Zajímavosti 2024 - Časopis Vnitřní síla

Vítejte na stránce, na níž najdete některé příspěvky zveřejňované souběžně na facebookové stránce časopisu. Je určena těm, kteří nemají FB účet nebo čtenářům, kteří chtějí mít všechny články „po ruce“. Věříme, že příspěvky vás inspirují k zamyšlení a zlepšení vašeho života či cvičení!

Příspěvky z minulých let naleznete po kliknutí na:
Zajímavosti 2021
Zajímavosti 2022
Zajímavosti 2023

Spočinutí na imaginárních balonech

Představa balonů je nedílnou součástí systému čchi-kungu. Musíte si je jasně představit v mysli. Tím, že je budete „držet“, uvolníte veškeré možné napětí v oblasti hrudníku a břicha. Udržování této pozice posiluje jak fyzickou, tak psychickou vytrvalost. Začínáte pečlivě uplatňovat vyrovnané požadavky na svoji energii a krevní systém, který se cvičením rozproudí. Další imaginární balony jsou skvělou pomůckou k relaxaci, naučte se do nich plně ponořit.

Jako strom míříte k nebi. Jako strom jste zakořeněni v zemi.

Představte si, jak mezi rukama, předloktím a hrudníkem držíte balon. Jemně, bez napětí ho držíte na místě. Přirozeně spočívá na vnitřní straně kruhu tvořeného prsty, dlaněmi, pažemi a hrudníkem. Podpažní jamky a nadloktí také spočívají na malých balonech. Lokty spočívají na dvou velkých balonech, které se jakoby vznášejí na povrchu jezera. Stehny držíte jeden menší balon. A velký míč za vámi udržuje stabilitu těla. Váha těla spočívá mírně na přední části chodidel.

Zdroj: Čchi-kung Cesta energie – Lam Kam Chuen
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Spočinutí na imaginárních balonech

Jak si užít zimu a podpořit ledviny

Současný moderní člověk nerespektuje rytmus přírody a v zimě se chová stejně jako v létě – stejně intenzivně pracuje, sportuje a chodí pozdě spát. Není divu, že na jaře nemá z čeho čerpat a trpí jarní únavou, posléze letním vyčerpáním, a to nemluvíme o problémech s nastupujícím podzimem. Co tedy udělat? Především bychom měli více odpočívat, chodit dříve spát. Zároveň je vhodné to v zimě nepřehánět se sportovními aktivitami, i když každodenní ranní protažení by mělo být nedílnou součástí rána po celý rok. Důležité je nepřehřívat se a chodit i v zimě do přírody na kratší procházky.

Nezbytnou součástí střídání ročního období je i změna našeho jídelníčku. Jako s nástupem chladných dnů vytáhneme ze skříně zimní oblečení, je také třeba změnit stravu na tu, kerá nás více zahřeje. Proto vše déle tepelně upravujeme, a to i zeleninu. Dáme si více pohanky, ale méně kukuřice, zeleninu používáme spíše kořenovou než listovou, a kdo chce, může přidat více tuku či masa. Nehodí se tropické ovoce, naopak nezapomeňte na léčivou složky potravy našich předků, jíž je kvašená zelenina.

Každý z nás má jiné teplotní nastavení. Někteří lidé jsou zimomřiví (mají studené nohy, ruce, mnohdy i nos a zadeček), což může svědčit pro slabší zahřívací funkci ledvin. Takoví lidí mají tendenci se více zahřívat a pobývat v teple, což je správně, ale je třeba využít takové metody, které neuškodí, ale pomůžou. Pozor na elektrická zahřívadla, neboť energie ledvin je velmi citlivá a elektrická energie může tuto jemnou energii narušit. Síce nás to prohřeje, ale orgán, jemuž chceme pomoci, se zhorší.

Jak si zahřát oblast ledvin: Kilo obyčejné soli vysypeme na plech a nahřejeme v troubě nebo nasucho v pánvičce. Poté sůl vsypeme do bavlněného pytlíku, který přivážeme na oblast ledvin. Počkáme, až sůl zchladne. Lze používat stále stejnou sůl, jen je třeba ji vždy z pytlíku vysypat, nahřát a dát zpět. Nikdy sůl neohříváme v bavlněném pytlíku! Tato metoda je vhodná, pokud jsme hodně zimomřiví, máme studené ruce a nohy, přijdeme zvenku a nemůžeme se zahřát, nebo k včereu, když je nám zima. Také je vhodná, když přijdeme z venku a máme mokré a studené nohy. Nehodí se naopak v případech pocitů horkosti, nočního pocení ani preventivně.

Velmi přínosné jsou také solné obklady na oblast ledvin nebo na chodidla, kde začíná první bod dráhy ledvin. Přirozeným nosičem tepla pro tento orgán je totiž sůl, která vnese teplo až dovnitř do těla a roznese jej po celém organismu.

Zdroj: Jak si užít zimu – MUDr. Vladimíra Strnadelová a Jan Zerzán, Institut celostní medicíny (Meduňka 12/2024)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Jak si užít zimu a podpořit ledviny

„Ve zdravém těle zdravý duch“

Toto staré přísloví platí dodnes. V každém z pěti hlavních energetických orgánů našeho těla je přítomna i jeho duše. Srdce uchovává ducha Šen, který se skládá z dalších složek, které jsou vázány na ostatní orgány cang. V játrech sídlí duše Chun, v plicích duše Po, ve slezině duše Ji, v ledvinách duše Či. Duch Šen stejně jako srdce, v němž sídlí, řídí všechny ostatní duše, dává jim řád a kontroluje jejich aktivitu. Dále ovládá psychiku a myšlení. Je zodpovědný za náš emoční život, schopnost myslet a za dlouhodobou paměť. Duše Chun je nazývána éterickou duší. Je zodpovědná za naši kreativitu, nápady, plány, inpiriace. Je to duše, která neustále hledá a tvoří. Udržuje emocionální rovnováhu v těle. V plicích sídlí opak duše Chun – až animální duše, dalo by se říci, Po. Podílí se na utváření fyzického těla, má na starost reflex, insitinkty, pud sebezáchovy a reproduční pud. Duše Ji by se dala nazvat „intelektem“. Spočívá ve slezině a je zodpovědná za myšlení, schopnost soustředit se, zapamatovávat si a zobecňovat myšlenky. Poslední duší je Či, která sídlí v ledvinách a má na starosti krátkodobou paměť a sebuvědomění si smyslu činnosti, dále vůli a schopnost jít si za vytčeným cílem.

Zdroj: Aromaterapie pozvedající ducha – Mgr. Petra Strmisková (Sféra 11,12/2024)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: „Ve zdravém těle zdravý duch“

„Životní budíček“

Nejsme zde proto, abychom byli oběťmi životních okolností, třebaže to tak často vypadá. Jsme zde proto, abychom se naučili milovat sami sebe – bez ohledu na vnější okolnosti. Mnoho skutečností, které se na první pohled zdají problematické či negativní, nám nabízejí skvělé příležitosti – a při zpětném pohledu se často ukážou jako ty nejcennější dary. Učí nás měnit úhly pohledů a začít hledat sami sebe. Krize nám změny někdy doslova vnucují, ale je jen na nás, abychom za nimi rozpoznali skrytý smysl; a na základě toho se rozhodli. Všichni nevyhnutelně dospějeme do bodu, kdy již nebudeme moci předstírat, že jsme izolováni. Jsme součástí jednoho velkého Celku, ač to třeba nechceme vidět – a výsledkem je to, že se i nadále cítíme malí. Čím to máme v životě obtížnější, tím hlasitější je náš budíček a šance rozpomenout si na naše pravé Bytí. Jakmile pozvedneme zrak a spatříme zázrak, jímž jsme, nevyhnutelně najdeme cestu zpět domů. Domů k sobě samým.

Nemusíme hledat lásku venku, nepotřebujeme ani nějakého spasitele nebo boha, aby nás osvobodil od našeho utrpení. Jedinou osobou, jejíž lásku ve skutečnosti hledáme, jsme my sami. Jsme to my, kdo nás může osvobodit od našeho utrpení.

Zdroj: Devět dní nekonečna – Anke Evertz
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: „Životní budíček“

Co znamená „dýchat do břicha“?

V řadě disciplín (včetně čchi-kungu či tchaj-ťi čchüan) se používá způsob dýchání do břicha. Připomeňme si, že tento přirozený dechový vzorec nám byl vlastní v prvních letech života. Miminko dýchá naprosto přirozeně, uvolněně, s nádechem se mu bříško zvedá, s výdechem klesá. Jak rosteme, postupně se dech zkracuje, zvedá a zrychluje. Jak se tedy dýchání do břicha „znovu naučit“?

Zaprvé, dech má být přirozený, plynulý, uvolněný, nenásilný… proto je třeba vyvarovat se jakéhokoli tlaku, ať už mentálního (přílišná snaha ovlivňovat dech) či fyzického (násilné vytlačování břicha, snaha o prodlužování dechu, nucení do dechu, který nám není příjemný…). Jsme-li uvolnění, je uvolněné i naše dýchání, při napětí tělo zažívá stres. Čím více se snažíme, tím více napětí vytváříme v mysli a těle a tím více omezujeme pohyb bránice a dalších dýchacích svalů.

Zadruhé, břišní dech si nepleťme s „vystrknováním břicha“. Hlavní dýchací sval, bránice, pracuje jako píst. Pokud se hluboce nadechneme, bránice (spolu s mezižeberními svaly) zatlačí na břišní dutinu, žebra se roztáhnou do stran (plíce jsou vzadu větší než vepředu) a podtlak v hrudní dutině napomáhá nasátí vzduchu do plic. Vnitřní orgány jsou tlačeny dopředu a do stran, což způsobí roztažení břicha. Nádech však směřuje nejen do břicha, ale i do stran a do oblasti bederní páteře. Přirozené dýchání naplňuje plíce od základny uprostřed těla a zahrnuje celý obvod střední oblasti. Ten se s nádechem rozšiřuje a s výdechem smršťuje, což vyústí v pohyb v rozsahu celých 360 stupňů. Představit si to můžete, jako byse měli kolem pasu nafukovací kruh, který se s nádechem roztahuje a s výdechem smršťuje.

Jak moc dokážete skutečně dýchat do břicha si můžete vyzkoušet jednoduše tak, že se uvolněně postavíte, dáte si ruce v bok a začnete klidně, hluboce dýchat do břicha. Měli byste cítit rovnoměrné roztahování pasu po celé délce.

Dýchání vyžaduje pro optimální funkci stejně jako zrak dynamickou relaxaci:

Čím více se uvolníme, když se bránice s každým výdechem zvedne, tím více použitého vzduchu je vytlačeno a tím snazší a efektivnější bude náš další nádech.
Čím více se naše břicho uvolňuje, tím snazší je pro bránici tlačit dolů, aby se plíce mohly plně naplnit čerstvým kyslíkem.
Čím více se naše mezižeberní a hrudní svaly uvolňují, tím více se náš hrudní koš může rozšiřovat s každým nádechem, což umožňuje plnější dech.
Čím více se naše zádové svaly uvolní, tím více můžeme využít plnou kapacitu našich plic, protože se bez námahy roztahují do všech směrů s každým nádechem.

Zdroj: Tchaj-ťi škola Vnitřní síla, Zrak a počítač: Laskavý dech – Ing. Yvona Švecová (Meduňka 12/2024)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Co znamená dýchat do břicha

Dlouhověkost

Moderní společnost umožňuje lidem dožívat se vysokého věku pomocí chemických léků a přístrojů. To ale není dlouhověkost, jak o ní v první polovině dvacátého století hovořili vědci, kteří se tomuto tématu věnovali. Příslušníci skutečně dlouhověkých národů obvykle pracovali téměř do smrti, jen dělali lehčí práce a pracovali kratší dobu než mladí. Až do smrti měli jasnou mysl, mladším rádi přispěli svou radou, zajímali se o dění kolem a byli jeho nedílnou součástí. Měli funkční orgány, zdravé kosti a dobré zuby. Právě to zaujalo amerického dentistu dr. Price, který jejich životní styl a způsob stravování počátkem 20. století dlouhodobě studoval.

Lidé dožívající se nejvyššího věku, se kterými se dr. Price setkal, byla rybářská komunita na japonských ostrovech. Jejich strava byla prostá, ale co Price zaujalo, byl jejich zppsob vaření. Hlavní složkou jejich stravy byl silný rybí vývar, který vařili ve společném hrnci, do něhož celá vesnice přidala co zbylo po zpracování ryb spolu se zeleninou a bylinami. Díky tom zpracovali všechny zbytky, dobře se vyživili a potravu přijímali v teplotě a formě pro tělo více než výhodně.

Podobně zacházeli se zbytky nebo špatně zpracovatelnými kousky zvířat lidé z míst, kde hlavní živočišnou složku stravy tvořila zvěřina, vepřové, hovězí nebo drůbeží. Vývar ve stravě dlouhověkých národl nám dává nahlédnout do jednoho z tajemství jejich kuchyně: jídlo musí být pro tělo dobře využitelné, rozuměj vařené ve vodě s kořením zlepšujícím stravitelnost, musí být bohaté na dobře vstřebatelné živiny, přičemž pro dlouhověkost jsou nejdůležitější minerály a tuky.

Zdroj: Stopy zdraví v české kuchyni – vývar: Eva Leňová (Sféra 11, 12/2024)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Dlouhověkost

Psychická síla a kvalita živosti

Jeden z nejvýznamnějších učitelů Moudrosti naší doby, Valentin Tomberg, řekl: „Moderní věda už pochopila, že hmota je pouze kondenzovaná energie… Dříve nebo později také zjistí, že to, co nazývá „energií“, je pouze kondenzovaná psychická síla, což nakonec povede k zjištění, že veškerá psychická síla je čistě a jednoduše „kondenzací“ vědomí, tj. ducha.“

Co je vlastně „psychická síla“? V podstatě se jedná o jemnější energie, které věda v tuto chvíli sice neměří, ale o kterých víme, že mají skutečný vliv na náš fyzický svět. Patří sem energie pozornosti, vůle, modlitby a lásky. Ačkoli v současné době neexistuje žádná matematická rovnice, která by dokázala sílu pozornosti vyjádřit, ze života víme, že když se při práci soustředíme, vykonáváme ji lépe, než když ji děláme nedbale. A přestože nexistuje žádný vzorec, který by ukazoval, že láska napomáhá růstu, stačí se podívat na rozdíl mezi dítětem, které je milováno, a dítětem, které je zanedbáváno. Uvidíme, že aktem lásky se předává důležitá složka. Sice to nedokážeme vysvětlit žádnou matematickou větou nebo formalismem, ale je zřejmé, že dochází k energetickému přenosu.

Každý z nás a každý náš čin má v sobě kvalitu živosti, jedinečnou vůni či energičnost. Jestliže vnější podobu toho, kým v tomto životě jsme, vyjadřuje naše fyzické tělo, vnitřní podobu (naši skutečnou krásu a jedinečnosti) představuje kvalita naší živosti. Zde se nachází tajemství našeho bytí. Kvalita je nejniternější, energetickou podstatou našeho vlastního života, která prosvítá vnější slupkou naší bytosti, stejně jako když jemné, třpytivé barvy živého hada září v keři…

Duchovně uvědomělý člověk se naučí, že když se vnější obraz neshoduje se signály z vnitřní sféry, měl by vždy důvěřovat tomu, co přichází z těch nejhlubších míst.

Zdroj: Království nebeské a kvantová fyzika – Cynthia Bourgeault (Sféra 11-12/2024)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Psychická síla a kvalita živosti

Stres jako překážka léčení

Žít chronicky ve stresu je stejně škodlivé jako kouřit krabičku cigaret denně, možná to dokonce škodí víc. Stres urychluje stárnutí celého organismu, narušuje imunitu, trávení, produkci hormonů, plodnost, schopnost se učit, logicky se rozhodovat a kreativně myslet, a celkově velmi snižuje kvalitu života. Nic, o co by kokoli stál. Přesto se lidé dobrovolně udržují ve stresujících situacích a někdy si přímo pěstují svou stresovou reakci. Ne že by nemohli situaci řešit nebo z ní odejít. Neudělají to nejspíš proto, že to vyžaduje určité úsilí, a hlavně jim nedochází, v jakém nebezpečí se nacházejí…

Na stres reagujeme úplně stejně jako náš prapředek z jeskyně, jenže on měl stres velmi omezený, řádově minuty denně. Šlo o krátké, odpočinkem oddělené epizody, kdy lovil, utíkal nebo zápasil. Zbytek dne trávil v klidu…

Velmi zásadním problémem, který se objevil s příchodem internetu a mobilních telefonů, je rozplizlá hranice mezi pracovní dobou a volným čassem… Objevil se fenomén nutkavého sledování zpráv (FOMO neboli fear of missing out, strach, že mi něco uteče). Hodně lidí začíná den čtením zpráv na inernetu a kontrolou sociálních sítí, dělají to i průběžně během dne, pokud jim práce dovolí, a končí s tím večer v posteli. Nikdo duševně zdravý by nesnědl bez výběru vše, co vidí, rozhodně by nejedl zkažené jídlo nebo odpadky. Ale na duševní úrovni se tak chová, pokud nijak nefiltruje, co vpouští do své hlavy. Nevybíravé sledování různých médií, sítí atd, je stejné jako kdybyste šli po ulici, uviděli odhozený nedojedený sendvič, sebrali ho a snědli, pak byste vybrali odpadkový koš a také to snědli… Nechutné? Jistě, ale stejně nechutné je sledovat vše, co vyhřezává z internetu…

Většina lidí se dostane do stresu, protože si to pořádně nepromyslí. Neuvažují o tom, jestli jejich vysněná práce je vůbec k vydržení, jestli na to mají. Naloží si příliš, a když jim přibude další úkol, nezamyslí se, jestli ho nemají odmítnout nebo jestli neuberou jinde. Touží po domu za městem se zahradou, psem a kočkou, ale nedomyslí, jestli s domem opravdu chtějí i životní styl, který to přináší…

Buď ve stresu jsme, nebo nejsme, nejsme jen tak trochu ve stresu. Chceme-li stres vypnout, musíme svůj plazí mozek přesvědčit, že je v bezpečí. Jak to udělat? Především si musíte opravdu připustit, že chronickým stresem si velmi ubližujete. Že to není jen o nepříjemných pocitech, které prožíváte, o potížích, které máte, ale že pod povrchem probíhají procesy, které vám v konečném výsledku zkrátí život a přinesou utrpení…

Když už jste v chronickém stresu, ze kterého nelze uniknout, je ve vašem zájmu se postarat, aby vás poškodil co nejméně. Dobře jezte, ve stresu je zvýšená spotřeba živin a vitaminů, můžete potřebovat několikanásobně vyšší dávky, než je obvyklé. Některé látky je dobré doplňovat jako suplementy, nespoléhat jen na stravu. Je třeba dostatečně spát, mít to jako prioritu. Zajistěte si klidný večer, moc nesviťte, blokujte modré vlnové délky obrazovek, vezměte si melatonin, B vitaminy. Nezapomeňte na koníčky, i kdyby to mělo být pár minut denně. Je to naprosto nutné. Musíte vypnout stresovou rekaci tím, že si sednete k něčemu kreativnímu nebo uklidňujícímu. Svému mozku tím říkáte, že stres skončil a jste v bezpečí. Střezte si svoje koníčky a jiné činnosti, které vás uvolňují. Znamená to, že někdy je třeba dát do denního režimu čas na koníčky a odpočinek. A dodržovat ho…

Naučte se používat pravidlo čtyř D:

delete (vymazat): musí se to udělat, nedá se to zrušit?
delegovat: musím to udělat já sám, nemůže to udělat někdo jiný?
delay (odložit): co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek, pozítří je také den
do (udělat): teprve činnosti, které nelze zrušit, delegovat nebo odložit, udělejte teď

Hlavně se naučte vnímat své tělo: když hlásí, že má dost, poslechněte ho. Silná nechuť pustit se do konkrétní činnosti je spolehlivým ukazatelem, že jste ve stresu. Ztráta motivace je další…

Zdroj: Stres jako překážka léčení – MUDr. Ludmila Eleková (Meduňka 12/2024)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Stres jako překážka léčení

Čínská literatura

Nejstarším literárním dílem Číny je Kniha písní, první sbírka básní, jež byla zkompilována v 6. století př. n. l. Od té doby se v různých dobách objevovala literární díla charakterizující svou dobu: prosté raně qinské eseje (dynastie Qin 221–207 př. n. l.), skvělé hanské básně fu či lidové písně yuefu z období pozdní dynastie Han (Západní Han 206 př. n. l.–9 n. l, Východní /Pozdní Han 25–220 n. l.).

Za dynastie Tang (618–907) dosáhlo básnictví svého vrcholu, z této doby pochází tisíce básníků včetně významných básníků Li Po či Tu Fu, jež nám zanechali více než 50 tisíc básní. Za dynastie Song (960–1279) tvořily nejčastější literární formu básně ci, za dynaste Yuan (1279–1368) byla nejvyhledávanější divadelní představení zaju. Romány Tři říše, Příběhy od jezerního břehu (čínský Robin Hood), Putování na západ a Sen v červeném domě, vzniklé v období dynastií Ming (1368–1644) a Qing (1644–1911) se staly vrcholem literatury staré Číny.

Zdroj: Blíže k čínské kultuře – Velvyslanectví ČLR
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Čínská literatura

Kniha Chuang-ti nej-ťing a ostatní díla

Prvními léčiteli v Číně byli šamani nebo kouzelníci („wu“), kteří se pomocí různých magických obřadů a zaklínání snažili vypudit démona nemoci z těla nemocného. Starý čínský znak pro lékařství měl tři části: vlevo nahoře znak pro toulec se šípy, nahoře vpravo znak ruky sahající po zbrani a pod tím znak „wu“. Tento ideogram mohl být čten: kouzelník (lékař-kněz) sahá po zbrani, aby zabil démona nemoci.

Nejdůležitější kniha čínského lékařství Chuang-ti nej-ťing (kniha Žlutého císaře o vnitřním lékařství) pojednává o anatomii a fyziologii. Dnes víme, že pochází nejspíše z 1. století př. n. l. a během následujících staletí byla upravována a doplňována. Velmi stručně formulované věty se staly částečně srozumitelné teprve díky komentáři, který v roce 761 n. l. vydal učenec Wang-Pching.

Věštecké texty z údolí Šangů svědčí o tom, že v té době bylo známo a rozlišováno 15 chorob (nemoci hlavy, očí, uší, ústní choroby, onemocnění zubů, jazyka, krku, nosu, choroby břišní, onemocnění končetin, nemoci močové a pohlavní, ženské, dětské a infekční choroby). Ve spise „Čou-li“, který informuje o státním uspořádání v době Západních Čou, je zmínka, že byla založena první lékařská škola. Vyučovalo se čtyřem oborům: dietetice, vnitřnímu lékařství, chirurgii a veterinární medicíně. Byly také zavedeny státní lékařské zkoušky. Na konci každého roku byli lékaři individuálně hodnoceni a podle svých zásluh honorováni.

Zdroj: Starověká Čína – Krásná paní 2022
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Kniha Chuang-ti nej-ťing a ostatní díla

Životní krédo cestovatele Ing. Daniela Dedera

„Každý by měl žít tak, aby po sobě zanechal co nejméně špatného, a naopak přinesl něco pozitivního. Tím nemyslím, že zkonstruuje nějaký vynález, učiní převratný objev nebo vyhraje zlatou medaili, ale především napomůže přirozenému a harmonickému fungování světa. Celý svět je založený na rovnováze, a také člověk by jí měl co nejvíc napomáhat. Pro přírodní národy to byla podstata jejich existence, pozdější duchovní či filozofické systémy nacházely v takovém přístupu dokonalost. Avšak moderní společnost založila svoji existenci na snaze vydobýt ze světa co nejvíce, využít ve svůj prospěch a překonat ostatní. Individualismus je krédem dnešní společnosti, zatímco vnímání jednoty všeho a všech a snaha být její součástí bylo podstatou vnímání člověka vždy v minulosti.“

Zdroj: Máme v sobě tu nejhlubší minulost (Meduňka 12/2024)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Životní krédo cestovatele Ing. Daniela Dedera

Proč v zimě dostatečně odpočívat?

Energie vody, která vládne v zimě, je pro nás velmi důležitá. Je to energie, jejíž hlavní funkcí je uchování. Pomáhá nám uchovat si silnou energii na další období – jaro, kdy vše pučí, proráží ven a k tomu je potřeba velmi mnoho energie. Důvodem, proč mnoho lidí prožívá na jaře tzv. „jarní únavu“, je právě to, že v zimním období nevyužívali dostatečně sílu energie Vody.

Dále nesmíme opomíjet, že se energie Vody pojí s oblastí ledvin a zde se uchovává základní životní energie člověka, tzv. esence Ťing. Tuto základní energii si musíme velmi dobře chránit, abychom si ji nevyčerpali. „Napájí“ náš organizmus, souvisí s naším pevným zdravím a také dlouhověkostí.

Energie zimy na nás mají tedy obrovský vliv a ovlivňují velikost naší energie, z které pak musíme „ustát“ celý další rok. Zima má stejnou energii jako noc, jen je delší. V noci se regeneruje naše energie na nový den, v zimě se má regenerovat pro nový rok. V zimě vládne Jin a Voda, a to jsou energie klidu, ticha, zpomalení a odpočinku. Jen tak se dokážeme správně zregenerovat. A tomu by měl také odpovídat náš domov v zimním období.

Zdroj: Interiér v zimním období – Ing. Jiří Černák – Sféra 11,12/2024
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Proč v zimě dostatečně odpočívat

V prosinci je podle tradiční čínské medicíny nejvíce ohroženo tlusté střevo

V tlustém střevě se nachází přibližně 70 procent našeho imunitního systému, záleží na jeho čistotě, zda skrze svoji stěnu předá do těla látky náš organismus vyživující, nebo oslabující. Pokud se energie tlustého střeva dostane do nerovnováhy, trpí celé tělo. Z psychosomatického hlediska vyjadřuje tlusté střevo naše podvědomí, oblast nejhlubších obav, stinných stránek a strachů. Slabé tlusté střevo mají lidé, kteří nedokážou vzít život do vlastních rukou, bojí se, nechtějí se konfrontovat s potížemi, chybí jim rozhodnost, nemají dostatek vůle pustit staré, aby mohlo přijít nové. Proto je důležité převzít zodpovědnost za sebe a svůj život, odstranit vše, co už je nepotřebné a přežité, a začít vnímat své potřeby.

Tlusté střevo je podle TČM aktivní mezi 5. a 7. hodinou ranní, naučte se proto v tuto dobu pravidelně vyprazdňovat. Pro správné fungování střeva je důležitá změna stravovacích návyků (tj. omezte konzumaci průmyslově zpracovaných potravin, uzenin, chladných a zahleňujících méčných výrobků a výrobků z bílé mouky). Pozor na ostrá jídla, alkohol či kávu a velké množství syrového ovoce a zeleniny. Naopak zařaďte potraviny posilující tlusté střevo, zvyšte příjem vlákniny a pijte dostatek vody.

Podle tradiční čínské medicíny patří meridián tlustého střeva k jangovým meridiánům. Dráha probíhá vzestupně od ruky k hlavě: začíná u nehtového lůžka ukazováčku ruky na palcové straně, vede po předloktní až nahoru do ramene a končí u chřípí nosu. Na podporu meridiánu plic použijte cvik ze sestavy Makko-ho (viz obrázek): Ve stoje (s nohama rozkročenýma na šíři ramen a chodidly souběžně) za zády propleťte prsty a propněte ukazováčky. Předkloňte se a zapažte propnuté ruce co nejvýše. Soustřeďte se na výdech a uvolnění v horních i dolních končetinách (zevní strana). Pokud nemůžete provádět předklon, protahujte paže ve vzpřímeném postoji co nejvíce do zapažení, zvedejte je nahoru a současně se protahujte do hrudního záklonu.

O tom, jak funguje tlusté střevo a jak ho podpořit, se více dozvíte v článku Orgány během roku: Čisté tlusté střevo… čisté podvědomí a naopak.
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Prosinec a tlusté střevo

Učení o energetických drahách

Učení o energetických drahách (meridiánech) spadá do období staré Číny a je základním pojmem tradiční čínské medicíny (TČM). TČM rozeznává 12 základních drah – čeng-t´ing a 8 zvláštních – čchi-t´ing pa-maj. 12 základních drah je spojeno s 12 základními orgány, které jsou z pohledu TČM funkčními systémy. U drah existují větve, tvořící síť a spojující veškeré části těla do jednotného systému.

Základní dráhy se obvykle přirovnávají k řekám a zvláštní k odvodňovacím kanálům.

Zvláštní dráhy jsou propojeny se základními, ale mají svůj zvláštní režim. Zejména rozdělují čchi v základních drahách a řídí ji. V případě, že je v základních drahách nadbytek čchi, proudí tato energie do zvláštní dráhy – v případě jejího deficitu se tento nedostatek vyrovnává tokem čchi ze zvláštních drah. Nejdůležitějšími drahami maj jsou: přední střední dráha žen-maj (dráha početí) a zadní střední dráha tu-maj (řídící dráha). Žen–maj řídí jinové základní dráhy, tu-maj jangové základní dráhy.

Proudí–li čchi drahami volně, člověk se cítí zdráv a organizmus funguje normálně. Jestliže se jakýkoli úsek dráhy ucpe, dochází k překážce volné cirkulace čchi, a tak vzniká na tomto úseku onemocnění buď lokálního charakteru, nebo dojde k poruše funkce nejblíže umístěných zón, úseků a orgánů, spojených touto drahou.

Zdroj: Čchi-kung čung-jűan (Spodní tan-tchien, uvolnění těla) – Sű Ming-tchang, Tamara Martynovová
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Učení o energetických drahách

Z chrámů králů medicíny

Číňané jsou asi jediným kulturním národem, který postavil svým slavným lékařům chrám, v němž lidé přinášejí oběti jejich duším. Až donedávna stály „chrámy králů medicíny“ na mnoha místech Číny, hlavně ve velkých městech. V chrámech se kromě Šeng-nunga (praotce medicíny) a Žlutého císaře (krále lékařů) uctívalo také deset slavných lékařů, jejichž jména byla uvedena na deskách. Patřil k nim Pien Čchiao (Bian Quao) a tři nejznámější lékaři doby Chan: Čchun Jü (180−157 př. n. l.), který žil za vlády císaře Wena. Jako první se zabýval chorobopisy, např. revmatismem, paralýzy a retencí moče. Pod jeho jménem vyšla také sbírka receptů.

Čang Čung-t´ing (kolem roku 150−200 n. l.) je mnohými historiky lékařství nazýván „čínským Hippokratem“. Jako první lékař se ve svých knihách kromě medicínských teorií zabýval také praktickými léčebnými pokyny. Poprvé popsal výplach střev, který se prováděl bambusovou rourkou. Jeho kniha Šang-chan-lun (Pojednání o horečce) zůstala celých 1500 let klasickou knihou čínské medicíny o horečce.

Třetím velkým lékařem za vlády dynastie Chan byl chirurg Chua Tchuo (Hua Tuo) (190−268 n. l.). Byl jediným lékařem starší čínské medicíny, který prováděl větší operace, a považuje se také za objevitele znecitlivění (anestézie). Aby nemocného před operací omámil, připravil nápoj zvaný „maj-fej-san“, který kromě jiného obsahoval hašiš, toxický alkaloid akonitin, získávaný z oměje a ephedru (chvojník čínský) v alkoholovém roztoku. Chua Tchuo prováděl kostní operace, trepanace a zejména žaludeční a střevní operace. Operační rány pokrýval zvláštní pastou, takže srůstaly za čtyři až pět dní.

Také o Chua Tchuovi koluje řada legend. Jedna z nich mluví o jeho smrti. Slavný vojevůdce Cchao Cchao, vévoda z Wej, trpěl úpornými bolestmi hlavy. Když mu Chua Tchuo doporučil trepanaci, Cchao Cchao usoudil, že jde o spiknutí, které ho má připravit o život. Proto dal chirurga uvrhnout do žaláře a odsoudil ho k smrti. Před popravou Chua Tchuo předal všechny svoje lékařské spisy žalářníkovi, jehož žena však ze strachu vše spálila. Žalářníkovi se podařilo zachránit pouze knihu o zvěrolékařství. Tak se Chua Tchuo stal obětí svého povolání.

Zdroj: Starověká Čína – Krásná paní 2022
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Z chrámů králů medicíny

Nemoc nebo zdraví?!

Nemyslete na nemoc, myslete na ZDRAVÍ, neboť, co se odehrává v mysli, odehrává se i ve „vašem reálném“ světě… současně nelpěte na výsledku…

Stále více průvodců, lékařů, léčitelů… zmiňuje sebeléčebné schopnosti člověka prostřednictvím nehmotných úrovní léčení. MUDr. Eleková ve svém listopadovém článku pro Meduňku mimo jiné píše: „Vypadá to jako protimluv, na jedné straně si prociťovat stav zdraví a na druhé na ničem nelpět. Jedno ale podmiňuje druhé. Nelpění a nechtění uvolňuje všechny kvantové možnosti, odstraňuje tlak. Pak paradoxně v situace, kdy nám je jedno, jak to dopadne, můžeme začít tvořit.

Způsob myšlení je často tou hlavní překážkou uzdravení. Těžko vůbec začnete hledat pomoc, když věříte, že se nedá nic dělat. Ani vás to nenapadne. Nebudete hledat pomoc mimo systém konvenční medicíny, která tvrdí, že vaše nemoc je nevyléčitelná. Když máte v mysli boj proti nemoci, chcete ji zničit, vymazat… budete ji tím udržovat.“

Zdroj: Různé úrovně léčení – MUDr. Ludmila Eleková (Meduňka 11/2024)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Nemoc nebo zdraví

Břišní dýchání – ano, ale ne vždy (kontraindikace)

Při tchaj-ťi čchüan se používá speciální forma dýchání, tzv. břišní dýchání. Obvykle se klade důraz na to, abychom dech stahovali dolů do spodního tan-tchienu, tj. rumělkového pole, které je místem shromažďování a kultivace čchi a místo, kde „vzniká lék“. Existují ovšem situace, kdy břišní dýchání není možné či vhodné nebo by mohlo uškodit spíše než pomoci. Břišní dýchání se nedoporučuje:

v těhotenství (v extrémním případě by mohlo vyvolat potrat, ovšem v pokročilém stupni těhotenství je takové dýchání prakticky fyzicky vyloučené)
při silné menstruaci (podporuje cirkulaci krve a mohlo by menstruaci ještě zesílit)
při nízkém tlaku (dýchání do břicha samo o sobě krevní tlak snižuje)
po operacích břicha nebo po úrazech v břišní oblasti (opět hrozí překrvení a poškození příslušné břišní partie)
jste-li v přílišném emočním napětí a nedokážete-li se uvolnit, může dýchání do břicha místo zklidnění vyvolat ještě větší rozvíření emocí a vnitřního tlaku (což platí zejména pro ty, kteří nemají dostatečné zkušenosti s břišním dýcháním – proto je prozíravé trénovat břišní dech v klidu a postupně ho zapojovat do každodenního života a stresových situací)

Zdroj: Tchaj-ťi škola Vnitřní síla
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Břišní dýchání (kontraindikace)

Uvolni se!

Tchaj-ťi čchüan je duchovní disciplínou… neučil jsem se u profesora dlouho, když mi „osud“ zasadil těžkou ránu. Vyprávěl jsem profesorovi svůj zoufalý depresivní příběh… „Uvolni se,“ odpověděl, „prostě se uvolni.“… Uplynulo několik let, osudové rány přicházely a odcházely a já jsem začínal chápat, co je klíčem k duševní rovnováze: my sami jsme odpovědní za své životy. Jistě, s krachem na burze sotva co uděláme, ale jen my sami jsme „odpovědní“ za svoje reakce na běh událostí.

Profesor říkával: „Čím víc jsi uvolněný, tím menší máš strach. A čím míň se bojíš, tím víc jsi uvolněný.“ Cokoli se stane, jakákoli událost nám může způsobit utrpení, budeme-li na ni reagovat s obavami a strachem. Když se však dokážeme uvolnit a odložit své obavy, můžeme přežít i skutečně velké katastrofy s vnitřním klidem.
…
Lidé zoufale hledají vysvobození od stresů a napětí: v drogách, alkoholu, kofeinu, sexu nebo třeba i v televizi. Existuje mnoho způsobů úniku ze světa a všechny vycházejí z předpokladu, že život je tak těžký, že potřebujeme nějakou úlevu. „Uvolnění“ považujeme za únik od bolestí a tlaků každodenního života. Skutečné uvolnění ale prostupuje životem a není něčím zvláštním či odděleným. To je ovšem možné, jen když dokážeme přijmout, že život má i obtížné stránky.

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Uvolni se!

Křížová kost a dobré držení těla ve vzpřímené poloze

Mnozí z nás považují křížovou kost za cosi podivného a neužitečného tam dole. Jenže v tom se mýlí. V křížové kosti probíhá krvetvorba i v dospělosti. Co víc, správná poloha křížové kosti umožňuje stát nebo sedět rovně. Vstoje napřimují křížovou kost hýžďové svaly, ale jak je to vsedě? Ideální sedací plocha židle by měla mít zadní část výše než přední, u většiny židlí je sedací plocha vodorovná nebo dokonce nakloněná vzad. Výzva pedagogů, aby děti seděly rovně, je na školních židlích skoro utopie. To by člověk musel sedět neopřený na přední straně sedací plochy nebo naopak roznožit a sednout si úplně dozadu. Další možnost je použít podsedáky klínovitého tvaru. Ty nejsou úplně levné, ale o hodně levnější než speciální židle, u kterých lze naklonit sedací plochu dopředu.

Zdroj: Internetový deník MUDr. Nešpora
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Křížová kost a dobré držení těla ve vzpřímené poloze

Uvolnění a proudění čchi

V tchaj-ťi se učíme uvolnit, abychom otevřeli cesty proudění čchi. Můžeme říct, že čchi je transcendentální energií, ale je také životní silou. Profesor (Čeng) říkal: „Čchi, které proudí vaším tělem, je totéž čchi, které pohybuje hvězdami po nebeské klenbě.“ Čchi souvisí s krevním oběhem, ale je rovněž energií myšlenek a ducha.

Mnoho lidí nachází v hloubi svého srdce skrytý pocit, že jejich život je jen mdlým odleskem jejich skutečných schopností, a mají pravdu. Napětí a tvrdá, ztuhlá síla brání proudění čchi naším tělem. Lpíme na věcech, a tím vytváříme napětí a překážky duchu. Klopýtáme neplodnou pouští za nejrůznějšími přeludy a doufáme, že se nám podaří získat dost peněz nebo uznání, abychom se s jejich pomocí ubránili úzkostem a strachu ze smrti. Ale stejně nám nic z toho nepomáhá. Jen se stále více izolujeme a odřezáváme od životní síly.

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Uvolnění a proudění čchi

Nový pohled na zdravý způsob života

Neexistují žádná zaručená opatření, jež by beze zbytku zabránila poranění či nemoci, ale je řada možností, jimiž jejich pravděpodobnost do velké míry snížíte. K tomu musí u většiny lidí dojít k posunu ve vědomí, ke změně názorů a přesvědčení, aby pochopili, přijali a uskutečnili nejúčinnější podpůrné postupy preventivní péče o zdraví.

Většina lidí se naučila věnovat velmi málo pozornosti adekvátnímu udržování zdraví, jež nepřerostlo rámec pravidelných prohlídek u lékaře, a vyčkávat až do vzniku zdravotních problémů. Pak lékař předepíše léky nebo podle závažnosti problému naordinuje radikálnější metody. Ovšem rčení „kapka prevence je lepší než kilo léčby“ můžeme účinně uplatnit pouze v době, kdy ještě žádné potíže nemáme.

Většina obyvatel Západu pokládá alternativní metody za východisko z nouze, když vše ostatní – tedy všechny možnosti západní medicíny – selže. Je to velká škoda, protože i když mnohé alternativní terapie velmi účinně pomáhají při léčbě rozvinutých nemocí, snad největší jejich přínos spočívá ve schopnosti předcházet vzniku či zmírňovat závažnost nemoci. V otázkách zdraví jsme se nechali uvést v omyl – západní medicínský systém nedává veškeré odpovědi ani neposkytuje jediná uskutečnitelná řešení – a odchýlili jsme se od skutečně zdravého způsobu života a postojů.

Zdroj: Praktická cvičení podle čínské medicíny – Steven Cardoza
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Nový pohled na zdravý způsob živtota

Druhy čchi-kungu

Ve světě existuje velké množství podob cvičení čchi-kung (qigong), každá škola či rodina má svou verzi rozvíjení vnitřní energie. Kromě rozlišení na kung sloupu (postoje) a jednoduché cviky prováděné na místě, existují varianty dechového, protahovacího, meditačního, zvukového a dalšího čchi-kungu. Rozlišovat lze také, zda se čchi-kung praktikuje ve stoje, vsedě či vleže (např. u nemocných či starších).

Čchi-kung je obecně práce s vnitřní energií založená na kombinaci jednoduchých postojů (wu-ťi čuang kung – stání v postoji wu-ťi) či cviků na místě (tchaj-ťi čuang kung – umění sloupu) a správného a vědomého dýchání (tchu-na – metody taoistického dýchání). Kromě samotného cvičení se využívají i někter další prvky, například:

– Zvukový čchi-kung je druh čchi-kungu, který kombinuje cvičení s prozpěvováním či zvukovými meditacemi, a tím uvolňuje blokády v těle. (Ukázka: 5 léčivých zvuků pro 5 orgánů)
– Čchi-kung se stromy nebo také vyrovnávací čchi-kung je druh tradičního čínského taoistického cvičení, které využívá energii stromů, případně rostlin. Ideální je cvičit na vyvýšeném, jangovém místě. Může se cvičit čelem či zády ke stromu. Necvičí se s jakýmkoliv stromem, záleží na typu stromu, zdravotním stavu, ročním období. Každému ročnímu období přináleží určitý strom a také příslušný orgán dle teorie pěti prvků (Wu-sing).
Jde o velmi silné energetické cvičení v pohybu, které má výrazný vliv na zprůchodnění meridiánů a zvýšení průtoku v těchto energetických drahách (teorie ťing-luo). Cvičení má léčebný účinek hlavně při onemocnění krve, zánětech kloubů, artróze nebo revmatizmu, dále je díky němu možno rozpustit cysty, myomy, nádory apod. Působením na nervová zakončení prstů rukou rozvíjí léčitelské schopnosti.
– Čchi-kung s krátkou tyčkou je tradičním cvičením s krátkou dřevěnou tyčkou, které uvolňuje a posiluje zápěstí a prsty, podporuje proudění čchi v těle. Autorem tohoto cvičení je mistr Chen Fake (1887−1957), jeden z nejvýznamnějších mistrů rodiny Čchen, který jako první začal učit toto umění počátkem 20. století veřejně v Pekingu.

Zdroj: Tchaj-ťi škola Vnitřní síla
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Druhy čchi-kungu

Vše přijímat a na ničem nelpět

Vše přichází a odchází, a proto je velmi důležité na ničem nelpět a k ničemu se příliš neupínat. Lpění způsobuje utrpení a odčerpává energii. I když není v našich silách zastavit pomíjivost, můžeme svůj postoj k ní přehodnotit a tak se osvobodit od utrpení. Skvělým pomocníkem přitom je trénink ducha… pochopíme, že všechno přichází a poté odchází, a že tedy i nám v mysli něco vznikne a zase odletí. Rozhodujeme o tom sami. Pokud se budeme držet strategie „přijímat a nelpět“, získáme svobodu a energii. V tom spočívá jedno z tajemství šaolinského postoje; díky němu budeme stále svobodnější, nezávislejší, a tím vnitřně silnější.

I při terapii bolesti se zjistila účinnost strategie „poznat, přijmout a opustit“. Osvědčila se zejména u pacientů s chronickými bolestmi, kteří cvičili svého ducha tím, že se soustředili na bolest, poznali ji a přijali, a tím se stala snesitelnější.

Zdroj: Šaolin Tajemství vnitřní síly – Dr. Thomas Späth, Shi Yan Bao
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Vše přijímat a na ničem nelpět

Je potřeba vrátit se k obyčejnosti (z rozhovoru s MUDr. Jarmilou Klímovou)

Ti, kteří moderním technologiím rozumějí a konstruují je, sami říkají, že jejich používání je primárně nastaveno tak, aby likvidovalo mentální schopnosti, psychicku a inteligenci těch, kteří je používají. Víme, že do technologií jsou vetknuty závislostní komponenty, takže děti jsou na tom závislé podobně jako narkoman na heroinu. Když narkoman přebere dávku, vidíme, že třeba umře, ale technologie se za rukáv chytit nedají a devastační argument je, že to tak dělají všichni.

Psychickému zdraví napomáhá práce rukama, princip tvoření. „Teror“ zahradnickými pracemi může za určitých okolností doslova zachránit život, resp. psychiku.

Psychicky zdravé je také takzvaně bloumat čili jen tak pozorovat dění kolem. Dokonce svým klientům říkám: „Musíte čučet!“ Prostě nechat mozek na chvíli na pokoji, protože právě ve chvíli, kdy nepodporujeme stále šrotující racionální složku, se otevíráme intuitivnímu poznávání a chápání světa, která nám přináší pravé poznání v souvislostech a v celistvosti. Můžeme se k tomu dostat, když budeme pocitivě a zodpovědně čučet každý dne aspoň chvíli.

Předchozí generace mají výhodu v tom, že čučet ještě dokážou, a další výhodu mají v tom, že nebyly vychovávány v bázni k realitě. Nebyli jsme opečovávané sněhové vločky a v podstatě se vůbec nebral ohled na to, jestli se náhodou nesetkáme s něčím frustrujícím, protože by nás to mohlo hodit na krovky. Byli jsme vychovávaní k tomu, abychom zažili frustraci v rámci důležitého procesu překonávání překážek, jenže sněhovým vločkám se pořád umetá cestička. Když jsme se něčeho báli, byli jsme vedeni k tomu, že i tak máme jít a udělat to. Opečovávané sněhové vločky se ale bojí udělat cokoliv, protože kdyby zjistily, že to zkazily, udělalo by jim to nedobře.

Všechno, co je extrém a co je nevyvážené, je nemocné, protože základem zdraví a dobrého žití je rovnováha. Jde o to udržovat se v jakémsi středu ve všech životních kvalitách. Vrcholový sport je nerovnováha a válet se v posteli je také nerovnováha, a i když se budu stokrát vztekat, tento princip se nezmění. A rovnováha je i v tom dělat vše, co je v mých silách, ale zároveň vědět, že je ve hře ještě něco vyššího. Toto pochopení přináší velkou šanci, že vše dobře dopadne. Nemusím přesně vědět jak, ale prostě nějak. A tohle je i ten nejdůležitější základ jakékoliv zdravotní prevence.

Zdroj: Je potřeba vrátit se k obyčejnosti – Jarmila Klímová (Meduňka 9/2024)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Je potřeba vrátit se k obyčejnosti

Velký eliminátor

Na nejvyšším bodě ramene se nachází tzv. velký eliminátor, bod č. 21 na dráze žlučníku (viz foto). Ošetřuje se v případě pálení žáhy, bolesti krku, ramene a lopatky, dále slouží k uvolnění trapézového svalu, prokrvení a uvolnění ramena, při točení hlavy, bolesti hlavy, chronické chudokrevnosti, při nachlazení, kašli a potížích při nádechu… Bod můžete jemně poklepávat pěstí, promačkávat nebo zahřívat.

Zdroj: Tchaj-ťi škola Vnitřní síla
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Velký eliminátor

Obohacení technik tchaj-ťi, čchi-kungu a dalších bojových/léčivých umění

V klasických materiálech o tchaj-ťi se uvádí, že síla tchaj-ťi je „zakořeněná v nohou, vedená dolními končetinami, řízená pasem a vyjadřovaná prsty (rukama)“. Totéž platí pro mnoho forem čchi-kungu a většinu vnitřních bojových umění a vypovídá to o propojenosti celého organismu, zejména při cvičení tchaj-ťi. Aby však byl organismus dobře propojen, musejí být všechny jeho části funkčně „živé“ – tedy zdravé a vědomě dostupné.

Mnozí začátečníci a středně pokročilí cvičenci tchaj-ťi mívají potíže se základním východiskem cvičení, tj. se „zakořeněním těla v nohou“. V těchto případech jsou nesmírně vhodné léčivé cviky nohou a kotníků, které musejí být stabilní a zároveň volně pohyblivé, aby byly schopny zajistit otevírání a zavírání kloubu… nohy musejí být ohebné, pružné a poddajné, aby jimi mohla procházet čchi a být dále vedena dolními končetinami.

Řízení pasem je další důležitý základní faktor. Čínské slovo překládané jako pas je jao, které má nepatrně odlišný význam než západní slovo pas, označuje spíš dolní část zad, kříž a spodní část bederní páteře. Mnoho lidí přichází na tchaj-ťi později v životě, kdy už často mají poškozenou dolní část páteře nebo trpí chronickou ztuhlostí či bolestmi.

Třebaže je nepochybně ideální zmírnit potíže spojené s postižením dolní části zad pomocí principů uvolnění, které jsou vlastní čchi-kungu a tchaj-ťi, může někdy trvat mnoho let, než se toho dosáhne. To je další příklad, kdy lze s výhodou uplatnit čínské svépomocné léčivé cvičení v tchaj-ťi k uvolnění zatuhlých beder pomocí cviků zaměřených na bederní páteř, pánev a kyčle. Čím dříve se záda uvolní, tím dříve se pas využije k přínosnému řízení čchi v rámci tchaj-ťi.

Zdroj: Praktická cvičení podle čínské medicíny – Steven Cardoza
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Obohacení technik tchaj-ťi, čchi-kungu a dalších bojových/léčivých umění

Pozn.: Z osobní zkušenosti (a ze zkušeností řady dalších studentů) vím, že (možná i dobře míněné) rady některých učitelů typu: „Cvič víc!“, „Cvič níž“, „Víc otáčej kyčlemi“ v situaci, kdy máte skutečně funkční problémy se zády nejen že nepomáhají, ale občas mohou situaci i zhoršit. Je zapotřebí nejprve začít přestavovat celý pohybový aparát: odstraňovat špatné návyky, pomalu posilovat potřebné svaly a uvolňovat ty zbytečně napjaté, učit se dýchat do břicha, vědomě rozpouštět bloky a celkově se uvolňovat… Naučit se sestavu tchaj-ťi bez předchozí důkladné „analýzy“ vašich problémů a nepřiměřený spěch vás nikam daleko nedovedou a z neznalosti a netrpělivosti se připravíte o skutečnou „vnitřní sílu“ tchaj-ťi…

Vnitřní zrání

Podstatou hromadné duševní nákazy, která se šíří v naší kultuře, je aktivní kolektivní odmítnutí procesu vnitřního poznání, ústící v dogmatické lpění na vlastním názoru i tváří v tvář všem faktům a rozumovým argumentům, podpořené pýchou na vlastní hloupost a nevědomost.

Poznání pravé skutečnosti je otázkou jednotlivce, a nikoliv společnosti jako celku. Pravda je spojena s poznáním, jež je vždy výhradně výsadou vědomé snahy jednotlivce o rozlišení dobra a zla a poznání jejich podstaty. Proces poznání vrcholí v moudrosti ducha a soucitu srdce, jež jsou výslednicí diferenciace vědomí jednotlivce. Jde tedy o vědomě získané schopnosti rozlišovat na základě citových hodnot a rozumových úsudků. Rozlišování jako základní vědomá schopnost vede civilizovaného člověka k přechodu od pudového a afektivního k rozumovému a citovému pólu bytí.

Takový vědomý posun od kolektivního k individuálnímu, od afektivního k etickému, od nevědomého k vědomému se neděje náhodou, ale je výsledkem mravního úsilí, jež hlubinná psychologie nazvala individuací, tedy stávání se jedinečnou osobností. Ve svém výsledku se jednání individualizovaného člověka – celistvé osobnosti – nese ve znamení vysokého stupně osobní kultury, podpořeného upevněním morálního přístupu, sebeovládáním a v neposlední řadě i zpevněním jeho charakteru a hodnotového uspořádání.

Zdroj: Člověk a dav – MUDr. Pavel Špatenka (Meduňka 1/2022)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Vnitřní zrání

Tchaj-ťi jako meditace

Profesor Čeng (Man-čching) nevyučoval žádná doplňková cvičení čchi-kungu, protože v jeho pojetí byl čchi-kung (disciplína věnující se rozvíjení a kultivaci čchi) vlastním jádrem tchaj-ťi čchüan. Celé tchaj-ťi se vztahuje k rozvíjení a kultivaci čchi.
…
Tchaj-ťi je samo o sobě MEDITACÍ. „Když cvičíte formu nebo tchuej-šou, neměli byste se potit,“ říkal nám. „Při meditaci se také nepotíte, proč tedy při cvičení?“ Pocení je totiž podle profesora příznakem, že se čchi rozmělňuje a rozptyluje.

Meditace při tchaj-ťi působí na čchi: když cvičíte formu, měli byste si představovat, že VZDUCH je HUSTÝ jako VODA. Důležitost této představy se také odrazila v jednom z názvů tchaj-ťi: „plavání na suchu“. Čím hustší vzduch cítíte, tím silnější je vaše čchi.

KLIDNÉ A ROVNOMĚRNÉ cvičení formy – „jako byste odvíjeli vlákno hedvábí z kokonu“, pohyb těla jako jednoho celku, zakořenění i vzpřímená páteř, to vše napomáhá rozvoji čchi. Již samo UVOLNĚNÍ, které je základem tchaj-ťi, má za cíl odstraňovat napětí, bloky a tvrdou sílu, a tím v těle otevírat dráhy pro volné proudění a shromažďování čchi.

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Tchaj-ťi jako meditace

Celková spokojenost zabraňuje nemocem

Už je to dávno, kdy jsem chodila k léčiteli Václavu Benešovi. Dodnes si ale pamatuji, jak mi na otázku: „Co mám dělat?“, odpověděl: „To je úplně jedno, co budete dělat.“ Dívala jsem se na něj a nechápala. Teď, když už jsem ušla poměrně dlouhou cestu, myslím, chápu docela dobře 🙂 .

Přikládám odpověď pana Beneše na otázku z jednoho rozhovoru – Jak si mají lidé uchovat zdraví? Neustále jim někdo radí, co mají jíst, jak se mají hýbat, co všechno by měli dodržovat, aby byli krásní, zdraví a úspěšní. Po určité době „odborníci“ zjistí, že je třeba skvělá doporučení tak trochu přehodnotit…

„Já jsem postupně došel k názoru, že je velice důležité nemít strach. Z ničeho! Umět si jít za svým! Nemyslím tím přímo za nějakým vytčeným cílem, ale za svou celkovou spokojeností. Jistě že nelze setrvávat v absolutní harmonii, mohou nastat a nastanou konfliktní situace, ale domnívám se, že základem spokojeného života je umění prosadit si své zájmy. To stačí.

Setkávám se s lidmi, kterým je osmdesát a více. Většina lidí na konci své cesty je nerudných, nespokojených. Něco jim uteklo. Ohromně složité jsou partnerské vztahy. Málokdo je hodnotí coby dobré. Jen mizivé procento lidí najde odvahu říci: „Náš vztah se přežil, najdu si někoho jiného nebo budu žít sám.“ Všecho se točí kolem odvahy a strachu. Nebát se měnit. Stejné platí o zaměstnání, zkrátka o všem. Jít za svou svobodou. Lidé ji spíš moc snadno ztrácejí, a tím trýzní sami sebe. Tento fakt se snažím dnes předávat svým klientům.

Na rozdíl od některých mých kolegů a lékařů si myslím, že příliš nepomáhá ani prevence. Její většina totiž směřuje do míst, kde už jí není potřeba. Vždycky se tak připravujeme na bývalou válku. Z toho mi vychází, že nejdůležitější prevencí je životní POHODA.“

Zdroj: Tchaj-ťi škola Vnitřní síla
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Celková spokojenost zabraňuje nemocem

Otevřete okno a bude vám líp

Byly napsány tisíce svépomocných knih s jednoduchými i složitými recepty na šťastný život, jasné myšlení a lepší životní pocit, ale tohle je ta nejprostší a zároveň nejspolehlivější rada, jakou lze najít. Zastavte se a podívejte se z okna. Tento nepatrný čin dokáže změnit náladu, celý den i celý způsob života. Pozorování přírody vytváří obdobné pocity vzájemné provázanosti. Naše problémy se najednou v obraze nezměrného vesmíru jeví menší, prodchne nás pocit pokoje a posvátného úžasu.

Možná vám pomůže, když si to budete nějak připomínat, třeba si to spojíte nějakými chvílemi, např. po jídle nebo po příchodu z práce. Čas strávený u okna považujte za formální cvičení, ne jen za něco náhodného. Třicet sekund záměrně a soustředěně hleďte z okna. Může to být okno v kuchyni nebo ve vlaku s výhledem na les nebo mladý stromek, na tom nezáleží. Aktivně, úmyslně a pozorně dělejte jediné. Dívejte se z okna.

Provádějte to několik dní, sledujte změny, k nimž dochází v tu chvíli a později během dne. Zaregistrovali jste pozitivní účinky?

Zdroj: Léčivá příroda, Jak může uzemnění, pobyt venku nebo jen otevřené okno uzdravovat – Alice Peck
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Otevřete okno a bude vám líp

Neustálá proměna a pohyb tchaj-ťi

V pohybech tchaj-ťi čchüan je obsažen princip neustálé, plynulé proměny. Jeden pohyb střídá druhý, přelévá se volně z jedné pozice do druhé, otevírání střídá zavírání, posun vpřed následuje ústup vzad, stoupáme, abychom vzápětí klesli, zprava se přesouváme vlevo… Dech směřuje do středu a ven, nádech se proměňuje ve výdech a naopak. Záměr plodí myšlenku a ta vyvolává pohyb, reakci… To vše se neustále opakuje v nejrůznějších kombinacích…

Tchaj-ťi čchüan nás tím upozorňuje na nekonečnou proměnlivost, které podléháme my i naše okolí. Učí nás přijmout změnu, být její součástí, bez námahy či vnitřního vzdoru se přizpůsobit. Protože nic není stálé. Jediné, s čím můžeme spolehlivě počítat, je změna. Tchaj-ťi nás vede k tomu, abychom „pluli“ podle daných principů z jednoho místa do jiného, nikde nezadrhávali, nikde nepřesahovali, nikde nešli proti samotné podstatě tchaj-ťi. Nemusíme jít všichni nutně stejnou cestou, jen pravidla pro nás platí stejná.

A pokud princip proměny vztáhneme na celý náš život a způsob myšlení, nebudeme se vzpírat změnám, stát zarputile na místě nebo razit si cestu v protisměru, pocítíme klid a důvěru, neboť se staneme součástí proměnlivého víru života.

2 principy tchaj-ťi

Pohyb si můžeme uvědomit prostřednictvím dvou úkolů/principů, které se v tchaj-ťi čchüan snažíme naplnit stáním v pozicích a při pohybu ve formách:

„V pohybu nalezni klid“

Vnímání těla v pohybu: Postavte se, lehce pokrčte kolena a poklesněte do kyčlí. Chvíli věnujte pozornost vnímání středu vašeho těla, který se nachází kousek pod pupíkem. Střed znamená ukotvení, stabilitu, pevnost a zdroj.

Poté, co si svůj fyzický střed uvědomíte, dejte se do pohybu. Uvědomte si, jak plynule přenášíte váhu z jedné nohy na druhou, jak míjíte své okolí, jak lehce postupujete vpřed, jak něco kolem vás odchází a objevuje se nové, jak je vám pohyb příjemný… protože intuitivně víte, že pohyb znamená život. Navzdory pohybu si zachováváte vnitřní klid a stabilitu, protože vaše opora, váš střed, se pohybuje neustále s vámi.

„V klidu nalezni pohyb“

Vnímání těla v klidu: Sedněte si nebo lehněte tak, abyste se cítili pohodlně, a co nejvíce se uvolněte. Pak obraťte svou mysl dovnitř svého těla a „zaposlouchejte se“ do vnitřních dějů. Vědomě do ničeho nezasahujte, nevytvářejte myšlenky, jen sledujte, co se děje ve vašem vnitřním světě… Zjistíte, že navzdory tomu, že nevyvíjíte žádnou fyzickou ani psychickou aktivitu, uvnitř jste plni života. Každou vteřinou se proměňujete, dýcháte, pulsuje ve vás život, čchi, probíhá nepřeberné množství procesů…, aniž byste do tohoto pohybu vědomě či přímo zasahovali. Jste totiž přirozenou součástí neustálé proměny.

Zdroj: Tchaj-ťi škola Vnitřní síla
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Neustálá proměna a pohyb tchaj-ťi

Komplikované a složité nebo jednoduché a rychlé?!

Mnozí z nás si myslí, že něco může být pravdivé a dokáže fungovat pouze tehdy, pokud je to komplikované a obtížné, dlouho to trvá nebo je to drahé. Myslí si, že pokud je něco jednoduché a snadné, dá se to rychle udělat a nic to nestojí, pak na tom nebude něco v pořádku. Měli bychom si však zvyknout na to, že tento náš myšlenkový vzorec je zastaralý. V mnoha případech dnes již není platný; a v budoucnosti bude platit čím dál, tím méně. Teď totiž nežijeme plně ve staré energii, ale částečně i v energii nové. A v té je všechno mnohem lehčí.

Zdroj: Christina kniha III. – Vědomí vytváří mír – Christina von Dreien
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Komplikované a složité nebo jednoduché a rychlé?!

O trpělivosti, toleranci, svobodě a klidu

Každý touží po pokoji duše, toleranci, porozumění, lásce a pozornosti, trpělivosti a vyrovnanosti. Myslíte si – odejít do Tibetu do kláštera, to by bylo ono, najít svého mistra, který mne bude učit a vést, to by bylo nejhezčí.

A já vám říkám, doma máte toho největšího mistra ve svém partnerovi. To on je vaším mistrem. A nemusíte nikam cestovat, stačí přijít domů z práce a snášet jeho nálady, výbuchy zlosti, neurotickou nespokojenost, majetnické omezující akce a reakce… A když mistr mluví, žák, pozorně tiše naslouchá a učí se toleranci, spokojenosti a klidu.

Z dlouhodobé perspektivy jsme zodpovědní za všechny životní situace: třeba i za nevěru manželky nebo hrubost svého šéfa či kolegy. Rozhodně jsme zodpovědní za své reakce a přístup k životní situaci. Je pravda, že žijeme s lidmi a ti nám vytvářejí situace. Za své myšlenky, slova a reakce však jsme zodpovědní a vybíráme si je sami. Nikdo nás nemůže naštvat, pokud si sami nezvolíte jako reakci hněv. Nikdo nás nemůže vinit, pokud si sami nezvolíme pocit viny apod.

Z duchovního hlediska si vše přitahujeme jako lekci. Otázkou je, co s tím uděláme, jakou cestu zvolíme. Hněv, nenávist, uraženost – tím jen přivoláme další lekce, které budou ještě silnější, anebo či zvolíme lásku a pochopení – tím se energie vyrovnají, poučili jsme se a už nepotřebujeme zažívat podobné situace.

Zdroj: Alan Cohen – Kurz zázraků snadno a srozumitelně
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: O trpělivosti, toleranci, svobodě a klidu

Mrtví, kteří žijí, a živí, kteří zemřeli

Čínská báseň praví: „Existují lidé, kteří žijí, ale jsou už mrtví. Jsou lidé, kteří již zemřeli, ale stále ještě žijí.“

Mládí a stáří nemusí nezbytně souviset s biologickým věkem. Existují dvacetileté stařeny a mladíci jako lékař Sun Simiao, co mají sto čtyřicet. A ani hloupost a duchaplnost nezávisí pokaždé na dosaženém stupni vzdělání. Má-li člověk bez přestání růst a učit se, potřebuje silnou vůli a spoustu odvahy – silnou esenci. Při slabé esenci končí duchovní růst některých velmi brzy, mnohdy už ve třiceti. Místo, aby se tito lidé dále rozvíjeli, drží se úzkostlivě a křečovitě toho, co mají. Svého ducha omezují a stísňují, ale pojišťují si majetek, upevňují si pracovní a jiné pozice a pořizují si nemovitosti. Bojí se, že zchudnou.

Ustrnutí začíná v okamžiku, kdy se pokoušíme zastavit proud života. Pokaždé, co se ze zbabělosti nebo nepohodlnosti rozhodneme proti svým vnitřním impulzům, za to zaplatíme ze své esence, naše vůle k růstu se začne zmenšovat a my budeme ztrácet kousek po kousku své nadšení a elán.

Zdroj: Cesta císařovny – Christine Li a Ulja Krautwald
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Mrtví, kteří žijí, a živí, kteří zemřeli

Omán – O druzích lásky podle súfijské moudrosti

Již na letišti po přistání v Ománu nelze přehlédnout mírumilovnou a klidnou energii zářivých očí. Přesvědčíte se, že Islám nemusí automaticky znamenat krvavou hrozbu. Naopak může přinášet nevšední moudro a nadhled – vzpomeňme například jeho ranou odnož zvanou Súfismus. Vznikla brzy po životě proroka Mohameda zejména na území dnešního Iránu, Pákistánu, ale i Ománu. Za hlavního představitele můžeme vnímat filosofa a básníka Rúmího.

Jedna ze súfijských moudrostí nám osvětluje energetický pohled na LÁSKU. Rozlišuje její základní čtyři stupně:

SHAWQ (čteme šoch): Důležitý je zde obraz arabského písma a také zvuk slova… šoch zní, jako když složíte žok plný voňavé kávy. Naše citoslovce může být žuch! Jde o základní pozitivní naladění lidské mysli. Zájem, nadšení, jenž vybudí činnost a probudí nás z lhostejnosti a letargie. Může se jednat o smyslové nebo obecně hmotné požitky. Důležité je, že tato energie vědomě neubližuje a může přispívat k radosti ze života.
MAHABBAT (mahbat) má již poněkud jemnější vibrace a mohli bychom ji obecně označit jako přátelství. Pocit sounáležitosti, ochota pomáhat a sdílet. Sem patří také naprostá většina tzv. fungujících manželství, soužití rodiny, ale také např. běžná energie zvířat, zejména matky k potomkům, ale i některých zvířat k člověku. Upřímné kamarádství. Touha dávat, ale také brát. Tedy jakási užitečná symbióza. Tento stav je mezi lidmi nejběžnější a běžně se označuje jako láska.
ISHQ (iššš…) – zde je zvuk tichý, konejšivý, jak když foukáte na bolístku. Hláska q (k) tam skoro nezazní. Toto je energie čisté, opravdové lásky, jež je mezi lidmi vzácným kořením a ke které nás nabádá Ježíš Kristus – a mnoho zejména východních mudrců. Toto čisté vědomí nic nepožaduje, nemyslí na rovnováhu, vyzařuje, dává. Leč ne nesmyslně. Spíš bychom mohli říci: Působí jako léčivý zdroj – pro ty, jež mají dostatečnou dávku pokory umožňující tyto vibrace přijímat.
FANAAH (fanáá), nejvyšší stupeň lásky již není z tohoto světa… jen poněkud nepřesně a nejasně můžeme pociťovat energie zanícení, rozumové neuchopitelnosti, šílenství… Možná že právě tato energie tvoří světy. Božská hra.

Zdroj: MUDr. Tomáš Lebenhart – Omán (Sféra březen – duben 2020)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Omán – O druzích lásky podle súfické moudrosti

Čan čuang – uvolněné stání

Čan čuang je klid/nehybnost. Je to nejzákladnější a nejpokročilejší forma tréninku v tchaj-ťi čchüan. Cvičte čan čuang, abyste zlepšili/opravili svůj pohyb. Nehybností pěstujete uvolnění. Uvolnění rozvíjí harmonii celého těla. Při cvičení čan čuang soustředíte svůj záměr (yi) na vizualizaci pohybu. Čan čuang pěstuje sílu celého těla a rozvíjí pevné zdraví.

Zdroj: Bob Bacher – Do Tai Chi
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Čan čuang – uvolněné stání

Jak se vypořádat s problémy? Pojmenujte je…

Před problémem se nedá utéct. Pokud ho nebudete řešit a nepojmenujete, neztratí se sám od sebe. Křivda cvičí s každým třetím. Lítost je nejzrádnějším pocitem, který existuje. Všechny ostatní pocity se dají člověku vymluvit, ale lítost ne. Kolem lítostivého člověka se chodí jako okolo malomocného, aby se o něho nikdo neotřel, neboť on je lítostivý. A z lítosti je nejvíce rakoviny. Také strach je pocit, který nemá žádnou hodnotu. Trápit se pro jiného je nesmysl, protože my můžeme druhému pomoci, ale trápit se místo něj nemá význam.

Pokud problém, který vnímáme a který s námi „cvičí“, najdeme a pojmenujeme, protože si to přejeme – problém se může vyřešit, problém přestává být problémem. Pojmenováním problému se dostáváme v devadesáti procentech zpět do pohody. Např. křivda, někdo nám ublížil, ale my ho nemůžeme zastřelit, ani přejet autem, tak mu asi budeme muset odpustit. Bez odpuštění není uzdravení. Není to problém druhého člověka, ale náš.

Jsou ale lidé, kteří prošli v životě všeličím a nepoučili se. Chodí jako na připínáčcích, přitom je problémy rozhazují znovu a znovu, oni si jen stěžují, jaký mají těžký život. Oni se ale musí pustit do pojmenování elementárních příčin nešťastných pocitů.

Zdroj: Etikoterapie
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Jak se vypořádat s problémy? Pojmenujte je…

Jaký je váš skutečný úkol? Být nej…, mít nej…?

Pokud jste spojeni se svým Zdrojem, vyzýváte ostatní, aby žili podle svého vlastního potenciálu, a nepřetváříte je k obrazu svému. Cílem změny ostatních je přestat myslet na váš skutečný cíl, jímž je změna vaší vlastní mysli. Je snadnější někoho přemluvit, aby se změnil podle vašich představ, než se postavit čelem k vlastnímu strachu a překonat ho, bojovat s vnitřními démony, předsudky a pocity prázdnoty.

Potřebujete-li ostatní k tomu, aby se řídili vašimi dogmaty, a vy se tak mohli cítit dobře, vycházíte z pocitů, že vám něco chybí, což nikdy nevede ke zdravým výsledkům. Jakmile najdete svoji celistvost a žijete v ní, promění se svět podle vašeho modelu a vy zanecháte po sobě stopu léčby.

Na zemi nejste proto, abyste hromadili věci, prosazovali se a hledali lidi, kteří by vás měli rádi. Jste zde proto, abyste získali vnitřní klid, stali se sami sebou a dívali se na svět novými očima. Jste tady proto, abyste změnili svět změnou svých myšlenek o světě a o tom, kdo v něm jste. Jste milující bytost žijící ve vesmíru založeném na lásce. Stačí si toto pamatovat a zvládnete jedinou lekci, která je zde k učení. Pak ji budete neustále sami šířit, aniž byste se museli snažit.

Zdroj: Alan Cohen – Kurz zázraků snadno a srozumitelně
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Jaký je váš skutečný úkol?

Tři stupně uvolnění v čchi-kungu

Při cvičení čchi-kungu je několik úrovně uvolnění:

První úrovní je vnější tělesné uvolnění nebo poziční uvolnění. Toto je velmi povrchní úroveň a téměř každý je schopen ji dosáhnout. Sestává ze zaujmutí pohodlného postoje a odstranění nepotřebného napětí, zatímco stojíte nebo se hýbete.
Druhou úrovní je uvolnění svalů a šlach. Abyste toho dosáhli, musí být vaše mysl (I) řízena hluboko do nitra svalů a šlach. Toto uvolnění vám pomůže otevřít vaše kanály čchi a umožní čchi klesnout a akumulovat se v tan-tchienu.
Poslední úrovní je uvolnění, které zasahuje vnitřní orgány a kostní morek.

Pouze, když se dokážete uvolnit hluboko do nitra svého těla, bude vaše mysl schopna vést tam čchi. Pouze na této úrovni bude čchi schopna dosáhnout všude. Pak budete zjevně cítit – jakoby celé vaše tělo mizelo. Když dosáhnete této úrovně uvolnění, budete schopni komunikovat se svými orgány a používat čchi-kungu k upravování nebo regulování poruch čchi, které vám působí problémy. Snažte se také účinněji chránit své orgány a tím zpomalit jejich degeneraci.

Zdroj: Tai-Chi Chi-Kung – Stupně uvolnění v čchi-kungu
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Tři stupně uvolnění v čchi-kungu

Důležité (akupunkturní) body

Při cvičení tchaj-ťi čchüan, čchi-kungu či v procesu shromažďování a vedení čchi jsou důležité některé akupunkturní body. Patří k nim:

Spodní tan-tchien (sia tan-tchien) – dolní rumělkové pole: Je nejdůležitějším energetickým centrem, co se týče fyzického zdraví, síly a vitality. Leží cca 3−4 centimetry pod a za pupkem a je spojen s činností. Do tohoto bodu dýcháme při cvičení a také z něj vychází všechny pohyby tchaj-ťi čchüan.
Paj-chuej (baihui) – „Sto setkání“ (GV20 – dráha vládce/řídící): Bod je umístěný na vrcholku hlavy (na temeni), přesněji na průsečíku vrcholů ušních boltců na temeni hlavy, a setkávají se v něm všechny jangové dráhy.
Chuej-jin (hui’yin) – „Setkání jin“ (CV1 – dráha početí): Bod je umístěn na nejnižším bodě na trupu – na hrázi (mezi genitáliemi a análním otvorem).
Jung-čchüan (yongquan) – „Bublající vřídlo/pramen“ (KI1 – dráha ledvin): Bod je umístěný na chodidle (cca v jeho první třetině), mezi polštářky.
Lao-kung (laogong) – „Palác dřiny, bod ohně“ (PC8 – dráha osrdečníku): Bod je umístěný ve středu dlaně.

Zdroj: Tchaj-ťi škola Vnitřní síla
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Důležité (akupunkturní) body

Mysl v tchaj-ťi čchüan

Mysl musí být pozorná, ale uvolněná a bez emocí. Pozorná mysl nám pomáhá kontaktovat čchi. Uvolněná mysl umožňuje oprostit se od připoutanosti k prožitku. Zde leží klíč. To, co je nejsilnější na naši mysli je, že se může v okamžiku dostat kamkoliv v našem těle. To je ta skvělá část naši mysli.

Mysl je zdrojem a záměr je nástrojem. Když se mysl koncentruje, potom rozhodne a záměr se uskuteční.

Jestliže mysl není soustředěná, záměr je zmatený. To vede k tomu, že čchi (dech) je rozptýlená a nemůže být soustředěná do síly.
Naopak, když je dech klidný, může se i mysl soustředit.
Mysl je tam, kde je tělo – je to otázka uvědomění (že jdete např. do kloubu, levého ramena, pravého kolena atp.)

Tento stav je ovšem zpočátku jen obtížně dosáhnutelný. Proto je dobré se nejprve soustředit na jednotlivé pohyby a představit si, jako by určitá síla působila proti našemu pohybu. To povede k povzbuzení čchi a k zapojení síly li.

Při cvičení se soustředíme na uvolnění celého těla, ztišení dechu, a tím i zklidnění mysli. Postupným, opakovaným cvičením bude čchi v našem těle proudit přirozeně a náš duch bude čistý a soustředěný.

Zdroj: Tai-Chi Chi-Kung – Mysl a záměr
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Mysl v tchaj-ťi čchüan

3 vnitřní a 3 vnější harmonie

V tchaj-ťi čchüan platí pravidlo, která umožňuje správně pracovat s vnitřní energií, tzv. tři vnitřní a tři vnější harmonie/sjednocení.

„I ling čchi, čchi ling li – Mysl řídí čchi, čchi řídí sílu“

Vnitřní sjednocení je sjednocení mysli s vůlí, vůle s čchi a čchi se sílou – dechem. Vědomí řídí dech, dech řídí pohyb (dech a pohyb jsou v souladu). Čchi klesá dolů do tan-tchienu a stoupá nahoru páteří.

„Na pevné/zakořeněné, stabilní konstrukci nohou spočívá pružný, uvolněný a lehký střed trupu s měkkými, pohyblivými končetinami.“

Vnější sjednocení je sjednocení pohybu ramen a kyčlí/kchua, loktů a kolenou a rukou a chodidel. Nejdůležitější jsou velké klouby ramen a kyčlí.

Zdroj: Tchaj-ti škola Vnitřní síla
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: 3 vnitřní a 3 vnější soulady

Tchaj-ťi čchüan jako fyzické cvičení

Praxe tchaj-ťi čchüan má dvě základní stránky: je to jednak „vnitřní práce“ s „podstatou“ umění, ale také zaměření se na pragmatické hodnoty, které může cvičení nabídnout. Skutečný pokrok studenta tohoto umění pak závisí na šesti faktorech:

Čas – jak dlouho cvičení praktikuje?
Hloubka – jak hluboko dosáhl toho, co je nejpodstatnější?
Způsob – cvičí s napjatými svaly a silovými pohyby, nebo s uvolněnými svaly a téměř bez úsilí?
Pružnost – je schopen přizpůsobovat principy cvičení osobním potřebám a vyhnout se rigidnímu kopírování daných forem?
Schopnosti – s jakou přesností a lehkostí provádí pohyby těla a mysli?
Porozumění – jak rychle a jasně dokáže zachytit smysl a podstatu principů?

Těchto šest faktorů však stojí na třech dalších předpokladech, jimiž jsou správná výuka, přirozený talent a vytrvalost.

Nejdůležitějším z těchto předpokladů je správná metoda výuky – není-li metoda správná, nebo je-li správná metoda vyučována chybně, pak ani velmi nadaný nebo pečlivě a vědomě praktikující žák nemůže uspět. Na druhé straně může při správném stylu výuky díky vytrvalosti dosáhnout úspěchu i ten, kdo je méně nadaný. Někdy se však největší překážkou pro velmi talentovaného a správně vedeného žáka stává právě lehkost, s jakou dosahuje dílčího pokroku.

Vezměme můj vlastní případ. Když jsem byl mladý, trpěl jsem nevyléčitelným nedostatkem vytrvalosti. Kdykoli se můj zdravotní stav zhoršil, začal jsem cvičit tchaj-ťi čchüan ale jakmile se mi udělalo lépe, opět jsem přestal. A to se opakovalo znovu a znovu. Dobrý Bože! Tys mi však nedovolil se vzdát a sesílal jsi na mě jednu nemoc za druhou a tím mě přes veškerý můj odpor, přinutil vytrvat.

Zdroj: Čeng Man-čching – Tchaj-ťi čchüan: zjednodušená metoda cvičení pro zdraví a sebeobranu
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Tchaj-ťi čchüan jako fyzické cvičení

Technika fasciální masáže

Při našich fasciálních masážích používáme speciální techniku. Masírujete pouze jedním směrem, a to ve směru návratu krve, což je zároveň směr proudění lymfy. Válec či míček valíme velmi pomalu a používáme poměrně velký tlak. To je jediný způsob, jak „nastartovat“ metabolismus. Mezibuněčné prostory jsou totiž tak malé, že tekutina se může dát do pohybu pouze tehdy, je-li tlak proudění dostatečně vysoký a pohyb vpřed dostatečně pomalý.

Pomalá masáž má ještě jeden významný účinek: ovlivňuje práci fibroblastů. Fibroblasty (pozn. buňky vazovité tkáně) jsou jako pavouci, kteří budují fasciální tkáň a také ji podle potřeby přetvářejí – odebírají vlákna nebo je přidávají, vytvářejí svazky, a tím fasciální tkáň neustále mění.

Kdo je hlavním velitelem, který fibroblastům říká, co mají dělat? Samozřejmě pohyb a z něj vyplývající zátěž. S rostoucí zátěží fascie sílí, pokud se zátěž snižuje, fascie se rozpadají. A to není všechno. Jestliže člověk neprovádí určité pohyby, nepohybuje klouby do všech úhlů, fascie degenerují: ztuhnou – podobně jako když vyperete heboučký, měkký vlněný svetr v horké vodě, a on se jak změní v hrubou, drsnou rohožku. Dobře uspořádaná, pružná struktura fascie postupně tuhne, fascie se slepují a ztrácejí poddajnost a pružnost.

Zdroj: Jak se zbavit bolesti zad: Páteř a ploténky – Roland Liebscher-Bracht, Dr. Med. Petra Brachtová
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Technika fasciální masáže

Zdravotní stav zad a páteře

Zdravotní stav zad a páteře ovlivňuje zdravotní stav celého těla. Jestliže v důsledku poranění vzniknou svalové spasmy nebo dojde k poškození obratle či meziobratlové ploténky, případně pokud jsou kvůli nečinnosti záda ztuhlá a páteř méně pružná a všechny tyto a četné další poruchy nejsou léčeny, obrovské množství životní energie v důležitých bodech na zádech (tj. v míše, míšních nervech, meridiánu tu-maj, tj. střední zadní dráze, a v meridiánu močového měchýře) vyhasne. Dochází k degeneraci a rychlejšímu stárnutí. Podle čínské medicíny jsou za vitalitu, sexuální energii, zdraví kostí (včetně zubů), některé aspekty sluchu a nemoci vlasů, ale samozřejmě též za obecné pojímané funkce detoxikace a metabolismu tekutin vykonávané močovým traktem zodpovědné především ledviny uložené v dolní části zad. Víme, že všechny zmíněné stránky se zhoršují s věkem. Proto může být péče o záda tím nejdůležitějším, co můžete udělat pro své zdraví, vitalitu a pomalejší stárnutí.

Zdroj: Praktická cvičení podle čínské medicíny – Steven Cardoza
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Zdravotní stav zad a páteře

Účinky fasciální masáže

Fasciální masáž má dvojí účinek: jednak stimuluje látkovou výměnu v tkáních a jednak uvolňuje svaly a fascie a obnovuje jejich pružnost.

Pokud vás bolí záda, znamená to, že ani látková výměna v okolí páteře nefunguje správně. Metabolismus je totiž přímo ovlivňován pohybem svalů. Svaly fungují jak pumpa a pomáhají krevnímu oběhu a lymfatickému systému dopravovat důležité živiny do okrajových částí těla odvádět metabolický odpad do vylučovacích orgánů. Věděli jste, že jsme geneticky vybaveni k tomu, abychom denně ušli asi 40 kilometrů? Kvůli všeobecnému nedostatku pohybu (v průměru ujdeme pouze 800 metrů za den) nemá náš organismus dostatečný přísun živin.

Člověk, kterého bolí záda, omezí pohyb ještě více, tudíž se k jeho zádovému svalstvu dostává o to méně živin. Protože svaly, které stabilizují záda a pánev a ovlivňují jejich pohyb, jsou spojeny i s kyčelními klouby, má tento stav špatný vliv i na metabolismus tkání v nohou. Výsledkem pak bývá ischias, nehojící se rány a bércové vředy.

Představte si rybník, který má příliš malý přítok i odtok a množí se v něm vodní řasy (ztuhlé fascie): bude se stále více zanášet a prostředí v něm se bude zhoršovat. Něco podobného se děje v tělesných tkáních, když nemáme dostatek pohybu a metabolismus funguje jen minimálně. Masáž fascií našimi válci (pozn. autoři vyvinuli díky dlouholeté zkušenosti speciální válce na fasciální masáž) stimuluje zlenivělý metabolismus. Stlačením se z fasciálních tkání vytlačí „špinavá voda“ jako z houby a z kapilárního systému do nich může proudit čerstvá voda. Tím se obnoví odvod odpadních látek (zbytků buněk, přebytečných bílkovin a dalších usazených látek) tam, kde je tělo může využít, recyklovat nebo vyloučit.

Při bolestech zad současně „hladoví“ i chrupavky a další tkáně v páteři a jejím okolí. Proto potřebujeme dostat živiny a kyslík tam, kde je tělo potřebuje k opravě, obnově nebo doplnění zásob. Čím lépe se vám podaří opět zprovoznit metabolismus v zádech, tím lepší účinky bude mít i naše cvičení.

Fasciální masáž také uvolňuje svaly a fascie a navrací jim pružnost. Díky masáži se aktivuje a zapíná velké množství různých receptorů ve svalech, fasciích, šlachách a na kostech, což vede k významnému uvolnění. A jestliže jsou svaly a fascie uvolněné, bude pro vás snazší zaujmout správné pozice při cvičení.

Zdroj: Jak se zbavit bolesti zad: Páteř a ploténky – Roland Liebscher-Bracht, Dr. Med. Petra Brachtová
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Účinky fasciální masáže

Kung-ťia – nosná a pohybová struktura

Aby cvičení tchaj-ťi čchüan skutečně přineslo své plody, musí být vaše kung-ťia úplně uvolněná, to je nejdůležitějším principem. Kung-ťia je „nosná a pohybová struktura“ neboli „základ“, který se projevuje v pružnosti a ohebnosti při zaujímání různých pozic těla a při vykonávání po sobě následujících pohybů. Svaly by se tedy během cvičení neměly nikdy záměrně napínat. Staří mistři umění tchaj-ťi čchüan říkají: „S napětím v kung-ťia nepřinese ani dvacet let cvičení žádný užitek. Bude nepoužitelné jako umění sebeobrany a ani ničím nepřispěje k celkovému omlazení.“ Tuto pravdu bychom si měli znovu a znovu připomínat.

Zdroj: Čeng Man-čching – Tchaj-ťi čchüan
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Kung-ťia – nosná a pohybová struktura

Nejdůležitější zásada cvičení: důslednost

Bolesti zad vznikají podle našeho vysvětlujícího modelu následkem rostoucího napětí svalů trupu a ztuhnutí fascií. Tento proces může trvat roky, či dokonce desetiletí, aniž bychom si něčeho všimli. A pak najednou začnou zkrácené svaly a fascie působit na páteř tak velkou silou, že už ji tělo nedokáže déle snášet. Hrozí totiž rozsáhlé opotřebení či poškození, které by tělo nedokázalo opravit – například vyklenutí nebo výhřez meziobratlových plotének.

Pokud se napětí díky naší terapii sníží natolik, že tělo může vypnout poplašnou bolest, není ještě zdaleka vyhráno. I potom je nezbytné pokračovat ve cvičení, přinejmenším několikrát týdně, a nakonec alespoň jednou týdně. Vždy se totiž najdou vlivy, které vyvolávají zvýšení svalového napětí, tudíž i omezují naši hybnost.

Jednu věc si však musíte uvědomit: přestat v určitém okamžiku cvičit jen proto, že vás už nic nebolí, by byla velká chyba. Ale nebojte se: v případě potřeby vám tělo připomene, abyste zase začali znovu cvičit – bolestí.

Zdroj: Jak se zbavit bolesti zad: Páteř a ploténky – Roland Liebscher-Bracht, Dr. Med. Petra Brachtová
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Nejdůležitější zásada cvičení: důslednost

Flexibilita chemoreceptorů, zadržování dechu a léčba úzkosti

Vdechněte doušek vzduchu, nosem nebo ústy. A teď zadržte dech. Za pár chvilek pocítíte slabou touhu po vzduchu, která postupně začne sílit. Vaše mysl bude neklidná, rozbolí vás plíce. Budete nervózní, podráždění a paranoidní. Zmocní se vás panika a všechny smysly se zaměří na ten zoufalý, dusivý pocit. Budete toužit jen po jediném: znovu se nadechnout.

Naši neodbytnou potřebu dýchat aktivuje shluk neuronů, jež se nacházejí na spodní části mozkového kmene. Říká se jim centrální chemoreceptory. Když dýcháme příliš pomalu a hladina oxidu uhličitého stoupá, centrální chemoreceptory tyto změny sledují a vyšlou do mozku poplašný signál, aby plíce dýchaly více zhluboka a rychleji. Když dýcháme příliš rychle, chemoreceptory přikážou tělu, aby zpomalilo a zvýšilo tak hladinu oxidu uhličitého. Tak naše tělo určuje, jak rychle a jak často se má nadechovat. Neřídí se množstvím kyslíku, ale hladinou oxidu uhličitého.

Chemorecepce je jednou z nejdůležitějších funkcí všeho živého. Jak jsme se vyvíjeli, byla naše chemorecepce stále tvárnější – mohla se ohýbat a měnit podle toho, jak se měnilo naše prostředí. Schopnost přizpůsobit se různým hladinám oxidu uhličitého a kyslíku pomohla lidem osídlit oblasti ve výškách 240 metrů pod mořem i 4 880 nad ním. Dnes je flexibilita chemoreceptorů jedním z faktorů, jenž odlišuje dobré sportovce od těch vynikajících, kteří vycvičili své chemoreceptory, aby vydrželi extrémní výkyvy oxidu uhličitého bez pocitu paniky.

Fyzické limity navíc nejsou tím jediným, co s flexibilitou chemoreceptorů souvisí. Závisí na ní i naše duševní zdraví. Samozřejmě že panikaříme, když se nemůžeme nadechnout nebo si myslíme, že se za chvíli začneme dusit. Ale vědecký důvod oné paniky – to, že může být vytvořena chemoreceptory a dýcháním, a nikoli jen vnější psychologickou hrozbou, na niž nás upozorní amygdala – je něčím nesmírně hlubokým.

Z toho všeho vyplývá, že psychologové v uplynulém století možná léčili chronický strach a všemožné úzkosti, jež se s ním pojí, špatně. Strach není jen psychický problém a nelze se ho zbavit tak, že nenaučíme jinak myslet. Strach a úzkosti mají i fyzické projevy. Nemusejí vždycky vycházet z amygdaly, ale mohou vzniknout i ve starší (plazí) části našeho mozku.

18 procent Američanů trpí nějakým typem úzkosti nebo panických záchvatů a tato čísla každým rokem rostou. Možná nejlepším krokem v jejich léčbě (a v léčbě stovek milionů dalších po celém světě) by bylo naučit centrální chemoreceptory a zbytek mozku lépe se přizpůsobit různému množství oxidu uhličitého. Naučit úzkostné lidi zadržovat dech.

Zdroj: Dech – Nové poznatky o ztraceném umění – James Nestor
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Flexibiluita chemoreceptorů

Jaký je rozdíl mezi dualitou a polaritou?

Dualita je opozice, něco, co si vzájemně protiřečí, co jde proti sobě. Zatímco polarita jsou dva póly na jedné koule, dvě projevení téhož, například muži a ženy, jižní a severní pól.

Zdroj: Christina von Dreien (aktuálně z webináře)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Dualita versus polarita

Jak být průchozí, napojený?

Buď vůle tvá… tedy odevzdání. Když je člověk v naprosté neutralitě, nedává pozornost strachu, ale důvěře, že to dopadne dobře z té nejvyšší perspektivy a moudrosti. Všechno dobré k vám může přijít, protože i vy sami jste dobří. Je to na základě rezonance. Otevřete a necháte tomu svobodu, aby to k vám přišlo v pravý čas. Když se mi to občas daří, tak člověk zažívá neskutečné zázraky. Otevřete a požádáte. Když to pustíte a jste v radosti, může to k vám přijít. Pokud máme z něčeho strach, pak to k nám nejde – třeba peníze, kolem nich mají lidé často strachy, pak se k nim dostávají těžko. Pokud tam strach není a patří to ke mně, tak ať se to s boží vůlí a pokorou stane. Jsou to krásné zážitky, kdy to k vám najednou vše samo chce. Život vás chce obdarovávat a překvapovat. A zároveň vše zůstává svobodné. Je v tom ideální načasování, obrovská moudrost. Jen je potřeba to pustit a přestat myslí kontrolovat. Nechat věci plynout nás ale nikdo neučil. A systém, ve kterém žijeme, tomu nepomáhá…

Zdroj: Důležitá místa Čech je třeba znovu oživit – Tereza Hrabě (časopis Sféra 9–10/2024)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Jak být průchozí, napojený?

Jak se správně rozhodovat?

Chceme-li se správně rozhodovat v souladu s tím, co opravdu chceme, neměli bychom se neustále zdržovat v energetických polích druhých lidí – měli bychom si vždy najít čas též pro sebe. Energetické pole člověka působí neustále na jeho okolí. Čím silnější jsou jeho přesvědčení, tím silnější jsou i energie, jež vyzařuje jeho pole na druhé, a tím větší je tedy i nebezpečí, že tato cizí přesvědčení překryjí vaše vědomí. Možná si toho ani nevšimneme, prostě si jenom uvědomíme, že jsme zmatení a nemáme v mysli jasno. Ta druhá osoba nemusí mít nutně špatný úmysl.

Proto je dobré trávit vědomě čas o samotě, ve svém vlastním energetickém poli – zejména tehdy, pokud se máme v nějaké situaci správně rozhodnout. V dnešní hektické a zmatené době bychom si měli doma pravidelně vytvářet oázy světla. Zde můžeme načerpat energii a být prostě jen tak šťastni sami se sebou.

Když se musíme rozhodnout a nejsme si jisti, které rozhodnutí je to správné, měli bychom si dávat pozor, abychom sami na sebe netlačili. Jsme-li totiž pod tlakem, nedokážeme vnímat své srdce a své vnitřní vedení.

Je lepší, jestliže se v takových situacích co nejvíce uvolníme̛; a poté si v klidu mysli představíme různé možnosti, jednu po druhé. Jednu z nich pocítíme jako nejlepší, a tu bychom si měli vybrat – byť je to třeba jen pocit, a naše mysl mu nerozumí.

Zdroj: Nakonec všechno dobře dopadne – Christina von Dreien
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Jak se správně rozhodovat?

Taj-maj (opasková dráha)

Dráha opasku neboli opasková dráha je jednou z osmi zvláštních drah. Je jediným meridiánem probíhajícím horizontálně kolem trupu, takže protíná všech dvanáct řádných drah a zbývajících sedm z osmi zvláštních drah. Jednou z hlavních funkcí opaskové dráhy je spojovat a stabilizovat všechny ostatní meridiány, čímž má schopnost pozitivně působit na celé tělo. Vpředu protíná též tan-tchien a vzadu ledviny a ming-men – Bránu vitality neboli Oheň brány života. Všechny zvláštní dráhy slouží jako zásobárna čchi a krve. Vzhledem k lokalizaci a křížení ovlivňuje taj-maj reprodukční funkce a má obzvlášť příznivý význam při gynekologických obtížích.

Zdroj: Praktická cvičení podle čínské medicíny – Steven Cardoza
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Taj-maj (opasková dráha)

Protahování a posilování pro zdravá záda

Bolesti zad nás trápí proto, že se v každodenním životě málo hýbeme, příliš často a dlouho sedíme nebo stojíme, ale jen málokdy tuto jednostrannou zátěž aktivně kompenzujeme. Biomechanickým důsledkem je, že se některé svaly a fascie zkracují, ochabují a tuhnou. To jsou hlavní příčiny bolesti a poškození zad.

Kompenzace znamená, že odstraníme hlavní příčinu reaktivního napětí v zádech, tedy že opět prodloužíme zkrácené a ztuhlé ohýbače kyčlí a břišní, hrudní a ramenní svaly a vrátíme jim jejich pružnost. Jakmile se zbavíme této základním příčiny bolesti, nadměrné napětí v zádech se konečně uvolní a bolest ustane.

Existuje pouze jediný způsob, jak zastavit špatný vývoj a vrátit všechno zpět do normálního stavu: protažení svalů a fascií a obnovení jejich pružnosti. Stejně tak je nutné normalizovat napětí svalových vláken, které je řízeno mozkem. Obojího lze dosáhnout promocí speciálních cviků (pozn. autoři vyvinuli a uvádí speciální soubor cviků). Součástí cvičení je

pasivní strečink (protažení svalů a fascii na trupu tak, aby se co nejrychleji zmírnil tlak na záda),
izometrický silový trénink v maximálním dosažitelném úhlu kloubu (izometrické cviky posilují svaly v úhlech kloubů, v nichž jsou svaly příliš slabé, a zlepšují kontrolu v těchto polohách a odstraňují ze svalů spoušťové body),
aktivní strečink (trénujeme nervy a mozek).

Pomocí cviků posilujeme svaly, které jsou příliš slabé, a protahujeme a ohýbáme svaly, které jsou zkrácené a stažené, a navracíme kloubům pohyblivost. Na rozdíl od běžného silového tréninku toto cvičení nezkracuje svaly ani fascie a nezvyšuje svalové napětí nad běžnou úroveň.

Zdroj: Jak se zbavit bolesti zad: Páteř a ploténky – Roland Liebscher-Bracht, Dr. Med. Petra Brachtová
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Protahování a posilování pro zdravá záda

Poklepávání brzlíku

Brzlík neboli tymus je lymfatický orgán ležící ve středu horní části hrudníku, za hrudní kostí (sternem), uprostřed mezi srdcem a přechodem hrudníku a krku. Je nejaktivnější v dětství, až do puberty se zvětšuje a poté se začíná stahovat. V nedávné době bylo zjištěno, že je důležitý i v dospělosti. Brzlík je součástí imunitního systému, místem přeměny lymfocytů (bílých krvinek vznikajících v kostní dřeni) v T-lymfocity. Tyto buňky pak cestují do mízních uzlin, kde hrají významnou roli v boji proti infekcím a dalším nemocem. V brzlíku vznikají též hormony, které řídí vyzrávání T-lymfocytů. Poklep brzlíku stimuluje a přispívá k tomu, aby vydržel funkčně aktivní až do pozdního věku.

Sevřete obě ruce volně v pěst a bouchejte do horní části hrudníku na prsní kost, pod prohlubeň mezi klíčními kostmi a nad srdcem. Měňte rytmus a tempo a v rámci mezí také sílu úderů. Tělo se opakovaným podnětům přizpůsobuje, až je nakonec „ignoruje“. Střídáním tempa, rytmu a síly tomu předejdete. Cvičení provádějte každý den jednu až dvě minuty.

Zdroj: Praktická cvičení podle čínské medicíny – Steven Cardoza
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Poklepávání brzlíku

Bolavá záda

Máte problémy se zády, nemůžete se pořádně narovnat/ohnout nebo vás často bolí? Pokud vaše péče o „bolavá“ záda nekončí tím, že si vezmete prášek proti bolesti nebo se namažete „kouzelnou“ mastičkou, pravděpodobně se snažíte uvolňovat a protahovat zádové svaly. To je samozřejmě v pořádku. Bolavá záda však většinou souvisí se zkrácenými svaly a fasciemi na přední straně těla a nepoužíváním kloubů a páteře ve všech možných úhlech a rozpětích. Stejnou, ne-li větší pozornost byste proto měli věnovat také protažení přední části trupu, stehen a oblasti kolem kyčlí. Pokud zařadíte tato cvičení, velmi rychle pocítíte, že záda jsou v menším napětí a vy jste opět pohyblivější.

Přikládám několik „rychlých“ tipů, které lze zařadit do denní rutiny doma či v práci vždy, kdy dlouho sedíte/stojíte nebo vás začnou bolet záda:

Sedněte si na židli (ideálně s opěrkami pro ruce), srovnejte záda a chodidly se pevně zapřete o zem. Pomalu se otáčejte vpravo a rukama se přitom přidržujte opěradla. V maximální pozici se snažte prodýchat napětí a postupně s výdechem dostat nepatrně dále. Vydržte alespoň minutu. Poté opakujte na druhou stranu. Chcete-li protáhnout krční páteř, podívejte se (opatrně) v krajní pozici co nejdále za sebe.
Varianta 1: Předchozí cvik můžete provádět bez přidržování se opěradla. Ruce dejte před sebe jako byste drželi velký míč a pomalu se otáčejte do stran.
Varianta 2: Zkuste cvik Otáčení v pase ze sestavy 8 forem čchi-kungu. K otáčení pasu dochází vestoje v plynulém pohybu. Vaše základna od pasu dolů se nepohybuje (stojíte na šíři ramen a kolena držíte neustále od sebe), jen lehce přenášíte váhu, otáčí se pouze trup.
Postavte se na šíři ramen, přeneste váhu na jednu nohu, druhou zanožte a chytněte se oběma rukama za nárt. Kolena srovnejte vedle sebe, vytáhněte páteř a srovnejte hlavu. Pro větší protažení můžete
– ohnutou nohu ještě více zanožit
– lehce tlačit pánev vpřed
– lehce zaklonit horní část páteře včetně hlavy (pozor na rovnováhu!)
Vytrvejte nejméně minutu a poté nohy vyměňte.
Postavte se na šíři ramen, položte si ruce na hýždě a lehce vysuňte pánev dopředu. Poté se pomalu zakloňte (pozor na rovnováhu!), abyste pocítili tah na přední straně těla. Vydržte alespoň minutu.

Na důkladné protažení zejména oblasti třísel (tzv. kchua) je ideální cvičení navíjení hedvábného vlákna, které je základním pohybem tchaj-ťi čchüan 🙂 .

P.S. A jedna babská rada z Lunárního kalendáře Krásné paní. Na bolest v kříži (ischias) rozmačkejte 3–4 brambory uvařené ve slupce, přiložte ještě horké na bolestivé místo a přikryjte ručníkem. Nechte působit do vychladnutí.

Zdroj: Tchaj-ťi škola Vnitřní síla
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Bolavá záda

Každodenní cvičení vás může přirozeně zbavit bolesti zad

Lidé, kteří trpí bolestmi zad, mají tendenci se šetřit. Jenže to je naprosto špatný postup. Měli by se naopak začít více hýbat, ale je velmi důležité, aby zvolili ten správný pohyb. Pomocí speciálně vyvinutých fasciálních masáží, lehké osteopresury a protahovacích cviků si můžete sami snížit svalově-fasciální napětí v těle a dlouhodobě ho udržovat na normální úrovni.

Je však naprosto nezbytné, abyste tato cvičení prováděli pravidelně a dlouhodobě. Jedině tak udržíte svaly a fascie poddajné a napětí v normálním rozsahu. Jen tak se trvale zbavíte bolesti zad přirozeným způsobem. Žádný terapeut na světě za vás tuto práci neudělá. Každý den musíte cvičením kompenzovat nevhodné pohyby a polohy svého těla. Jakmile přestanete cvičit, napětí ve svalech a fasciích se v důsledku každodenních pohybových návyků vrátí a bolest zad se bude pomalu zvyšovat.

Zdroj: Jak se zbavit bolesti zad: Páteř a ploténky – Roland Liebscher-Bracht, Dr. Med. Petra Brachtová
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Každodenní cvičení vás může přirozeně zbavit bolesti zad

Proč jsou důležité rotace trupu?

Rotace trupu posilují krátké svaly páteře, které jsou důležité pro její zdraví a stabilitu. Dále posilují i šikmé břišní svaly, které zpevňují břicho. Při rotacích trpu dochází k jemné masáži vnitřních orgánů a zlepšuje se krevní oběh i proudění energie v nich (viz video Rotace trupu). K lehké rotaci páteře dochází i při chůzi.

Zdroj: Internetový deník MUDr. Nešpora
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Proč jsou důležité rotace trupu

Rotační protažení

Hlavním účelem rotačního protažení je protáhnout příslušnou část těla ve více rovinách, čímž se dosáhne tělesného a energetického uvolnění ve více směrech, než umožňuje prosté lineární protažení. Tím se poraněná část těla otevírá mnohem širším možnostem zhojení a zdokonalení celkové funkčnosti, jež pravděpodobnost poranění snižuje.

Když se při aktivním lineárním protažení jeden sval stáhne (kontrahuje), jeho antagonista (sval vykonávající opačnou činnost) se protáhne. Kupříkladu když se biceps stáhne, ohne se paže v lokti a triceps se natáhne. Stáhne-li se triceps a natáhne paži v lokti, biceps se natáhne. Další možností aktivního protažení je využití pohybu jedné části těla, jíž se jiná část protáhne. Když si například sednete na zem, natáhnete dolní končetiny, chytnete se rukama za kotníky nebo nohy, protáhnou se bedra a hamstringy.

Při pasivním lineárním protažení se využívá tělesné hmotnosti a gravitační síly, přičemž se žádný sval nemusí aktivně kontrahovat, jak je tomu při dotyku špiček nohou vstoje. V tomto případě se však musejí protažené svaly kontrahovat při návratu do vzpřímené polohy. Lineární protažení je mnohdy nejvhodnější, protože účinně ovlivní postiženou část těla nejprospěšnějším způsobem.

Při rotačním protažení je lineární protažení svalové tkáně do délky provázeno šetrným stočením tohoto svalu kolem kosti.

Pohyb příslušného svalu připomíná vývrtku, rozvinutí nebo natažení pružiny podle typu rotačního protažení. V některých případech (např. u rotačního protažení využívaného v pokročilých cvičeních nej-kungu) není patrné žádné zvnějšku viditelné protažení a prodloužení je pouze vnitřní. Obdobně nemusí být zjevné ani protažení v rotaci, k němuž však vnitřně dochází.
Rotační protahování je součástí tchaj-ťi stylu wu a hojně se využívá v metodě pa-kua. Jsou jedním z významných mechanismů, jimiž tato cvičení velice účinně fyzicky otevírají tělo, zvyšují energii, upevňují zdraví a podněcují dlouhověkost.

(Zdroj: Praktická cvičení podle čínské medicíny – Steven Cardoza)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Rotační protažení

Soustředěné dýchání

Je úvodním stupněm dechových cvičení prováděných v rámci čchi-kungu, při meditaci a v některých odvětvích jógy. Může se používat samostatně k posílení zdraví, dlouhověkosti a vědomí sebe sama. Jedním z významů čchi je dech. To znamená, že pohyb, kvalita a získání čchi je spojeno s dechem, takže soustředěné dýchání obsahuje již v těchto úvodních fázích energetický aspekt.

Soustředěné dýchání, tak jak ho využíváme zde (pozn.: myšleno při cvičení z níže uvedené knihy), znamená věnovat z několika různých důvodů pozornost procesu dýchání. Svou pozornost můžete nasměrovat energii dechu do určité části těla včetně vnitřních orgánů, aby se z nich uvolnilo zadržované napětí, celkově se uvolnily a otevřely. Pozornost můžete využít ke zvětšení objemu dýchaného vzduchu a zpomalení jeho rytmu, abyste zklidnili nervovou soustavu. Konečně se můžete zaměřit na rychlost, rytmus a kvalitu dechu, abyste ztišili mysl a vstoupili do lehkého meditativního stavu. Ve všech případech ovlivňuje soustředěné dýchání emoční stav, který je vyváženější a vyrovnanější.

Zdroj: Praktická cvičení podle čínské medicíny – Steven Cardoza
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Soustředěné dýchání

Vysoká citlivost a partnerství

Vysoce citliví lidé to mívají kvůli své přecitlivělosti těžké v intimních vztazích. Intimita otevírá srdce, umožňuje nám dávat více lásky, být vstřícnější a upřímně vyjadřovat své potřeby. Aby se citlivým osobám dařilo v intimních vztazích, musejí se naučit otevřeně komunikovat a nastavit si jasné hranice. Jen tak se budou cítit uvolněně a vyhnou se přetížení smyslového vnímání.

Kvalitní milostný vztah vysoce citlivé osoby posiluje. Když je někdo oceňuje a miluje, cítí se vyrovnanější. Mají-li citliví lidé emocionálně dostupného partnera, který ctí jejich citlivost, cítí bezpečí a podporu. Navzdory úžasným prožitkům, jež intimní vztah nabízí, pro ně může být obtížné, tráví-li s partnerem příliš mnoho času společně, může to vést k přetížení smyslového vnímání.

Často mívají přání, jež si odporují: chtějí být milování a chtějí být sami. Chtějí, by je někdo potřeboval, ale nechtějí, aby je potřeby druhých tížily. Chtějí mít bohatý vnitřní život, ale zároveň touží po společnosti. Co s tím? Je třeba naučit se ovládat a chránit svou citlivou stránku a nastavit si s partnerem jasné hranice.

Musela jsem se naučit být k sobě laskavější a neodsuzovat se za to, že ve vztazích snadno podlehnu pocitu smyslového přetížení. I dnes se mi stává, že mě pocit smyslového přetížení přepadne, když s někým trávím příliš mnoho času, a to navzdory tomu, jak moc miluji a respektuji svého partnera (nebo jakéhokoli člověka). Lidé mi začnou lézt na nervy a dostaví se pocity úzkosti. Jako vysoce citlivá žena jsem se musela naučit vyvažovat, kolik času strávím o samotě a kolik s partnerem. Potřebuji laskavého partnera, který mi rád vyjde vstříc a bude ochotně hledat kompromis, v němž budeme oba šťastní, a ve dnech, kdy není možné najít takový kompromis, mi dopřeje samotu.

Vysoce citliví lidé jsou empatičtí, intuitivní a pečují o druhé, ale vzhledem k tomu, že přejímají emoce a smyslové podněty z okolí a mají velmi citlivě nastavenou nervovou soustavu, mohou někdy reagovat velmi prudce. Čím bližší vztah s někým naváží, tím jsou senzitivnější. V intimních vztazích proto citliví lidé trpí vyčerpáním nebo přetížením smyslového vnímání v důsledku zvýšené smyslové stimulace související s partnerstvím. Jejich schopnost se lidé od běžné empatie, protože prožívají radost či smutek partnerů stejně silně jako vlastní emoce. Proto jsou pro ně intimní vztahy a zejména společné soužití velkou zkouškou.

Zdroj: Průvodce pro vysoce citlivé lidi – Judith Orloff
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Vysoká citlivost a partnerství

Zajímavosti z historie Číny – Eunuchové

Eunuchové neboli „nemuži“ (muži bez pohlavních žláz po kastraci) žili v Číně na dvorech prakticky všech panovníků. Mnozí vládci využívali eunuchy nejenom k obsluze svých harémů, ale i k plnění různých úkolů hospodářského a politického charakteru, takže někdy plnili významné role ve správě státu. Panovníci si jich cenili hlavně proto, že nebyli vázáni rodinnými svazky, a byli tedy oddáni pouze svému králi.

Císař, na něhož nemohlo dopadnout oko běžného smrtelníka, byl nejosamocenějším člověkem v Číně. Eunuchové se tak stávali jeho důvěrníky, rádci a přáteli. Osamělí vládci proto byli obklopeni klakou eunuchů, kteří neúnavně kuli pikle a měnili historii. Eunuši byli všude: v doprovodu Syna nebes, v jeho tělesné stráži, byli posly, heroldy, sekretáři, kuchaři, lazebníky, krejčími, holiči, lékaři, nosiči i katy. Ti nejskvělejší z nich vyšplhali po žebříku moci až do funkcí regentů a generálů. Až příliš často se ale v těchto rolích objevili bezskrupulózní patolízalové a manipulátoři.

Kastrace se obvykle prováděla v malém domku u západní brány paláce. Spodní část břicha horní část stehen kandidáta na eunucha byly staženy obvazy, aby se omezil průtok krve do genitálií. Ty byly před zákrokem opláchnuty pepřovou vodou pro částečnou anestézii, pacientovi byl podán opojný čaj a byl přivázán k vyhřívanému křeslu. Mistr kastrace se ho zeptal: „Budeš toho litovat?“ A pokud pacient řekl, že ne, a potvrdil tak souhlas s výkonem, odstranil mu nožem penis i šourek. Močové cesty ucpal, ránu zakryl namočeným papírem a obvázal. Pít mohl kastrovaný až čtvrtý den, poté co byl uvolněn močovod. Pokud se eunuch mohl ihned vymočit, bylo to pro něj dobré. V opačném případě začal močovod zarůstat a eunuch umíral v agonii. Číňané ale v umění kastrace během tisíců let dosáhli opravdového mistrovství, neúspěšné operace tak byly velmi vzácné.

Zdroj: Starověká Čína – Krásná paní 2022
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Zajímavosti z historie Číny – Eunuchové

Nadměrné dýchání, zpomalení krevního oběhu a halucinace

V klidovém stavu nám mozkem každou minutu proudí přibližně 750 mililitrů krve – to je plná lahev vína. Toto množství se může během fyzické aktivity trochu zvýšit (a stejně tak i v jiných částech těla), ale většinou zůstává stejné.

Při intenzivním dýchání je to jiné. Kdykoli je tělo nuceno přijmout více vzduchu, než potřebuje, vydechneme až příliš mnoho oxidu uhličitého, následkem čehož se zúží cévy a zpomalí krevní oběh – a to zejména v mozku. Již po několika minutách (nebo dokonce vteřinách) nadměrného dýchání se tok krve může snížit až o čtyřicet procent, což je neuvěřitelně mnoho.

V mozku to nejvíce postihuje hipokampus a frontální, okcipitální a parieto-okcipitální oblasti mozkové kůry, které společně řídí takové funkce, jako je zpracování vizuálních a smyslových vjemů, paměť, prožívání času a vědomí sebe sama. Poruchy v těchto oblastech mohou vyvolat silné halucinace, jež zahrnují i mimotělní zážitky a lucidní sny. Čím rychleji a hlouběji budeme dýchat, tím více krve odteče z mozku a tím silnější budou naše vizuální a sluchové halucinace.

Trvalá nerovnováha pH v krvi navíc vysílá stresové signály celému tělu, zejména limbickému systému, který ovládá emoce, vzrušení a další instinkty. Pokud budeme tyto stresové signály vědomě vysílat dostatečně dlouho, můžeme primitivnějšímu limbickému systému namluvit, že tělo umírá. To by mohlo vysvětlit, proč tolik lidí během holotropního dýchání prožívá zážitky smrti a znovuzrození. Záměrně si navodili stav, který tělo vnímá jako potenciálně smrtelný, a potom se zase prodýchali k životu. Stanislav Grof (pozn.: autor metody holotropního dýchání) přiznal, že vědci tomu zatím ještě nepřišli na kloub. Nevadilo mu to, stačilo vědět, že holotropní dýchání mohlo některým pacientům poskytnout přesně takový otřes, jaký potřebovali a jaký jim jiné terapie nemohly nabídnout.

Zdroj: Dech – Nové poznatky o ztraceném umění – James Nestor
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Nadměrné dýchání, zpomalení krevního oběhu a halucinace

Síla negativních očekávání

Známe-li průběh nemoci, ať už jde o cokoliv, máme sklon naplnit dané očekávání. Jestliže očekáváte při nemoci ohrožující život velké bolesti, naprogramujete se tak, že se očekávání promění ve skutečnost. Tím teď nemyslím, že vaše bolest není „skutečná“ a neosočuji lidi, že jsou hypochondři a jejich bolest je jen zdánlivá. Tvrdím jen, že k bolesti přispíváme svým očekáváním a svým strachem, které bolest zesilují.

Zdroj: Uchop kopřivu anebo o pozitivním přístupu k bolesti – Uršula Flemingová
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Síla negativních očekávání

Proč relaxujeme?

Cílem relaxace je navodit stav harmonie, ať už se kyvadlo vychyluje na tu či onu stranu (kdy vnitřní napětí zůstává ponořeno uvnitř osobnosti nebo naopak někdo dává své pocity bouřlivě najevo). Jedním z jejích úkolů je obnovení spontánnosti a odstranění předpojatostí vštípených výchovou. Nemá smysl učit se relaxovat, jestliže předtím musíte upravovat okolnosti, v nichž se nacházíte. Kdekdo umí relaxovat v chráněném prostředí, s příjemnou hudbou, v nějakém tom provoněném teplém pokojíčku jako z románu.

Nikdo nám ale nezaručí, že život bude růžový, teplý a voňavý. Relaxace má skutečnou hodnotu, teprve když se dokážete uvolnit v situaci, kdy je život těžký, když se nacházíte v nebezpečí nebo v bolesti. Uvolnit se za takových okolností není nic samozřejmého. Když nám hrozí nebezpečí, oči instinktivně začnou slzet, tělo tuhne, dech se krátí a rozum vypoví službu.

Zdroj: Uchop kopřivu anebo o pozitivním přístupu k bolesti – Uršula Flemingová
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Proč relaxujeme

Ostrůvky světla

Váš domov je prodloužením vašeho vlastního energetického pole. To, co se nachází na energetické úrovni v místě, kde žijete, má hodně společného s energií, kterou vkládáte do pole, a energií, kterou vpouštíte do sebe a do svého domova.

Pokud vědomě zaplňujete svůj obytný prostor na energetické úrovni věcmi, které vám dělají dobře, milujícími myšlenkami a slovy, vědomým jednáním, harmonickými zvuky, obrazy, vůněmi, jednoduše krásnými věcmi, a obzvláště pokud řád ve vašem domově odráží tuto harmonii, můžete pro sebe vyvořit ostrov světla.

Tímto způsobem můžete přispět velkým dílem k ukotvení světla na zemi. Tyto jednotlivé ostrůvky světla se také mohou propojovat na energetické úrovni. Vytvořme velké množství ostrůvků světla!

Zdroj: Christina Von Dreien – řadí se k nové generaci mladých evolučních myslitelů, kteří nám odhalují zcela novou dimenzi lidského bytí
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Ostrůvky světla

Uvolnění mění citový stav

Jak lze uvolněním napětí změnit citový stav, si můžete ověřit jednoduchým testem. Zatněte pěsti a sevřete je co nejsilněji. Sledujte, jak z nich napětí přechází i do dalších částí těla. Všimněte si, jak se zuby zatínají, oči přivírají, dech se krátí a zrychluje. Po chvíli ucítíte první záchvěvy zlosti. Kolem vás se nic nezměnilo, není tam nikdo, kdo by vás rozčílil. Stalo se jen to, že si tělo navodilo senzorické příznaky vzteku, a ten se posléze dostavil.

Pak rozevřete pěsti a nechte je měkce spočinout dlaněmi vzhůru a ucítíte, že záporná energie hněvu ustupuje. Sledujte, jak se dech zpomaluje a prohlubuje, svaly kolem očí i sevření zubů se uvolní. Nevěřím, že je někdo schopen se hádat a mít přitom uvolněné dlaně. Energie vyvolaná hněvem automaticky přechází do rukou a pěsti se sevřou.

Až vás příště bude něco bolet, uvolněte ruce a dýchejte zhluboka. Až se doma příště budete hádat nebo až bude mít vlak zpoždění, dopřejte si trochu času na uklidnění. Nemarněte energii úvahami o tom, co je na tom dobře a co špatně – jestli měl vlak přijet na čas nebo jestli se členové rodiny měli ovládat – co se jednou stalo, nemůžete vrátit zpět. Věnujte se spíše nápravě škod. Soustřeďte se na to, co se děje NYNÍ, a dejte čas přebytečné energii, která vámi cloumá, aby se usadila a posléze vyprchala.

Zdroj: Uchop kopřivu anebo o pozitivním přístupu k bolesti – Uršula Flemingová
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Uvolnění mění citový stav

Bolesti zad a změna jídelníčku

Zdravá strava má vliv nejen na záda, ale i na celé tělo. Tělesná váha sice za bolesti zad nemůže, ale pokud si připadáte lehčí a zdatnější, máte větší chuť se častěji hýbat. A pohyb je přesně to, co vaše záda potřebují, aby zůstala zdravá.

Tip – Přerušovaný půst: Přerušovaný půst znamená, že jíte pouze během 8 hodin a dalších 16 hodin se postíte. V době, kdy nejíte, se enzymy postarají o likvidaci nebo recyklaci odpadu v organismu – ze starého mikroodpadu, poškozených buněčných částí a použitých molekul bílkovin vyrobí nový materiál. Efektivita přerušovaného půstu je téměř neuvěřitelná: obnoví se látková výměna, a díky tomu zmizí záněty a bolesti se zmírní, až nakonec zcela vymizí. Samozřejmě čím zdravěji se stravujete během fáze bez půstu, tím je celý proces rychlejší. Zdravé a kvalitní rostlinné potraviny proto mohou účinně podpořit proces hojení a pomoci vašim zádům, aby se konečně regenerovala.

Zdroj: Jak se zbavit bolesti zad: Páteř a ploténky – Roland Liebscher-Bracht, Dr. Med. Petra Brachtová
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Bolesti zad a změna jídelníčku

Co je strach?

Strach je v podstatě obava z budoucnosti, hrůza z bolesti, kterou může způsobit zármutek, ztráta životních jistot či blízkého člověka, nebo fyzické utrpení. Život ve strachu, ať už je příčinou strachu cokoliv, není život. Je to živoření.

V knížce Uchop kopřivu říká její autorka Uršula Flemingová: „Poradíme-li pacientovi, ať se nebojí, nedocílíme ničeho. Strach můžeme zvládat tím, že ovládneme tělesné příznaky, které ho provázejí. Neříkáme ‚myslím strach‘, ale ‚cítím strach‘ Když ho cítíme, dýcháme nepravidelně, zatínáme zuby, svíráme pěsti, třeseme se a potíme se. Lze to řešit tak, že záměrně rozevřeme dlaně, povolíme čelisti, dýcháme pravidelně, celé tělo uvolníme, abychom si uvědomovali jeho tíhu, a pak se plně zaměříme na pocity, které prožíváme v přítomném okamžiku. Nemá cenu marnit čas a energii představami, co bude za chvíli nebo zítra, ale musíme se soustředit na každý jednotlivý moment v čase tak, jak přichází a odchází; na každé nové nadechnutí; na to, že mu nasloucháme a cítíme jeho účinky v celém těle. Jen to je skutečné. Co se stane za chvíli nebo za týden, bude skutečné, až se to opravdu stane.“

Zdroj: Uchop kopřivu anebo o pozitivním přístupu k bolesti – Uršula Flemingová
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Co je strach?

Živé a mrtvé potraviny

Živé potraviny dodávají tělu odlišnou energii než potraviny mrtvé. Vysoce citliví lidé vnímají energie velmi citlivě, a proto poznají rozdíl mezi živými a mrtvými potravinami. Zkuste se intuitivně naladit na energii různých jídel, abyste si dokázali vybrat ta, která jsou pro vaše tělo prospěšná, a předcházeli vzniku závislosti na jídle.

Živé potraviny jsou zářivé a svěží: Jsou voňavé, chutné, dodají vám energii, jsou v bio kvalitě a neobsahují chemii ani konzervanty. Nevyvolávají touhu přejídat se. Živé potraviny jsou zdrojem čisté energie, jež navozuje pocit rovnováhy. Porovnejte, jaký je energetický a chuťový rozdíl mezi rajčaty vypěstovanými doma a rajčaty z velkopěstíren, která se prodávají i na mnohých tržištích. Naučte se vybírat si živé potraviny, které prospívají vašemu citlivému organismu.

Mrtvé potraviny vypadají mdle a unaveně: Chybí jim vůně, nezasytí, nedodávají nám energii, ale naopak ji ubírají. Obsahují konzervanty, chemické látky nebo aditiva. Mrtvé potraviny nás nadýmají, způsobují nevolnost či zamlžené vnímání a vyvolávají nutkání přejídat se cukry nebo sacharidy. Dávejte si proto na mrtvé potraviny pozor a raději se jim vyhýbejte.

Zdroj: Průvodce pro vysoce citlivé lidi – Judith Orloff
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Živé a mrtvé potraviny

Osobní zážitek – smrt v radosti a extázi

Takto popisuje jeden ze zážitků s umíráním slavný americký psychiatr David R. Hawkins ve své knize Léčení a uzdravení:

„Se svojí matkou jsem se nevídal často, protože žila na Floridě, zatímco já v New Yorku. Jednoho dne, když jsem se procházel v lese, jsem náhle intuitivně věděl, že bych měl zajet na Floridu. Přišlo to zčistajasna – najednou jsem věděl, že moje matka umírá. Jako by zavolala: „Honem sem přijeď.“ Vrátil jsem se z lesa domů a rezervoval si letenku na první let příštího dne. Po rezervaci jsem zavolal do matčina domu a bylo mi řečeno, že je v nemocnici. Věděl jsem, že umírá.

Když jsem dorazil do nemocnice, velmi se mi ulevilo. Najednou jsem pocítil velké uvolnění napětí. Vešel jsem do jejího pokoje plného zdravotnického personálu. Byl jsem tehdy věhlasný specialista, lékař z New Yorku, a tak si tato malá nemocnice dala záležet, aby vše běželo bez nejmenších zádrhelů a na nic se nezapomnělo, takže se o ni starali prakticky všichni zaměstnanci. Matka tam ležela, vedle kyslíkový přístroj, a z jejího těla vedly všemožné hadičky a bylo k němu připojeno množství měřicích zařízení a elektronických přístrojů, které udržovaly v chodu její srdce.

Znenadání, právě když jsem vstupoval do místnosti, jsem rázem věděl, že právě opustila tělo, a ucítil jsem absolutní extázi, kterou zažila, když ho opouštěla. Byla velmi šťastná, že je z něj venku. Připomínalo to nekonečný stav radosti a extáze a já jsem s ní byl v tomto prožitku sjednocen – cítil jsem přesně, co cítí ona. Čekala s opuštěním těla, dokud se tam nedostanu, a obě naše vůle se k tomuto prožitku spojily. Chtěla, abych ho zažil s ní, a tak, když do tohoto stavu vstoupila, prožil jsem i já ten neustále se rozšiřující nekonečný absolutní stav extáze. Asi nikdo nikdy nebyl šťastnější, že se dostal z těla, než moje matka. Doufala celé roky, že ho opustí, a když se to stalo, byla velmi, velmi šťastná.

Personál nemocnice samozřejmě nevěděl, že již zemřela, a tak jsem telepaticky kardiologovi poslal myšlenku: „Je mrtvá, můžete přístroj vypnout.“ On ten nápad náhle dostal a řekl: „Vypněte to.“ Přístroj, který udržoval srdce v chodu, byl vypnut, doktor položil stetoskop na hrudník a prohlásil: „Och, je mrtvá.“ Zaměstnanci se otočili na mě, čekali nejspíš, že se budu hroutit nebo něco takového, jenž já ne. Byl jsem ve stavu extáze, stejném jako moje matka – byl jsem s ní. Nad čím truchlit? Nikdy v životě nebyla šťastnější!

Byla tam však jedna ošetřovatelka, která „to zachytila“ také. Podívala se na mě, roztáhla ústa do velkého úsměvu a řekla:“No tedy! Ta byla ale šťastná!“ A já jsem odpověděl: „Přesně tak! Byla!“ Oba dva jsme se na sebe smáli a věděli jsme přesně, co se děje. Nikdo jiný tomu plně nerozuměl. Možná si mysleli, že jsem neměl matku rád a těší mne, že je konečně pryč, že zdědím fůru peněz nebo něco podobného. Pouze Bůh ví, co se jim dělo v hlavách, avšak my s tou ošetřovatelkou jsme věděli, co se děje, a uvedlo nás to do stavu radosti.“

Zdroj: Léčení a uzdravení – David R. Hawkins, M.D., PH.D.
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Osobní zážitek – smrt v radosti a extázi

Pomalým dýcháním do klidu

Dýchání není pouze biochemický nebo fyzický akt. Jde o víc než jen o stlačování bránice a vdechování vzduchu, o víc než krmení buněk a zbavování se odpadu. Desítky miliard molekul, jež nám s každým nádechem pronikají do těla, mají i nenápadnější, ale neméně důležitou funkci. Působí téměř na všechny vnitřní orgány a říkají jim, kdy se mají aktivovat a deaktivovat. Ovlivňují tepovou frekvenci, trávení, nálady a postoje, kdy cítíme vzrušení a kdy nevolnost. Náš dech je spínačem obrovské sítě, jíž říkáme autonomní nervová soustava.

Nervová soustava se skládá ze dvou částí, jež plní opačné funkce. Obě jsou nezbytné pro to, abychom se cítili dobře. První z nich, parasympatikus, nás uvolňuje a revitalizuje, bývá také označován za soustavu „jídla a rozmnožování“.

Plíce jsou pokryty nervy, jež vedou do obou částí autonomní nervové soustavy, a mnohé z těch, jež jsou spojeny s parasympatikem, se nacházejí v dolních plicních lalocích. To je jedním z důvodů, proč nás dlouhé a pomalé nádechy a výdechy uvolňují. Když molekuly vdechnutého vzduchu sestupují hlouběji, aktivují nervy parasympatiku, jež začnou orgánům posílat více signálů, aby odpočívaly a trávily. Při výdechu, kdy vzduch stoupá plícemi nahoru, podněcují molekuly ještě silnější reakci parasympatiku. Čím hlouběji a jemněji se nadechujeme a čím déle vydechujeme, tím pomaleji nám buší srdce a tím větší pociťujeme klid.

Druhá polovina autonomní nervové soustavy, sympatikus, má opačnou roli. Vysílá orgánům signály, že se mají připravit do akce. Záplava nervů sympatiku se rozprostírá v horní části plic. Když se nadechujeme krátce a překotně, molekuly vzduchu tyto nervy aktivují. Je to taková linka 112.

Negativní energie, kterou pociťujete, když vás někdo hulvátsky předjede nebo vám ukřivdí v práci, je vyvádění sympatiku. V těchto stavech tělo přesměruje tok krve z orgánů, jež v tu chvíli nejsou důležité (žaludek či močový měchýř)) a pošle ho do svalů a mozku. Tepová frekvence zrychlí, naskočí adrenalin, cévy se stáhnou, zorničky se rozšíří, dlaně se potí a mysl zbystří. Stavy, kdy u nás převládá sympatikus, zmírňují bolest a zabraňují, abychom při zranění vykrváceli. Díky nim jsme připraveni do akce, takže při setkání s nebezpečím urputněji bojujeme nebo rychleji prcháme.
Lidské tělo má v tomto stavu správně setrvat jen několik chvilek a jen příležitostně. Ačkoli aktivace napětí způsobeného sympatikem zabere sotva vteřinu, jeho deaktivace a návrat do stavu relaxace a zotavení mohou trvat i déle než hodinu. Proto je tak těžké strávit jídlo po nehodě a proto mají muži potíže s erekcí a ženy s dosažením orgasmu, když jsou naštvaní.

Zdroj: Dech – Nové poznatky o ztraceném umění – James Nestor
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Pomalým dýcháním do klidu

Vysoká citlivost ajídlo, nadváha a přejídání se

Přejídání a závislosti na jídle jsou mezi vysoce citlivými lidmi poměrně časté. Jídlo je lék. Dokáže stabilizovat citlivý systém takového člověka, ale může ho také vyvést z rovnováhy. Závislost na jídle je nekontrolovatelné bažení po nadměrném množství jídla. U lidí trpících přejídáním nemívají trvalejší výsledky diety nebo programy zaměřené na snížení váhy, které nemají duchovní přesah. Nadváha je způsob, jak se obrnit před přejímáním stresu druhých lidí. Díky kilům navíc můžete mít pocit, že stojíte nohama pevně na zemi a chráníte se před negativitou. Ale rychlé řešení v podobě přejídání se je krátkozrakým a nezdravým řešením, jež se stává návykovým.

Máte-li sklon sáhnout po jídle, když se potýkáte se smyslovým přetížením (můžete být i štíhlí), začněte používat strategie, které vás ochrání před negativními a nepříjemnými pocity, které přejímáte z okolí. Přejídáte-li se, abyste utlumili svoji citlivost, musíte najít zdravější způsob, jak si udržet vyrovnanost a chránit se. Jednou z cest je i správné stravování. Vysoce citliví lidé mívají citlivou trávicí soustavu. Na jídlo mnohdy reagují mnohem intenzivněji než jiní lidé. Protože jídlo je zdrojem energie, vnímají rozdílný vliv jednotlivých potravin na tělo. Je tedy zásadní vědomě si vybrat jídlo, které vyhovuje vaší konstituci.

10 zásad zdravého stravování pro vysoce citlivé osoby

Tlumíte-li svou citlivost jídlem, musíte zjistit, jaké stresové podněty spouštějí přejídání se. Může to být například vyčerpávající spolupracovník, hádka nebo pocit odmítnutí. Naučte se co nejdříve vyčistit energii a obnovit ztracenou rovnováhu. Zde je několik tip, jak uvolňovat negativní energii, než se uchýlíte k přejídání:

Odveďte stres pryč z těla pomocí dýchání (při pocitu stresu se hned zaměřte na pomalé a hluboké dýchání, při zadržování dechu se škodlivá energie hromadí v těle)
Pijte vodu (voda vyplavuje nečistoty), uvolnit negativní energii pomůže také sprcha nebo koupel
Omezte příjem cukru (potraviny na bázi sacharidů narušují tělesnou rovnováhu a způsobují výkyvy nálad, což vede k větší náchylnosti přejímat nechtěný stres od druhých)
Jezte bílkoviny (stabilizují nerovovou soustavu a dodávají vysoce citlivým lidem pocit uzemnění)
Nenechte klesnout hladinu krevního cukru (vysoce citlivý člověk s nízkou hladinou krevního cukru je odsouzen k vyčerpání a smyslovému přetížení)
Jezte hodně zeleniny (zasytí vás a zabrání nutkání se přejídat)
Zdravé tuky jsou prospěšné (zajistí vám dostatek energie na celý den, takže nebudete mít moc velký hlad a vyhnete se záchvatovitému přejídání)
Omezte příjem kofeinu (vysoce citliví lidí jsou často citliví na kofein, takže pozor na nadměrnou stimulaci)
Jídlo jako zdroj energie (nejvíce energie vám zajistí živé potraviny v bio kvalitě, čerstvé, lokální, bez GMO, zkuste „ladění jídla – otestujte potraviny a zjistěte, které vám zajistí dlouhodobější přísun energie, jídlo dokáže tělo uzemnit a díky tomu můžete vydávat více energie; čím lépe se cítíte, tím méně vás svět vyčerpává)
Potravinové alergie (vysoce citliví lidé bývají citliví na chemické látky a mají sklony k potravinovým alergiím a vylučte alergeny ze svého jídelníčku

Zdroj: Průvodce pro vysoce citlivé lidi – Judith Orloff
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Vysoká citlivost a jídlo, nadváha a přejídání se

Mistr Zhai Hongyin: Jak se zbavit bolestí

„Příčinou bolesti může být nějaké zranění nebo vnější okolnosti, jako je vítr, chlad, vlhkost. Když vám do těla pronikne třeba chlad, naruší se vám tok energie a krve a může z toho vzniknout onemocnění. Dojde k energetické nerovnováze, to znamená, že energie se vám začne v těle blokovat a vy začnete mít bolestivé vjemy. Existuje však ještě třetí příčina, související s vnitřní energií člověka. Stačí energetická nerovnováha v jednom orgánu a ovlivní to všechny další. Proto pokud se chce člověk nějaké bolesti či nemoci zbavit, musí energii v těle opět vyrovnat.

U bolesti hlavy (což není nemoc, ale podle tradiční čínské medicíny pouze příznak onemocnění) je zapotřebí stejně jako u jiné bolesti zjistit nejprve příčinu. Jde o to, jestli vás bolí hlava vepředu, tj. čelo a spánky, nebo její zadní část, protože nejde o stejný druh bolesti. Každopádně vás hlava bolí proto, že jsou v ní zablokované nějaké dráhy, jimiž energie neprochází. Kde je blok, tam je bolest, na což zná čínská medicína jehličky nebo akupresuru či byliny, které umožní opětovné zprůchodnění drah. Pomocí cvičení lze dosáhnout stejného výsledku. Jestliže člověka bolí zadní mozek, pak to většinou souvisí s dráhou močového měchýře, když bolí spánek nebo celá půlka hlavy, bývá nejčastější přičinou žlučník. Bolest čela souvisí s dráhou žaludku. Když si to člověk umí takto rozdělit a chápe, který orgán těla mu bolest způsobuje, pak stačí zvolit správnou metodu cvičení.“

Mistr Zhai Hongyin trvale žije v České republice a již přes dvacet let vede kurzy čínského cvičení (čchi-kung pěti zvířat, shaolin, baguazhang, čínský zápas…).

Zdroj: Čínské cvičení a zdraví (časopis Meduňka – červenec 2013)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Jak se zbavit bolestí

Mimořádná odpovědnost střední Evropy

My – lidé ve střední Evropě – máme mimořádnou odpovědnost. Teoreticky jsou předpoklady duchovního rozvoje stejné všude po světě. Avšak pouze teoreticky. V praxi to v tuto chvíli vypadá jinak. V současné době se ve střední Evropě nevedou žádné války, všichni máme dostatek vody a jídla, střechu nad hlavou, nemusíme se bát, že nám na hlavu spadne bomba. To znamená, že zde máme vše, co k životu potřebujeme. Jiné země to nemají. V jiných zemích běhají děti pro trochu špinavé vody a ne každý den mají dostatek jídla.

Jsou-li lidé v režimu přežití, jsou nuceni fungovat hlavně na úrovni dolních čaker, jelikož právě tam se nacházejí témat přežití. Jenom aby nedošlo k nedorozumění: Netvrdím, že existují lepší a horší nebo důležitější a méně důležité čakry, vždyť je ve stejné míře potřebujeme po celý život – každou z nich. Pokud bychom je všechny nepotřebovali, tyto různé čakry bychom vůbec neměli. Každá má své kvality či své aspekty vědomí a je fakt, že uvědomění si toho, že jsme všichni božské bytosti a že se máme probudit k tomu, kým a kdo ve skutečnosti jsme, se nachází v horních čakrách. Pro ty, kteří musejí každý den bojovat o holý život, je mnohem obtížnější zabývat se duchovními tématy, to jim přežití nezajistí. Zcela oprávněně mají jiné priority. Žijete-li však ve společnosti, kde tyto existenční problémy neexistují a kde můžete skutečně žít – nejenom přežívat z jednoho dne na druhý – máte odpovědnost. Všichni jste zodpovědní za to, abyste byli majáky pro ty, kdož vzhledem k obtížným vnějším okolnostem ještě nejsou natolik daleko.

Teoreticky mají všichni lidé na celém světě stejné příležitosti, leč v praxi tomu tak v současnosti není.

Věřím, že pokud se střední Evropa bude vyvíjet správným směrem, může se stát majákem pro mnoho dalších zemí. Ke svému duchovnímu rozvoji zde máme k dispozici všechny potřebné informace. Začneme-li praktikovat to, co jsme pohnali teoreticky, a vyřešíme-li své vlastní problémy, budeme schopni poskytovat skutečnou rozvojovou pomoc i ostatním. Současná rozvojová „pomoc“ není pomocí, nýbrž vytvářením závislosti. Proto bychom měli nejprve začít u sebe. Měli bychom také vypustit názor, že právě my víme všechno (nej)lépe. Každá kultura se může učit od druhé. Má-li všechno mít nějaký smysl, nemůže žádná země vnucovat své vlastní podmínky jiné zemi nebo jí vštěpovat nějakou novou kulturu. Nejprve bychom si tedy měli uklidit u sebe.

Podobně je k ničemu hovořit ve velkém měřítku o světovém míru, a v malém měřítku se hádat se sousedem. Majáky pro budoucnost můžeme být pouze tehdy, když se skutečně staneme uvnitř mírem. Nestačí o míru jen mluvit, musíme se jím sami stát.

Mnoho lidí dnes doufá ve velikou změnu. Uvědomme si, že touto změnou je každý z nás. Samozřejmě jsou lidé, kteří mohou druhým poskytnout důležité impulsy, avšak tyto impulsy vyvolají cosi pouze v jedincích, kteří je berou skutečně vážně, a díky tomu něčím ve svém životě pohnout. Jak dlouho potrvá, nežli se svět změní, závisí na nás jako lidstvu. My jsme zodpovědní a my jsme ti, o něž tu jde. My – jako obyvatelé Země – jsme zodpovědní za to, co se na této planetě stane a co se nestane, a této odpovědnosti se nemůžeme zříci. Jediné, na čem v konečném důsledku záleží, je to, zda se naučíme žít a jednat s etikou, již neseme ve svém srdci. Pak bude vše v pořádku.

Zdroj: Christina kniha III. – Vědomí vytváří mír – Christina von Dreien
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Mimořádná odpovědnost střední Evropy

Co se děje při zkušenostech s drogami a alkoholem – setkání s polem extáze

Silně atraktivní, radostné energetické pole Extáze (pozn.: podle Davida Hawkinse se každý člověk pohybuje podle úrovně vědomí v určitém poli, do 200 jsou to pole negativní a výše pole podporující život, pozitivní. Úroveň Extáze je cca na hladině 500), energetické pole samotného života, je jako slunce, které stále svítí. Nižší energetická pole připomínají mraky, které brání prožívání jeho světla. Droga nebo alkohol zablokují prožívání nižších energetických polí a nakrátko umožní zkušenosti s vyšším energetickým polem. Kdybychom dokázali zablokovat všechna energetická pole pod úrovní 560, prožívali bychom to, co zbývá, a to je energetické pole Extáze.

Existuje dokonce umělá droga s názvem extáze, vytvořená speciálně pro zablokování prožívání energetických polí pod 560. Pomocí drogy se farmakologicky zablokovalo prožívání nižších energetických polí a umožnilo se nerušené prožívání pole vyššího. Vypadá to tak, že si člověk, který je plný strachu, smutku, lítosti a úzkosti, dá dvě sklenky Martini a najednou dočasně přeskočí nižší energetická pole a dostane se na energetickou úroveň přibližně 500, kterou lze nazvat „sladká“.

Je to pole, kde každého vlastně tak nějak milujeme a jsme ochotni mu odpouštět. Jsme velkorysí, bezstarostní, a když jsme v tomto stavu, všechny děti nás milují. Nosíme jim domů hračky a manželce květiny. Tento energetický stav je vyhledáván pomocí drog právě proto, že blokuje nižší energetické hladiny. Jsou to zážitky návykové, protože mysl, jakmile tento stav zakusí, se k němu chce vracet.

Jestliže požádáme osoby, které mají problém s návykem na alkohol či drogy, aby popsaly, co vlastně hledají, zjistíme, že ve skutečnosti hledají vnitřní stav vědomí. Droga samotná je vlastně vůbec nezajímá. Je pouze mechanismem, jediným momentálním způsobem, o kterém vědí, že je k tomuto stavu dovede. Je pro ně způsobem, o kterém vědí, že je k tomuto stavu dovede.

Člověk se stává závislým na energetickém poli a má touhu vrátit se do něj.

Je za to ochoten zaplatit značnou cenu, protože mysl začíná požadovat návrat do extáze bez ohledu na náklady. Ochota platit se časem zvyšuje, takže si nakonec vyžádá samotné tělo. Pro ty, kteří se této úrovně vědomí s drogou nedotkli, je to nepochopitelné. Závislý člověk je ochoten všechno obětovat, jen aby se vrátil do energetického pole, které nazýváme Blaženost – vnitřní Śangri-La (pozn.: stav bezpodmínečné lásky na úrovni přibližně 600).

Totéž se děje s lidmi, kteří se drog nikdy ani nedotkli. Řízením osudu nebo na základě předchozí duchovní práce vystoupají do energetických polí vyšších stavů a jsou ochotni vzdát se moci, peněz, postavení a titulů ve světě a věnovat svůj veškerý čas a energii, jen aby se do tohoto stavu vědomí vrátili.

Existuje vrozené vnitřní uvědomování toho, co je skutečně pravdivé. Oproti tomu, snažit se setkat s pravdou cestou závislosti je falešné. Tato cesta nefunguje. Závislosti na alkoholu nebo drogách není nutné se vzdát proto, že jsou špatné, nýbrž proto, že nefungují. Při používání drog a alkoholu totiž sílí ztráta vnitřní sebeúcty a současně sílí i negativita a škodlivost nízkých energetických polí. V životě člověka je to začátek prožívání velmi negativních událostí. Mohou se začít rozpadat vztahy, dostavují se ztráty např. kreditní karty, postavení, fyzického zdraví a fungování tělesných orgánů, což je znakem pádu na dno způsobeného popíráním pravdy. Odmítání pravdy na úrovních pod 200 je způsobováno tím, že lidé umísťují svou moc mimo sebe. Závislá osoba se vzdala zdroje svého štěstí a smyslu života, promítla ho na vnější svět a dala moc drogám nebo alkoholu, tedy určité látce ležící mimo ni samotnou.

Zdroj: Léčení a uzdravení – David R. Hawkins, M.D., PH.D.
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Co se děje při zkušenostech s drogami a alkoholem

Vědomé jezení (mindful eating)

O užitečnosti této metody u poruch přijmu potravy, jako je přejídání, existují v odborné literatuře doklady. Uvědomované jídlo se také osvědčilo při léčbě pacientů s diabetem 2. typu. K základním principům metody patří jíst zvolna, soustředěně, nerozptylovat se ničím jiným, uvědomovat si potřeby svého těla a známky sytosti. Pomáhá také rozlišovat mezi skutečným hladem a jinými motivacemi k jídlu i vnímání toho, jak působí jídlo na duševní i tělesný stav. Při jídle je vhodné zbytečně nemluvit a netelefonovat. Nevhodné je bezmyšlenkovité požívání potravy během práce nebo sledování televize. Vysloveně nebezpečné je jíst při řízení auta.

Ještě dvě zajímavosti:

Někteří odborníci doporučují v duchu poděkovat těm, kdo se o jídlo nějak zasloužili. Vděčnost patří ke zdravým emocím, a ty mírní stres a zlepšují sebeovládání.
Pocit sytosti se dostavuje až po 20 až 30 minutách od začátku jídla. To je jeden z důvodů, proč jíst pomalu, po malých soustech, v klidu a dobře žvýkat. Mezi jednotlivými sousty se doporučuje odložit příbor nebo lžíci. Nástup pocitu sytosti může údajně uspíšit koření, na to je ale lépe nespoléhat. Kromě toho mohou silně kořeněná jídla večer nebo na noc zhoršovat kvalitu spánku.

Zdroj: Internetový deník MUDr. Nešpora
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Vědomé jezení (minful eating)

Vidění souvisí s myšlením

Podle amerického očního lékaře Williama Horatia Batese, žijícího na přelomu 19. a 20. století není vidění pouhou funkcí oka, ale úzce souvisí s naší myslí. Budeme-li schopni lépe myslet, budou lépe fungovat i naše další smysly, a zlepší-li se náš zrak, upraví se i ostatní tělesné funkce. S očima úzce souvisí dýchání a trávení. Doktor Bates uváděl, že primárními příčinami špatného zraku jsou psychické napětí a stres, nevhodné návyky využívání zraku a NOŠENÍ BRÝLÍ. Byl si dobře vědom, že přidáváním dalších dioptrií se zrak nezlepší a oči neuzdraví. Uvidíte sice ostřeji, ale třeba u krátkozrakosti se zafixuje křečovité stažení očních svalů a dalekozraké oko zpohodlní.

Problémy se tedy neřeší a spíše se ještě zhoršují. William Bates jako jeden z prvních zdůrazňoval, že oční svaly je třeba procvičovat podobně jako jiné svaly v těle, a dospěl k tomu, že na vidění mají značný vliv nejen naše myšlenky, ale rovněž emoce. Právě v tom se jeho metoda odlišuje od klasické medicíny. Konvenční lékař maximálně připustí, že na kvalitu našeho zraku působí stres (vylučované hormony zvyšují napětí ve svalech), a pokud přetrvává, zasáhne i oční valy a může se zhoršit vidění.

Bates měl vlastně psychosomatický přístup, neboť za hlavní příčinu očních vad a poškození zraku považovat podvědomou snahu zavírat před něčím oči. V podstatě za každým problémem se zrakem je přílišná emocionální zátěž, což potvrzuje i americký oční lékař Robert-Michael Kaplan. Na vidění podle jeho názoru působí i kombinace myšlenek, způsob, jakým hledíme na svět a sami sebe, víra, strach a úzkosti či zkušenosti přejaté od rodičů, učitelů apod.

Zdroj: Oko do duše okno – Iva Lhotská 〈Meduňka 7/2024〉
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Vidění souvisí s myšlením

Nejzávažnější příčiny přetížení zraku

Největší zátěž pro oči je dlouhodobá práce na blízkou vzdálenost
V očích narůstá napětí, strnulost, okohybné svaly se pohybují jen v omezeném rozsahu
Stále stejná vzdálenost očí od monitoru
Ztráta periferního vidění
Přetěžování centrálního vidění
Nedostatečné mrkání

Mrkáním se aktivuje tvorba slzného filmu, který je doslova živou vodou pro oči. Dezinfikuje je, vyživuje, vyrovnává drobné nerovnosti rohovky a samozřejmě zvlhčuje. Rohovka nemá krevní zásobení. Každé mrknutí je kratičkým odpočinkem pro fotoreceptory na sítnici, přispívá k pohybu oka a pomáhá lépe přeostřovat. Je to takový restart fotoreceptorů. Mrkáním také posilujeme a procvičujeme zdvihač horního víčka, tedy předcházíme tomu, aby naše víčka ochabovala a padala (což ocení především ženy 😃 ). Mrkat bychom měli bez úsilí, rychle a s lehkostí! Zdravé oči mrknou každé dvě vteřiny. Zkuste si během dne zařadit mrkací pauzy nebo vyzkoušejte obrácené mrkání – nechte oči zavřené a otevřete je jen na kratičký okamžik, vydržte 30 vteřin.

Zdroj: Zrak a počítač aneb Chvála mrkání – Yvona Švecová 〈Meduňka 7/2024〉
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Nejzávažnější příčiny přetížení zraku

My sami si tvoříme ideální svět

Kdyby vše, co se nyní odehrává ve světě, nebylo tak tragické, mohli bychom se tomu zasmát. Existuje velmi malá skupina bytostí, která z nás má neuvěřitelný strach. Tito lidé píší celý současný příběh, protože nechtějí, abychom se probudili. To je šílené! Ukazuje to, jakou moc máme. Jsme vícerozměrné bytosti a neexistuje nic mocnějšího než lidé, kteří milují a jsou odhodlaní milovat. Láska je energie, které vibruje na nejvyšší úrovni… a právě toho se „vypravěči příběhů“ bojí. Proto vymýšlejí příběhy, aby nás udržovali ve strachu – „Co když nebudu schopen zaplatit nájem, jídlo?“ a tak dále.

Dělají to záměrně, abychom neměli čas nebo možnost se probudit a také abychom si neuvědomovali, že to, co se děje ve světě, závisí na nás. Pokud však zaměříme svou vůli a lásku na vytvoření ideálního světa a pokud se přidá velké množství lidí, pak se dříve či později stane tento společný záměř realitou.

Jinak to být nemůže, protože tehdy aktivujeme kosmický zákon a čím více lidí to udělá, tím lépe.

Zdroj: Christina Von Dreien– řadí se k nové generaci mladých evolučních myslitelů, kteří nám odhalují zcela novou dimenzi lidského bytí
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: My sami si tvoříme ideální svět

Buďte plně přítomní ve svém těle

Vysoce citliví lidé jsou nejlépe chráněni, když jsou plně přítomni v svém těle. Vytvořte si k tělu laskavý vztah namísto toho, abyste z něj měli strach, odmítali ho nebo se chovali tak, jako by vůbec neexistovalo. Citliví lidé potřebují vnímat spojení s tělem, aby dokázali odvrátit nežádoucí energie. Tělo je jako chrám, v němž bydlí váš duch. Vnímejte jej jako přítele, a na jako nepřítele.

Propojení mysli a těla má velmi silný vliv na naše zdraví. Nezapomínejte, že myšlenky mohou mnohé zásadně změnit. Negativní myšlenky podporují uvolňování stresových hormonů, které urychlují stárnutí, snižují imunitu a zvyšují úzkost, krevní tlak i riziko onemocnění srdce. Pozitivní myšlenky posilují naopak uvolňování endorfinů, což jsou přírodní látky proti bolesti a hormony štěstí, a tím podporují zdraví a klid. Pěstujte proto pozitivní vnitřní dialog. Projevujte si soucit, obzvláště když jste nemocní, zažíváte stres nebo emoční vypětí.

Snažte se vše prožívat s klidem a vyrovnaně, ať už jde o situace povzbudivé, náročné nebo všechny ostatní na škále mezi nimi. Jsme-li v důsledku stresu staženi, bolest se jen zhoršuje. Svým pacientům říkávám: „ Když už prožíváte peklo, zkuste aspoň relaxovat, protože když se uvolníte, přinejmenším tím zmírníte utrpení.“ A když si naopak připadáte jako v nebi – a bude to stále častěji – vychutnejte si každou minutu a buďte vděční za svou vysokou citlivost.

Zdroj: Průvodce pro vysoce citlivé lidi – Judith Orloff
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Buďte plně přítomní ve svém těle

Jsme duše trpící Alzheimerovou chorobou

Skutečnost, že je Země stále naživu, je něco výjimečného, stejně jako to, že jsme naživu my lidé – to je zázrak! Půda, jídlo, voda, vzduch… vše je otrávené a my přesto stále žijeme!

V současné době člověk připomíná někoho, kdo onemocněl Alzheimerovou chorobou. Tak hluboko jsme zapomněli, dokonce jsme zapomněli, že jsme zapomněli. Zapomněli jsme a ani si nevzpomínáme, co si nepamatujeme.

Ale být člověkem také znamená, že zde chceme vědomě či podvědomě být. Země i my lidé žijeme v poněkud zvláštních podmínkách – ale žijeme! Naše existence má takovou hodnotu, že si to vůbec nedovedeme představit. Lidstvo se tolikrát ocitlo před zánikem. A vždy existovali lidé a bytosti, které se postarali o to, aby k tomu nedošlo. Vždy se nám dostala velká podpora z jemnějších světů – jen stěží si dokážeme představit, jak velkou podporu dostáváme. Jejich trpělivost musí být obrovská a jsou stále tady.

Vesmír neplýtvá energií. Má-li pocit, že stojí za to investovat tolik energie do lidstva, pak to něco znamená. Nedokážeme pochopit, jak důležité a jedinečné lidstvo je. Jsme více než jen duše, postižené Alzheimerovou chorobou! Ve skutečnosti bychom měli být strážci Země, trošku jsme zaspali – ale právě se probouzíme!

Zdroj: Christina von Dreien, Erding, 2018
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Jsme duše trpící Alzheimerovou chorobou

Chua Tchuo (110?−208? n.l.)

Slavný staročínský lékař, představitel taoistické tradice čínské medicíny. Vedle tradičních léčebných metod proslul zejména tím, že jako první známý lékař v dějinách čínské medicíny prováděl chirurgické zákroky na vnitřnostech s použitím celkové anestezie. Pacienty uspával vinným odvarem jednoho druhu konopí. Velký důraz kladl na zdravotní cvičení jako prevenci onemocnění. V životopisech se o něm uvádí, že žil 97 let a i ve vysokém věku měl stále svěží vzhled mladíka.

Tradice mu připisuje autorství dodnes v různých variacích prováděné zdravotní sestavy (wu-čchin-si), představení pěti zvířat, ačkoli cvičení tohoto typu existovala mnohem dříve. Chua Tchuo bývá uváděn i jako domnělý autor dvou zachovaných lékařských děl, přestože podle historických zápisů bylo jeho dílo zničeno.

Věhlas mimořádné profesní schopnosti se nakonec staly Chua Tchuovi osudnými. Dokázal totiž ulevit od nesnesitelných chronických bolestí hlavy i tehdejšímu panovníkovi, krutovládci Cchao Chaaovi, a když mu už nechtěl být stále k dispozici a odmítl se k němu vrátit, nechal jej tyran popravit.

Zdroj: Malá encyklopedie taoismu – Vladimír Ando
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Chua Tchuo

Čím nižší je vědomí člověka, tím černěji vidí svět

Sexualita, peníze i cokoli dalšího spočívají především v úhlu pohledu. V žádném z těchto případů nelze říci, co jsou vlastně samy o sobě. Nelze je vyjímat z pole porozumění, které odpovídá příslušné úrovni vědomí. Pokud člověk nebo učení vyjadřuje postoje, přesvědčení nebo názory, brzy zjistíme, že jde pouze o stanoviska. O podstatě samotné se nehovoří, pouze o tom, jak to onen člověk vidí (vnímání). A jak to daný člověk vidí, je vyjádřením jeho úrovně vědomí, stupně uvědomování si pravdy. Čím nižší je jeho pohled, tím bude na jakékoli lidské chování pohlížet negativněji.

Na vše lze pohlížet jako na „špatné“, protože spodní úsek stupnice vědomí je nekonečným „očerňováním“, snižováním života ve všech jeho projevech. V této úrovni je možné „shazovat“ všechny úmysly člověka, jeho popudy, biologický stav, psychologický stav, dokonce i jeho duchovní ambice a touhu být duchovním hledajícím lze zpochybňovat a srážet. Jistě se najdou skeptici, kteří se tomu všemu budou vysmívat.

Vymanit se z toho můžeme tak, že jasně pochopíme, že ve světě se dějí jevy, že existuje samotný život, že lidská přirozenost je taková, jaká je, a že existuje způsob, jak se na to vše dívat, a ten závisí na úrovni vědomí a odráží ji v sobě. Nemluvím o tom, co je „venku“ – mluvím o úrovni vědomí. Vlastně o světě jako takovém nemluvím vůbec (jde o jeho vnímání, ne o jeho „podstatu“).

Zdroj: Léčení a uzdravení – David R. Hawkins, M.D., PH.D.
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Čím nižší je vědomí člověka, tím černěji vidí svět

Sien-tchien – „prekosmos“, „prekosmický, přednebeský“

Pojem čínské filozofie a taoismu. Podle některých koncepcí označuje stav před vznikem jevového vesmíru, kdy existuje v ještě neprojevené podobě jenom prvopočáteční čchi. Je to jakoby latentní podoba budoucího zjeveného světa, který se začne formovat do tvarů v následujícím tzv. postkosmickém stadiu.

Zdroj: Malá encyklopedie taoismu – Vladimír Ando
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Sien-tchien – „prekosmos“

Šen (shen) – „duch“, „vědomí“

V taoistické kosmogonii a potažmo vnitřní alchymii jde o nejsubtilnější a prvotní z tvořivé trojice duch, síla (čchi) a esence (ťing), duchovní oživující kosmický agens. V posloupnosti vzniku světa se jakožto primární duch vynořuje v tzv. nekosmické podobě z prázdnoty tao a posléze zhutňuje do síly čchi a do esence ťing, aby ve své postkosmické podobě formovaly „desetitisíce věcí“, všechny existující jevy a věci; esence jim dává tvar, čchi energii a duch spirituální jiskru.

V člověku duch šen tvoří jeho vědomí, psychiku, ovšem rovněž v postkosmické podobě, jakožto poznávající duch. Ve vnitřní alchymii spočívá její základní proces v reverzním transmutování esence na čchi a čchi na ducha, a to z postkosmické (postnatální) do nekosmické (prenatální) podoby. V posledním stadiu zůstává již jen duch, který se následně transformuje z jinové kvality, kdy ještě něco vnímá, do jangového primárního ducha, jenž splyne s prázdnotou tao, kde neexistují hranice, jevy, čas ani prostor.

Zdroj: Malá encyklopenie taoismu – Vladimír Ando
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Šen (shen) – „duch“, „vědomí“

Žvýkací sval, kmenové buňky a dýchání

Theodore Belfor byl jedním ze zubařů, kteří měli silný názor na to, jak lidé přišli o schopnost dýchat. „Úzký oblouk, stěsnání zubů, ustupující sanice – velmi typické.“ Na škole ho také učili, že podíl kostní hmoty (stejně jako velikost plic) se po třicítce jen snižuje. U žen je to výraznější než u mužů. Do šedesáti let ztratí více než třetinu své kostní hmoty. Zdravá strava a dostatek pohybu mohou úbytek kostní hmoty oddálit, ale zastavit ho nemůže nic. Tyto změna jsou nejvíce patrné v obličeji. Povislá kůže, kruhy pod očima, prázdný pohled a nažloutlé tváře – to vše je v důsledku úbytku kostí. Obličejové svaly ztrácejí oporu a klesají dolů.

Theodore Belfor desítky let experimentoval a pročítal případové studie. Na vlastní oči viděl, jak tváře a ústa jeho pacientů s věkem mládly. Nakonec dospěl k závěru, že postoj konvenční vědy vůči úbytku kostní hmoty je – dle jeho vlastních slov – „jen snůška sraček“.

Pokud stiskneme zuby, ucítíme tlak od čelistí až po uši, jde o sval žvýkací. V poměru ke své váze je to nejsilnější sval v těle a dovede vyvinout tlak na stoličky o síle až devadesát kilogramů. Na lebce se nachází také síť puklin a vystouplých struktur, jimž se říká lebeční švy, které se v průběhu života roztahují a umožní její nárůst až na dvojnásobek. Uvnitř lebečních švů tvoří tělo takzvané kmenové buňky, beztvaré mezery, jež mění formu a stávají se tkáněmi a kostmi podle toho, co zrovna potřebujeme. Kmenové buňky najdou uplatnění v celém těle. Jsou maltou, jež drží lebeční švy pohromadě a jež vytváří novou kostní hmotu úst a obličeje.

Kost zvaná maxilla, která tvoří střed naší tváře, je na rozdíl od jiných kostí vysoce plastická. Může se přetvořit a zhoustnout i v sedmdesáti letech a možná ještě později. Komukoliv může narůst kost v jakémkoliv věku. Jediné, co k tomu potřebujeme, jsou kmenové buňky. Když plně zapojíme velký sval žvýkací opakovaným stisknutím stoliček, dáme kmenovým buňkám signál, aby vytvořily více kostní hmoty v maxille.

ŽVÝKAT! Čím více budeme kousat, tím více kmenových buněk se uvolní, tím větší hustoty a růstu kostí dosáhneme, tím mladší budeme vypadat a tím lépe budeme dýchat.

Zkuste správné držení těla, tvrdou, přirozenou stravu a žvýkačky a několik hodin denně žvýkejte, namáhejte žvýkací svaly a budete překvapeni, jaké výsledky to přinese.

Zdroj: Dech – Nové poznatky o ztraceném umění – James Nestor
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Žvýkací sval, kmenové buňky a dýchání

„Ruka krásné dámy“ a „svěšený loket“

Hlavní technikou profesora Čeng Man-čchinga při uvolňování paže byla „ruka krásné dámy“ a „svěšený loket“. Zápěstí by mělo být měkce zaoblené, a ne ostře ohnuté nebo ztuhlé, aby umožňovalo čchi proudit až do konečků prstů. Když je v zápěstí napětí nebo tvrdá síla, je ztuhlé a „zlomené“ – ne měkce oblé. „Ruka krásné dámy“ velmi úzce souvisí s principem nečinění, protože když něco „děláme“ – manipulujeme, tlačíme nebo se něčemu bráníme – způsobuje to, že je zápěstí napjaté a „zlomené“. V tchaj-ťi mají být ruka a zápěstí pouhými kanály pro proudění vnitřní energie a nemají přidávat žádnou další sílu.

„Ruka krásné dámy“ je první branou čchi. Ačkoli posloupnost cesty „devíti branami“ není přísně lineární, „ruka krásné dámy“ bývá prvním krokem na cestě tchaj-ťi čchüan.

Druhou branou je „svěšený loket“. Představa, že je loket svěšený a těžký, zbavuje kritickou oblast ramenního kloubu síly a napětí. Při používání tvrdé, vnější síly je ruka těžká a loket lehký. Měkká vnitřní energie se projevuje obráceně – lehká ruka a těžký loket. První dvě brány se otevřou jedině prostřednictvím trpělivého a vytrvalého cvičení těchto dvou principů. Tím se umožní uvolnění ramen, a teprve poté se žák může stát tchaj-ťi bojovníkem.

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: „Ruka krásné dámy“ a „svěšený loket“

„Stát jako strom“ – trénujte svaly i dech

Většina pohybu – běh, plavání, různé silové a týmové sporty a aerobní cvičení – se soustřeďuje na získání fyzické síly. Tak se rozvinou hlavní svalové skupiny a velká kapacita plic, srdeční činnost a kardiovaskulární systém.

Ale u těchto cvičení existuje určitý limit. Dlouho předtím, než se vám vyvinou svaly do kýžené formy, se projeví zvýšená činnost srdce a plic do takové míry, že dříve nebo později budete unaveni a přestanete cvičit. Výsledkem není jen dočasné vyčerpání, ale i omezený rozvoj síly svalové hmoty.

Cvičení čan-čuang (stát jako strom) vám časem umožní rozvinout plnou kapacitu svalové soustavy, aniž vyčerpáte plíce. Ve skutečnosti se vám dech dokonce prohloubí a zpomalí, čímž poskytne štědřejší dávku kyslíku srdci. Zároveň se zrychlí srdeční pulz, který umožní srdci nést vyšší obsah kyslíku do svalů a vnitřních orgánů.

I když pak budete cvičit více než kdy jindy, nezůstanete groteskně „bez dechu“. Budete schopni cvičit, aniž budete zápasit s dechem. Velmi málo jiných druhů cvičení zároveň stimuluje, pročišťuje a masíruje celý vnitřní systém těla.

Zdroj: Čchi-kung Cesta energie – Lam Kam Chuen (Umění zvládnutí vnitřní síly prostřednictvím cvičení Čchi-kungu)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: „Stát jako strom“ – trénujte svaly i dech

Duch, který nikdy neodpočívá

Jak žák postupem času dochází ke stále hlubšímu pochopení hodnoty tchaj-ťi, stává se trpělivějším a vytrvalejším. Pokud se někdo pustí do studia tchaj-ťi s nadějí, že ho rychle zvládne, nemá prakticky šanci dojít k cíli.

V Knize proměn se píše: „Nebeská tělesa jsou v neustálém pohybu a člověk existuje jen díky jemu. Proto moudrý upravuje svůj život podle nebes.“ To znamená, že člověku (i po zdravotní stránce) prospívá neustálá aktivita. Jaký je to kontrast: člověk, který je stále na cestě s stále kráčí dál, a společnost, která dva dny ze sedmi odpočívá. Tělo může odpočívat, ale mysl, duch, musí být stále v pohybu. Představte si, že by se nebeská tělesa na dva dny v týdnu zastavila!

Idea ducha, který nikdy neodpočívá, souvisí s představou čchi, která také musí být neustále v pohybu. Proto musí být „mysl srdce“ nepřetržitě soustředěná v tan-tchienu. Cvičení čchi je neustálé tak jako pohyb nebes. Pochopit tuto myšlenku znamená rozhodnout se pro studium tchaj-ťi čchüan.

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Duch, který nikdy neodpočívá

Práce s čchi

Na přednášce v roce 1970 hovořil profesor Čeng Man-čching mimo jiné o tom, jak pracovat s čchi:

„Jste-li uvolnění, je třeba začít pracovat s šchi. Cvičení čchi se velmi odlišuje od nejrůznějších druhů západních cvičení. Rozlišujeme tři druhy čchi: čchi vzduchu, čchi krve a ťing-čchi, podstatu vnitřních orgánů. Jak se ťing-čchi naplňuje, stává se součástí duchovních aspektů osobnosti.

Práce s těmito druhy čchi začíná shromažďováním čchi vzduchu do tan-tchienu. Zaměříme-li „mysl srdce“ do tan-tchienu, může se v něm čchi akumulovat a postupně se začít projevovat. Při svádění čchi do tan-tchienu jsou důležité následující čtyři kvality dechu: měl by být jemný, dlouhý, klidný a pomalý. Jako když odvíjíte vlákno z kokonu. Začínáme posledním bodem: dech by měl být pomalý. Zpomalíme-li dech, přirozeně se zjemní, prodlouží a postupně i zklidní. Vzduch netlačte dolů do břicha! Jen zaměřte „mysl srdce“ do tan-tchienu a ona tam dech sama svede. Dýchání vědomě neovlivňujte. Když se soustředíte na tan-tchien, začne se vše pohybovat směrem dolů. Pokud se v tan-tchienu nashromáždí dostatečné množství čchi, bude z toho mít žák veliký užitek, i když předem netuší, jak se to ve skutečnosti projeví.

Čchi je ve všem, co je živé. Bez čchi není života. V tchaj-ťi čchüan začínáme právě prací s čchi.

Začneme dlaněmi. Uprostřed dlaně se nachází bod nazývaný „palác práce“. Po uvědomování si tan-tchienu je tento bod druhým centrem pozornosti k čchi. Tento bod se nachází v prohlubni dlaně a je „prázdný“, proto do něj nemůže proniknout fyzická, tvrdá síla ruky, ale pouze čchi. Když pronikne čchi ruky až sem, začne se celá paže uvolňovat.

Dalším bodem je „bublající/prýštící“ pramen“, což je taoistický název místa na chodidle, ze kterého vycházejí kořeny. Poslední je bod na vrcholku hlavy. Žádný z těchto bodů nemůže být dosažen prostřednictvím síly, čchi však do nich proniknout může. Postupně budete tyto body cítit stále zřetelněji. Začněte koncentrací na tan-tchien a pak nechte čchi, aby dospěla i do ostatních míst.“

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Práce s čchi

Co to znamená být měkký a jak toho dosáhnout

Na přednášce v roce 1970 hovořil profesor Čeng Man-čching mimo jiné také o tom, co znamená být měkký.

„Sung znamená být uvolněný měkký. A co dělat, abyste se stali měkkými? Aby se celé tělo uvolnilo, musí se vzdát své síly.

V těle je devět kloubů, klíčových míst, která musíte uvolnit: tři najdete v pažích (zápěstí, loket a rameni), tři v nohou (kyčel, koleno a kotník) a tři v zádech (kříž, krk a vrcholek hlavy). Z těchto devíti kloubů je nejdůležitější pracovat se třemi klouby paží. Nejprve se zápěstími, pak lokty a nakonec s rameny. Uvolnit ramena je obzvláště těžké.

Nejprve se zaměřte na uvolňování šlach a posléze i kostí. Měli byste také pracovat na uvolňování šlach mezi klouby. Když jsou šlachy napjaté, proudí energie po úhlovitých křivkách, neplyne tedy přirozeně. Přestože jsme si na napětí šlach zvykli, musíme se snažit je uvolňovat. Postupně se musíme naučit rozlišovat mezi pohyby, které jsou ovládané „myslí srdce“ a které jimi ovládané nejsou. Když jsme uvolnění, bude tělo volně a bez námahy následovat jakékoli zaměření „mysli srdce“.

Ze tří kloubů paže je nejobtížnější uvolnit ramena. Po uvolnění ramen je práce na ostatních z devíti kloubů mnohem snazší. Tři klouby nohou souvisí se třemi klouby v pažích. Nejtěžší je uvolnit kotník. Pokud je žák tak daleko, že pracuje na uvolnění kotníku, je pomalu připraven na uvolňování zad. Jakmile se uvolní kříž, začne čchi stoupat vzhůru. K uvolňování tří kloubů zad se však dostanete až po relativně dlouhém studiu tchaj-ťi.“

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Co to znamená být měkký a jak toho dosáhnout

Pcho (po) – nižší tělesná duše

Spolu s vyšší duší (chun) tvoří dvojici lidských duší. Je povahy jinové a řídí nižší tělní funkce, instinkty a emoční reakce, introvertní duševní pochody. Podle některých představ se dostává do těla zárodku v osmém měsíci těhotenství a projeví se schopností plodu hýbat pravou rukou. Duši pcho může zneklidňovat strach a zármutek a její disharmonie z různých příčin se navenek projevuje např. plačtivostí, bázlivostí nebo i ztrátou kontroly nad vyměšováním. Rozlišuje se celkem sedm duší pcho, podle některých vysvětlení je tím míněno sedm základních emocí: radost, smutek, žal, zádumčivost, hněv, bázlivost a děs. Během života sídlí pcho v plicích a po smrti uniká dolů do země. Zemře-li člověk násilnou smrtní nebo byl popraven, mohou podobné nepříznivé okolnosti způsobit, že se duše pcho vrací na svět v podobě bludného ducha jako démon.

Zdroj: Malá encyklopedie taoismu – Vladimír Ando
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Pcho (po) – nižší tělesná duše

Skrytá agresivita a bojové umění

Civilizovaný způsob života je nám vlastní pouhý nepatrný zlomek doby, po kterou chodí lidé po této zemi. I když se to nemusí navenek nijak výrazně projevovat, je násilné a agresivní chování v podtextu většiny her, které mezi sebou lidé každodenně hrají. Lidé s ostrými lokty využívají agresivity jako skryté hrozby a ti nesmělejší se jí zase úzkostlivě vyhýbají. Oba tyto postoje postrádají rovnováhu a mohou vést k vážným problémům.

Bojové umění pomáhá porozumět skryté agresivitě, a to jak naší vlastní, tak i druhých lidí. Pomáhá nám změkčit vlastní tvrdé hrany a zmírnit nebo neutralizovat agresivitu okolí. Čím bude naše kung-fu dokonalejší, tím menší bude pravděpodobnost, že budete tuto formu násilí používat.

Z arogance i ze strachu pramení jen problémy, zatímco vnitřní síla a posilování středu vedou k prohlubování kvality života.

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Skrytá agresivita a bojové umění

Měkkost a síla

Měkkost a citlivost, které si žák tchaj-ťi čchüan osvojuje, se zdají být něčím zcela protikladným vůči smrtícím bojovým technikám. Mnoho studentů se tomuto tématu vyhýbá. Někteří zůstávají tvrdí a brání se zažít nezměrnou sílu čchi, druzí raději překroutili smysl měkkosti a jejich cvičení je spíš jakýmsi tancem bez hlubšího směřování.
Jak může být soustředění „mysli srdce“ na představu, že svému protivníkovi způsobím smrtelné zranění, v souladu s poznáváním a osvojováním si měkkosti a harmonie, které nás učí tao, se snahou být jemný, měkký a citlivý?

Ačkoli to zní paradoxně, skutečná měkkost musí vycházet ze síly. Jestliže je člověk v jádru slabý a ustrašený, může předstírat jemnost a citlivost, většinou ale jedná spíše tvrdě. Lidé si často svou vnitřní slabost kompenzují agresivním chováním nebo přehnaně silnými obrannými reakcemi. To je potřeba změnit. A to tak, že uvolníte své tělesné i psychické napětí a dovolíte, aby čchi a hluboké sebepřijetí zaujaly svá přirozená místa… pak začnete být měkcí a plní síly.

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Měkkost a síla

Správné dýchání vyžaduje správnou polohu hlavy a jazyka

Dýchat pomalu a méně a pořádně vydechovat nebude stačit, pokud nedokážeme dostat vzduch nosem do krku a do plic. Jenže v tom nám brání naše propadlé tváře a zakrnělá ústa.
Ústní, obličejový a čelistní chirurg a zubní lékař John Mew tvrdí, že prvním krokem k odstranění obstrukce dýchacích cest nejsou ortodontické zásáhy (které vám běžně zubní lékař navrhne), ale správné „držení úst“. To je zadarmo a může si ho osvojit každý. Při správném držení úst máte zavřené rty, zuby se lehce dotýkají a jazyk spočívá na patře. Hlava je svisle k tělu a krk držíte rovně. Když sedíte nebo stojíte, měla by vaše páteř kopírovat tvar písmene J – být dokonale rovná a dole se přirozeně stáčet směrem ven. S tímto postojem bychom měli vždy dýchat nosem, pomalu a do břicha. (Pokud vám tento postoj něco připomíná, nemýlíte se – takto stojíme a pohybujeme se při čchi-kungu a tchaj-ťi čchüan 😃 ).

U mnohých z nás není esovité držení těla zaviněno leností, ale malými ústy a vleklým jazykem, který se do nich nevejde (to je ona spánková apnoe, kterou trpí čtvrtina Američanů).
Přes den se podvědomě snažíme své dýchací cesty otevřít tím, že hrbíme ramena, nakláníme krk dopředu a hlavu natahujeme vzhůru. Je to poloha, do níž zdravotník nastaví hlavu, když vám chce resuscitovat.

Kromě správného držení úst doporučuje Mike také sérii cviků na jazyk (začalo se tomu říkat mewing), jež nás mohou dostat z „pozice umírajícího“ a ulehči nám dýchání. Jazyk je mocný sval. Pokud tlačí na zuby, může rozhodit jejich postavení, ale pokud tlačí na horní patro, může ho pomoci zvětšit a otevřít tak dýchací cesty. Ti, co to zkusili, tvrdili, že se jim po několika měsících zvětšila ústa, vyrýsovaly čelisti, zmírnily příznaky spánkové apnoe a zlepšilo dýchání.

Zdroj: Dech – Nové poznatky o ztraceném umění – James Nestor
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Správné dýchání vyžaduje správnou polohu hlavy a jazyka

Proč máme nemocné srdce?

U nemocí srdce je možná nejlepším receptem žít a nechat žít! Mnoho lidí se trápí a nechce přijmout život, který žijí, za svůj. Chtěli by život jiný, lepší, a toto trápení se odráží přímo na srdci. Další příčinou srdečních potíží je nastavení naší mysli do režimu, kdy chceme „kecat“ do života a nenecháme nikoho žít. Trápíme se nad našimi dětmi, kroutíme hlavou nad politiky a odsuzujeme celý svět, který hraje podivnou hru, ve které bychom my všechno zařídili jinak. Mnoho srdečních nemocí vzniká na základě nepochopení, jak dát svobodu sobě a jak ji dopřát i ostatním. Když se dostaneme k tomuto nepochopení a aktivně rozehrajeme tuto hru, tak nás začne zlobit srdíčko anebo krevní tlak.

Srdce je veliká pumpa, která rozvádí život po celém těle, a jeho rytmy jsou pomyslnou „morseovkou“, která předává informace všem buňkám, jak se zařídit a co po nich mysl právě vyžaduje. Buňky jsou tedy informovány nejenom chemickou cestou, ale i tlukotem srdce a také vnímáním nehmotných energií z energetického těla. Lidské tělo je perfektně informováno, a to ze všech možných stran, co se děje v našem vědomí…

Zdroj: Symbolika nemoci – Marcel Vanek
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Proč máme nemocné srdce?

„Pozadí“ cvičení tchuej-šou a forem

„Cvič tchuej-šou, jako by proti tobě nikdo nestál, a formu jako s partnerem,“ říkal profesor Čeng Man-čching

Skutečný bojovník tchaj-ťi je jako duch, jako přelud – snažíte se na něj zatlačit, a on tam není, když se však sám obrátí proti vám, nedá se mu odporovat. Musíte cvičit, jako byste byli duchem. Partnerova síla jde proti vám, ale vy jí neodporujete – tlak by nikdy neměl být větší než síla čtyř uncí – z místa, kam směřuje, musíte prostě zmizet.

V prvních letech vás partner vyhodí skoro vždycky z pozice. To ale nevadí, nic neztratíte, jen svou prázdnou pýchu. Když budete trpěliví, stane se měkkost poddajnost vaší druhou přirozeností a vy se postupně proměníte. Partner se pak už nesetká s vaším odporem a nepocítí na sobě vaši sílu, jenom její důsledky – když náhle vyletí z pozice. Znemožní mu to také zaměřit na vás svoji sílu, ať útočnou nebo obrannou. Postupně objevíte, v čem spočívá způsob a kouzlo cvičení tchuej-šou „jako by proti vám nikdo nestál“.

Cvičit formu „jako s partnerem“ úzce souvisí s bojovými aspekty umění. Úvodní období studia by mělo být zcela zaměřeno na uvolnění napětí a zbavení se tvrdé síly. Jakékoliv představy boje v této fázi přináší pouze fyzickou hrubost. Když se žák naučí být měkký a začne ve cvičení zažívat proudění čchi, je připraven zaměřit se i na něco jiného než jen zbavování se napětí. Měl by začít cvičit formu „jako s partnerem“. Ne s tvrdou, ztuhlou silou, ale s nástrojem, který začal rozvíjet, se silou čchi. Každou pozici by měl cvičit s představou zaměřené masy energie, integrované síly své čchi.

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: „Pozadí“ cvičení tchuej-šou a forem

Někteří lidé cítí úplně vše

Tělo vysoce citlivých lidí se liší od ostatních. Cítí úplně vše. Jejich těla jsou propustnější, a tak přejímají pozitivní i negativní energie z okolního prostředí do svalů, tkání a orgánů. V mnoha zásadních ohledech to může ovlivnit jejich zdraví. Pozitivní je, že na sobě cítí vitalitu, štěstí a lásku druhých. Jsou to úžasné zároveň léčivé pocity! Cítí ovšem také nepříjemné pocity či bolest, stres a negativní emoce jako například frustraci, hněv nebo strach (dokonce i když se o nich nemluví). Vysoce citliví lidé se rychle unaví nebo jim dokonce bývá nevolno v přítomnosti toxických lidí nebo v prostředí plném hluku násilí, shonu a křiku. Dokonce se u nich mohou projevit stavy, které nazývám „nemoci z citlivosti“. Vnímají totiž fyzické příznaky druhých lidí, jako by byly jejich vlastní.

Shrnutí: Vysoce citliví lidí vnímají některá prostředí jako velmi stresující a přejímají na sebe emoce a symptomy druhých.

Zdroj: Průvodce pro vysoce citlivé lidi – Judith Orloff
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Někteří lidí cítí úplně vše

Je lepší dávat, než se pokoušet získat… i to nás učí tchaj-ťi

Zažít na sobě „odstrčení“ není vůbec nic příjemného. V nejlepším případě nad vámi partner prostě zvítězí, v horším se cítíte pokoření nebo jste dokonce zranění. Přesto je správné odstrčení vždy výsledkem nečinění. Můj partner pan Liou mě vlastně vůbec neodstrčil, udělal jsem to já sám. Nebo lépe řečeno, můj vlastní odpor a principy, které on uplatnil, vedly k tomu, že jsem byl odstrčen.
Pokud vás někdo odstrčí v souladu s principy tchaj-ťi, většinou z toho nemáte výrazně negativní pocity. Nemáte dojem, že by partner udělal něco proti vám, vaše ego neprotestuje. Je to jako jízda v zábavním parku – šokující, děsivé, ale zároveň zábavné. Tchaj-ťi směřuje k dosažení stavu, kdy vítězství v souboji nenaruší harmonii mezi vítězem a poraženým. Na nejhlubší rovině leží princip nenásilí, péče a soucit s druhými a také se sebou samým.

Pan Liou řekl: „Nejdříve musíte pochopit, že je lepší dávat, než se pokoušet získat, že je lépe vyjít druhým vstříc, než doufat, že někdo vyjde vstříc vám. To zahrnuje ducha oběti a v širším smyslu osobnost, „ne-já“ neboli ztrátu svého já. Nemyslíte pak již na sebe, ale na své bližní, na zemi, na celý svět.“

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Je lepší dávat, než se pokoušet získat

Intuice

Intuice je i v našem každodenním životě zdrojem nových nápadů, porozumění, hledání východisek a řešení mnoha našich problémů. Takovou zkušenost má mnoho lidí. Právem se můžeme domnívat, že intuice byla vlastní mnoha velkým myslitelům, filozofům a učencům po celou dobu vývoje lidské civilizace. Novodobá věda však postavila svoje bádání na rozumu, objektivitě, redukcionismu, kauzalitě a na experimentálním ověřování všech teorií. Avšak i v historii vědy stály u zrodu mnoha významných objevů náhlé nápady a vnuknutí. Šťastné náhody, nebo dokonce i sny. Často jsou to události, které odporují zdravému rozumu, a my je získáváme právě bez pomoci rozumu či paměti. Pro označení intuitivního vnímání dnes používáme různé výrazy, jako např. channeling, nadsmyslové vnímání, vnímání vnitřními smysly, jasnovidectví, přímý přístup k informacím, paranormální schopnosti, spirituální komunikace nebo rozhovor s duchovními učiteli. Lidské bytosti, které mají tyto schopnosti rozvinuté, nazýváme proroky, jasnovidci, senzibily, intuitivci aj.

Mnozí duchovní badatelé, jak např. zakladatel antropozofie Rudolf Steiner nebo psychiatr Carl Gustav Jung, upozorňovali na to, že intuice je přirozenou vlastností člověka a může být rozvíjena a trénována. V současné době jsou to zejména badatelé z oblasti transpersonální psychologie, kteří se těmito fenomény zabývají. Poznatky získané pomocí intuice mohou být dříve či později ověřovány – verifikovány. Můžeme se tak například podivovat nad tím, že Steiner varoval německé zemědělské již kolem roku 1920, že vůl krmený masem by se musel zbláznit, nebo upozorňoval na nebezpečí nadměrného příjmu fluoridů pro lidské tělo.

Zdroj: Jak změnit svět tady a teď – Anna Strunecká
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Intuice

Tchaj-ťi je také o lidskosti a správném chování

Liou Si-cheng, nástupce profesora Čenga na Tchaj-wanu, říkal, že učitel by s žáky neměl pracovat pouze na prohlubování umění tchaj-ťi čchüan, ale měl by je také učit skutečné lidskosti a správnému chování: „Principy tchaj-ťi čchüan mohou být bez výjimky použity v každodenním životě. Ve cvičení například klademe důraz na poddajnost a na investici do ztráty. Učíme se, jak být jemný, měkký a mírný. To je zároveň návod, jak kultivovat celou svou osobnost, jak změnit svou mysl a jak hladce a klidně vycházet s ostatními lidmi.“

Základním rozdílem mezi profesorem a deseti tisíci drobnými mistříky, které vidíme všude kolem sebe, není v jeho transcendentních schopnostech, které oni postrádají, ale v hloubce a kvalitě osobnosti. Lépe řečeno v určité „harmonii“ jeho osobnosti. Liou Si-pchengovi bylo přes sedmdesát, když jsem se s ním poprvé setkal, a byla to spíš jeho osobnost než nějaké zvláštní, nevídané schopnosti, co mé pochybnosti rozptýlilo. Další starý muž, který byl milý, harmonický, bez známek úzkostí nebo obav. On sám to připisovat vlivu svého učitele a studiu tchaj-ťi čchüan.

Pan Liou byl stále plný energie. Také profesor Čeng měl neuvěřitelné množství energie. Myslím, že to souvisí s čistotou osobnosti či duše. Strach, úzkosti a obrany odvádějí čchi a zbavují nás energie. Dokážeme-li se očistit od negativních myšlenek, závislostí a bloků, je naší odměnou vitalita a radost ze života.

Zdroj: NIc vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Tchaj-ťi je také o lidskosti a správném chování

Co je člověk?

Vidět a znát člověka jen tak, jak je znám na Zemi, je málo. Je to nedostačující obraz, nedokonalé chápání jeho života. Člověka si na Zemi v celé plnosti jeho významu vůbec nelze představit. To, co je z něho na Zemi viditelné, je pouhou částí jeho možných projevů. Tělo, ve kterém se na Zemi projevuje, je také slabou ukázkou tvaru a formy veliké duchovní síly, jež je podstatou jeho existence…

Člověk je bytost nekonečných světů vesmírných. Tvary, v nichž se může duše zjevit na úrovních jejího domova v božském jsoucnu, jsou nepředstavitelně vznešené, majestátní, skvělé, zářící, světelné – že zář Slunce, jak oblévá Zemi, je vůči nim slabá…

Zdroj Božena Cibulková – Kniha boží. Logos (Božena Cibulková (1914−1995) byla novodobá křesťanská mystička, duchovní učitelka a autorka duchovních textů)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Co je člověk?

Vnitřní bloky a uvolnění

Podle mistra Čeng Man-čchinga je nejdůležitější uvolnění. „Uvolni všechna napětí, zbav se tvrdé, ztuhlé síly. Otevři dráhy ve svém těle a nech jimi čchi volně proudit.“

Začátečníci si často po nějaké době cvičení chodí stěžovat: „Vůbec tomu tchaj-ťi nerozumím. Má přece uvolňovat a já se cítím mnohem napjatější, než když jsem ještě necvičil.“

Klíčovým bodem je zde výrok: „cítím se napjatější“. Naše dosud zanedbávané tělo ožívá a začíná si postupně uvědomovat všechna svá zakořeněná napětí a bloky. Po desetiletí se naše ramena zvedala nahou, až tam, jak by řekl profesor „zatuhla“. Uvolňujeme se, bloky se začínají rozpouštět a my můžeme konečně cítit své tělo takové, jaké skutečně je. Přirozeně, že se v prvních chvílích necítíme zrovna skvěle, ale spíš naříkáme: „Ach Bože, já mám ty ramena snad až někde nad ušima!“

Je těžké postavit se tváří tvář svým vnitřním blokům. Většinou je to také dost bolestné, a proto potřebujeme značné množství psychické a fyzické energie, abychom ve studiu vytrvali.

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Vnitřní bloky a uvolnění

Klepání prsty na stůl

Součástí čajové etikety v Číně, a to platí zejména pro jih země, je poklepání prsty na stůl jako výraz díků. Jak tento zvyk vznikl?

Císař Čchien-lung z dynastie Čching byl náruživý konzument čaje. Kromě toho také rád cestoval po zemi v převleku za obyčejného muže, aby ho ostatní nepoznali. Jednou i se svou družinou zavítal do čajovny. Když připutovala konvice na stůl, císař ji vzal analil nápoj do misek všech svých společníků. Něco takového se samozřejmě normálně nestane a pro jeho poddané to představovalo obrovskou poctu. Normálně by padli na kolena a uctivě se císaři poklonili na výraz díků. Protože nemohli panovníka prozradit, ohnuli ukazováček a prostředníček a kloubyprstů začali poklepávat na stůl. Od té doby se toto gesto v Číně používá, když chcete někomu poděkovat za naplnění vaší misky čajem. Prsty se už ale neohýbají, místo nich se klepe polštářky prstů.

Zdroj: Čaj v čínské kultuře – Ondřej Horecký, Epoch Times 2016
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Klepání prsty o stůl

Omezte dýchání a zlepšíte astma

Astmatem dnes trpí 25 milionů Američanů a je to hlavní příčina návštěv pohotovosti, hospitalizací a zameškané školní docházky u dětí. Je považováno za zvladatelnou, ale nevyléčitelnou chorobu. Astma je reakce imunitního systému, která způsobuje sevření a křeče dýchacích cest. K záchvatům mohou vést škodliviny, prach, virové infekce, studený vzduch a další faktory. Může však být způsobeno i nadměrným dýcháním, a proto je běžné při fyzické zátěži (tzv. zátěžové astma).

Astmatici mají obecnou tendenci dýchat více než ostatní, jak při zátěži, tak v klidovém stavu. Při záchvatu se dýchací cesty stáhnou, vzduch je chycen v plicích, je těžší ho dostat ven a potom zase dovnitř. Pacient začne dýchat ještě víc, ale přitom má pocit, že nemůže popadnout dech. Následuje ještě větší dušnost, panika a stres.

Celosvětová tržba za léčbu astmatu činí každý rok dvacet miliard dolarů. Léky často funguje tak dobře, že si člověk může připadat prakticky vyléčený. Léky, zejména steroidy ve formě tablet, však mohou mít po několika letech strašlivé vedlejší účiny (včetně zhoršení plicních funkcí a astmatických příznaků, hrozí i slepota a zvýšené riziko úmrtí).

Cestou z kruhu je omezit dýchání, neboť lidé, kteří se naučili dýchat méně, popisují dramatická zlepšení. Zlepšení dokládají i studie, například studie nemocnice Mater v australském Brisbane zjistila, že když dospělí astmatici snížili příjem vzduchu o třetinu, symptomy dušnosti klesly o sedmdesát procent a potřeba dávky z inhalátoru dokonce o 90 %. Půl tuctu dalších klinických testů přineslo podobné výsledky.

Nikdo neví, proč je omezené dýchání u astmatu a jiných dýchacích onemocnění tak účinné, i když existuje několik teorií. Výsledkem však je, že čím méně dýcháme, tím více výhod načerpáme z efektivního dýchání a tím více toho naše tělo dokáže. Savci, kteří mají v klidovém stavu nejnižší tepovou frekvenci, žijí nejdéle. Není náhoda, že tito savci také dýchají nejpomaleji.

„Jogín neměří svůj život počtem dní, ale počtem dechů,“ napsal indický učitel jógy B. K. S. Iyengar.

Dokonalé dýchání: Optimální množství vzduchu, jež bychom měli v klidovém stavu vdechovat (k němuž došli různými cestami a prostředky shodně vědci, katolíci, buddhisté, hinduisté a další pneumonauti), je 5,5 litru za minutu. Optimální dechová frekvence činí 5,5 nádechu a 5,5 výdechu za minutu. Jeden nádech i výdech trvají 5,5 vteřiny. Tak má vypadat dokonalé dýchání.

Zdroj: Dech – Nové poznatky o ztraceném umění – James Nestor
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Omezte dýchní a zlepšíte astma

Pa-tuan-ťin, er-š tuan-ťin

Pa je číslo osm, er-š číslo dvanáct. Zbývající dvě slabiky tuan-ťin znamenají „zlaté brokáty“ a naznačují cosi krásného a cenného. Původní cvičení Osm kusů brokátu je velmi stará sestava čchi-kungu prováděná vstoje. Stala se základem mnoha dalších cvičení čchi-kungu, při nichž se dodržuje podobné pořadí, ale jejich názvy souvislosti s tímto původem nenaznačují. Existuje též verze Osmi kusů brokátu prováděná vsedě. Stejně jako Dvanáct kusů brokátu vznikla později a skutečná souvislost s Osmi brokáty je malá.

Většina verzí prováděných vsedě a Dvanáct brokátů nejsou pravý čchi-kung, nicméně jsou to užitečná, zdraví prospěšná cvičení, jež často slouží jako rozcvička nebo doplněk k jiným cvičením. Osm kusů brokátu je pravý čchi-kung, je však známo mnoho verzí a obměn, z nich se vytratila řada podstatných složek. Přesto i tyto varianty jsou užitečné.

Zdroj: Praktická cvičení podle čínské medicíny – Steven Cardoza
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Pa-tuan-ťin, er-š tuan-ťin

Reagují rostliny na naše myšlenky?

Cleve Backster pracoval pro americké námořnictvo, po válce pracoval v protišpionážním sboru Armády spojených států (CIC), stal se instruktorem výslechových metod, které zahrnovaly mj. i hypnózu, věnoval se hlavně polygrafům (detektorům lži).

Na Hromnice 1966 napadlo Cleva Backstera napojit dracénu ve své kanceláři na jeden z detektorů lži. Chtěl změřit, jak dlouho bude trvat, než se po zalití dostane voda od kořínků až k listům. Opatrně připevnil kontakty polygrafu na masité listy a vykročil pro vodu. V tu chvíli se však stalo něco neuvěřitelného: Aniž by poskytl rostlině jedinou kapku, vykreslila písátka strmé křivky, které zkušený výzkumník okamžitě poznal jako projev pozitivní reakce. Zůstal překvapeně stát, protože si uvědomil, že rostlina mohla reagovat pouze na jeho myšlenku. Na nic jiného než na myšlenku!

Může mít vůbec rostlina nějaké pocity? Ukázala mu snad dracéna, že se na čerstvou vodu těší? Jak by mohl vyzkoušet, zda to nebyla jen náhoda, pouhý omyl nebo nějaký zkrat? Cleve Backster uvažoval takto: nejprudší reakce vykazují bezprostředně ohrožení lidé. Co kdyby tedy trošku spálil jeden z masivních listů své dracény? Co kdyby vzal zápalku… Svoji myšlenku ovšem nedokončil, protože jej nečekaně vyrušil zvuk polygrafu. V okamžiku, kdy pomyslel na to, že by mohl rostlině nějak ublížit, vykreslil detektor lži další strmou křivku. Bylo to jako v hororu. Odešel do vedlejší místnosti,a by si odtud přinesl zápalky. Přístroj mezitím zaznamenal další křivku, svědčící o strachu dracény.

Chvíli vyčkával, pak přistoupil k rostlině a přiblížil k ní hořící zápalku. Nastala další reakce, ovšem výrazně slabší. Rostlina evidentně poznala, že jí ve skutečnosti nechce doopravdy ublížit, že ji vlastně nemíní pálit, ale pouze naznačuje svůj úmysl.

Umí snad rozlišit, zda jde o záměr, anebo jen o pouhou jeho napodobeninu? Dokáže snad vnímat i takový detail? To byly první otázky, které si začal klást. Myšlenka, že rostliny mají svůj vnitřní svět, kterým mohou reagovat po svém na podněty zvnějšku, mu otevřela nový směr výzkumu.

V některých případech rostliny na podněty určité osoby vůbec nereagují. Je to tehdy, kdy dotyčná osoba znamená pro rostlinu potenciální nebezpečí ohrožení života. V ten moment upadá do stavu zvláštní bezmoci, která se projevuje absencí jakékoli reakce.

Zdroj: Léčitelé, jasnovidci a mágové – Jiří Kuchař
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Reagují rostliny na naše myšlenky?

Tao-jin

Hlavním účelem tao-jinu je rozhýbat čchi a nasměrovat ji v těle tam, kde je potřeba. Slovo tao-jin bývalo jedním z mnoha, jímž se označovalo cvičení podobné čchi-kungu, přičemž slovo čchi-kung vzniklo na počátku padesátých let 20. století. Tao-jin znamená doslova „navést a vést“. Na rozdíl od cvičení čchi-kungu se tímto naváděním a vedením žádná další čchi nezískává, ale lépe se využívá ta, kterou již máte k dispozici, a uvolňuje se jinak nevyužitelná čchi. Obyčejně toho dosahujeme jedním ze dvou způsobů.

První způsob je biochemický. Čchi lze rozhýbat a vést akupresurou, kterou může provádět klientovi či pacientovi terapeut, nebo si ji člověk aplikuje sám jako automasáž. Druhý způsob je pokročilejší. Čchi navádí a vede pouze vlastní mysl. Metoda je součástí mnoha cvičení čchi-kungu a některých meditačních cvičení.

Zdroj: Praktická cvičení podle čínské medicíny – Steven Cardoza
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Tao-jin

Neuroplasticita mozku a digitální demence

V roce 2001 publikovat David A. Snowdon rozsáhlou práci nazvanou Nun Study (o svém legendárním výzkumu s jeptiškami). Se svým týmem se zabýval zásadní otázkou, které faktory v rané, střední a pozdní fázi života zvyšují riziko onemocnění Alzheimerovou chorobou. Snowdon a jeho dva kolegové vyzpovídali 678 katolických jeptišek z ženského řádku School Sisters of Notre Dame ve věku od 75 do 106 let. Řád se věnoval od svého založení v roce 1833 základnímu a střednímu stupni vzdělání, sestry sloužily většinou jako učitelky (85 procent), také jako advokátky, administrátorky, pastorační a sociální pracovnice nebo jako zdravotní sestry.

Výzkum ukázal se, že řádové sestry nevykazovaly žádné příznaky demence, ačkoli pitvy u zemřelých jeptišek odhalily, že měly stejně silně degenerovaný mozek jako jiní pacienti s velmi těžkou demencí. Existují tedy osoby, u nichž se prostě nevyvinou žádné příznaky demence, přestože je jejich mozek stejně silně zdegenerovaný jako mozek zcela dementních pacientů. Odpověď na tuto otázku spočívá v mimořádné schopnosti rozvoje našeho mozku a v jeho extrémní přizpůsobivosti a schopnosti přestavby. V našem mozku sice dochází k neustálému odbourávání nervových buněk, na druhé straně také k permanentní tvorbě nových, a to i u dospělých, kteří vytváří nové synapse, spojení (tj. prostě mozek používají 😀 ). Doslova zabijákem pro mozkové buňky jsou naši digitální pomocníci, počítače, chytré telefony apod. Mozek se jim rád přizpůsobí tím, že prostě zleniví. Nervové buňky odumírají a nově dorůstající buňky nepřežívají, protože není, kdo by je používal.

Snowdon o tom mimo jiné napsal:

„Ten, kdo objevuje svět jen prostřednictvím dotykového displeje, který existuje už od roku 1987, a surfování po internetu, získává podle nejnovějších poznatků neurobiologů velmi mnoho povrchnějších zkušeností ve srovnání s někým, kdo poznává svět všemi smysly. Prvním důsledkem je, že aktivuje v mozku méně synapsí. Přes čtyřicet let výzkumů učení a paměti dokázalo, že čím víc se učíme prostřednictvím všech svých smyslů, tím hlouběji je učivo zpracováváno a tím lépe se ukládá do paměti.“

Jeptišky nesurfovaly na webu, nechatovaly s virtuálními lidmi, ale žily mezi nimi v transcendentální oddanosti. Svůj čas netrávily zíráním do obrazovky, ale láskou k bližnímu, službou a modlitbou. Aniž by toužily po potlesku či veřejném uznání. Jejich mozek sice chátral, stejně jako chátrají mozky nás všech, ale jejich synapse nezakrněly. Už víte, díky čemu.

Zdroj: Návrat žítkovských bohyní – Vlatimil Hela
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Neuroplasticita mozku a digitální demence

Svobodní hledači

Svobodní hledači jdou svojí vlastní, snad přímější cestou. Řídí se tím, co jim napovídá intuice, vhled, získané poznání. Bez ohledu na to, co si o nich kdo myslí, se snaží vymanit z hlavního proudu, masově obvyklého modelu myšlení, postmoderního prožívání světa. Být jiný ale má svoje úskalí. To vím z dosavadního průběhu svého života dobře a zná to každý, kdo se o to pokusil. Ostatním to narušuje jejich komfort hlavního proudu, odvádí je to na neznámé a nepohodlné cesty, kde číhá nebezpečí.

Zdroj: Návrat žítkovských bohyní – Vlatimil Hela
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Svobodní hledači

Síla zrání

MUDr. Josef Jonáš (lékař a léčitel) říká v knize Léčitelé, jasnovidci a mágové Jiřího Kuchaře:

„Chce-li člověk zrát, pak musí poznávat, co je opravdu důležité, jaký má hodnotový žebříček. Ostatní musí umět zavrhnout. Cesta k psychickému zrání přece nespočívá v tom, že na sebe bude nakládat stále další duševní nebo duchovní aktivity. Síla zrání je v jednoduchosti.“

„Radost je pro náš organismus mnohem přínosnější než smutek. Emoce jsou klíčem k našemu zdraví. A branou k němu je naše strava.“

V Jonášově knize Křížovka života je popsán jednoduchý test, podle kterého si můžete sami vyzkoušet, jak působí rafinovaný cukr na lidský organismus. Upažte pravou rukou a požádejte někoho, aby vám ji stlačil. Po vynaložení určité námahy se mu to možná podaří. Potom si vezměte do levé ruky tři kostky bílého cukru a položte si ji na srdce. Překvapí vás, oč jednodušší to teď pro něj bude.

Zdroj: Léčitelé, jasnovidci a mágové – Jiří Kuchař
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Síla zrání

Tan-tchien

Je jedním z hlavních energetických center těla. I když jsou tři základní tan-tchieny, horní, střední a dolní, řekne-li se tan-tchien bez dalšího upřesnění, vždy se tím myslí dolní tan-tchien. Spodní tan-tchien totiž nejvíc souvisí s tělesnými funkcemi, zdravím a vitalitou, takže má nejvíc společného s každodenním životem a s cíli většiny lidí, kteří se zabývají energetickým cvičením.

Nachází se několik centimetrů pod pupkem, pět až osm centimetrů pod povrchem těla. Slouží též jako hlavní rezervoár energie získávané nejrůznějšími cvičeními s čchi. Uchovávání čchi v tan-tchienu je hlavní, ne-li jedinou možností, jak si zachovat energii až do konce dne, stabilní a dobře chráněnou, aby se snadno nerozptýlila.

Slovo tan-tchien doslova znamená pole elixíru. Elixír je drahocenná látka zabezpečující pevné zdraví a dlouhý život a v mnoha kulturách je chápán jako něco, co může zachovat život navěky. Pole je v tomto případě synonymem orné půdy, v níž je možné pěstovat výživné plodiny. Tan-tchien je tedy připodobňován k poli, do něhož můžeme zasít semena života a vitality, která vyrostou ve vydatný zdroj životní energie, jež bude sklizen a dle potřeby využít.

Zdroj: Praktická cvičení podle čínské medicíny – Steven Cardoza
Více na téma tan-tchien se můžete dočíst v článcích označených štítkem Tan-tchien.
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Tan-tchien

Kdo ve skutečnosti jsme

Všichni jsme stvořeni k obrazu božímu a v každém z nás přebývá Bůh. Naší základní podstatou jsou láska, klid, rovnováha a harmonie. Jsou nám vrozeny soucit, starostlivost a laskavost. Jsme duše.

V průběhu našich životů se postupně vytváří vrstva strachu, hněvu, závisti, smutku, nejistoty a mnoha dalších negativních myšlenek a emocí, pod níž se ztrácí naše nádherná vnitřní přirozenost. Tato vrstva se zvětšuje a zpevňuje výchovou v dětství a zkušenostmi ze současného života. Pak se jevíme jinak, než jací ve skutečnosti jsme – jako nazlobení, pochybovační lidé vyznačující se pocitem nejistoty, viny a nízkým sebevědomím. Zapomněli jsme, kdo opravdu jsme.

Přitom se vůbec nemusíme učit, co je láska a vyrovnanost, klid v duši a soucit, odpuštění a víra. Všechny tyto věci už dávno známe.

Nás čeká zcela jiný úkol, totiž ODNAUČIT SE všem těmto negativním a škodlivým emocím a přístupům, které otravují naše životy a jak nám, tak jednotlivým společenstvím i celému světu způsobují takové utrpení. Stačí se těchto negativních vlastností zbavit a – ejhle! – hned dokážeme znovu nalézt svou skutečnou přirozenost, své pozitivní a milující já. Bylo v nás stále, jenže ukryté, nezřetelné a zapomenuté.

Když odstraníme vnější nánosy špíny a hlušiny, tedy negativní myšlenky a emoce, a prolomíme krunýř, jenž nás svírá, opět nejdeme skutečné diamanty, kterými opravdu jsme. Jsme nesmrtelné a božské duše na cestě domů. V každém z nás se pod povrchem trvale skrývá diamant.

Zdroj: Uvolnění stresu, dosažení vnitřního klidu – Brian L. Weiss
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Kdo ve skutečnosti jsme

Vnější metody a sebepoznání

Když je sport a sportování pouze koníčkem, zdravotním, nebo prostě příjemným cvičením, tak je to pochopitelné a správné. Ale když o něm mluvíme jako o životním směru, jestli se stane cílem života, tak tady z mého úhlu pohledu něco chybí. Nevidím v tom takovou cestu, na které je možné se neustále zlepšovat jako lidská bytost obdařená tělem a duší…

Pochopil jsem, že musíme věnovat určitý čas a energii na poznání sebe sama. Faktem je, že po celou historii rozvoje člověka jsme se zabývali pouze vytvořením a rozvojem vnějších metod. V každodenním životě i ve vědě… vnější zařízení, vnější nástroje, vnější metody… Proto je nejoblíbenějším způsobem rozvoje našeho světa ten vnější. Ale potom často nevíme, jak dál. Nevěnovali jsme potřebnou pozornost metodám rozvoje nás samých, především našeho vnitřního světa.

My sami jsme velmi přesným přístrojem. Dodnes není žádný přístroj přesnější než naše tělo. Používáme svůj mozek, moudrost a znalosti k tomu, abychom se vypořádali s vnějším světem, a zpravidla nepracujeme sami se sebou. Pokud bychom věnovali stejný čas rozvoji nás samých, tak bychom možná mohli pro nás všechny, a také pro veškerý život na Zemi, udělat mnohem víc užitečného.

Zdroj: Čung-jüan čchi-kung – První etapa vzestupu: Uvolnění – Sü Ming-Tchang, Tamara Martynovová
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Vnější metody a sebepoznání

Uvolnění mysli, naplnění břicha, zjemnění vůle a zpevnění kostí

Ve třetí kapitole Tao-te-ťingu Lao-c´píše: „Moudrý vede k uvolnění mysli, naplnění břicha, zjemnění vůle a zpevnění kostí.“ Lao-c´zde chce vyjádřit výhody a důsledky nečinění. „Uvolnění mysli“ je stav, ve kterém mysl jen klidně spočívá a žádnou činnost ani neplánuje.

„Naplnění břicha“ neznamená naplnění žaludku jídlem, jak se píše v některých komentářích. Lao-c´zde hovoří o naplnění tan-tchienu proudem čchi. O tomtéž píše i Žlutý císař, když říká: „Aby dosáhl duchovního osvícení, polyká mudrc čchi nebes.“

„Zjemnění vůle“ souvisí s tím, že vůle má své centrum ve slezině. To koresponduje také se „zpevněním kostí“, které se váží k ledvinám. „Ledviny“ v tomto smyslu zastupují celý urogenitální systém. Ledviny představují v prenatálním stadiu vývoje člověka samotné kořeny života a jsou centrem primární energie. Slezina zase představuje kořeny života člověka po jeho narození. Jestliže je vůle – ze sleziny – příliš silná, pak nejenom naruší primární energii, ale také samotné kořeny života.

Jak máme „zpevnit kosti“? Muži toho mohou dosáhnout podporováním rozvoje ťing, prvku, který je v semeni, a naplňováním kostí zvláštní dření. Jak pravil Ťi Po, učitel Žlutého císaře: „Posilování morku a kostí je základem života.“

S každým orgánem je podle Teorie pěti prvků spojena určitá emoce nebo část psychiky. Vůle je psychickou silou spojenou se slezinou. Když Lao-c´řekl, „zjemněte vůli“, byl si vědom této lékařské teorie, která tvrdí, že jsou-li vůle a slezina příliš silné, působí negativně na ledviny, podobně jako země ničí vodu.

„Zpevnění kostí“ se týká procesu shromažďování čchi v tan-tchienu, kde se vytváří zvláštní, zázračný druh čchi. U mužů se semenné čchi, tzv. ťing čchi (u žen se již vyskytuje v krvi), spolu s čchi krve a čchi nebe shromažďuje v tan-tchienu po určitou dobu. Setrvají-li tam dostatečně dlouho, začne se vytvářet jakýsi druh „páry“. Tato „pára“ začne z tan-tchienu unikat a přes kříž se dostane do páteře a do kostí, kde kondenzuj do vrstvy tenké jako papír. Tento zvláštní morek postupně naplní všechny kosti a ony se díky němu stanou pevné jako z ocele. Pak „pára“ vystoupá páteří vzhůru do hlavy a nakonec se opět vrátí do tan-tchienu.

Zdroj: Nic vám netajím – Wolfe Lowenthal
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Uvolnění mysli, naplnění břicha, zjemnění vůle a zpevnění kostí

Podstata tradiční čínské medicíny

Základem tradiční čínské medicíny je práce s energetickým systémem. Průtok energie meridiány je podle čínské medicíny základním předpokladem pro zdravé tělo i ducha. Pokud nedochází k energetické disharmonii v meridiánech, tak je tělo schopno provádět samoregulační ozdravné procesy.

Cílem léčby v tradiční čínské medicíně je zharmonizovat organizmus tak, aby si sám dokázal poradit s onemocněním, aby se dokázal vrátit zpět do rovnovážného stavu.

Zrcadlem fyziologických činností organismu jsou duševní pochody a způsob myšlení jednotlivce. Stav mysli se odráží na celkovém zdravotním stavu jedince. Pro zdraví jednotlivých orgánů je důležitá psychická rovnováha, která v konečném důsledku ovlivňuje celkové zdraví člověka.

Tradiční čínská medicína je označována jako medicína celostní – na rozdíl od medicíny západní. Z hlediska mikrokosmu je člověk zcela celistvým. V tomto smyslu neexistuje onemocnění jen jednoho orgánu, nebo dokonce jeho části, ale vždy jde o onemocnění celého jedince. Přednostní léčení jednoho orgánu ovlivňuje stav orgánů ostatních, dokud nenastane energetická rovnováha v celém organismu.

Tradiční čínská medicína klade hlavní důraz na prevenci, nikoli na odstraňování důsledků nemocí. Primárně se zaměřuje na odstraňování příčin nemocí. Slovy čínského klasika: „Léčit nemoc po jejím propuknutí je už příliš pozdě.“ Můžeme to přirovnat ke kopání studny v momentě, když už jsme žízniví. Ve starověké Číně byl lékař placený za to, že bděl nad udržením zdraví člověka. V případě, že se člověk stal pacientem, neboli onemocněl, tak přestal platit svému lékaři. Ten ho pak léčil zadarmo.

Zdroj: Vladimír Ďurina – Připravte se na zázraky
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Podstata tradiční čínské medicíny

Západní vs. alternativní medicína

Všechny obory – z pohledu západní školní medicíny tzv. alternativní (nesmyslné označení) – mají několik společných rysů. Mají často hlubokou tradici a výsledky, vzájemně se respektují a případně se doplňují v blahodárné spolupráci. Není řevnivnost a potírání „konkurence“, je naopak pokora a duchovní pohled na lidskou bytost. Jediným cílem je pomoci uzdravit, případně vést k účinné prevenci dlouhého zdravého a šťastného života. Homeopat nakroutí hlavou nad autopatií či bylinkami. Tradiční čínský lékař si váží jiných fungujících bylinných a dietologických systémů, akupunkturista si bude považovat čchi-kung nebo shiatsu. Všichni respektují zákony psychosomatiky a feng-shui. Nikdo neodsuzuje jasnovidné léčitele. Žádný z těchto nauk a oborů nikdy neslouží ničemu a nikomu jinému.

V ostrém protikladu stojí praxe vědecké medicíny a stejně i materiální věda sama, jež je v zásadních otázkách Života povrchní a polovědomá. Vše ostatní neuznává a navíc zesměšňuje a své pacienty od jiných léčebných metod odrazuje, nebo je dokonce „zakazuje“, a to opírajíc se o zákony. Ohledně uzdravení má velmi chabé výsledky a je poplatná zájmům korporací. Nepodporuje metody samoléčení jako je autopatie, práce s dechem nebo myslí a systémů různých tělesných cvičení, AFT, reflexních masáží, akupresury, jež jsou zcela zdarma a mohou vést k uzdravení z „neléčitelných“ chorob! Pokud lékař selže, nic se neděje. Dokonce, ani když selhává celý systém! Pokud by selhal terapeut jiného zaměření, nastane velký trestně-právní problém.

Zdroj: Nahlédnutí do ajurvédského centra – MUDr. Tomáš Lebenhart, časopis Sféra 3,4/2024

Proč nehodnotit

Naše akceschopnost a chuť dělat věci z vlastní vůle je často odmala oslabována hodnocením (pozitivním i negativním) a stává se tak závislou na vnějších faktorech. Tím se oslabuje naše vnitřní motivace a radost z úspěchu. Ta je živena pozitivními pocity, zejména pokud jsme překonali náročnou situaci, nebo vyřešili těžký úkol.

Pokud se nám nedostává příležitostí budovat si svou motivaci zevnitř, může se z nás stát vlastně tak trochu „závislák“. Abychom získali skvělý pocit z úspěchu a vyplavily se nám hormony štěstí, potřebujeme, aby náš výkon někdo ocenil a dal mu hodnotu. Postupně se dostáváme do pasti, kdy se jen snažíme vyhovět – rodičům, učitelům, partnerům.

Podle toho, jak „si věříme“, myslíme buď produktivně, nebo neefektivně, pesimisticky, nebo optimisticky, rozhodujeme, kolik námahy vynaložíme na určitou aktivitu, nakolik se dokážeme motivovat a vydržet nesnáze, nastavit svou odolnost vůči stresu a depresi.

Více v článku nazvaném: Jsem dobrá.
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Proč nehodnotit

Stárnutí – Jak se ztotožňujeme s kolektivními programy?

Čísly vyjádřený, chronologický věk nemá sám o sobě žádnou moc. Moc má naše víra o stáří, to, co o něm držíme v mysli, a všechny systémy přesvědčení, které přicházejí a které jsme přijali během let. První věc, kterou si musíme uvědomit, je, že máme na výběr. Můžeme se rozhodnout být jiní a zbavit se systémů víry, které jsme přejali z naší rodiny. Můžeme se ohlédnout a najít, odkud pocházejí systémy víry o středním věku a procesu stárnutí. Co je utváří?

Pokud chceme vědět, které životní scénáře jsme přijali za své. Stačí jen podívat se na vlastní život a na naše fyzické já. Fyzické já odráží, co jsme přijali. Ani si to již nemusíme pamatovat. Podíváme-li se na tělo, můžeme vidět, jaké programy byly přijaty, jaké byly jeho systémy víry, co bylo považované za cenné nebo milované nebo naopak čeho se člověk bál a co se projevilo, protože v mysli byl držen strach.

Člověk je podřízen tomu, co drží v mysli. Tyto systémy víry, přesvědčení a vzorce můžeme identifikovat a vědět, že máme možnost je změnit. Volba je na každém z nás. Můžeme být velmi aktivní a plní energie do pozdního věku, můžeme vést velmi významný a cenný život, který je velmi radostný, a naše fyzické zdraví může pokračovat až do samého konce.

Náš život, naše tělo a to, co se nám děje v životě, jsou projekcemi toho, co dosud držíme v mysli. Prožívat znamená promítat vlastní systémy víry do fyzického světa. To, co držíme v mysli, se projevuje, a my, když vidíme tento vzorec, máme na výběr. Začínáme si uvědomovat, že pokud to, co prožíváme, je důsledkem toho, co držíme v mysli, pak můžeme změnit prožívané tím, že změníme to, co držíme v mysli.

Musíme změnit svůj systém víry, podle kterého jsme dosud fungovali, a vyměnit jej za pravdu, že jsme nekonečné bytosti a podléháme pouze tomu, co držíme v mysli. Pokaždé, když se objeví nějaké negativní přesvědčení, je nutné ho ihned zrušit a trvat na pravdě. Kolektivní vědomí, energetické pole světa musíme neustále potlačovat, protože nás jím svět stále znovu programuje. Program se může vrátit dokonce i jen vyslechnutím náhodné poznámky. Ke zrušení všech systémů přesvědčení je nutná bdělost.

Jak jsem si vyléčil zrak

Zažil jsem to se svým zrakem a brýlemi. Padesát let jsem nosil bifokální brýle. V naší společnosti existuje víra, že střední věk přináší změny zraku. V době, kdy jsem se zabýval tímto výzkumem, jsem se ve své třídě podělil o zkušenosti s uzdravením z fyzických nemocí (vyjmenoval jsem asi 15 až 20 nemocí, kterých jsem se zbavil), když někdo řekl: „Jak to, že stále nosíte brýle?“ Odpověděl jsem: „Aha, na tom jsem nikdy nepomyslel.“ Nikdy jsem nepomyslel na to, že celý mechanismus vidění je dalším projevem mých systémů víry.

A tak jsem začal svou víru o očích zkoumat a začal ji rušit a prohlašovat, že jsem nekonečná bytost, která nepodléhá omezením, například přesvědčení, že potřebuji nosit brýle. Proces trval šest týdnů a během té doby jsem skoro nic neviděl, protože jsem brýle vůbec nenosil. Byl jsem současně krátkozraký i dalekozraký a také jsem měl astigmatismu. Nemohl jsem temnic číst ani jsem neviděl nic dál od sebe.

Asi po šesti týdnech, během nichž jsem tuto víru neustále a důsledně opouštěl, jsem se nakonec jen vzdal a uvědomil jsem si, že součástí této techniky je zbavit se odporu k tomuto systému víry. Pak jsem řekl: „Inu, bože, pakliže už nikdy nebudu vidě, tak tedy holt už nikdy nebudu vidět.“ A pak jsem to úplně pustil a úplně se odevzdal vyšší moci. A ještě jsem řekl: „Ať si to přeješ jakkoli, souhlasím s tím.“

Jaká je Boží vůle pro nás? Boží vůle je naše plné a dokonalé štěstí, celistvost a jednota. Po odevzdání se Boží vůli se po celoživotním nošení brýlí můj zdravý zrak najednou vrátil – v jediném okamžiku – a byl naprosto dokonalý.

Zdroj: Léčení a uzdravení – David R. Hawkins, M.D., PH.D.
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Stárnutí – Jak se ztotožňujeme s kolektivními programy?

Co dělat při vnitřní frustraci?

„Řešit vnitřní frustraci vnější změnou nikam nevede. Změny je třeba činit nejprve uvnitř sebe samých – to je největší vítězství a nejcennější zkouška. Jakmile změním svoje vnitřní nastavení a postoj, je jen otázkou času, než se změny projeví i v reálném životě.“

Úryvek z článku Neberte život ani práci příliš vážně – vše pak zvládnete lépe novináře a kouče Jana Menděla (Meduňka 2/2020)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Vnitřní frustrace

Metamorfóza motýla a člověka

Housenka a motýl, jakkoliv jsou odlišní, jsou jeden a tentýž tvor. Housenka prožívá ve svém těsném těle velmi omezený svět, který považuje za svou realitu. Věří, že jediným smyslem jejího života je žrát a růst. Aby mohla růst, musí několikrát svléci napnutou kůži, jednoho dne však ani to není nutné. Poslední vrstvu již nelze sundat. Nastává fáze „smrti“. Housenka ví, že teď její život končí. Vyhledá místo, kde se může odevzdat „smrti“. Transformace v motýla vyžaduje, aby se tělo housenky zcela rozpustilo na části. Malá housenka brzy přestane existovat, ale některé její buněčné struktury se zázračně promění ve zcela novou bytost – nádherného motýla.

I my můžeme projít velmi podobnou proměnou. Děláme si to však mnohem těžší nežli malá housenka, poněvadž této změně odoláváme. Svým nejhorším odpůrcem na této cestě jsme my sami – věříme totiž svým myšlenkám. Ty nás velmi sofistikovaně přesvědčují o tom, jak jsme bezmocní, malí, bezvýznamní a bezcenní. Považujeme svůj vlastní myšlenkový odpad za svoji pravdu, a nechápeme, že všechno to tlachání v naší hlavě nemá absolutně nic společného s realitou.

Ve skutečnosti na nás není nic chybného! Nejsme ani malí, ani bezmocní – jsme neuvěřitelně rozsáhlé, kreativní a zcela propojené vibrační pole nejčistšího vědomí. Jsme VŠE, co hledáme; pouze to v tuto chvíli nevidíme, neboť jsme to zapomněli. Jakou housenka nevíme, že na nás čeká druhý, úplně jiný život.

Zdroj: Devět dní nekonečna – Anke Evertz
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Metamorfóza motýla a člověka

Již teď jsi vším, co hledáš!

Všichni jsme jako nesmírné množství kapek vody, jež společně tvoří moře. Žijeme zde na Zemi v nejrůznějších kulturách, řídíme se rozmanitými vírami či přesvědčeními a podléháme nejrůznějším vlivům. Všichni v sobě nosíme svoji vlastní, velmi individuální pravdu a zažíváme svoji vlastní realitu. Přesto všichni pocházíme ze stejného Zdroje.

Všichni jsme prostoupeni jeho barevnými spektry a jeho tóny – a jsme s ním neoddělitelně spojeni. Zdroj je Absolutno. Pro něj neexistuje nic „správného“ či „nesprávného“, nic „dobrého“ nebo „špatného“, žádné „ano“ či „ne“. Pro něj má všechno stejnou hodnotu, všechno je v jeho očích rovno-cenné, a každý má vždy možnost čerpat z jeho bohatství.

Stvoření, Bohu anebo jakkoliv chceme Zdroj nazývat, je „lhostejné“, jak žijeme. To však neznamená, že mu na nás nezáleží. Pro Zdroj neexistuje hodnocení jako „dobře provedené“ nebo „špatně provedené“, to všechno jsou čistě lidské definice. Vše, co se děje, má z pohledu Zdroje stejnou hodnotu, je plnohodnotné a slouží výhradně a jedině kreativní hře neustálého přetváření sebe sama.

Stvoření chce, abychom se uznali a přijali jako stvořitelné sebe samých, sbírali zkušenosti a skrze ně se rozvíjeli. Chce, abychom činili kreativní rozhodnutí a poznávali jejich následky, bez ohledu na to, jaké jsou. Jelikož neexistuje žádné hodnocení, z hlediska Zdroje nezáleží na tom, zda trpíme, nebo jsme šťastní. Všechny bolestivé zkušenosti, do nichž se obvykle „úspěšně“ vmanévrováváme sami, přesto mají velký smysl. Utrpení v nás vytváří tlak; a právě ten nás nakonec přivede k tomu, abychom něco ve svém životě změnili.

Zdroj: Devět dní nekonečna – Anke Evertz
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Již teď jsi vším, co hledáš!

Naše tělo

„Tělo, v němž žijeme, je na nás závislé!
Jsme zdrojem jeho energie a elektřiny,
kterou potřebuje tato neuvěřitelná síť informací,
aby mohla existovat v hmotném světě.“

Luis Angel Diaz, lektor a autor knih o sebeléčení
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Naše tělo

Mistr Čou – Pán od říčky Lien – a jeho obrazec tchaj-ťi

Obrazec monády tchaj-ťi je tradičním symbolem čínské filosofie, jehož vznik se předpokládá současně s dobou vzniku Knihy proměn – I ťing. Z výkladů principu tchaj-ťi má asi největší význam „Obrazec tchaj-ťi“ od filosofa a fyzika dynastie Sung (960-1279) Čou Tun-i, jiným jménem Čou Mao-šu (1017-1073).

Ten si zamiloval vrchol hory Lu-šan a na jejím úpatí si postavil studovnu. Před studovnou tekla říčka, která pramenila pod vrcholem Lien-chua-feng a dostala jméno Lien-si. Stejně tak Čou získal pseudonym Pán od říčky Lien.

V úvodu výkladu k obrazci tchaj-ťi od mistra Čou se píše:
„Wu-ťi (původní prvopočátek, chaos) se mění v tchaj-ťi. Tchaj-ťi se pohne a zrodí jang. Pohyb vyvrcholí a přejde do klidu. Klid zrodí jin. Klid dosáhne vrcholu a zase je pohyb. Jednou pohyb, jednou klid. Vzájemně jsou tím počátkem. Dělí se na jin a dělí se na jang. Tak nastávají dva principy. Jang se mění a jin se spájí. Tak rodí se voda, oheň, dřevo, kov, půda… “

Zdroj: Umění tchaj-ťi čchüan – Vít Vojta
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Mistr Čou a jeho obrazec tchaj-ťi

Strom v zimě

To je čas skryté regenerace. Mlha se válí nad zemí. Mráz zamrazí celou krajinu.

A strom stojí. Stojí sám a tichý. V temnu časného rána příroda spí. Kolkolem se nepohne ani větvička.
Strom stojí tiše v temnotě jako skála – jako sloup na dvoře prázdného chrámu.

Vzdálený zvuk se prořezává tichem. První paprsky světla pronikají na zem.
Stíny stromů mizí s rozbřeskem, ale stromy nehnutě stojí.

Země pod stromem je zmrzlá. Kůra nad zemí je chladná, větve nehybné.
Kolemjdoucí se může ptát, zda vůbec strom na jaře ožije.

Ale země je hluboko vespodu teplá. Váha celého stromu klesne do kořenů.
Těm je jedno, že na povrhu půda zmrzne, rostou ke středu země.

Strom se nebojí. Jednou byl semínkem: ví, že ho strom podrží. Ve dřeni stromu je stále vitalita.
Kolem jeho páteře se ze země vynořuje nový život, který raší, i když bílé sněhové vločky dosedají na tichý nehnutý strom.

Zdroj: Čchi-kung Cesta energie – Lam Kam Chuen (Umění zvládnutí vnitřní síly prostřednictvím cvičení čchi-kungu)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Strom v zimě

Pomalé dýchání zvyšuje množství kyslíku v krvi

Při normální dechové frekvenci absorbují naše plíce ze vzduchu jen asi třetinu dostupného kyslíku. Většinu opět vydechneme. Pokud se budeme nadechovat pomaleji, umožníme plicím, aby během menšího množství nádechů nasály více kyslíku.

Když budeme běhat každý den rychleji, zatímco vaše dechová frekvence se ustálí na patnácti až dvaceti nadechnutích za minutu, pochopíte pravý význam slova kondice. Dýchání je jako veslování. Milion krátkých, překotných záběrů vás sice dostane do cíle, ale v porovnání s rychlostí a efektivitou dlouhých, pomalých záběrů není ničím.

Dýchání jako modlitba

Pomalému dýchání se říká i jinak: modlitba. Když buddhističtí mniši odříkávají svou nejznámější mantru Óm mani padme húm, každá vyslovená fráze trvá šest vteřin, a než se znovu zopakuje, mají mniši šest vteřin na nadechnutí. Zpěv mantry sa ta na ma, jedné z nejznámějších technik v Kundaliní józe také zabere šest vteřin (a následně šest vteřin na nádech). Technika zvaná khéčarí, jejímž cílem je podpořit fyzické i spirituální zdraví a překonat nemoc, zahrnuje umístění jazyka nad měkké patro tak, aby směřovat k nosní dutině. Pomalé, hluboké nádechy a výdechy během této pozice zaberou vždy šest vteřin. Japonci, Afričané, Havajci, domorodí Američané, buddhisté, taoisté, křesťané… Všechny tyto kultury a náboženství rozvinuly podobné modlitební techniky, v nichž se uplatňují tytéž vzorce dýchání. A pravděpodobně mají také všechny tentýž zklidňující účinek.

Dva renomované newyorští lékaři profesoři, Richard Brown a Patricia Gerbargová, použili tentýž vzorec dýchání při léčbě pacientů s úzkostmi a depresí. Ukázalo se, že nejúčinnější byl styl dýchání odpovídající vzorci růžence, tj. když celková délka nádechů a výdechů za minutu dosáhla strašidelné symetrie. 5,5 vteřiny trvající nádech a 5,5 vteřiny trvající výdech, to vše 5,5krát za minutu.

Tomuto dýchání se začalo říkat rezonantní, nebo také koherentní dýchání. Tato technika nevyžaduje žádné zvláštní fyzické ani mentální úsilí nebo čas. Můžeme ji praktikovat kdykoli a kdekoli.

Zdroj: Dech: Nové poznatky o ztraceném umění – James Nestor
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Pomalé dýchání zvyšuje množství kyslíku v krvi

Den v radosti

„Každý den bez radosti je promarněný a neprožitý do hloubky. Všechno, co vám nepřináší pravou radost, svědčí o tom, že se ještě skutečně nemilujete. To sice neznamená, že byste měli dělat jen to, do čeho se vám právě chce, protože pak se stanete otrokem svých nálad. Znamená to dělat s radostí to, co je třeba, protože to je potřebné a správné.“

Zdroj: Kurt Tepperwein v knize Tvůj život mistra
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Den v radosti

Tok čchi

Tok čchi je řízen myslí. Jestliže naše nepokojná mysl přestane těkat a zklidní se, začne přirozeně shromažďovat energii čchi. ta bude proudit po drahách a kumulovat se v centrech. Duševní a tělesná síla pak bude přirozeně narůstat. Se stavem mysli však souvisí pocity. I pouhé pocity nás mohou budovat nebo rozbíjet!
…
Jedinou skutečnou realitou je osobní prožitek. To. co teď vnímám, čím teď žiji. Cíl našeho života není dán bodem, ke kterému bychom se blížili, je dán způsobem, jakým teď po naší cestě jdeme.

Zdroj: Umění tchaj-ťi čchüan – Vít Vojta
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Tok čchi

Nové začátky

Rozhodneme-li se pustit do něčeho nového, možná si přejeme to udělat, ale zároveň můžeme cítit pochybnosti. Když se rozhodneme dělat něco nového, je proto dobré vnitřně zvážit, jestli je toto rozhodnutí v souladu s naším vlastním srdcem. Poznáme to podle pocitu vnitřního rozpínání a radosti.

Cítime-li, že je to skutečně naše správná cesta, přesto je dobré si své pochybnosti a strachy, které můžeme pociťovat, uvědomit, protože jsou známkou toho, co v sobě můžeme vyléčit. Zaměříme se však na své rozhodnutí – na pocit vnitřní rozpínavosti a radosti.

Zdroj: Christina Von Dreien (řadí se k nové generaci mladých evolučních myslitelů, kteří nám odhalují zcela novou dimenzi lidského bytí)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Nové začátky

Mudra moudrosti a mudra vědomí: podobnosti a rozdíly

Podobnosti

U obou muder se dotýkají špičky palců a ukazováků, ostatní prsty jsou volně natažené.
Obě mudry lze použít jako ochranu před negativní energií.
Obě směrují dýchání do dolních částí plic, což uklidňuje a je zdravé.
Jestliže vytočíme dlaň vpřed, lze tak předávat moudrost nebo poznání.

Rozdíly

Dlaň obrácená nahoru ke slunci přijímá více teplé a zářivé energie.
Dlaň obrácená dolů k zemi přijímá více chladné energie země. Tato mudra je navíc nenápadná a lze ji použít např. při cestování.

Zdroj: Internetový deník MUDr. Nešpora
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Mudra moudrosti a mudra vědomí

Samota

Samota lidi děsí, ale není to nic strašného. Když člověk dokáže plně vnímat třeba strom, najednou není sám. Právě chvíle, kdy není vytrhován neustálou interakcí s druhými, přináší možnost usebrání a uvlastnění celého světa ve smyslu legeín – nahoře bohové, dole lidi, země a svět. Ta čtveřina se jako by vcucne do člověka a všechno je v něm. V té chvíli v sobě má nejvíce Bytí, a jak říká F. Hölderlin, člověk se pak podobá polobohům. Může pocítit tišinu duše, která člověka léčí a vyživuje jeho duši. Když to nepozná, je jeho život moc těžký, plný nemocí i zoufalství.

Lidé se však své třinácté komnaty, kterou nikdy neotevřeli, bojí, a právě proto nechtějí být sami, aby na ně ti běsi a běsíci nedolehli. Nemají na to odvahu, a tak si radši chtějí pořád užívat a zajišťovat se.

Když ale člověk odvahu sebere, pozná, že fyzické osamění nemusí přinést vnitřní pocit opuštěnosti, ale naopak ho to může přivést k propojení se vším čili do jednoty.

Zdroj: úryvek z rozhovoru Život není zadarmo – Prof. Anna Hogenová (Meduňka1/2021)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Samota

P.S. Také tchaj-ťi čchüan, pokud praktikujeme o samotě, nám pomáhá nahlédnout do svého vnitřního světa, testuje naši odvahu, vytrvalost, schopnost spolehnout se na sebe, odhaluje naše slabosti a pomáhá vidět dokonalost makro i mikrosvěta…

Tři kvality podle indické tradice

Tyto kvality se navzájem ovlivňují a přecházejí podle okolností jedna v druhou.

Čistota (sattva): Dává pravdivost, jednoduchost, vyrovnanost a vede k osvícení.
Chtění (radžas): Jedná se o dynamickou, neklidnou kvalitu, ta souvisí s dosahováním cílů, uspokojováním tužeb a ctižádostí.
Temnota, nevědomost (tamas): K jejím rysům patří tupost, lenost, negativní emoce atd.

Dávní mistři radí přeměňovat temnotu na chtění a chtění na čistotu, protože přeměnit temnotu rovnou na čistotu by bylo příliš obtížné. Ale pozor, aby to nedopadalo opačně. Někomu zachutná dobré jídlo a dvakrát si přidá (radžas), pak je v útlumu a bolí ho břicho (tamas). Lepší by bylo si včas uvědomit přílišný apetit (radžas) a přeměnit ho v rozumnou sebekázeň (sattva).

Zdroj: Internetový deník MUDr. Nešpora
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Tři kvality podle indické tradice

Jak v těle putuje náš dech

Každý náš nádech putuje hrdlem dolů kolem hrany zvané tracheal carina, místa, kde se průdušnice dělí na průdušky, jež vedou do levé a pravé plíce. Dech se poté natlačí do menších trubiček, průdušinek, a nakonec dorazí do slepé uličky v podobě pěti set milionů plicních sklípků. Dál se s ním děje něco složitého a matoucího. Možná vám to pomůže pochopit následující analogie.

Představte si, že se chystáte na vyhlídkovou plavbu po řece. Čekáte v loděnici, než přijede loď. Pak projdete bezpečnostní kontrolou, nalodíte se a opouštíte břeh. Něco podobného se děje s molekulami kyslíku v plicních sklípcích. Každá z těchto maličkých „loděnic“ je obklopená plazmovou řekou plnou červených krvinek. Když tyto buňky proplouvají kolem, molekuly kyslíku proskočí membránou plicních sklípků a nalodí se na ně.

Buněčná výletní loď je plná jakýchsi kajut. V krvinkách je to protein, který se jmenuje hemoglobin. Kyslík se usadí uvnitř hemoglobinu a červená krvinka pokračuje v plavbě dál do těla. Jak krev prochází tkáněmi a svaly, kyslík vyskakuje z lodi a dodává hladovým buňkám palivo. Když se vylodí, nastoupí na loď další pasažér – oxid uhličitý, „odpadní produkt“ našeho metabolismu. Výletní loď se potom vydá zpátky do plic.

S odchodem kyslíku krev ztmavne. Krev v žilách začne působit modře (i když je ve skutečnosti tmavě červená), a to kvůli tomu, jakým způsobem světlo proniká kůží. Modré světlo má kratší a silnější vlnovou délku než jiné barvy, a proto také oceán a obloha vypadají zdálky modře.

Výletní loď obepluje celé tělo a vrací se do svého přístavu v plicích. Oxid uhličitý zde opouští organismus. Skrz plicní sklípky a hrdlo se dostane do úst nebo nosu, odkud ho vydechneme ven. S novým nádechem se nalodí další kyslík a celý proces začíná nanovo.

Každá zdravá buňka v těle je poháněna kyslíkem a takto ho získává. Plavba trvá přibližně minutu a celková čísla jsou ohromující. Uvnitř každé z pětadvaceti bilionů červených krvinek najdeme 270 milionů molekul hemoglobinu, z nichž každá obsahuje kajutu pro čtyři molekuly kyslíku. To je miliarda molekul kyslíku, jež se naloďují a vyloďují při každé plavbě v červené krvince.

Zajímavost: Jak výdech souvisí s redukcí váhy? Oxid uhličitý v každém našem výdechu něco váží. Vydechujeme více váhy, než vdechujeme. Naše tělo nehubne jen díky mohutnému pocení a „spalování“. Hubneme s každým výdechem. Z každých 54,5 kilogramu tuku, jehož se naše tělo zbavilo, odešlo 3,8 kilogramu plícemi. Většina z toho je oxid uhličitý a trocha vodní páry. Zbytek vypotíme nebo vymočíme. Plíce jsou pro naše tělo regulátorem váhy.

Zdroj: Dech – Nové poznatky o ztraceném umění – James Nestor
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Jak v těle putuje náš dech

Síla slov

Naše slova mají velkou sílu. Pro druhé mohou být požehnáním. Pokud někomu řeknete: „Přeju ti štěstí“, posíláte mu štěstí. Slova, dopisy – vše má své vědomí. Jsou to též bytosti, které mají svůj vliv. Takže se vždy ptejte sami sebe: „Nač teď právě myslím, co cítím, co říkám?“ Vaše činy jsou důsledkem těchto tří činitelů. Pokud jsou všechny čtyři části – vaše myšlení, cítění, mluva a jednání – orientovány na dobro, stáváte se majákem světla.

Zdroj: Vědomí vytváří mír – Christina von Dreien
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Síla slov

Hojnost

Začátkem nového roku lidí si lidé přejí různé věci a dávají si předsevzetí. Například je možné, že toužíte po větší hojnosti. Co vás přitom napadne jako první? Mnoho lidí má hojnost spojenu s fyzickými věcmi. Mít po fyzické stránce vše, co potřebujeme, také patří k hojnosti, ale hojnost znmená mnohem více. Třeba to, že můžete dělat to, co vás těší, cítíte uvnitř sebe lásku a máte čas na věci, které jsou pro vás důležité. Protože pouze tehdy, když nepociťujete časový tlak, můžete cítit spojení se svým vnitřní já a svou duší. Vaše duše JE hojností, láskou a klidem. Hojnost nevychází zvenčí, ale zevnitř. Je to pocit. A ten přeji vám i nám všem do nového roku.

Christina Von Dreien (řadí se k nové generaci mladých evolučních myslitelů, kteří nám odhalují zcela novou dimenzi lidského bytí)
Původní FB článek naleznete po kliknutí na: Hojnost