I ťin ťing – Pojednání o přeměně šlach a svalů

I  ťin ťing (Yi jin jing) je významné dílo, které velmi zásadním způsobem ovlivnilo veškeré vnitřní styly čínského cvičení. Do Číny, konkrétně do Šaolinu (Shaolinu) ho přinesl indický Bódhidharma. Překládá se jako Pojednání o přeměně šlach a svalů.

Z našeho západního pohledu bychom si mohli myslet, že text o šlachách a svalech nebude nic významného. Ale východní nauky pohlížejí na lidské tělo a jeho propojení s energetickým systémem a myslí úplně odlišným způsobem. I ťin ťing představuje spíše soubor principů nežli nějakou sestavu cviků. Tato nauka je návodem, jak plně otevřít a vyplnit dráhy, aby praktikující mohli přejít k pokročilejším alchymickým praxím. I ťin ťing pomáhá:

• obnovit fyzickou vitalitu
• zlepšit cirkulaci krve
• otevřít dráhy
• posílit cirkulaci čchi (qi) v těle
• připravuje na pokročilejší praxe zahrnující vymývání kostní dřeně

Abychom mohli dráhy otevřít a vyplnit, musíme nejdřív vědět, co dráhy jsou a z čeho se skládají, a především, co je čchi. Jak už jsem zmínil, pohlížejí taoisté na tělo nepatrně odlišným způsobem než západní anatomie. Tělo rozdělují na různé vrstvy, které se navzájem prolínají, a každá z těchto vrstev má odlišnou kvalitu a funkci. Patří k nim svaly, šlachy, linie ťing ťin, membrány, kosti.

Vrstvy těla

Svaly se myslí velké svalové skupiny, které leží podle I ťin ťing nejvíce na povrchu ze všech jmenovaných kategorií. Z pohledu I ťin ťing jsou nejméně důležité, neboť nejsou vodičem čchi. Zároveň je důležité vědět, že pokud nemáme vůbec žádný svalový tonus, tak i to je pro nás nezdravé. Proto v počátcích chceme vybudovat i sílu, ale jen do té míry, aby tělo nebylo ochablé.

Přes šlachy se projevuje síla jater. Zároveň jde o část těla, jejímž prostřednictvím můžeme manifestovat fyzickou sílu. Proto je v bojových uměních důraz kladen na budování šlach, ne svalů. Mají už daleko blíže k vodivosti čchi, proto jsou důležitější nežli svaly.

Linie ťing ťin lze přeložit jako šlacho-svalové dráhy. Jsou to pojivové tkáně probíhající ve svalech a podél nich. Kopírují průběh akupunkturních drah a utvářejí nejfyzičtější aspekt dráhového systému. Důležité na ťing ťin je, že jsou elastické a probíhají v nepřetržitých liniích podél končetin a trupu, aniž by byly izolovány, tak jako je to v případě velkých svalových skupin.

Smyslem cvičení je propojit celý ťing ťin systém dohromady v jednu elastickou jednotku.

Pohyb jedné části těla poté vyvolá jemné celotělové natažení či stimulaci celého ťing ťin. Neprocházejí hluboko do těla. Jsou stále relativně u povrchu. Jsou velmi vodivé, proto veliká část procesu otevírání drah (externí část drah) závisí na práci s ťing ťin.

Membrány (huang) drží a obalují orgány a kosti. Zároveň vyplňují všechny meziprostory v těle. Jeden z nejdůležitějších fyzických komponentů pro proces nej-kungu (neigongu) neboť zde, přes huang se odehrává mnoho tělesných transformačních procesů. Je to velmi vodivá elastická tkáň, kterou proudí čchi na hlubší úrovni nežli v ťing ťin. Huang je jako 3D síť, která propojuje všechny části těla a drží je pohromadě. Zároveň uchovává fyzickou paměť těla.

Často se mluví o svalové paměti, ve skutečnosti je to ale tato síť huang, která zachovává tělesné nastavení se všemi jeho odchylkami. Všechny naše pohybové návyky se ukládají zde. Zatímco linie ťing ťin ovlivňujeme skrze cvičení čchi-kungu (qigongu), huang můžeme ovlivnit pouze vahou, kterou skrze ně pouštíme. To znamená, že když správně nastavíme kostru, můžeme vyvěsit svaly a váha svalů padá skrze membrány, které se tím přebudovávají. Tím se zároveň propojují, vytváří se v nich prostor a ten se může vyplnit čchi.

Kosti jsou z pohledu I ťin ťing považovány za externí fyzický komponent. Je to proto, že vnější cvičení jsou založena na tom, že nervová soustava vyšle signál do svalu, který se stáhne a kostra se pak pohne. V počátcích cvičení je pro nás velice důležité, abychom kostru co nejlépe nastavili. Pokud ji správně nastavíme, můžeme vyvěsit svaly podél kostí přes síť huang. Toto je jeden z nejdůležitějších, když ne nejdůležitější způsob, jak přebudováváme naše tělo.

Proto je ve všech systémech vnitřních cvičení kladen důraz na statické postoje.

Zde se pak rozlišuje mezi aktivním a pasivním uvolňováním. Pasivní znamená, že pod váhou svalů nám povadne i kostra. Tím pádem zatěžujeme klouby, napětí stále zůstává nahoře a huangy zůstávají splasklé.

Aktivní spočívá v tom, že vědomě spouštíme váhu kolem kostí skrze huangy, které se pak začnou rozpínat. Tento prostor se poté může vyplnit čchi. Zároveň se odlehčí kostra, která pak má tendenci se rozpínat. Již tady můžeme vidět velmi blahodárný vliv na pohybový aparát a celkové zdraví, neboť dochází k efektivnější cirkulaci čchi a krve. Ve starých textech se říká „maso jde dolů, kosti nahoru“.

Občas se stává, že se někteří jedinci „zaseknou“ ve fázi nastavování kostry. Je důležité si uvědomit, že chceme kostru sice nastavit co nejlépe, ale úplně perfektní už to nejspíš nebude. V určitý moment je třeba jít dále, neboť systém pojivových tkání (ťing ťin a huang) je nadřazený kosternímu systému.

Regulace dechu

Důležitou částí I ťin ťing je také san tchiao (san tiao) – regulace těla, dechu a mysli. Druhou regulací je regulace dechu. Řada lidí si myslí, že čchi-kung jsou dechová cvičení. I když je to pravdě hodně vzdálené, dech je v nich velice důležitý.

Při praxi regulace dechu je obzvlášť důležité, abychom do samotného dechu vůbec nezasahovali.

Což je úkol nelehký, neboť mysl má tendenci zasahovat do všeho, na co se zaměří. Proto si nejdříve musíme uvědomit, čeho vlastně touto regulací chceme dosáhnout. Cílem je přirozené břišní dýchání. Aby bylo přirozené, nesmíme do samotného dechu zasahovat tím, že ho chceme prohloubit či zpomalit, protože to by způsobilo ještě větší napětí. Raději se chceme soustředit na to, co nám stojí v cestě, aby byl dech břišní a bez úsilí.

Jedním z hlavních důvodů (z pohledu čchi-kungu/ nej-kungu), proč musí být bez úsilí a břišní je to, aby čchi klesla do spodního tan-tchienu. Pokud použijeme silný záměr dostat dech dolů, čchi automaticky bude stoupat. Přirozené břišní dýchání je základem pro všechny ostatní typy dechu používané jak v taoistických, tak buddhistických naukách. Jak už jsme kdysi zmiňovali, tento proces regulace dechu prochází pěti fázemi:

1. tichý
2. hluboký
3. bez úsilí
4. pomalý, postupný
5. měkký (jako bavlna)

Možná stojí za to zmínit některé účinky přirozeného břišního dýchání:

• lepší okysličení těla
• vypuzení kysličníku uhličitého
• lepší cirkulace krve
• pomáhá regulovat emoce
• reguluje vnitřní tlak v těle (mezi břišní a hrudní dutinou )
• pomáhá při absorbování mysli do těla, což je velice důležité!
• uvolňuje huang a linie ťing ťin
• pomáhá rozvádět čchi v těle

Zdroj: Vlastmil Kroupa, Lotus Nei Gong Prague
Pozn.: Tento článek je pouze úvodem a seznámením s I ťin ťing, celé dílo je mnohem rozsáhlejší.