Tchaj-ťi zlepšuje kvalitu života a prožívání

J  ako člověka praktického mě vždy zajímalo, co mi může tchaj-ťi čchüan přinést pro každodenní život. Důvodem, proč se lidé dříve věnovali tomuto bojovému umění, byla schopnost ubránit se; zdravotní a kondiční aspekty byly příjemným vedlejším produktem intenzivního tréninku. Pro mne jako Evropanku žijící v 21. století stojí tyto hodnoty přesně na opačných pólech. Důležité je, co tchaj-ťi čchüan přináší do mého běžného života. Že si na mne díky silnějšímu „vnitřnímu naladění“ dovolí jen málokdo (na rozdíl od minulosti), je prima bonus.

Protože nejlépe a nejjasněji jsou věci vidět na konkrétních příkladech, přikládám pár „příběhů“, které jsou důkazem toho, že pravidelné, dlouhodobé cvičení tchaj-ťi čchüan se vyplatí.

Vzpřímené držení těla a pocit větší sebejistoty

Neustálý důraz na držení vzpřímené tělesné konstrukce nepřebudovává jen fyzické tělo, nýbrž také naše mentální návyky. Rovná páteř (a vytažená hlava) zlepšuje krevní oběh a umožňuje lepší proudění čchi, mizí bolesti zad a tělesné orgány mohou lépe fungovat.

Navíc, když se takto (sebevědoměji) prezentujeme světu, mění se i reakce okolí na nás. Minimálně pro ně začneme být „viditelní“, začnou nás respektovat a nechají nám dostatek prostoru.

Příklad: Třicetiletá studentka si po porodu ulevovala od bolestí zad v postoji wu-ťi. Vzpřímená pozice s uvolněnou spodní částí zad bylo prý to jediné, co jí poskytovalo úlevu a posilovalo psychiku.

Asi před rokem ke mně přišla jedna starší studentka, která zrovna neoplývala vysokým sebevědomím, působila hranatě, ztuhle, nejistě. Neustálým „drilováním“ správného postoje vnitřně změkla, zaoblila se, uvolnila a… dnes z ní mám radost 🙂 . Že se změnila také kvalita jejího cvičení, asi dodávat nemusím.

Uvolnění

Fang sung se překládá jako hluboké uvolnění a tento stav je jedním z předpokladů správného provádění tchaj-ťi čchüan. Znamená to, že se zbavujeme napětí, stresu, strnulosti a nahrazujeme je pružností, přizpůsobivostí, citlivostí. V průběhu celého cvičení musíme sice držet určitý tvar těla, zároveň však musíme být tak pružní a otevření, že dokážeme kdykoli reagovat na sílu, která přichází zvenčí.

Jakmile se objeví byť jen špetka napětí, působí jako sloup,
o který se potenciální soupeř může kdykoliv opřít a porazit nás.

Příklad: Kdysi jsem se při zalévání kytek na kuchyňské lince zachytila kraťasy a padala jak široká tak dlouhá z poměrně vysoké výšky přímo na záda. V hlavě mně bliklo, že se především musím uvolnit, zvolila jsem „formu panáka-opilce padajícího bezvládně z desátého patra“. Po dopadu jsem sice viděla hvězdičky a nějakou dobu byla „trošku mimo“, ale kromě toho se mi nic dalšího nestalo, přestože záda byla tehdy mou velmi citlivou oblastí. Přičítám to velkým dílem právě cvičení tchaj-ťi.

Rovnováha a stabilita

Tchaj-ťi znamená neustálý pohyb, při cvičení přenášíme váhu z jedné strany na druhou, děláme kroky, skáčeme, točíme se na jedné noze… Tyto permanentně pomalu (či rychleji) probíhající změny nás nutí lépe si uvědomovat naše tělo, jeho těžiště, vývoj pohybů i proměnlivost pozic. To, co neustále používáme, nezakrní, proto tchaj-ťi v tomto ohledu ocení zejména senioři (ale samozřejmě nejen ti).

Příklad: Když jsem se dívala na svou spolucvičenku v mateřské Taiji akademii, paní v krásném věku 85 let, vždycky jsem žasla nad tím, jak svižně, ladně a pevně kráčela, jezdila na hory, lyžovala… Často si stěžovala, že nemá nikoho „do party“, protože ostatní kamarádky už chodí o holi.

Ohebnost a pružnost

Kontrolovaný rotační pohyb, který je podstatou tchaj-ťi, přirozeně uvolňuje a protahuje páteř, klouby, šlachy, svaly a zvyšuje celkovou pohyblivost těla. Vzhledem k „jemnosti“ tchaj-ťi jsme postupně schopni dosáhnout většího a uvolněnějšího rozsahu pohybu, aniž bychom klouby či svaly nadměrně či nezdravě zatěžovali. Díky rozproudění krevního oběhu a čchi je pohybový aparát správně vyživován, lépe funguje a mizí nebo se mírní související bolesti.

Příklad: Několik studentek předdůchodového věku svorně říká, že je díky pravidelnému cvičení tchaj-ťi čchüan přestala bolet kolena a kyčle. A přesně poznají, kdy některý pohyb dělají špatně – klouby se totiž ihned ozvou.

O velké úlevě při bolestech vypráví i následující příběh nazvaný Vnitřní síla Nový život.

Síla

Tchaj-ťi je sice na první pohled pomalé a nenáročné cvičení, pokud se však do něj pustíte naplno, důkladně se zapotíte. Abyste vydrželi cvičit půl hodiny či déle v kuse (a někdy i v nižším postoji), musíte si pravidelným a dostatečným tréninkem vybudovat určitou sílu svalů. A tu pak jako když najdete i při jiných aktivitách.

Příklad: Manžel je zapálený a vyježděný cyklista. Já spíše rekreační. Letos to znamenalo, že jsem vyjela přesně dvakrát. Jednou, abych vyzkoušela seřízené kolo a po druhé… mě manžel testoval v náročném brdském terénu. Ale šedesát kilometrů dlouhý výlet (převážně do kopce), protože jsme „omylem“ jeli proti vrstevnicím, jsem přežila bez větší újmy.

Pohotovost a rychlost

Jedním z mott stylu Čchen tchaj-ťi čchüan je „od velkého k malému, od pomalého k rychlému“. Na velkém a pomalém pohybu postupně pochopíte podstatu spirálovitého pohybu, trénujete přesnost, plynulost, uvolněnost. Při dostatečném počtu opakování („zacvič pohyb desettisíckrát a podstata se projeví“ 😀 ) jste pak schopni přirozeně zrychlit. Samozřejmě, když nebudete trénovat rychlý pohyb vůbec, těžko se k pohybu o „rychlosti prásknutí biče“ propracujete. I když zázraky se dějí!

Příklad: Jela jsem na kole a z výjezdu po pravé straně náhle vyjelo auto. Strhla jsem řidítka prudce o půl metru doleva a mezi mnou a autem zbyl asi centimetr prostoru. S řidičem jsme na sebe notnou chvíli vyjeveně koukali a sama jsem byla ještě dlouhou chvíli z vlastní rychlé reakce mírně zkoprnělá. Nutno podotknout, že cvičím převážně pomalu a pohotovost jsem nikdy zvlášť netrénovala. Tchaj-ťi prostě dělá divy!

Hlubší dýchání a větší kapacita plic

V tchaj-ťi se vracíme k přirozenému břišnímu dýchání, které jsme používali jako děti. Nevystačíme si se zkráceným dechem do hrudníku. Potřebujeme dýchat do břicha: hluboce, dlouze, přirozeně, uvolněně, pravidelně, rytmicky. Budujeme silnější a zdatnější dýchací ústrojí. Správný, silný dech pak vede tělo tam, kam ho záměr mysli nasměruje.

Dech musí být spojen s tělem, musí nám vystačit při pomalém pohybu,
vystřelit, když je potřeba zrychlit.

Příklad: Znáte to? Po zimě vyrazíte na výlet, přijde kopec a najednou máte rudý obličej, píchá vás na plicích a máte pocit, že se udusíte. Před pár lety jsem šplhala na jeden z vrcholů Velké Fatry a najednou jsem si uvědomila, že mě sice bolí lýtka, ale dýchám plynule, bezbolestně a … prostě v pohodě… Téhož jsem si všimla, když moje maminka, 74letá tajčistka, šplhala do jednoho z brdských kopců. Žádné funění, žádné rudnutí, jen úsměv na tváři. Stejnou zkušenost mají i další studenti.

Schopnost odbourat stres

Stres se dnes skloňuje ve všech pádech. Čím pravidelněji a déle cvičíte, tím lépe dokážete stres eliminovat. Důraz na fyzické uvolnění těla, přesunutí pozornosti z hlavy do tan-tchienu a podvolení se pravidelnému, rytmickému dýchání vás přirozeně zpomalí, uklidní a odbourá příznaky stresu.

Dostanete se „nad pozemské věci“, zjistíte, že přítomný okamžik vám dává pocit bezpečí, klidu, jistoty, že právě v daném okamžiku vás nic neohrožuje, netlačí, nepronásleduje… S trochou cviku klidnou mysl dokážete přenést do svého života rychleji a na delší dobu.

Příklad: Kdybyste vyfotografovali studenty před cvičením a poté, co se věnují např. půlhodinovému či hodinovému tréninku sestav, měli byste pocit, že se díváte na jejich tělesně podobné, avšak „vibračně“ jiné dvojníky. Rysy obličejů i těla mají uvolněnější, oči zářivější, postoj vzpřímenější a stabilnější, dýchají klidněji a jejich „aura“ je uhlazenější…  

Změna myšlení, harmonie a spokojenost

Cvičení a filozofie tchaj-ťi čchüan přináší také změnu v přístupu k životu. Učíme se vnímat ostřeji, plněji a intenzivněji, být ukotveni v daném okamžiku, soustředit se a vnímat to, co se děje v nás i okolo. Učíme se nebojovat, ale přijímat, poddávat se, jednat s větší rozvahou. Učíme se respektu k sobě i druhým, vytrvalosti a odolnosti, pokoře i vnitřní síle. Jsme hravější, otevřenější, přátelštější.

Objevujeme radost a krásu všedního dne, bytí, nás samotných i druhých…
přichází harmonie, klid a spokojenost.

Příklad: Většina studentů uvádí jako první pozorovatelný efekt tchaj-ťi jeho příznivý vliv na psychiku. Tím, že se plně soustředí na pro ně nezvyklé pohyby, postoje či dýchání, přenesou se v myšlenkách od každodenních problémů, neklidu, disharmonie či bolestí. A to, čemu nevěnujeme pozornost, jakoby zázrakem mizí. Proto se po určité době stává cvičení „drogou“ – chceme znovu a znovu zažívat ten příjemný pocit vnitřní harmonie, klidu a radosti.

Spoustu osobních zkušeností a dojmů studentů ze studia tchaj-ťi čchüan shrnuje stránka nazvaná Řekli o tchaj-ťi. Tchaj-ťi má také spoustu přímých zdravotních účinků, o kterých se můžete dočíst na stránce Tchaj-ťi čchüan a zdraví.

Přeji vám, ať vám tchaj-ťi vydá co nejvíce ze svých pokladů a můžete se z něj těšit po dlouhou dobu!
Alena Koutecká