Ústní předání o deseti pravidlech tchaj-ťi čchüan

T  ěchto deset pravidel diktoval mistr Jang Čcheng-fu (Yang Chengfu) a zapisoval jeho žák Čchen Wej-ming (Chen Weiming):

1. Prázdná a bystrá energie na vrcholku hlavy

Energie na vrcholku hlavy znamená, že umožníme, aby byla hlava vzpřímeně a svisle, aby mohl duch šen (shen) pronikat až na vrcholek hlavy. Nesmí být použita síla li (li); použijeme-li sílu, potom šíje ztuhne a čchi (qi) a krev nemohou obíhat. Musíme mít přirozeně prázdnou a bystrou mysl i (yi). Nemáme-li prázdnou a ostražitou energii na vrcholku hlavy, potom nebudeme schopni pozvednout esenciálního ducha ťing-šen (jingshen).

2. Zatáhnout hruď, vytáhnout záda

Zatáhnout hruď znamená, že hruď je lehce zavřená dovnitř, což umožňuje, aby čchi poklesla do tan-tchienu (dantianu). Zdržte se vypínání hrudi, protože vypínání hrudi vede k tomu, že čchi se nahrne dovnitř hrudi, nahoře je člověk těžký a dole lehký, paty se začínají vznášet a stoupat. Vytáhnout záda znamená, že čchi se přimkne k zádům. Zatáhnete-li hruď, záda se sama vytáhnou, vytáhnou-li se záda, síla li z nich sama vychází a žádný protivník vás neporazí.

3. Uvolnit pas

Pas je hlavním úředníkem lidského těla. Jste-li schopni uvolnit pas, potom dvě nohy mají sílu li a spodní část těla je pevná. Všechny změny prázdnoty sü (xu) a plnosti š‘ (shi) vycházejí z otáčivého pohybu v pase. Proto se říká: „Hlavní zdroj vůle k životu se nachází v pase.“ Proto nedostává-li se vám síly, musíte hledat příčinu v pase a v nohou.

4. Rozlišovat mezi prázdným sü (xu) a plným š‘ (shi)

Umění tchaj-ťi čchüan (taijiquan) používá rozlišování mezi prázdným sü a plným š‘ jako hlavní princip. Když celým tělem sedíme na pravé noze, potom pravá noha je plná a levá noha je prázdná; když celé tělo sedí na levé noze, potom levá noha je plná a pravá noha je prázdná. Jsme-li schopni rozlišovat mezi prázdným a plným, potom pohyby jsou lehké a obratné, aniž bychom mrhali silou. Když mezi nimi nejsme schopni rozlišovat, potom je chůze těžkopádná a loudavá, postoj je samozřejmě nestabilní a je snadné vyvést člověka z rovnováhy.

5. Spustit ramena, svěsit lokty

Spustit ramena znamená, že jsou uvolněná, otevřená a svěšená dolů. Když nejsme schopni uvolnit je a spustit, nosíme obě ramena nahoře, pak čchi rovněž následuje jejich pohyb a stoupá vzhůru a celé tělo není schopné vyprodukovat sílu. Svěsit lokty znamená, že lokty klesnou dolů, uvolní se a svěsí. Kdyby zůstaly lokty zvednuté, potom by ramena nemohla klesnout, nemohli bychom člověka odmrštit příliš daleko, což se blíží lámání síly ve vnějších stylech.

6. Používat mysl i (yi), nepoužívat sílu li (li)

Pojednání o tchaj-ťi čchüan: „Všechno to spočívá v používání mysli i a nepoužívání síly li“. Při cvičení tchaj-ťi čchüan je celé tělo uvolněné, není dobré používat byť jen trochu těžkopádné síly, která způsobuje stagnaci ve šlachách, kostech a krevních cévách, čímž sami zadržujeme a svazujeme svůj pohyb. Dokážeme-li to, potom můžeme lehce a obratně měnit svůj pohyb jako otáčející se kolo.

Možná se někomu nezdá, jak můžeme mít velkou sílu bez použití hrubé síly li. Lidské tělo má dráhy ťing (jing) a spojnice luo (luo), stejně jako země má svá říční koryta. Když nejsou říční koryta ucpaná, může voda volně proudit, když neblokujeme dráhy ťing a spojnice luo, potom má čchi volný průchod. Když celé tělo používá tuhou sílu, dráhy ťing a spojnice luo jsou přeplněné, čchi a krev stagnují, pohyb je neobratný, stačí zatáhnout za jediný vlas a pohneme celým tělem. Jestliže nepoužíváme sílu li a používáme mysl i, tam, kde jde mysl i, následuje také čchi; když čchi a krev proudí, každodenně pronikají a přepravují se, cirkulují celým tělem, nikdy nedochází ke stagnaci.

Po dlouhém cvičení získáte opravdovou vnitřní sílu, přiblížíte se tomu, o čem se píše v Pojednání o tchaj-ťi čchüan: „Je-li zde krajní jemnost a poddajnost, potom zde je také krajní pevnost a tvrdost.“ Člověk, který dosáhl dokonalosti v tchaj-ťi čchüan, má paže jako měkce obalené železo klesající s největší tíhou. Když se nepoužívá mysl i a používá se síla li, takovýto pohyb je nejsnadnější odvést. Nestojí to za pozornost.

7. Vršek a spodek se vzájemně následují

Vršek a spodek se vzájemně následují – znamená to, co se píše v Pojednání o tchaj-ťi čchüan: „Její kořeny jsou v chodidlech, vychází z nohou, hodnostářem je pas, nabývá formy v prstech na rukou – z chodidel přes nohy a pas, vždy to musí být jediná celistvá čchi.“ Ruce se pohybují, pas se pohybuje, nohy se pohybují, duch očí rovněž následuje pohyb způsobem, který může být nazván – vršek a spodek se vzájemně následují. To znamená, že když se jedna část těla nepohybuje, pohyb je rozptýlený a chaotický.

8. Nitro a povrch si vzájemně odpovídají

To, co cvičíme v tchaj-ťi čchüan je duch šen, proto se říká: „Duch šen je hlavní velitel a tělo je pod jeho velením.“ Dovedeme-li pozvednout ducha šen, budou naše pohyby přirozeně lehké a obratné. Formy nejsou ničím jiným než prázdnota sü a plnost š‘, otevírání kchaj (kai) a zavírání che (he). To, co se nazývá otevření kchaj, není jen otevření rukou a nohou, srdce a mysl se také podílejí na úplném otevření; to, co se nazývá zavření che, není jen zavření rukou a nohou, srdce a mysl se také podílejí na úplném zavření. Jsme-li schopni spojit vnitřní a vnější v jedinou čchi, potom není nikde žádné rozdělení.

9. Vzájemné spojení bez přerušení

Vnější bojová umění – jejich síla je získaná, postnatální, těžkopádná síla, proto mají začátek a zastavení, mají linii a zalomení. Když je stará síla vyčerpaná a nová dosud nevznikla, právě v tuto chvíli je nejsnadnější využít toho a porazit protivníka. Tchaj-ťi čchüan používá mysl i a nepoužívá sílu li, od začátku do konce, neustále a bez přerušení, okrouhlé a navracející se k počátku, v nekončícím cyklu. To je to, o čem mluví staré texty: „Jako veliká Dlouhá řeka, bez přerušení proudící a vzdouvající se.“ Také se říká: „Přenášet sílu ťin, jako když předeme hedvábnou nit.“ Všichni říkají, že dosáhli spojení jediné čchi.

10. Během pohybu usilovat o klid

Vnější bojová umění používají skákání a metání za dovednost, vyčerpávají čchi a li, proto na konci cvičení těžce oddechují. Tchaj-ťi čchüan používá klid odolávající pohybu a pohyb, jako když jsme v klidu, proto čím pomaleji cvičíme formy, tím lépe. Používáme hluboký a dlouhý dech, čchi klesá do tan-tchienu, potom nehrozí škoda vyplývající z hněvem rozšířených krevních cév. Mysl studentů, kteří pečlivě zvažují, zde může mnoho získat.

Jang Čcheng-fu (1883−1936) je považován za nejlepšího učitele stylu Jang (Yang). Vyučoval v Pekingu (1914−1928) a poté v Šanghaji. Byl vnukem slavného Jang Lu-Čchana (Yang Luchana). Napsal knihy věnované tchaj-ťi: Application methods of Taijiquan (vydáno v roce 1931) a Essence and Applications of Taijiquan − Taijiquan Tiyong Quanshu (vydáno v roce 1934).

Čchen Wej-ming (1881−1958) se začal věnovat čínským bojovým uměním pod vedením Sun Lu-tchanga (Sun Lutanga), u něhož studoval styly sing-i (xingyi) a pa-kua (bagua). Poté začal studovat u Jang Čcheng-fua tchaj-ťi čchüan (taijiquan).