupně zahřívá a sílí. Z tohoto bodu vychází síla a pohyb se rozlévá do celého těla. Používáme obrácené břišní dýchání, které připomíná jakousi „břišní vlnu“. Hrudník je přitom prázdný, celý dech směřuje do oblasti břicha rozděleného na dvě části, které se střídavě s nádechem a výdechem vyklenují a zatahují. (Tento popis je velmi zjednodušený, neboť ve skutečnosti pracuje celá oblast středu těla až k páteři, nikoli pouze oblast břicha.)
Jako první se objeví záměr, následuje dech, který vyvolá pohyb.
V první řadě musíme rozumět smyslu pohybu, vědět, na čem v dané chvíli pracujeme, a dělat vše vědomě. Dech a pohyb jsou provázané. Každý, byť jen sebemenší pohyb, je veden dechem. Dech spolu s pohybem by měly dosahovat krajních pozic (tj. opět být v souladu s principem tchaj-ťi). Měli bychom dech i pohyb vést až do konečků prstů a chodidel, do spodní i horní části těla, měli bychom dotahovat pohyby pasu, dokončovat otevírání a zavírání rukou, nohou apod.
Principy správného pohybu
Při cvičení dbáme na zásady, kterými se řídí samotný pohyb v tchaj-ťi. Základem cvičení je pomalý, měkký, uvolněný, spojitý, kruhový / spirálovitý pohyb, jehož neustálým opakováním a prohlubováním (respektive utahováním) je možné časem dosáhnout tvrdosti, rychlosti a síly.
Např. při tréninku navíjení hedvábného vlákna nám velké a měkké kruhy ve spojení s pravidelným přenášením váhy dávají prostor pro pochopení principu tchaj-ťi. Opakující se kruhový, spojitý pohyb obsahuje jak speciální mechaniku celého těla (rotaci kyčlí, končetin, soulad trupu a končetin, postupný průchod síly celým tělem podle záměru, schopnost zasednout si do kyčlí a opřít se o nohy…), tak 4 pravidelně se opakující základní techniky rukou: pcheng (peng) – zvedání / odstředivé pružení, lu (lu) – stažení, an (an) – tlačení, ťi (ji) – prosmýknutí. Sestava navíjení je také místem, kde můžeme začít pomalu s nácvikem jednoduchých rychlých pohybů, tzv. fa-ťinů (fajinů).
Požadavek na uvolněnost v tchaj-ťi neznamená „splasklost“. Ve správně nastaveném těle je při cvičení přítomno tzv. fang sung (fang song), hluboké uvolnění, kdy sice držíme předepsaný tvar těla, ale zároveň se zbavíme veškerého přebytečného napětí svalů, stresu, úsilí.
Pravidelné cvičení by mělo časem vést k rozvoji další schopnosti tzv. pcheng ťing (peng ting), tj. pruživé síly, kterou lze přirovnat k napětí, které cítíme, pokud mírně zatlačíme do nafouknutého míče. Tato síla jakoby zevnitř drží správný obloukovitý tvar naší tělesné konstrukce.
Častou chybou je plochost pohybu. V tchaj-ťi je každý pohyb trojrozměrný, tj. plastický, a obsahuje vždy tři z šesti směrů (pohyb nahoru nebo dolů, doleva nebo doprava a k tělu či od těla).
Prvkem, který nejčastěji chybí cvičencům, kteří nejsou rodilými Číňany, je živost. Abychom byli živí, potřebujeme stabilní základnu, tj. těžké, pevné nohy, a naopak prázdnou, správně uvolněnou horní část těla. Opíráme se o nohy, jsme dobře zasednutí, máme rovnou páteř, držíme správně těžiště, dýcháme do spodního tan-tchienu a necháme spodní část těla, aby vedla celý pohyb a nesla trup, paže i hlavu.
Poslední zmínka patří pohledu, což neznamená, že je méně důležitý. Naopak. Celý pohyb těla, smysl technik, vnitřní síla se završuje v našem pohledu. Oči sledují „imaginárního nepřítele“ a dávají našemu cvičení konečný výraz a smysl.
Na tomto místě se mi chce poznamenat, že to je vše k tomu, abychom tchaj-ťi čchüan teoreticky porozuměli a mohli správně cvičit. Ale po všech zmiňovaných „musíte, nesmíte a měli byste“, si uvědomuji, jak ironicky by takový komentář vyzněl 🙂 . Na závěr proto zopakuji to, co pro mě osobně vyznívá jako nejdůležitější. Ať vás tchaj-ťi stále baví!
Alena Koutecká
