Čaj a literáti

M  ohlo by se vám, Evropanům, zdát, že u těchto dvou pojmů nejsou žádné styčné body, ale pro Číňany tvoří jeden celek. Čaj byl odedávna zdrojem inspirace básníků a spisovatelů. Na druhé straně jejich tvorba o čaji zase napomohla k rozšíření čajové kultury.

V období mezi třetím a pátým stoletím našeho letopočtu se v Číně objevila první báseň, jejímž námětem byl čaj. Báseň oslavovala krásu čajové plantáže a práci při trhání čajových lístků. Za dynastie Tchang (618–907), vrcholného období čínské poezie, již byly o čaji napsány stovky básní a esejí.

Čaj se stal vedle vína hlavním námětem literární tvorby.

Opěvovali ho slavní básníci jako Li Po, Tu Fu, Po Ťü-ji a mnozí další, které můžete znát např. ze „Zpěvů staré Číny“ od Bohumila Mathesia.

Zmínky o čaji nechybí ani v nejslavnějších klasických románech: „Příběhy tří říší“ a „Sen v červeném domě“. Zejména v románě „Sen v červeném domě“ autor při různých příležitostech podrobně popisoval rozličné druhy čajových lístků, čajové náčiní i způsoby přípravy čaje. Známý spisovatel z první poloviny minulého století, Lu Sün, psal v eseji „Pití čaje“ o velkém štěstí prožívaném ve chvíli, kdy si člověk může vychutnat kvalitní čaj. Abychom však čaji porozuměli, musíme mu věnovat dostatek času. I umění pití čaje se přeci musí tříbit. Pouze tehdy můžeme plně vnímat jeho krásu.

Čaj se podobá poustevníku,
víno kavalíru:
víno sluší dobrým kamarádům,
čaj muži tiché ctnosti a míru.

Bohumil Mathesius, Zpěvy staré Číny

Proč si literáti čaj tak zamilovali? V čem je jeho tajemství? Čaj je inspiroval a povznášel. Básník Lu Tchung (795–835) řekl: „Když mám hlavu otupělou, po třech kalíšcích čaje ze mne hned vytrysknou verše jako z vřídla.“

Básníci v minulých dobách často neměli v úřednické kariéře štěstí. Ani velikáni jako Li Po, Tu Fu a Po Ťü-ji nebyli výjimkou. Byli kvůli tomu skleslí nebo byli rozhořčeni kvůli na nich páchané křivdě. K povzbuzení jim však víno nemohlo pomoci, zatímco čaj je dokázal uklidnit, dokázal je osvobodit od pocitu nespravedlivosti, uměl utlumit jejich hněv a zachovat vyrovnanost v duši.

Čaj byl také prostředníkem vzájemných setkání.

Literáti za dynastie Tchang darovávali čaj přátelům nebo je na čaj zvali. Věhlasný kaligraf z 8. století, Jen Čen-čching, pravidelně zval básníky a esejisty na čajová setkání, souputníci si navzájem vyměňovali názory na umění i zkušenosti z přípravy čaje. Čaj totiž představoval vysokou estetickou hodnou. Literáti nepili čaj jen tak, nýbrž tento nápoj dokonale vychutnávali, jak se říká v čínštině: pchin-čcha. Čcha znamená čaj.

Význam slova pchin nám zase může navodit atmosféru Nerudovy básně Romance o Karlu IV. Císař a Bušek spolu pili víno. Aby našli pravou chuť vína, pili dlouho. Mezi tím „pan Bušek máčel zub a pysk / a víno ku punebí tisk´/ a po jazyku válel“ a nakonec pan císař řekl: „můj jazyk je jak známo vybíravý../ a našel již v tom víně chuť. / Víš – zkoumat třeba, Bušku milý! / to víno má svůj zvláštní ráz, zprv trpké, ale milé zas…“

Jak degustování pana Buška, tak i závěr císaře odpovídá smyslu slova pchin, jenomže oni pili víno a nám jde o čaj. Právě takovým vychutnáváním čaje našli literáti poetičnost, potěšení, atmosféru nezatíženou formalitami i smysl života.

Zdroj: Čaj a literáti – Čínský rozhlas pro zahraničí (CRI)
Úvodní foto: Ester Lojková

Milí čtenáři, jsme rádi, že „chodíte“ na naše stránky! Pokud se vám publikované články líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Pomůže nám pokračovat v naší činnosti i nadále. Vaší podpory si vážíme! Více informací naleznete na: Podpořte nás