Vrabec

V  racel jsem se z lovu a šel jsem stromořadím sadu. Pes běžel přede mnou. Pojednou zpomalil krok a začal se plížit, jako by před sebou větřil zvěř. Podíval jsem se podél stromořadí a uviděl jsem mladého vrabce se žlutým proužkem kolem zobáčku a s chmýřím na hlavě. Vypadl z hnízda (vítr silně ohýbal břízy ve stromořadí) a seděl nehybně, sotva vyrostlá křidélka bezmocně roztažena.

Můj pes se k němu pomalu blížil, když tu se pojednou odtrhl z blízkého stromu starý vrabec s černou hrudí, padl jako kámen právě před tlamu psa a celý rozcuchaný, k nepoznání změněný, se zoufalým a žalostným pískotem dvakrát poskočil k rozevřené zubaté tlamě.

Vrhl se chránit, zakrýt tělem své dítě… celé jeho drobounké tělo se však třáslo hrůzou, hlásek zdivočel a ochraptěl, vrabec ztrnul, obětoval se!

Jakým strašlivým netvorem se mu musel zdát pes! A přesto nemohl zůstat sedět na své vysoké, bezpečné větvi… Síla, mocnější než byla jeho vůle, ho odtud srazila.

Můj Trezor se zastavil, couvl… Zřejmě i on uznal tuto sílu. Pospíšil jsem zavolat zmateného psa a vzdálil jsem se ve zbožné úctě.

Ano, nesmějte se. Cítil jsem zbožnou úctu před tímto malinkým hrdinným ptákem, před přílivem jeho lásky.

Láska, myslil jsem si, je silnější než smrt i strach ze smrti. Jen láskou se udržuje a rozvíjí život.

Autor: Ivan Sergejevič Turgeněv
Zdroj: Povídky a pohádky velkých ruských spisovatelů

Milí čtenáři, jsme rádi, že „chodíte“ na naše stránky! Pokud se vám publikované články líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Pomůže nám pokračovat v naší činnosti i nadále. Vaší podpory si vážíme! Více informací naleznete na: Podpořte nás