„Jsou témata, která není zapotřebí dlouze rozvíjet.
Jsou nápady, které se prolínají rubrikami i částmi našeho života.
Jsou myšlenky, které nemusí otřást světem, přesto vás inspirují.
Jsou zkušenosti druhých, které pomáhají otevřít vaše vlastní oči.“
Ať se vás následující zamyšlení nad životem či tchaj-ťi „dotknou“ v tom dobrém slova smyslu.
Proč cvičíme tchaj-ťi?!
Tchaj-ťi čchüan cvičíme z různých důvodů. Chceme být například zdravější, pružnější a uvolněnější, chceme obnovit rovnováhu těla a mysli, potřebujeme se zbavit nashromážděného stresu, usilujeme o kultivaci všech našich složek, rádi bychom se něco nového a užitečného naučili, potřebujeme získat vnitřní sílu a schopnost (u)bránit se „škodlivým vlivům“, chceme nalézt smysl svého směřování v životě…
Nebo také můžeme zkusit odstranit všechno to, co chceme a nechceme, a rozplynout se v samotné radosti z pohybu, objevování dokonalosti těla a sami sebe. Můžeme si více užívat cestu a nesměřovat své myšlenky k nějakému vytčenému cíli, protože cíl je v dálce. A my jsme zde… v přítomnosti. Jen tak se nám může podařit zachytit to, co je skryto uvnitř v podstatě tchaj-ťi.
Zkuste se dnes při cvičení ponořit hlouběji než obvykle. Držím palce, ať se vám to podaří!
Před časem mě napadlo, že v okamžiku, kdy dojdeme k nějakému poznání, něco pochopíme, jinak uchopíme, posuneme se, zažijeme svůj „aha“ moment… dostáváme se na velmi tenký led a měli bychom si dát pozor, abychom dosažený poznatek či úroveň vědomí nebrali za dogma/pravdu, protože nám zbývá stále hodně, co můžeme objevovat.
Tedy: radujme se z poznání, ale neberme se příliš vážně 🙂
Vesmír/bůh/univerzální energie/vědomí/zdroj… je jako milující rodič, který se nám snaží splnit, nač si jen pomyslíme. Měli bychom si proto pečlivě hlídat všechno, co vpouštíme do své mysli. Protože to se nám do puntíku splní.
Žák chodil po světě a hledal mistra. Nacházel spoustu učitelů, ale cítil, že žádný z nich není skutečným mistrem, před kterým by se mohl poklonit a s úctou k němu vzhlížet. Plynuly roky a on se stále marně rozhlížel a pátral. Jednoho dne potkal starce a dal se s ním do řeči.
„Proč hledáš mistra?“ ptal se stařec žáka.
„Potřebuji, aby někdo vedl mé kroky, říkal mi, co je správné a v čem se mýlím,“ odpověděl žák.
„Mistr byl po celou dobu s tebou. Jen jsi ho neviděl.“
Poté mu podal zrcadlo a řekl: „Podívej se! Tohle je tvůj mistr, který tě vede po celý život.“
Promiň
Klíčem k bezbolestnému růstu je pokora, při níž nejde o nic jiného nežli o pouhé odhození pýchy a předstírání a namísto toho přijetí omylnosti jako normální lidské vlastnosti, kterou mají všichni. Nižší mysl vidí vztahy jakou soutěž. Vyšší mysl jako spolupráci. Jednoduché „promiň“ dokáže bezbolestně uhasit většinu požárů. Chceme-li procházet životem vítězně, musíme se vzdát posedlého sledování, „kdo má pravdu“ a „kdo za co může“. Laskavost je daleko mocnější než bojovnost. Je lépe uspět, než „vyhrát“.
Zdroj: Vzestup po úrovních vědomí – David R. Hawkins
