Etika a morálka v Čchen tchaj-ťi 3: Sebeovládání, kultivace, pokora a trpělivost

V  prvních dílech seriálu jsme se dozvěděli, že bez dobrého učitele je naše cesta k dovednosti tchaj-ťi čchüan velmi ztížena. Nezbytné je také věřit, že se toto nesnadné bojové umění dokážeme naučit, měli bychom si vážit ostatních, neboť to nám přinese i úctu k sobě samému, a mluvit s rozvahou. Tématem posledního dílu jsou další ctnosti: sebekontrola, pokora, kultivace srdce a mysli, trpělivost a klid či zodpovědnost vůči druhým.

6. Ovládání rukou – sebekontrola

Člověk, který studuje tchaj-ťi, by měl nejen ovládat svůj jazyk, ale také své ruce, tj. měl by se umět kontrolovat a neměl by užívat bojové umění k tomu, aby poranil druhé nebo aby se vychloubal. Čchen Sin (Chen Xin), mistr 16. generace, říkal: „Ti, kdo se učí tchaj-ťi, nesmí být arogantní, arogance vyvolává potíže. Člověk by měl mít nejen zdrženlivé ruce, ale měl by být i laskavý, nikoli arogantní, jinak přijdou těžkosti.“

Učení mistra Čchen Sina platí pro všechny, kdo se učí tchaj-ťi. Skuteční mistři v celé historii tchaj-ťi nikdy neučili pouhou techniku, ale snažili se kultivovat i osobní ctnosti. Jako následovníci tchaj-ťi bychom si tedy neměli osvojovat jen pouhé pohyby, ale měli bychom mít také na paměti nádherné ctnosti učení o čistotě mysli a srdce a aktivně je praktikovat.

Konfucius (551–479 př.n.l.) řekl: „Pokud při přesvědčování ostatních použijete rozum, druzí to přijmou svým srdcem. Použijete-li k tomu sílu, jejich srdce nepřesvědčíte.“ Každý svůj čin si dvakrát předem promyslete a při řešení různých problémů jednejte opatrně a s rozumem. Dotýkejte se druhých prostřednictvím svých ctností. To je u bojového umění obzvlášť důležité. Pokud bojovník narazí na problémy, měl by udržet na uzdě hněv a emoce. Pokud se pokusí podrobit si ostatní pomocí fyzické síly nebo svých dovedností, problém se zpravidla neztratí, ale zhorší.

Někdy se u lidí, když se naučí bojové umění, začne projevovat namyšlenost a svárlivost.

Ochotně se perou, své dovednosti používají k zastínění nebo zastrašování druhých a mají sklon chovat se arogantně a nerozumně. Snadno začnou žárlit, domýšlivost jim ovládne ruce i srdce. Vyvolávají neustále napětí. Abyste se takto nezačali sami chovat, věnujte při studiu bojového umění velkou pozornost cvičení sebekontroly a dbejte na své vyjadřování.

V historii čínského bojového umění existoval bojovník, který obzvláště vynikal svými znalostmi a technikou. Byl však domýšlivý, omezený a krutý. Když mu jeho žena porodila dítě, vydal se na cestu po zemi, aby získal slávu. Mimo domov zůstal více než deset let. Když cítil, že získal věhlas, po kterém jako bojovník toužil, rozhodl se k návratu domů.

Když vstoupil do své rodné vesnice, uviděl mladého muže, jak cvičí bojové umění. Nedokázal od něj odtrhnout oči. Jak se tak díval, viděl, že dovednosti tohoto muže při cvičení volné formy s mečem a dalšími zbraněmi jsou na velmi vysoké úrovni. Udivilo ho to, ale zároveň pocítil nával žárlivosti a vzteku. Začal mladíka dráždit, aby ho vyprovokoval k boji. Mladík byl uprostřed tréninku a nechápal, proč ho někdo tak lehkomyslně uráží. Výzvu ale přijal.

Boj trval mnoho kol, ale bojovník stále nemohl získat převahu, až nakonec rozzuřeně použil veškerou svou sílu a nejnebezpečnější útok. Náhle se všude po podlaze rozlila krev a mladík zůstal ležet na zemi. Než zemřel, řekl: „Můj otec mě pomstí.“ Bojovník se zeptal: „Kdo je tvůj otec?“ Když uslyšel odpověď, polila ho hrůza. Z mladíkových úst se ozvalo jeho vlastní jméno – právě zabil svého vlastního syna.

V tomto příběhu najdeme poučení o tom, jak nebezpečná je domýšlivost, před kterou nás mistr Čchen Sin varoval. Domýšlivost bez sebeovládání může způsobit problémy člověku samotnému, rodině a dokonce i celé společnosti. Proto je podle mě tak důležité zdůrazňovat sebekontrolu. Všichni studenti bojového umění by měli pěstovat zásadu neubližovat rukama ani srdcem a v této ctnosti dosáhnout na co nejvyšší úroveň.  

7. Kultivace srdce a mysli

Existuje řada čínských přísloví týkajících se zušlechťování srdce: „Pokud jsou řeč a jednání v souladu, přání srdce se vyplní,“ či „Pokud se srdce a ústa neshodují, mysl není přítomna.“ Tato přísloví popisují povahu srdce. V čínštině existuje další přísloví: „Trvá deset let, než ze semínka vyroste vysoký strom, ale vysoký strom poskytne lidem útočiště po stovku let.“ Jako člověk praktikující bojové umění jsem zjistil, že není snadné najít žáka, který by toto přijal za své. Buddha hovoří o nirváně, Mencius mluví o tom, že „znáte-li srdce a osobnost, znáte osud a úděl“. Tchaj-ťi nespočívá jen v pohybech končetin. Ve skutečnosti v něm jde o zušlechťování srdce.

Fyzická složka je samozřejmě důležitá, ale pokud nedochází ke kultivaci srdce, student se nezmění v rozhodného a cílevědomého člověka, který překonává nesnáze a má silné, zdravé tělo.

Mistr Feng Č‘-čchiang (Feng Zhiqiang) prohlašoval, že cvičit tchaj-ťi znamená rozvíjet komplexně všechny naše stránky a že tato práce začíná u srdce. Mistr Čchen Sin říkal: „Pokud srdce není šlechetné, jak se člověk může stát vynikajícím bojovníkem?“ Jeden zenový mistr také pravil: „Podstata je prázdná a prázdnota je nekonečná. Když se upřímné srdce jasně rozzáří, je to tchaj-ťi.“ Po cvičení člověk dovede rozlišit správné od špatného a pak dokáže zlepšit i fyzické aspekty svého cvičení.

Při cvičení srdce by člověk měl začít prázdnotou a nehybností. Srdce se stává pánem těla. Když je srdce tiché, celé tělo je nehybné. Když je srdce prázdné, celé tělo je prázdné. Když jsou tělo a srdce v klidu, pak může být v klidu i duch a čchi bude na správných místech, aniž by na to člověk myslel. Člověk bude v prázdnotě. To, co je uvnitř i venku, se stane jednou prázdnou duší.

Centrální čchi se nachází v bodě břišní čchi. Pohyb vyvolává jang, nehybnost způsobuje jin. Pokud mají jang i jin své kořeny a spojí se, plodí čtyři strany. Čtyři strany vytváří osm směrů. (Poznámka: osm směrů odpovídá osmi trigramům pa-kua, základním symbolům východní filosofie). Jang a jin jsou zdrojem všeho na světě.

Jen pokud se srdce a mysl kultivují, může člověk vyživovat své tělo a duši. Prostřednictvím kultivace srdce si člověk může vypěstovat smysl pro to, co je správné, a nepropadá do tenat zla či negativních myšlenek. Budu vám teď vyprávět příběh o důležitosti rozvíjení dobroty srdce.

Před dávnými časy žil jeden mistr bojového umění. Přijal žáka, kterého zajímala pouze fyzická stránka bojového umění, ne však kultivace srdce a mysli. Když se učil fyzickou techniku, upřímně se snažil, ale neustále svého mistra podezříval, že ho neučí vše. Navenek se ke svému učiteli choval velmi uctivě, ale hluboko uvnitř spřádal plány, že jednou učitele ve tmě napadne, aby ho přinutil ukázat mu tajné techniky. Mistr byl velmi laskavý. Už předem věděl, co žák zamýšlí, avšak dál se ho snažil učit a vzdělávat. Žákovi řekl: „Jakýkoli pohyb, pokud ho člověk cvičí důkladně, se může stát pohybem vítězným. Pokud v boji vyhraješ díky nacvičenému pohybu, je tento pohyb tvým vítězným pohybem. Tento prvek cvič pořád dokola.“

Ale žák to nebyl schopen přijmout. Mistr stárnul a viděl, že jeho student se v srdci nezměnil. Se slovy, že musí navštívit přítele, odešel ke svému mladšímu bratrovi, který byl také bojovníkem, a všechno mu vyprávěl. Řekl mu: „Pokud k tobě jednoho dne přijde můj žák, najdi způsob, jakým ho přivést zpět na správnou cestu, aby nepromarnil čas, který jsem ho učil. V době, kdy k tobě přijde, budu už pravděpodobně mrtev.“ Další den se vrátil.

Jedné noci se procházel venku, když tu ho někdo silným úderem srazil na zem. Mistr utrpěl vážné vnitřní zranění a umíral. Svému žákovi řekl: „Už tě nemůžu dál učit. Vyhledej mého bratra-bojovníka, bude tě učit dál.“ Poté zemřel. Žák odešel hledat mistrova bratra. Když ho našel, bratr se ho zeptal: „Co se stalo tvému mistrovi?“ Žák odpověděl: „Chci se od vás učit. On… on je… mrtev.“ Mistrův bratr věděl, co se stalo, ale nic neříkal. Dalšího dne pozval žáka, aby s ním šel navštívit mistrův hrob. Žák, v touze pokračovat ve studiu, s ním šel. U hrobu se bratr dozvěděl pravdu a nevděčnému žákovi odebral veškeré znalosti a dovednosti, které od mistra získal.

Když se učíme bojové umění, mějme tento příběh na paměti. Měli bychom mít upřímné srdce. Co je uvnitř, by se mělo shodovat s tím, co je vně. Musíme respektovat své učitele a rozlišovat dobré od špatného. Neměli bychom podléhat zlým úmyslům nebo konat tak, aby to poškodilo nebo zneuctilo naše učitele nebo předchůdce. V souladu s hrdou tradicí tchaj-ťi bychom měli prokazovat úctu každému člověku.

8. Pokora

Mezi ctnosti studenta Čchen tchaj-ťi by měly patřit také pokora a upřímnost. Mistr Čchen Sin říkával: „Ke studiu tchaj-ťi nepatří domýšlivost. Ta škodí. Vždycky se najdou lidé, kteří jsou lepší než vy. Je lepší být pokorný, ostatní vám pak pomohou. Člověk by měl při studiu bojového umění vyznávat pokoru a nepodléhat aroganci či agresivitě. Prokazujme úctu těm, kdo jsou lepší než my, a učme se od nich v naději na naše zdokonalení. Při setkání s někým, kdo naší úrovně nedosahuje, bychom si měli zachovat pokoru a úctu a nesnížit se ke znevažování.“

Mistr Čchen Fa-kche (Chen Fake) učil celý život tchaj-ťi v Pekingu. Měl mnoho studentů a přátel. Jeho znalosti bojového umění byly vynikající a široce uznávané. Ale když bojoval s ostatními, obzvláště s mistry jiných bojových stylů, vždy souboj raději ukončil, než aby dotyčného před ostatními zesměšnil. Každý, kdo s ním bojoval, si ho proto vážil a uctíval ho. Představuje pro nás všechny vzor skutečného bojovníka tchaj-ťi.

Když jsem byl malý, otec měl přítele, který byl profesionálním vypravěčem. Vzpomínám si, že vyprávěl následující příběh o pokoře.

Žil kdysi muž jménem Tchung (Tong), který byl uznávaným bojovníkem stylu Osmi směrů. Na setkáních všichni vychvalovali jeho zázračné umění, které prý „dovede otřást všemi osmi směry.“ Byl považován za skutečného mistra bojového umění. Později se však našli tací, kdo se setkání nezúčastnili a nevěřili, že si Tchung tuto chválu zaslouží. Jedním z nich byl i vynikající a proslulý bojovník jménem Jü (Yu).

Jednoho dne, když Tchung přicestoval do jakési vesnice, uviděl nažloutlého, slabého, vyhublého žebráka. Tchungovi bylo žebráka líto, koupil mu tedy v obchodě s jídlem misku rýže. Žebrák se pustil hltavě do jídla, najednou se začal dusit a vyplivl celou misku rýže Tchungovi do obličeje. Tchung nic neřekl, vrátil se do obchodu a koupil další misku. Žebrák znovu polykal rýži, začal se dusit a opět ji vyprskl Tchungovi do obličeje. Ten opět mlčky odešel pro třetí. V tomto okamžiku starý žebrák zrudl v obličeji. Vyskočil, Tchunga chytil a řekl: „Jsem slavný bojovník Jü. Slyšel jsem o vaší velké pokoře a přišel jsem, abych zjistil, jestli je to pravda. Teď už nebudu pochybovat, že je vaše pověst zasloužená.“

Z tohoto příběhu vyplývá, jak důležitá je pokora. Skromný a pokorný člověk se může skutečně naučit tchaj-ťi na nejvyšší úrovni. Jen tehdy má šanci získat si respekt ostatních, dokonce i u nepřátel.

Domýšlivost, povrchnost a nečestnost jsou největšími nepřáteli na cestě k růstu. Je to stín, který vede k selhání.

V buddhismu se mluví o prázdnotě. Pokud je člověk arogantní, je plný. Ať říká mistr cokoli, brání tato plnost vstřebávání nových poznatků a nedochází k žádnému zlepšování. Domýšlivost je jako šálek již naplněný vodou. Ať se snažíte do něj nalít vodu sebevíc, nepůjde to. Proto se říká, že domýšliví lidé vždy v dlouhodobém horizontu ztrácejí. Pokorní studenti časem získávají. Proto byste měli být při studiu pokorní, jako by každá hodina byla vaší první. Dokonce i mistr Čchen Čao-kchuej (Chen Zhaokui) říká: „Pokud je student při studiu pokorný a pečlivý, vědomosti nalézá všude.“  Toto platí obzvláště při studiu orientálního pokladu, jakým tchaj-ťi je.

9. Trpělivost a klid

Při učení se tchaj-ťi nesmíme zapomínat rovněž na klid a trpělivost. Tyto hodnoty souvisí se vztahem k učiteli, k sobě samému a k rodičům. Téměř všichni úspěšní lidé se vyznačují těmito vlastnostmi. Při svém úsilí vyznávají klid a trpělivost. Platí to i pro mnoho uznávaných mistrů bojového umění.

Mistr Čchen Čao-kchuej řekl: „Pokud se učíte a necvičíte, víra učitele ve vás slábne. Pokud trpělivě neprocvičujete, co se dozvíte od učitele, aby se každý pohyb dostal do krve, neproniknete k podstatě a zapomenete pohyby, které jste se učili předtím. Ovlivní to také studenty, kteří se učí spolu s vámi. Bez procvičování se student nezlepšuje a působí zklamání učiteli a rodičům. Svým způsobem tak vyjadřuje i neúctu sám sobě.“

Rozvoj moderních technologií umožnil, že se někteří lidé nechají snadno ovlivnit tím, co vidí ve filmech.

Některými kousky jsou přímo posedlí a neuvědomují si, že jde o speciální filmové triky. Podlehnou také mylné představě, že existuje nějaká rychlá metoda na okamžité zlepšení bojových dovedností. Představují si, jak se z nich za pár měsíců stanou mistři bojového umění ovládající obdivuhodné bojové triky.

Proto hledají mistry, kteří jsou ochotni jim něco takového slíbit, a po pár měsících přichází zklamání. Aby si splnili své touhy, hledají nové učitele. Pak opakovaně odcházejí a hledají další mistry, kteří by je rychle dovedli k cíli. A tak je lháři z řad obchodníků s bojovým uměním lehce okrádají o čas i peníze.

Některé studenty posílají studovat bojové umění rodiče. Doufají, že z jejich dětí vyrostou zdraví, silní, uznávaní bojovníci, kteří dosáhnou vysoké dovednosti. Tyto mladé lidi však provází jistá zkaženost. Po materiální stránce nijak nestrádají, chybí jim však píle a upřímnost. Když jsou rodiče poblíž, cvičí. Pokud ne, ve cvičení poleví. Ve skutečnosti nemají úctu k rodičům ani k bojovému umění. 

Ve stylu Čchen se říká: „Pokud se pohyb zacvičí deseti tisíckrát, podstata se projeví.“ Mistr Čchen Čao-kchuej navíc říká: „Pokud člověk nevydrží útrapy, nemůže vstoupit do světa bojového umění.“ V mládí tento mistr cvičil sestavy dvacetkrát denně. Když prodával lístky v autobuse, cvičil tak, že snižoval svůj postoj. Mistr Jang Lu-čchan (Yang Luchan) [1799–1872] cvičil dokonce i ve spánku. Proto, pokud obdivujete dovednosti mistrů, musíte si rovněž uvědomit, kolik potu se za jejich úspěchem skrývá.

Kdysi žil jeden velmi přísný mistr. Při přijímání žáka se řídil třemi pravidly.

1. Odmítal studenty, kteří to nemysleli vážně. Nechtěl marnit svůj čas na ty, kteří by mohli odejít uprostřed tréninku.
2. Nepřijímal nikoho se špatnou povahou. Měl strach, že by se po dosažení určitého pokroku mohli stát hrozbou pro ostatní.
3. Nechtěl ani pomalé a méně bystré studenty, neboť by s nimi ztrácel čas a zhoršoval by pověst školy.

Přísnost tohoto mistra nám připomíná, že bychom měli bojové umění střežit a vážit si ho, pilně cvičit, ctít naše učitele a rodiče a respektovat sami sebe.

V bojovém umění neexistuje žádná zkratka. Mistr Čchen Sin řekl: „Abyste vstoupili do světa kung-fu, potřebujete ústní předání, ale zdokonalit se musíte cvičením.“ Soustavné cvičení je nezbytné. Existuje přísloví: „Tisíce a miliony lidí cvičí bojové umění, ale jen jeden či dva dosáhnou vysoké úrovně.“ Z toho vyplývá, že pokud chceme dosáhnout úspěchu a nezklamat svého učitele, klíčem je jedině tvrdá práce. Odtud vychází i další přísloví: „Cvičení bez vedení vede k nemocem bojového umění. Studium bez procvičování vede ke zklamání učitele.“

Proto doufám, že všichni budete ctít své učitele a trpělivě a usilovně cvičit. Pokud něčemu nerozumíte, ptejte se. Studium trvá dlouho. Život je omezený. Tchaj-ťi vyžaduje hluboké znalosti. Pokud se ho člověk chce naučit, musí to myslet vážně, být pevný ve svém rozhodnutí a nekonečně dlouho cvičit, aby se zlepšil.

10. Společenské povědomí a zodpovědnost vůči ostatním

Věřím, že společenské povědomí a zodpovědnost vůči ostatním jsou pro studenty bojového umění rovněž důležitou hodnotou. Vazba mezi bojovníkem a veřejností je neoddělitelná. Být bojovníkem je jako řídit loď. Loď může plout, nebo klesnout ke dnu. Proto by měl mít bojovník dobré vztahy s veřejností. Měl by vědět, jak důležitá je společenská zodpovědnost, měl by být dobrým občanem, dodržovat zákony a být vždy ochoten pomoci. Tím se jeho obraz v očích společnosti zlepšuje.

Někteří lidé říkají, že „dobré vlastnosti a způsoby jsou největším pokladem bojového umění“.

Jsem přesvědčen o pravdivosti tohoto rčení. Abychom zachovali linii bojového umění, prospívali společnosti a veřejnosti, je nejdůležitější ukázat světu to nejcennější, co může bojové umění nabídnout, tedy ctnosti a etiku jeho představitelů.

V minulosti i v současném světě bojového umění existovali a existují špatní cvičenci, kteří kazí dobré jméno a pověst bojového umění. Takové bychom měli vyloučit a odsoudit. Škodí nejen sobě, ale i ostatním a společnosti.

Důvod, proč tchaj-ťi stylu Čchen obstálo ve zkoušce času a těší se takové oblibě, je ten, že mistři všech rodin nejen že dodržovali ctnosti a etiku bojového umění, ale rovněž dostáli své zodpovědnosti vůči společnosti a byli dobrými občany. Pomáhali starším a chránili mladé, vykonávali spravedlivé činy, a přitom prosazovali ctnosti a etiku bojového umění.

Proto prosím všechny studenty a členy, aby dodržovali společenské zákony, a všechny žádám, aby dodržovali morální a etické zásady uvedené v tomto článku a snažili se dostát těm nejvyšším nárokům.

První díl: Etika a morálka v Čchen tchaj-ťi 1: Role učitele
Druhý díl: Etika a morálka v Čchen tchaj-ťi 2: Význam víry úcty a mluvy

Překlad: Alena Koutecká
Jazykové a stylistické úpravy: Iva Krombholzová
Zdroj: The Ethics and Moral Virtues of Chen Style Tai Chi Martial Arts – Master Cheng Jincai