Rytina z Chrámu bílého oblaku Paj-jün kuan
Chrám bílého oblaku Paj-jün kuan (Baiyun guan)¹ byl mojí poslední zastávkou při odjezdu z Pekingu během mé návštěvy Číny na podzim roku 2017. Z něj také pochází rytina (viz foto) známá jako Nejťing tchu (Neijing tu). „Nej“ znamená vnitřní ve smyslu nacházející se uvnitř člověka. „Ťing“ představuje spis, kánon, knihu, obraz. A slovo „tu“ značí mapu.
Toto ikonické zobrazení lidského těla z pohledu taoismu, nej-kungu (neigongu) a nej-tanu (neidanu) znázorňuje lidské tělo jako vnější přírodní scenérie. Jsou na něm vidět řeky, stromy, kopce, různé postavy, pagodu nebo souhvězdí. Lidské tělo je stejné jako jeho okolí. Je v souladu s vnějšími cykly, ale má i své vlastní, vnitřní.
Tato mapa je velmi přesným průvodcem.
Každá její malá součást vyžaduje zasvěcení ze strany zkušeného adepta taoistické meditace a tradice. Na západě je tento obrazec často přirovnáván ke kundalini józe nebo hnutí New age, což je zavádějící, neboť časté používání představ a vizualizace není v souladu s čínskými tradicemi. Ani souvislost tohoto obrazu s praxí siao čou tchien (xiao zhou tian) – malým nebeským okruhem – není přesná.
Taoistické kultivační techniky jang šen (yang shen), tedy praxe vyživující život, jsou v Číně pokročilou praxí. Říká se, že nejlepší je v mládí začít s čínskými bojovými uměními, potom přejít k čchi-kungu (qigongu) a nej-kungu (neigongu) a naposledy k práci na vnitřním léku. Je to záležitost postupné práce na celý život, což je typické pro duchovní tradici východu, ale naprosto neodpovídá dnešnímu trendu západního světa, v němž často získáte „výuční list“ během jednoho víkendu.
Osud ming vám také musí přivést do života správného člověka. Učitele a přítele v jedné osobě, který zná přesně a detailně techniky předávané z generace na generaci. Při výběru se vyplatí být pozorný a nespokojit se s první nabídkou. Neplatí ani to, že člověk původem z Číny musí být nutně znalý a můžete si z něj udělat svého lao-š (lao shi) – učitele.
Zkoumejte jazyk a kulturu Číny. Nemůžete-li osobně, pomocnou ruku při výběru vám dnes nabídnou i média. Nepředpokládejte však, najdete-li někoho zkušeného a znalého, že se vám hned a naplno bude věnovat. Spíše čekejte přísný výcvik, náročnost a trvání na výsledku.
¹ Chrám bílého oblaku pochází z 8. století, kdy byl dostavěn jako místo uložení sochy zakladatele taoismu Lao-c´ a patří k nejstarším centrům tohoto náboženství na světě. Byl postaven v tradičním stylu čínských chrámů, má však i své ojedinělé prvky, např. vstupní bránu se třemi vchody, které symbolizují tři taoistické světy (touhu, hmotu a prázdnotu).
Chrámový komplex je orientován severojižně, obsahuje několik hlavních sakrálních síní, ale také obytné prostory a velkou knihovnu. V prostorách Chrámu sídlí v současné době Čínská asociace taoismu a v areálu žije několik desítek mnichů, kteří se o něj starají a přijímají poutníky z celého světa.
Text a foto: Miloš Bachár
Překlad a textová úprava: Alena Koutecká
Miloš Bachár začínal v roce 1997 s jógou. Po pěti letech přešel k čínskému bojovému umění. V letech 2002 až 2012 ho zaujal především jihočínský Mai Gei Wong wing chun, později studoval asi rok Čchen tchaj-ťi u Jožky Goliana, žáka Čchen Pinga (Chen Binga). V té době se dostal i ke korejskému zenovému buddhismu.
Od roku 2012 cvičí wudangské tchaj-ťi – linii San Feng Pchaj (San Feng Pai) mistrů Čung Jün Lunga (Zhong Yun Longa) a Jüan Siou Kang (Yuan Xiu Gang), nej-kung (nei gong) a nej-tan (nei dan) u Michala Stejskala. Pobýval také přímo v chrámu Jü Sü Kung (Yu Xu Gong) u Jüan Siou Kang (Yuan Xiu Ganga).
Svoje znalosti v taojin (daoyin), nej-kung (neigong), taoistické meditaci a alchymii si v listopadu 2017 odjel prohloubit k mistrovi Čung Süe Jung (Zhong Xue Yong) do chrámu C‘-siao Kung (Zixiao Gong) a k mistrovi Wang (Wang) z linie Lung Men Pchaj (Long Men Pai) – dračí brána.
Do budoucna by rád studoval Ťing Ming tao-ťia (Jing Ming daojia) z Lao Šanu (Lao Shanu) u mistra čínského původu, který hovoří česky, avšak přeje si zůstat v anonymitě.
