Náhodný tok myšlenek (mentalizace)

V  elkou překážkou pro duchovní vývoj a překonání ztotožňování sama sebe s myslí spočívá v tom, že člověk zpracovává data, symboly a slova pomocí náhodných toků myšlenek (mentalizace). O těchto „myšlenkách“ se předpokládá, že jsou skutečným myšlením.

Pokud meditujeme, začne nás tento věčný duševní šum obtěžovat a vzbuzovat i úzkost. Snažíme-li se ale mysl zklidnit silou vůle, není to účinné, neboť výsledky jsou pouze omezené a ještě k tomu vydrží jen chvíli. Když však pochopíme, odkud tento proud náhodných myšlenek vychází, můžeme je překročit a odhalí se nám ticho, z něhož povstávají.

Mentalizace pramení z ega a její hlavní funkcí je komentovat. Pokud nezasáhneme, probíhá tok myšlenek, plný nekonečného proudu zbytečných názorů, racionalizací, všelijakého přemílání a vyhodnocování „našich“ myšlenek.

Ego je okouzleno svým životním příběhem, v němž hraje hlavní roli.

Proto musí být konfrontováno s vlastní marností a musí přijmout skutečnost, že pokud neřeší problémy, jeho mentalizace jsou nadbytečné a samy o sobě nemají žádnou hodnotu. Ego si připadá „důležité“ a nabubřele předpokládá, že „má právo“ svým nekonečným dětinským žvatláním a klábosením zasahovat do ticha a klidu. Mysl si představuje, že má kolem sebe posluchače, a pořádá monology plné sebeobdivu. Nedisciplinovaně komentuje úplně všechno. Kdo se jí na to ptal? Koho to zajímá? Vždyť její myšlenky se často opakují, jsou banální, monotónní a přízemní.

Uleví se nám, když ponecháme mysl tichou a jednoduše „jsme“ s okolím.

Výsledkem je totiž mír, spokojenost a klid. Abychom si uvědomili, že neustávající komentář mysli není nutný a vlastně ani oprávněný, dáme jí prostřednictvím naší vůle souhlas, že smí být zticha. Pak se ukáže, že celé to neutuchající přemýšlení bylo zbytečné a bezcenné, a my namísto něj objevujeme radost z vnitřního ticha, jímž je mysl ve skutečnosti tvořena z devadesáti devíti procent. Její brebentění představuje pouhé jediné procento.

Správně disciplinovaná mysl by měla mluvit pouze tehdy, když dostane nějaký úkol. Není-li vycvičena, chová se jako neposedná opice, předvádí se a obtěžuje. Naše „já“ se potřebuje naučit respektu k „Já“ a k tichu Přítomnosti. Budeme-li mysl pozorovat, zjistíme, že se projevuje jako rozjívené dítě, neustále vyžadující naši pozornost.

Snažit se ji brzdit nebo nutit do klidu obvykle nemá cenu. Je zapotřebí změnit její motivaci a přesměrovat ji k jiným odměnám. Najdeme, co ji vlastně k její svévolné činnosti motivuje, a vzdáme se toho. Pak je náhle překvapivě možné se rozhodnout, že nebudeme myslet vůbec na nic. Umožněno je to souladem s Nekonečným Tichem, z něhož myšlení povstává. Nenachází se mezi jednotlivými myšlenkami, jak se občas říkává, nýbrž ještě před nimi, před tím, než povstanou.

Užitečná technika, jak se vyhnout náhodnému plynutí myšlenek, spočívá v tvůrčí vizualizaci, při níž si představujeme požadovaný cíl a jeho představu podržíme v mysli.

To v průběhu dne opakujeme. Potencialita má pak tendenci se projevit jako realita, pokud jsou celkové souvislosti vhodné a náš záměr (spolu s karmickými vlivy) do nich zapadá. Běžně chápeme věci tak, že chceme-li něco uskutečnit, musíme logicky myslet a snažit se. Vizualizace ovlivňuje výsledek pomocí zcela jiného (a snazšího) mechanismu.

Zdroj: Vzestup po úrovních vědomí – David R. Hawkins

Milí čtenáři, jsme rádi, že „chodíte“ na naše stránky! Pokud se vám publikované články líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Pomůže nám pokračovat v naší činnosti i nadále. Vaší podpory si vážíme! Více informací naleznete na: Podpořte nás