Zásady pro držení a pohyb těla při cvičení tchaj-ťi čchüan 2 (dolní a horní končetiny)
P rvní díl článku o zásadách pro držení a pohyb těla při cvičení tchaj-ťi čchüan byl věnován správnému postavení hlavy a trupu (zejména požadavkům na vytaženou hlavu, vtažený hrudník a povolený pas). V tomto pokračování vysvětluje autor Vít Vojta, jak správně používat a koordinovat nohy, chodidla, ramena a lokty.
Dolní končetiny
Nohy
Teorie tchaj-ťi čchüan říká: „Kořen síly je v chodidlech, pramení nohama, ovládá se v pase, tvaruje v rukou a prstech, a tak se tok z chodidel do nohou a do pasu vždy musí propojit v jedno.“ Vlastně to znamená, že zdroj vydávané síly při postupu a ústupu vychází hlavně z oblasti nohou.
Když je pozice nohou chybná, velmi často ovlivní pohyb horní části těla.
Proto teorie hovoří: „Je-li na těle nevhodného místa a tělo je ve zmatku, hledejme příčinu chyby v pasu a nohách.“ Což nám říká, že chyba v držení horní části těla většinou souvisí s nohama, pokud je jejich zatížení – prázdnota a plnost – bez jasného rozlišení, povede to k těžkopádnosti každé přeměny. Proto se při cvičení bojových umění pozornost musí často obracet k rozložení váhy na dolní polovinu těla a k technice chůze. Ať se jedná o jakoukoliv techniku chůze, vždy je třeba dát pozor na rozlišení prázdnoty a plnosti. Princip změny při postupu či ústupu spočívá hlavně v kyčlích, kolenou, kotnících – třech článcích.
Pokud je u jednoho z těchto tří článků nesprávné držení, naruší to změnu prázdnoty a plnosti a též stabilitu těžiště.
Kyčelní klouby musí být uvolněné. To je předpokladem toho, aby se směrem nahoru dala zaručit živost těla, směrem dolů pak čilost a lehkost při zvedání a pokládání nohou. Při cvičení lze na základě směru pohybu dát pozor na nepatrné stažení kyčelních kloubů směrem dozadu, aby se napomohlo středové vyváženosti těla. Současné uvolnění oblasti břicha prospěje sestoupení čchi do tan-tchienu.
Požadavky na kolena: v obvyklé situaci kolena nepřesáhnou špičky nohou, lýtkové svaly nepřesáhnou paty, při ohnutí kolene přidáme „uvolnění kyčlí“, tak dosáhneme pohyblivých a ne ztuhlých kolenních kloubů. Například v postoji luku je přední noha plnou, zadní noha prázdnou. Koleno ohnuté plné nohy nesmí přesáhnout špičku chodidla, v případě, že ano, ovlivní uvolněnost kyčle a pohyblivost kloubu. Prázdná noha bude natažená, ale podkolenní vazy – bod wej-čung (pozn.: bod na dráze močového měchýře, který se nachází uprostřed ohybu pod kolenem) – budou měkké, zadní kyčelní kloub bude uvolněný a spuštěný, což ponechá kolenu prostor pro pohyb a napomůže živosti jeho proměn.
Koordinace ohýbání kolen a uvolňování kyčlí je stejná jako v případě uvolnění ramen a spuštění loktů, oba klouby se vzájemně podporují a společným pohybem završují.
Kloub kotníku je fyziologicky limitován, nemá takový rozsah pohybu jako koleno a kyčel. Při cvičení je třeba podle směru pohybu vycházet z možného zatěžování a rotace kloubů kolene a kyčle při pohybu nahoru, dolů, dostředivém zkrutu, vytáčení ven a podobných pohybech, a tak udržovat stav přirozeného uvolnění. V opačném případě nelze dostát zásady „tok z chodidel do nohou a do pasu se vždy musí propojit v jedno“, což ovlivní vyváženost koordinace celého těla.
Chodidla
Chodidla jsou základem těla. Pokud jsou základy nestabilní, musí být držení a pohyb těla ve zmatku. „Ruce vstoupí na tři díly, chodidla na sedm“, samozřejmě, pokud by nebylo postupu v těle a postoji, ani chodidla by nemohla vejít, ale pokud se chodidla položí nestabilně, ovlivní to celé tělo. Teorie praví: „Síla počíná v patách a proudí do nohou, řídí se pasem.“ Je tedy vidět, že přestože síla celého těla se vydává pasem (včetně rukou, loktů, ramen atd.), ve skutečnosti jsou to chodidla, která spočívají na zemi a využívají odrazu od země k výdeji a vynaložení síly. Stojí-li chodidla nestabilně, bude obtížné sílu vydat, protože jen co se zaútočí, může se přejít v pád. Pokud si při měření sil stojíme nepříznivě a naše nohy uhýbají útokům, o to více se musíme soustředit na stabilní našlapování. Proto jsou chodidla základními kameny technik tchaj-ťi čchüan.
Když se chodidlo zcela položí na zem, pěti prsty se chytá země a jeho střed bude nadlehčen (bod jung-čchüan je prázdný).
Při ústupu se špička chodidla nejprve pokládá na podložku, při ústupu přetáčením (jako ústup navíjením paží – tao-ťüan-chung) se k podložce přibližuje nejprve pata. Při úkroku doleva či doprava se vykračuje přes vnitřní stranu chodidla.
Chodidlo se musí pokládat na podložku lehce, jak se praví ve starém pravidle, „jako nad hlubokou propastí, jako na tenkém ledě“, což znamená, že ať již provádíme vykročení či ústup, nese naše chůze vždy myšlenku prozkoumávání terénu a pokud bychom se dostali do úzkých, je pak možné se rychle stáhnout zpět. Podstatné je tu rozlišení prázdnoty a plnosti na obou nohách. Při vykročení nemusíme vždy sklouzávat chodidly.
Při zvedání, pokládání, vytáčení ven a dovnitř, postupu a ústupu je špička chodidla vždy vedena palcem nohy. Horní končetiny vedou paží loket a loktem rameno. Dolní končetiny vedou chodidlem koleno, kolenem kyčel, nesmí se užívat zaťaté síly. Při ústupu dozadu vedeme pasem kyčle, kyčlemi kolena, koleny chodidla, pohyb jednotlivých částí těla se bezprostředně řetězí.
Horní končetiny
Ramena a lokty
Zásadou je uvolnit ramena a spustit lokty.
Protože jsou oba klouby propojené, jen uvolněná ramena povolí spuštění loktů a jen spuštěné lokty umožní uvolnit ramena. Dodržení této zásady vede k výraznému nárůstu dynamiky pohybu paží, protože uvolněné klouby již nekladou žádný odpor libovolnému pohybu rukou s libovolným zrychlením.
Ruce
Ruce jsou první obrannou linií a jsou nejhbitější částí těla. A tak přestože tchaj-ťi čchüan užívá k nárazům, úderům či krytům té části vlastního těla, která je nejblíže soupeři, je význam rukou nepopiratelný.
Pěst: Zavření pěsti je obvyklé, na druhé články ukazováku a prostředníku se napříč přiloží palec. Pěst se nesvírá silou, jen v okamžiku kontaktu se zpevní.
Dlaň: Prsty jsou přirozeně a uvolněně napřímené, když se to napoprvé nedaří, pracujeme na tom. Bod lao-kung ve středu dlaní je mírně povolen, je prázdný (sü), spojnice mezi ukazováčkem a palcem chu-kchou je kulatá, palec je však směřován téměř shodně s ostatními prsty, není odtahován do strany.
Prsty souvisí každý s jinou částí těla: palec – paže a přední část hrudníku, ukazovák – přední část žeber, prostředník – boční část žeber, prsteník – zadní část žeber, malík – bederní oblast, bod lao-kung – střední část těla, bod chu-kchou – podpaží, zápěstí – kotník apod. Této provázanosti lze využívat při nápravě vlastních či cizích chyb, poznávání druhého nebo i při diagnostické a léčebné praxi.
Hák: Všech pět prstů se přirozeně spojí, nelze tu užívat síly či napětí, zápěstí je obvykle mírně ohnuté. Prsty jsou někdy natažené, ovšem hák se ale držívá i s ohnutými prsty a téměř rovným zápěstím. Původním smyslem háku bylo zpevnění, které je odolné vůči páce na prsty a též může sloužit k vedení úderu či naopak bloku chycením „hákem“.
Přestože ruce mají v sestavách technik dané pohyby, jejich praktické užití je bezbřehé a podobou techniky v sestavě není ani trochu omezováno. Protože jsou ruce zakončením řetězce čerpání, toku a výdeje síly, lze je často užít neobvyklým způsobem. V užití ale není neobvyklého způsobu, směřuje se k užitečnosti bez ohledu na formu, a tak kdo je schopen dovést sílu do rukou a tam ji vydat, má k tomu tisíc způsobů.
Zdroj: Umění tchaj-ťi čchüan – Vít Vojta
Zásady pro držení a pohyb těla při cvičení tchaj-ťi čchüan 1 (hlava a trup)
Milí čtenáři, jsme rádi, že „chodíte“ na naše stránky! Pokud se vám publikované články líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Pomůže nám pokračovat v naší činnosti i nadále. Vaší podpory si vážíme! Více informací naleznete na: Popořte nás