Báseň o tchaj-ťi
Básníci se občas pouští do boje a bojovníci se mění v poety…
Velmi zvolna odléhá hluk a shon,
tělo se zvenku rozostřuje,
posléze zevnitř spájí.
Stopy myšlenek odcházejí,
svaly se povolují a rovnají,
existence je všudy přítomná.
Hlava visí, duch se zvedá,
kosti se rovnají, páteř roste,
vše pomalu a jemně stéká k zemi.
Okamžik zastavení,
okamžik stání,
okamžik dechu,
okamžik pohybu,
tady a teď – nyní.
Martin Pařízek
