Čtyři řeky
B yli jednou dva králové. První z nich se jmenoval Po-ti, panoval na území, kterým protékaly tři řeky. Druhý se jmenoval Fa-ťien a měl ve svém království jedinou řeku. Fa-ťien svému sousedovi záviděl a žádal, aby mu Po-ti jednu ze svých řek přepustil, a tak měli oba stejně.
A protože Po-ti s tím nesouhlasil, vyhlásil mu Fa-ťien válku. Ve dvaceti bitvách Fa-ťien nakonec zvítězil, a Po-ti nejen že ztratil řeku, ale musel vítězovi dát i svou dceru za manželku. Z tohoto manželství se zrodil syn, který měl jméno Chatra, chlapec krásný a moudrý. Jak vyrůstal, všichni kolem si ho zamilovali a obdivovali ho. Když jeho otec Fa-ťien zemřel, stal se vládcem.
Nějaký čas po nástupu na trůn se Chatra procházel po venkově. Spatřil tam rolníky, jak se dřou na svých rýžových políčkách, nahé nohy ponořené ve vodě, pokousané pijavicemi, s rukama krvavě mozolnatýma a odřenýma. Jen skrovný slaměný klobouček chránil jejich obličej na pražícím slunci…
Velice jich zalitoval a pomyslel si, že by snad bylo dobré, kdyby rýže mohla růst sama, bez lidského zásahu. A obrátil se k bohům o pomoc. A jeho přání bylo vyslyšeno, k veliké radosti všech.
Povzbuzen tím výsledkem, přál si teď král, aby se zrna obilí sama čistila, vymílala a sušila. A pak se i sama mísila s vodou na chleba, aby rolníci ušetřili námahu a nemuseli shánět vodu a dřevo na pečení. A i tak se stalo. Chatra měl i mnohá další přání a bozi ho poslouchali, takže na stromech rostlo oblečení a nikdo se nemusel namáhat tkát látky, ani šít. A pak se na stromech objevily i hudební nástroje, hrály samy, stačilo je poslouchat. Blaho obyvatel bylo úžasné!
Ale po celou tu dobu se král Po-ti ještě stále trápil nad svou porážkou, kterou mu způsobil Fa-ťien. Dlouho váhal, ale nakonec se rozhodl a požádal Chatru, aby mu jednu z řek vrátil. Po dobrém nebo po zlém. Chatra pozval tedy svého děda na schůzku. To setkání se odehrávalo na prostorné pláni a každý z králů tam přijel v čele velké armády.
A zatímco Po-ti a Chatra jednali tváří v tvář, bubeníci Chatrovy armády začali bubnovat. Po-ti si pomyslel, že je to signál k útoku a vytasil svou šavli a jeho vojáci stejně tak, připraveni bít se. Ostatně kvůli tomu přece přišli! Ale bubeníci bubnovali k jinému účelu: aby si z oblak přivolali velikou hostinu! Stoly plné drahého nádobí a vybraného jídla se snesly opravdu mezi dvě čekající armády. Takových lahůdek oko nevidělo a jazyk ještě neochutnal, voňavá masa, ovoce a lahodné víno.
Po-ti hleděl na ten zázrak mlčky. Schoval svou šavli zpět do pochvy a nestačil se divit, co všechno Chatra získal od bohů pro svůj lid. Celou tu dobu jen uvažoval a přemýšlel. Když byla velká hostina u konce, král Po-ti vstal a svého vnuka objal. Pak sklonil hlavu a řekl usmívajícímu se Chatrovi:
„Jsi lepší král než já. Skláním se před tebou a dávám ti i své království.“
Zdroj: Vrch čajové konvice – Jan Cimický, Jeňýk Pacák
Milí čtenáři, jsme rádi, že „chodíte“ na naše stránky! Pokud se vám publikované články líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Pomůže nám pokračovat v naší činnosti i nadále. Vaší podpory si vážíme! Více informací naleznete na: Podpořte nás
