Duše
Duše je jako květina,
co po kraji se rozpíná,
nejprve roste, kvete, zelená,
pak jak by usla znavená,
abys však druhý krásný živý den,
byl znovu krásou její omámen,
květ její lepší, čistší jest,
jako by vešla do nebes,
jako by vše už chápala,
však teď zas v lidském těle tápala.
Jednou přijde jistě čas,
kdy i lidská duše v nás,
vše kolem rázem pochopí,
nás kouzlo lásky obklopí.
Duše je velký poklad Tvůj,
proto ji s láskou opatruj.
Duše je vonná květina,
co na polích se vyjímá,
lze spatřit každý lístek z ní,
jen počkej, až se rozední.
Duše je jako zahrádka,
jak krásná dětská pohádka,
kde zlo i dobro bojuje,
však moudrost vždycky vyhraje,
kde láska zvůli porazí a
spolu s pravdou vyrazí
na cestu věčností.
Kdo soulad těla s duší zná,
svět kolem jinak pojímá,
duše je věrný rádce Tvůj,
proto ji s láskou opatruj.
Duše je jako nový krásný květ,
jenž v tvář dni není schopen pohledět,
však teprv v nocích života,
podoba jeho rozkvétá,
když opouští náš malý svět,
vzhůru k nebesům pohledět.
Duše a tělo spolu bojují,
však přes všechno se milují,
když boj pak jejich ustane,
láska kol kolem zaplane,
vůkol se světlo rozzáří,
duše už není v žaláři.
Duše má v tobě domov svůj,
proto se miluj, opatruj.
Alena Koutecká
