„Hej mistře!“

„H  ej, mistře, vstaň bystře, vzhlédni na jasnost, nebes na švarnost, krásu uhlídáš, v tento noční čas…“ Těmito slovy nás zve do své pastorální České mše vánoční alias „Rybovky“, jak se jí lidově říká, její autor Jakub Šimon (Jan) Ryba (1765–1815), kantor a regenschori (ředitel kůru) z městečka Rožmitálu pod Třemšínem.

Možná vás to překvapí, ale Ryba se oficiálně vůbec nejmenoval Jan. Pokřtěn byl jako Jakub Šimon a tak ho oslovovali i ostatní. Původ jména Jan je nejasný, může se jednat o křestní jméno po otci, který byl křtěn jako Jakub Jan, nebo o jméno biřmovací. Ať už je původ jakýkoli, nejde o Rybovo křestní jméno.

Česká mše vánoční, která zní ve vánočním čase na televizních i rozhlasových vlnách, v kostelech či na koncertních pódiích, na ulicích i u domácího „krbu“ měla svou premiéru v roce 1796 v rožmitálském kostele Povýšení sv. Kříže. Rybovi bylo tedy pouhých 31 let, ale v tónech i slovech této jediné ryze české mše je znát hloubka jeho zbožného srdce. Její pestrý rytmus, lidová melodičnost a vnitřní pokora jsou vřelou oslavou Kristova narození a zajistily jí nesmrtelnost překračující staletí.

Obliba a význam této nejznámější skladby českých vánoc se nesou v duchu slov, která se nacházejí na pamětní desce kostela sv. Kříže:

„Jako šťastná hvězda ozářila mateřský jazyk a hudebnost lidu, utěšila v krušných dobách, posílila víru v boha a naději v budoucnost národa.“

Ryba chtěl svým dílem oslovit lidi různých společenských vrstev, vzdělání i věku, vtáhnout jednoho každého posluchače do radostného děje, aby jej mohl ve svém srdci opravdu prožít, ne pouze pasivně vnímat jako něco nedosažitelného. Možná měl Ryba na mysli právě tuto skladbu, když do svého deníku napsal:

„Ach, Bože, Ty Otče všeho, bys měl pohrdat našimi dětskými a důvěřivými modlitbami, díkůvzdáním, chvalozpěvy a uctíváním, které ti vyzpěvujeme s veselou myslí, a to jen proto, že projevují radost! – Ne! – Bože, ty chceš, abychom tě vzývali s dětskou, důvěřivou a srdečnou úctou a pokorou, abychom tě uctívali a velebili zpěvem nevinného, radostného srdce, abychom před tebou s dětskou láskou a prostotou své srdce otevřeli a s radostí je přinášeli k oběti. K tomu nás volá a vybízí celé tvé stvoření.“

Česká mše vánoční je první (a jediné!) kompletní liturgické dílo v českém jazyce. Asi nejúplnější předlohou je rukopisný soubor hlasů uložený v Českém muzeu hudby. Původní latinský název díla zní Missa solemnis Festis Nativitatis D. J. Ch. accomodata in linguam bohemicam musikamque redacta.

Skladba trvá cca 40 minut, má 9 částí a prolínají se v ní 4 sólové, sborové a instrumentální partie. Základní forma mše jako skladby doprovázející a dotvářející liturgii se nazývá ordinarium a sestává z 6 hlavních částí, které jsou označeny úvodními slovy latinského textu, a mezi ně jsou pak vkládány proměnlivé části.

Ryba vyrůstal od malička v hudebním prostředí. Jeho otec byl přeštickým, později nepomuckým varhaníkem, ale také skladatelem. Ve starším věku našel inspiraci v pražském prostředí, především v hudbě pražských chrámů. Zvládal a vyučoval hru na varhany, klavír, housle, violu, violoncello, flétnu, klarinet a lesní roh, komponoval a také učil zpěv.

Ryba nebyl jen plodným skladatelem a schopným hudebníkem, přes nespornou lásku k hudbě byl především učitelem.

Jeho láska k druhým, ochota, štědrost, píle, nadšení spolu s cílevědomostí, přímostí, důsledností a zásadovostí byly tím pravým základem k jeho učitelské dráze. Byl zbožný, zároveň však pokrokový – byl přívržencem osvícenské ideologie. Osvícenské myšlenky zaváděl i do školní výchovy: snažil se používat nové, lepší vyučovací metody, vyžadoval dodržování povinné školní docházky (která byla všeobecně zavedena v roce 1781), jako učitel chtěl být příkladem pro ostatní, pravým přítelem i autoritou, dobrodincem a vzorem dětí. V ochozu kůru filiálního kostela sv. Jana Nepomuckého v Rožmitále se zachovala deska z roku 1852 s jedním z Rybových hesel, které nás může inspirovat i v dnešních dnech:

„Abys byl lepším, pozoruj denně své činy a zkoumej je.“

Ryba ukončil svůj život v roce 1815, kdy spáchal sebevraždu, pravděpodobně pod vlivem depresí, dlouhodobé vyčerpanosti a nemoci, obtížné ekonomické situace rodiny a díky svému neutěšenému vztahu nekonformního učitele k nadřízeným.

Poslední kapkou mohl být (podle nedávno objeveného dokumentu) fakt, že rožmitálský farář ustoupil od rozjednané opravy kostelních varhan, které byly tou dobou v žalostném stavu.

Až se zaposloucháte do tónů České mše vánoční, věnujte tichou vzpomínkou muži, který hudbě a lidem dal tolik, že už mu nezbývalo dost sil, aby mohl žít svůj vlastní život!

Alena Koutecká

P.S. Pokud vás zajímá osobnost autora České mše vánoční, určitě si nenechte ujít televizní inscenaci Noc pastýřů zachycující část životní poutě Jakuba Šimona Jana Ryby, která vznikla v roce 1992 s Josefem Abrhámem v hlavní roli.

Text České mše vánoční nalezne např. zde: Lidová zbožnost – text České mše vánoční J.J. Ryby
Českou mši vánoční si můžete poslechnout např. zde:  „Hej mistře!“ aneb Česká mše vánoční

Zdroj:
Společnost Jakuba Jana Ryby
Česká mše vánoční – Jakub Jan Ryba (ed. Vojtěch Spurný)
Filiální kostel sv. Jana Nepomuckého
Wikipedia

Pro prezentaci klikněte na obrázek:

Milí čtenáři, jsme rádi, že „chodíte“ na naše stránky! Pokud se vám publikované články líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Pomůže nám pokračovat v naší činnosti i nadále. Vaší podpory si vážíme! Více informací naleznete na: Podpořte nás