Čchi-kung v sedech

C  vičení čchi-kung v sedu patří také k bojovým uměním a tchaj-ťi čchüan. Prvotní je tu nalezení a osvojení vyvážené pozice pro delší cvičení. Přestože sedy nejsou tak fyzicky náročné jako stoje, mají svá úskalí. Svalstvo zad zpočátku podléhá únavě, zkřížené nohy se odkrvují a dřevění, nebo jsou atakovány křečí.

Prvnímu lze napomoci malou podložkou pod kostrč. Poskládaný kus oděvu, nebo plátěná cvičební obuv, volně podepřou páteř a sníží tak svalové napětí a únavu zad. Před odkrvením nohou nás může ochránit nalezení vhodné pozice nohou. Udeří-li křeče, nezbude než nohy natáhnout, nebo se na danou nohu dokonce postavit celou vahou.

Cílem zkřížení nohou je jednak nalézt stabilní pozici se širokou základnou, jednak přiblížení bodů jung-čchüan ve středech chodidel k podbřišku, tedy tan-tchienu. Proto je vzorem sedů lotosový sed, neboť plosky nohou se u něj břichu velmi přiblíží. Ovšem jeho dosažení není pro cvičení zcela zásadní a většina cvičenců se může spokojit s běžně zkříženýma nohama.

Pozice v sedu

V každém sedu si nejprve srovnáme nohy, sedneme si vzpřímeně na podložku, složíme ruce a spojíme prsty. Sed tak získá širokou základnu a složené ruce přirozeně sníží zatížení zad. Temeno hlavy lehce tahá nahoru, má pocit zavěšení v prostoru. Brada je nepatrně přitažená nazpátek, jazyk se dotýká tvrdého patra vpředu uprostřed, dýcháme do tan-tchienu. Oči mohou být zavřené, přiotevřené i otevřené.

Prvním cílem je oprostit se od rušivých myšlenek a vejít do ticha (žu ťing).

Čím častěji budeme cvičit, tím snazší pro nás bude dosažení vnitřního ticha. Pak vedeme dech a mysl do tan-tchienu. Dýcháme jemně a dlouze, ale hluboce. V tan-tchienu shromaždujeme nasbíranou energii, časem se bude rozlévat po těle, vedená naší myslí. V sedech začínáme několik minut a horní hranici limitovat nemusíme. Bývají dny, kdy vám hodina uteče jako okamžik. Po docvičení položíme obě dlaně na tan-tchien a chvíli (postačí i minuta či dvě) je tam necháme přiloženy.

Držení rukou v sedech

Nohy, trup a hlava svou pozici většinou nemění. Všimněme si tedy držení rukou. Velmi častým je prosté spojení palců, pravá dlaň je u mužů dole, levá nahoře (u žen naopak) (viz obr. S-1).

I zde směřujeme k vnitřnímu ztišení, jemnému vedení mysli a dechu. Nádech je řízen myslí, a ta vede dech (a čchi) nosem dolů do hrudníku a břicha po přední střední dráze (žen-maj) do tan-tchienu. Čchi lze též vést z bodu paj-chuej, jako by do nás tímto bodem na vrcholu hlavy vstupovala z nebes.

Cvičíme-li dostatečně dlouho shromažďování čchi do tan-tchienu, můžeme pokračovat s tzv. malou cirkulací (siao čou-tchien), tedy vést čchi z tan-tchienu dolů, do bodu chuej-jin mezi genitáliemi a análním otvorem, a pak po páteři (zadní střední dráha – tu-maj) nahoru do hlavy. Zpočátku však každý směřujeme cvičení ke spouštění dechu dolů do břicha, shromažďování čchi v tan-tchienu.

Že se nám tan-tchien naplňuje, zjistíme sami, stejně jako přijdeme na související pocity tepla, tíhy apod.

Sed s dlaněmi položenými na kolena (a se spojenými palci a ukazováky) je mimořádně příjemný (viz obr. S-2), protože se v něm snadno nalezne harmonie a rovnováha. Způsob provedení i obsahu se od předešlého sedu příliš neliší.

Třetí možností je spojení dlaní, při kterém se špička palce pravé ruky (prsty pravé ruky podepírají zezdola hřbet levé dlaně) přiloží na vnitřní stranu dolního článku levého prsteníku na jeho samém rozhraní s dlaní. Palec levé ruky se pak spojí s prostředníkem levé ruky (viz obr. S-3).

Shromažďování čchi v tan-tchienu

Po zaujetí výše zmíněných pozic (nejlépe se spojenýma rukama), položíme jazyk na horní patro a přivřeme nebo zavřeme oči. Nadechujeme se nosem, pramínek dechu je jemný, ale dlouhý a hluboký. Spouštíme jej do tan-tchienu tak, že si představujeme nabírání proudu dechu z vrcholu hlavy (bodu paj-chuej) nebo nosními dírkami a jeho tok po přední střední dráze, tedy přes střední linii krku, hrudní kosti, solární pleteně dolů do břicha, až dosáhneme podbřišku a centra tan-tchien.

Důležité je vnímat tok jako tahání křehkého vlákénka, které usilujeme nepřetrhnout nebo jako pramínek vody, který se nesnažíme natlakovat.

Nádech nám naplní tan-tchien, je plný uvolněného spouštění a shromažďování čchi v tan-tchienu. Při výdechu opět myslíme pouze na tan-tchien; i když vydechujeme a vzduch z těla odchází, získaná čchi se dále soustředí v tan-tchienu. Další dech je opět nabírán nahoře a spouštěn dolů, výdech opět představuje kumulaci čchi v tan-tchienu.

Jiným způsobem cvičení tan-tchienu je po zaujetí pozice sedu (vhodným zde může být velmi stabilní sed s dlaněmi na kolenou), položení jazyka na horní patro a přivření očí, koncentrace pouze na tan-tchien při výdechu a nádechu. Dech je tedy zase jemný, dlouhý a hluboký, ale my vnímáme pouze naplňování tan-tchienu a čchi, která v něm narůstá. Pocit plnosti se prolíná s pocitem zahřátí a zprůchodnění.

Dalším způsobem je tzv. malá cirkulace (siao čou-tchien). U ní (nejlépe v sedu se spojenýma rukama) vedeme čchi z bodu paj-chuej v temeni hlavy do tan-tchienu, pak dále do bodu chuej-jin (mezi genitáliemi a análním otvorem), pak do bodu ming-men na bederní páteři, pak po páteři nahoru do hlavy a dále v řadě. Cílem je zprůchodnění přední a zadní střední dráhy a posílení tan-tchienu. Není tu však důvodu spěchat.

Chyby při cvičení

Spouštění čchi do tan-tchienu je počátečním základem. Nezkušenému cvičenci se stane, že mu stoupne čchi do hlavy a neklesá. Projevuje se to tlakem či bolestí v hlavě, pocitem napětí, neklidu. Kořeny tohoto problému hledejme v nedostatečném duševním a tělesném uvolnění. Zvláště oblast ramen, šíje a krku bývá ztuhlá a může být za vhodných podmínek příčinou zablokování vystoupané čchi. Záklon těla, ať již v sedu či ve stoji, také spolehlivě udrží čchi v hrudníku a hlavě. Úpornost vedení dechu a usilovná mysl úderníka, s kterou chceme rozvést čchi po drahách stůj co stůj… je další vážnou chybou.

Stane-li se nám, že cítíme tlak v hlavě, rozvolněme postoj, uvolňujme se třeba houpavými pohyby rukou, za současného poklesávání v kolenou. Dýchejme pomalu do břicha a pomozme čchi zase klesat dolů. Za několik minut obvykle nejhorší pocit ustoupí a zbytek se rozpustí v horizontu desítek minut či několika hodin.

Pro cvičení v sedu, můžeme jim říkat meditace, dechová cvičení i jinak, platí zásada nekonání wu-wej maximálně. Vyváženost držení těla, uvolnění a otevření. Mírná mysl a dech. Pomalé spouštění a shromažďování. A pak to přijde.

Zdroj: Umění tchaj-ťi čchüan – Vít Vojta

Milí čtenáři, jsme rádi, že „chodíte“ na naše stránky! Pokud se vám publikované články líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Pomůže nám pokračovat v naší činnosti i nadále. Vaší podpory si vážíme! Více informací naleznete na: Podpořte nás