Praxe stání

J  e-li naše mysl při cvičení stání zaměřena směrem ven, zůstává cvičení pouze na povrchní úrovni. Podaří-li se nám narovnat kostru a uvolnit napětí do maximální možné míry, nezbývá nám mnoho co dělat. Pak je lepší praxi stání jako hlavní bod našeho tréninku opustit do doby, než dosáhneme stavu, kdy dokážeme mysl zaměřit směrem dovnitř.

Jakmile je mysl správně orientovaná, pak se velká většina procesu učení a integrace tchaj-ťi do systému odehrává při cvičení stání.

Měl jsem řadu učitelů tchaj-ťi a všichni ti, kteří měli skutečné dovednosti, prosazovali myšlenku dlouho se věnovat statickému cvičení. Někteří z těch, které jsem potkal a kteří učili pouze pohyb, vykazovali tchaj-ťi dovednosti na fyzické úrovni, ale všem chyběla značná část jemných nuancí typických pro mistry.

Je to proto, že při praxi stání, díváme-li se dovnitř, nám začínají principy tchaj-ťi dávat smysl. Úrovně těla jsou odděleny, což vytvoří prostor pro fungování čchi. Takový trénink na „jemné úrovni“ má schopnost transformovat mysl a tělo do té míry, že většina ostatních aspektů tréninku bojového umění přestává být zajímavá. Proto mnoho starých mistrů přešlo od boje k míru/klidu, jakmile dospěli do vnitřní říše svého vlastního bytí.

Text a foto: Damo Mitchell – Lotus Nei Gong