Čchen tchaj-ťi čchüan: Mistři a metody

K  niha „Čchen tchaj-ťi čchüan: Mistři a metody“ (Chen Taijiquan: Masters and Methods) zachycuje myšlenky některých erudovaných praktiků tchaj-ťi čchüan nedávné doby – Feng Č‘-čchianga (Feng Zhiqianga), Čchen Siao-singa (Chen Xiaoxinga), Čchen Siao-wanga (Chen Xiaowanga), Wang Siena (Wang Xiana), Ču Tchien-cchaje (Zhu Tiancaie), Čchen Čeng-leje (Chen Zhengleie), Čchen Jüa (Chen Yua) and Jü Kung-paa (Yu Gongbaa).

Jako celek nezastupují uvedení mistři jen jednu školu. Existuje však mnoho spojitostí mezi nimi a mnoho oblastí, v nichž mají společné zkušenosti. Společně také představují silnou řetězovou vazbu uchovávající a dále předávající společné dědictví. V moderní době došlo k mystifikaci nejen tchaj-ťi čchüan, ale bojových umění jako celku. K těmto uměním, po staletí vyučovaným praktickým a pragmatickým způsobem, jako prostředek k vlastní ochraně, se přistupuje jako k nějakému druhu moderní „fantasy“.   

Co přesně je Čchen tchaj-ťi čchüan (Chen taijiquan)? Čchen tchaj-ťi čchüan je propracovaný fyzický systém, který byl utvářen odlišnou kulturní tradicí. Předkládá nám nejen jiný způsob provedení pohybu, ale také odlišný způsob myšlení a chápání. Bohužel, převážná část vysvětlení je na hony vzdálena skutečnosti, což ukazuje buď na nedostatek vědomostí, nebo na silné předsudky (či klamy), pokud jde o jeho chápání. Pojmy, které se obtížně překládají do anglického jazyka (pozn.: resp. do českého jazyka), se od začátku často opomíjí.

Ve své podstatě je tchaj-ťi čchüan (taijiquan) funkční bojový systém a stejně jako u všech bojových umění v něm musí být přítomny tři základní prvky: síla, rychlost a změna. Cílem je prostřednictvím rozličných tréninkových metod posílit tělo, zvýšit rychlost a rozvinout stále jemnější a jemnější schopnost proměny. Těchto výsledků nelze dosáhnout, aniž bychom se pustili do tvrdé práce, která převyšuje běžnou kapacitu člověka.

Tchaj-ťi čchüan (taijiquan) se ale od ostatních bojových umění v něčem liší.

Pokud jde o sílu, říká svým studentům, aby při cvičení používali „záměr“, nikoli „hrubou sílu“ a také aby se prostřednictvím uvolnění plně zbavili vlastní fyzické síly (pozn.: resp. napětí). K pěstování rychlosti doporučuje tchaj-ťi čchüan používat pomalý pohyb; jeho bojová teorie mluví o tom, že „extrémní pomalost rodí extrémní rychlost“. Abychom zlepšili naši schopnost proměny, doporučuje tchaj-ťi čchüan „nečinnost“ k ovládání „činnosti (tj. pohybu)“, uplatňování stejné reakce na všechny změny.  

Z toho je v podstatě zřejmé, že tchaj-ťi čchüan vyžaduje po cvičících, aby zapomněli na běžně používané metody vedoucí ke zlepšování a posilování funkčnosti bojových umění. 

Během uplynulých let jsme si vedli podrobné poznámky o našich setkáních s různými učiteli – nejprve z našeho vlastního zájmu. Smrt Feng Č‘-čchianga (Feng Zhiqianga) v roce 2012 nám stroze připomněla, jak je důležité zaznamenávat učení této starší generace. V knize „Čchen tchaj-ťi čchüan: Mistři a metody“ se můžete dočíst následující:

Feng Č‘-čchiang (Feng Zhiqiang)

mistr Feng Č‘-čchiang ve vyobrazení Janet Grimesové

Starší osobní žák legendárního mistra Čchen Fa-kcheho (Chen Fakeho) ze 17. generace vysvětluje, jak se získává tchaj-ťi kung-fu (taiji gongfu) prostřednictvím „kombinace tréninku a výchovy“, přičemž „výchova je základ“. Zdůrazňuje, že zásadní význam má kultivace a formování všech stránek lidské bytosti. Základem tchaj-ťi je stálé budování a rozvoj čchi (qi) – vnitřní energie, šen (shen) – ducha, sing (xing) – charakteru a šen (shen) – těla.

Abychom se dostali ke skutečnému tréninku tchaj-ťi čchüan, doporučuje Č´-čchiang (Zhiqiang) přikládat velkou důležitost rozvoji dvou schopností, uvolněnosti a tíhy (pozn.: tíhy ve smyslu poklesnutí/sestupu energie směrem dolů do spodní části těla).  

Feng Č‘-čchiang (Feng Zhiqiang) varuje před mnoha pastmi čekajícími na studenty, kteří nejsou plně a dobře obeznámeni s cíli a metodami tchaj-ťi čchüan. Dotýká se mnoha zajímavých témat včetně: použití specifických akupunkturních bodů jako bran, které mohou cvičícímu pomoci k uvolnění; potřeby „komplexního tréninku“, který klade důraz na procvičování tří oblastí: vnitřní dovednosti, sestav a tlačících rukou (tchuej-šou); úloze fyzické síly v praxi tchaj-ťi čchüan.

Čchen Siao-sing (Chen Xiaoxing)

Ředitel Školy tchaj-ťi čchüan v Čchen-ťia-kou (Chenjiagou Taijiquan School) se zaměřuje na povahu tchaj-ťi čchüan a propojení filozofie a bojových umění v něm. Nejprve se věnuje rozšířenému, mylně chápanému pojetí tchaj-ťi čchüan jako nenáročného umění pro staré a churavé a brojí proti všeobecnému veřejnému názoru, že tchaj-ťi čchüan je nějaký druh rekreačního „cvičení v parcích a na ulicích”. Čchen Siao-sing (Chen Xiaoxing) se dotýká nutnosti mít dobrou praktickou znalost staré čínské kultury a jejího jedinečného chápání zákonů přírody a souvztažnosti věcí. Je toho názoru, že bez této znalosti, i když je možné pochopit nejzákladnější fyzické stránky tchaj-ťi čchüan, je vyloučené, aby byl člověk schopen tchaj-ťi čchüan dobře ovládat. 

Čchen Siao-wang (Chen Xiaowang), Čchen Čeng-lej (Chen Zhenglei), Wang Sien (Wang Xian) a Ču Tchien-cchaj (Zhu Tiancai) jsou společně známí jako „4 Buddhovi bojovníci“ z Čchen-ťia-kou (Chenjiagou). V knížce:

 
Čchen Siao-wang (Chen Xiaowang)

Hovoří o nejlepším způsobu, jak odhalit funkčnost sestavy; paradoxně přitom varuje, abychom se neučili pevně dané aplikace. Dosáhnout nejvyššího stupně rozvoje tchaj-ťi čchüan znamená, že jsme schopni reagovat instinktivním a spontánním způsobem. Fyzické tělo a mentální záměr jsou v harmonii a propojeny natolik, že se stávají přirozenou součástí naší podstaty tak, že jsou schopny dát se do pohybu a zareagovat přesně podle toho, jak si žádají okolnosti okamžik od okamžiku, a nikoli za použití omezeného množství pevně daných představ.

Ve své podstatě se adepti tchaj-ťi čchüan snaží přiblížit okamžiku, kdy celé jejich tělo funguje jako spojitý a vysoce koordinovaný celek. Čchen Siao-wang (Chen Xiaowang) obsáhle vysvětluje pouze jeden aspekt – způsob, jakým dochází k synchronizovanému pohybu obou rukou, aby odpovídaly střídající/měnící se funkci – buď jako ruky „vedoucí/směrující“ pohyb nebo „útočící“.

Wang Sien (Wang Xian)

Probírá nejdůležitější body, které je třeba vzít v úvahu, když cvičíme tchaj-ťi čchüan: včetně důrazu tchaj-ťi na uvolněnost, spirálovitý pohyb a nutnost použití záměru; nejlepšího způsobu, jak odhalit funkčnost systému; tří stupňů pokroku, kterými musí projít všichni cvičenci; a specifických drilů a tréninkových metod, které je nutné v každé fázi použít. Wang Sien (Wang Xian) vysvětluje, že sestava není mrtvá věc, ale je živým nástrojem, v jehož rámci uplatňujeme principy tchaj-ťi. Když cvičíte sestavu, musíte si být vědomi toho, že trénujete bojové umění – čchüan (quan), jinak bude sestava prázdná – kchung (kong). Může to souviset jednak s pochopením potenciálních funkcí pohybů, jednak s rozvojem bojových dovednosti jako jsou např. zakořenění, práce nohou a bdělost.

Ču Tchien-cchaj (Zhu Tiancai)

Hovoří o svých zkušenostech se studiem tchaj-ťi čchüan v Čchen-ťia-kou a o tréninku se svými dvěma hlavními učiteli, kterými byli mistr Čchen Čao-pchi (Chen Zhaopi) a mistr Čchen Čao-kchuej (Chen Zhaokui). Shrnuje hlavní rozdíly mezi sestavami Lao-ťia (Laojia) – Starou školou a Sin-ťia (Xinjia) – Novou školou, které se učil u těchto dvou učitelů. Ču Tchien-cchaj tvrdí, že i přes vnější rozdíly jsou ve své podstatě tyto sestavy totožné.

Dále popisuje nejdůležitější metody Čchen tchaj-ťi čchüan: nejprve se dívá na pa-fa (bafa) neboli osm typů ťin (jin). (pozn.: termínem pafa je označován souhrn osmi základních energií či metod v tchaj-ťi: an – tlačení, lu – stažení, ťi – prosmýknutí, pcheng – zvedání, cchaj – stržení, lie – roztržení/rozdělení, čou – úder loktem a kchao – úder ramenem). Tvrdí, že jsou často citovány, ale jejich pochopení je pouze povrchní. Dále popisuje čtyři různé metody tréninku využití Čchen tchaj-ťi čchüan, které slouží k rozvoji a ukázce těchto typů ťin (jin).  

Vysvětluje dvě stěžejní myšlenky, které musí být přítomny, pokud chce člověk být schopen reagovat spontánně a současně dodržovat principy. V závěrečné části hovoří mistr o důležitosti péče o tělo a pěstování charakteru.

Čchen Siao-sing v provedení Mary Johnstonové

Čchen Čeng-lej (Chen Zhenglei)

Po vyjasnění rozdílu mezi tchaj-ťi čchüan a vnějšími styly bojového umění pokračuje ve vysvětlování několika nutných způsobů, jakými by studenti měli přistupovat ke svému studiu tchaj-ťi čchüan. Nejprve by měly klást důraz na porozumění principům a filozofii umění místo toho, aby se vázali na jednotlivé postoje a aplikace. Za druhé, by měli hledat příčinu spíše než vnější projev pohybu.

A v neposlední řadě, trénovat tak, aby celé tělo fungovalo jako synchronizovaný/jednotný celek, a nezaměřovat se na jednotlivé aplikace. Tento přístup je v protikladu s běžným západním pohledem na svět, v němž se jednotlivé části celku oddělují, abychom je mohli studovat podrobněji. Během tohoto procesu přestáváme mít na zřeteli skutečnost, že to, na čem záleží, je fungování celku. 

Čchen Jü (Chen Yu)

Syn mistra 18. generace Čchen Čao-kchueje (Chen Zhaokuie), který se usadil v Pekingu, se zaměřuje na zmatek mnoha dnešních studentů, pokud jde o roli fyzické síly v tchaj-ťi čchüan. Poukazuje na to, že je potřebné, aby byl jednotlivec fyzicky silný, neboť síla slouží jako základ pro jemnější části dovednosti.

Dále vysvětluje, proč uvolněnost – sung (song) a ohebnost/měkkost  – žou (rou) jsou tak důležité pro rozvoj plně integrovaného typu síly. Podrobně popisuje přístup, který je třeba dodržovat, pokud chce student dosáhnout spojení vnitřních a vnějších aspektů těla.     

Jü Kung-pao (Yu Gongbao)

Autor prvního slovníku tchaj-ťi čchüan na světě a první čínský profesor tchaj-ťi čchüan posuzuje toto umění z pohledu jeho kulturních vlastností. Načrtává charakteristiké znaky tohoto osobitého bojového umění, které používá fyzický pohyb k vyjádření ducha čínského národa. Jü vysvětluje, jak kultura tchaj-ťi funguje v rámci systému, od něhož nemůže být ani oddělena ani izolována. Spíše je třeba se na ni dívat z mnoha pohledů.   

Ve své logické studii se zamýšlí nad některými z hlavních prvků, které musíme vzít v úvahu, včetně širokého společenského vlivu tchaj-ťi čchüan nebo toho, že se studium tchaj-ťi čchüan stalo mostem, díky němuž řada lidí, kteří nepochází z Číny, začala oceňovat kulturní normy a principy seberozvoje.

David Gaffney, Davidine Siaw-Voon Sim (autoři knihy)

Zdroj: Chen Taijiquan: Masters and Methods
Překlad: Alena Koutecká
Jazykové korektury: Darja Ždanová

Pokud vás kniha „Čchen tchaj-ťi čchüan: Mistři a metody“ zaujala, můžete si objednat její výtisk v anglickém jazyce na Amazon.com: David Gaffney – Chen Taijiquan: Masters and Methods