Tzv. umění sloupu (čuang kung) patří mezi základní cvičení vnitřní energie a v systému Čchen tchaj-ťi čchüan v linii mistra Ču Tchien-cchaje k němu patří stání v postoji wu-ťi* (wu-ťi čuang kung) a sestava skládající se z 8 cviků (tchaj-ťi čuang kung), kterou jsem pracovně nazvala 8 forem čchi-kungu. Tyto dovednosti tvoří nezbytný základ pro dobré zvládnutí dalších, pohybově, koordinačně a fyzicky náročnějších sestav. Věnujte jim proto dostatečnou pozornost, a to nejen na začátku studia.
* Wu-ťi čuang kung doslova znamená cvičení postavené na nehybném stání. Wu-ťi znamená nehybnost, nevydělenost, neexistenci polarit. Čuang znamená střed (nebo také sloup), Kung znamená cvičení nebo také umění.
Stání v postoji wu-ťi (wu-ťi čuang kung)
Stání (také označované jako „čan čuang“) je jednoduchá technika se silnými a neobyčejnými léčebnými účinky, při níž dochází ke kultivaci/rozvoji přirozené vnitřní energie těla nazvané čchi. Předpokladem je správná pozice těla, přirozené břišní dýchání a uvolnění těla i mysli. Nejde o to, že pouze nehybně stojíte, ale „meditujete“ ve stoje: jste v klidu a vedete svůj dech, svou čchi, soustředíte se na přítomný okamžik (rozvíjíte bdělost), snažíte se dosáhnout uvolnění.
Pokud se necítíte v postoji úplně pohodlně, zaposlouchejte se do signálů, které vám posílá vaše tělo, a pak svou pozici POMALU a JEMNĚ upravte/změňte. Vyvarujte se prudkých pohybů, které mohou celý váš postoj zbortit a po celou dobu zůstávejte stále uvolnění.
Skutečného umění dosáhneme neustálou bdělostí, trpělivostí a vnitřní radostí 🙂 !
Jak se správně postavit?
- postoj na šíři ramen (vnější okraj ramen je v rovině s vnějšími/vnitřními hranami chodidel)
- chodidla jsou rovnoběžná (váha je rovnoměrně rozložena po celých chodidlech, tíha těla směřuje do bodu yongquan, tj. prvního bodu na dráze ledvin)
kolena máme lehce pokrčená (nepřesahují špičky!) - pánev (kchua), tj. oblast kyčlí, je uvolněná, jsme tzv. zasednutí do kyčlí – pánev i bedra držíme stejnoměrně uvolněná (jako bychom si chtěli sednout na stoličku pod sebou)
- páteř je vytažená, rovná (pocit, jako by se vám jednotlivé obratle rozestupovaly/roztahovaly od sebe – je to způsobeno jemným protitlakem hlavy a pánve, respektive tím, že tělo visí od hlavy jako by bylo vyvěšeno vlastní vahou)
- hlava zůstává v protažení (vytažený bod paj-chuej na vrcholu hlavy, brada zatažená)
- na těle je vytvořeno pět základních oblouků:
– dva oblouky tvoří ruce (svírají velký míč a prsty směřují proti sobě)
– dva oblouky tvoří nohy (svírají další velký míč, případně si představte, že sedíte na koni)
– jeden oblouk na hrudníku (hrudník je lehce uzavřený, vtažený dovnitř, ale nehrbíme se, naopak záda jsou otevřená) - ústa jsou zavřená, dýcháme nosem, jazyk je na horním patře
- dýcháme do břicha (při nádechu se spodní část břicha/podbřišek zvedá, při výdechu se lehce zatáhne)
Rady ke korekci správné pozice:
Vytvoření pozice
Nejprve je třeba vytvořit správnou pozici, můžete si pomoci přitisknutím zad na zeď, paty jsou cca na třetinu chodidla ode zdi. (Pokud vám to nejde vestoje, vjem rovné páteře můžete získat vleže s pokrčenými koleny.) Poté, co nastavíte tělo, projděte celé tělo od hlavy až k patě a soustřeďte se na odstranění veškerého napětí v těle. Pokud některé místo nedokážete uvolnit, zkuste ho cíleně prodýchávat.
Správného zakulacení končetin a hrudníku můžete dosáhnout také prostřednictvím vizualizace míčů (jeden držíte mezi pažemi, jeden máte mezi koleny, na jednom sedíte, dva máte v podpaží).
Dech
Máte-li uvolněné tělo, soustřeďte se na dýchání do břicha, přesněji do spodního tan-tchienu, který se nachází cca 2–3 palce pod pupíkem, 2–3 palce uvnitř těla. S nádechem břicho lehce vytlačte ven, s výdechem lehce zatáhněte dovnitř (postupně omezujte práci svalů a nechte působit samotný dech). Dech by měl být přirozený, plynulý, hluboký, uvolněný…
Váha
Při delším stání byste měli mít postupně pocit, že spodní část těla zakořeňuje do země, chodidla se vpíjejí do země, ale horní část těla včetně rukou je lehčí. Čchi, která je zpočátku rozlétlá po celém těle, si postupně sedá dolů (lze to přirovnat ke kávové sedlině, která se po zamíchání pomalu usazuje dole na dně hrnku).
Lepší cit pro rovnováhu
Zkuste přenášet váhu lehce dopředu a dozadu, případně doprava a doleva, abyste zjistili, kde je skutečný střed chodidel. Váhu můžete přenášet i diagonálně do pravé špičky a do levé paty a pak obráceně.
Výdrž a rozpouštění bolesti
V postoji vydržte nejméně 10 minut. Pokud se cítíte pohodlně, klidně i déle 🙂 . Téma překonávání bolesti a výdrže je výstižně popsáno v následujícím úryvku:
„Součástí zenové praxe je i pětidenní nesmírně náročná meditace vkleče provázená značnou bolestí v kolenou. Toto utrpení může u adeptů zenu vyústit ve ztrátu koncentrace, díky níž se jejich mysl toulá, kudy se jí zachce. Ale když pak projdou meditací již po několikáté, naučí se v okamžiku nástupu bolesti úplně se uvolnit. Výsledkem je schopnost přepínat mezi režimem dělat a být – tedy mezi zaměřenou pozorností a uvolněním.“
V případě nástupu bolesti při praktikování postojů v tchaj-ťi bychom se měli snažit o totéž. Koncentrujte se na uvolnění (třeba prostřednictvím dýchání), nikoli na bolest. Pokud se vám to povede, najednou zjistíte, že se bolest sama rozpouští a postoj je vám pohodlnější.
Pozor na nejčastější chyby!
- kolena přesahují špičky
- kolena nedrží tvar a jsou povolená/splasklá (jako by do tvaru písmene X místo O)
- křivá záda (nejčastěji prohnutá v bedrech nebo horní část vysazená dozadu)
- vysedávání/zvedání se z kyčlí a kolen
- špatné rozložení váhy (stojíme větší vahou na jedné straně, přepadáváme dozadu na paty nebo stojíme příliš vepředu na špičkách)
- ruce nedržíme ve stejné výšce (nejsou souměrné)
- dech držíme nahoře v hrudníku a nedýcháme do břicha
Další inspirace pro postoj wu-ťi
