Být stále „vzhůru“
H lavní mnich v japonském zen-buddhistickém klášteře řekl: „Chci tě ještě varovat. Podaří-li se ti někdy trochu se probrat, dej pozor, aby ti to nestouplo příliš do hlavy.“
Kdysi jsme tu měli mnicha, který se opravdu snažil ze všech sil, aby si byl vědom všeho a za každé situace. Když se po třech letech stal knězem, mistr ho poslal do malého chrámu nahoru na sever. Za nějaký čas tam k němu přišel mladý muž, který chtěl vstoupit do kláštera, ale nejprve chtěl zkusit život v chrámu, protože ten se řídí jinými pravidly, nežli jsou naše. Chrámoví kněží a mnichové nevstávají tak brzo jako my, meditují méně či vůbec ne a nejsou ve styku s mistrem. Kněz se pokoušel učit mladého muže, jak nejlépe uměl, a každou denní událost mu dával jako příklad.
Jednoho dne bylo zemětřesení, hodně silné, a část chrámu se propadla do země. Když zemětřesení ustalo, kněz-učitel pravil: „Podívej se, teď jsi byl svědkem toho, jak zenisté reagují ve stresové situaci. Všiml sis, že jsem nepanikařil. Zcela jasně jsem si uvědomil, co se děje. Vzal jsem tě za ruku a šli jsme do kuchyně, protože to je nejpevnější část chrámu. Události mi daly za pravdu, protože kuchyň je celá a my přežili zemětřesení, dokonce ani nejsme zraněni. Že i já, navzdory své sebekontrole i uvědomění si pravého stavu věcí, jsem utrpěl lehký šok, můžeš vyvodit z toho, že jsem vypil naráz velkou láhev vody, což bych za normální situace nikdy neudělal.“
Mladý muž neřekl nic, jen se usmál.
„Co je tady k smíchu?“ zeptal se kněz.
„To nebyla voda, ctihodný otče,“ řekl mladý muž, „to byla veliká láhev sójové omáčky.“
Zdroj: Prázdné zrcadlo – Janwillem Van De Wetering
Milí čtenáři, jsme rádi, že „chodíte“ na naše stránky! Pokud se vám publikované články líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Pomůže nám pokračovat v naší činnosti i nadále. Vaší podpory si vážíme! Více informací naleznete na: Podpořte nás
