Jinový a jangový aspekt tchaj-ťi čchüan

Už ze samotného názvu tohoto bojového umění či zdravotně-kondičně-relaxačního cvičení (v závislosti na tom, jak tchaj-ťi čchüan oslovuje daného jednotlivce) vyplývá, že je v něm přítomen koncept tchaj-ťi. Dvě extrémní síly, které se vzájemně doplňují, prolínají, navazují na sebe a nemohou bez sebe existovat. Polarita dvou prvků přináší úplnost jednoty, sílu proměnlivého celku, dynamiku dějů…

V tchaj-ťi čchüan jako umění boje i cestě k relaxaci a zdraví potřebujeme vnímat a trénovat jinový i jangový aspekt. Zdůrazňování jen jednoho z nich nás odvádí od našeho středu… jako bychom se belhali o jedné noze, pro mysl zapomínali na srdce, pro touhu po schopnosti se ubránit či „tupé“ následování detailu nevnímali „sílu“ uvolnění a hloubku, kterou nám přináší přirozenost.

Cesta středu (a ke středu) znamená,
že rozdělíme náš čas mezi
„akci“ a „vnímání/naslouchání“.  

Ke konání patří zejména vědomé používání našeho fyzického těla. Snažíme se uvědomit si, jak naše tělo funguje, jestli dokáže beze zbytku následovat naše pokyny, na kterých místech pociťujeme fyzické nepohodlí/bloky. Snažíme se o přesnost, plnost a dotahování pohybů, věnujeme pozornost principům (např. otevírání či zavírání, opírání se o zem/chodidla a zakořeňování, používání tan-tchienu, dechu, vzájemné propojení všech částí těla i propojení v rovině tělo-dech-záměr…).

Důležitá je soustředěná, trvalá pozornost tomu, co děláme.

Záměrem je „vypilovat“ techniky, naučit tělo lépe pracovat – efektivně a zdravě stát a pohybovat se, prohlubovat a zaměřovat dech, vytrénovat mysl, aby přestala těkat a soustředila se na daný úkol. Nebezpečím, které na nás číhá při jangovém konání, je sklouznutí do rutiny, přílišné „tlačení na pilu“, nadměrná či usilovná touha být lepší/něčeho dosáhnout, netrpělivost… to vše nám brání proniknout až na dřeň věci.

Pro naplnění vytvořené formy – rozvinutí vnitřní síly – je zapotřebí přenést se do roviny jemnějšího vnitřního vnímání a naslouchání. Co se děje uvnitř našeho těla? Jak vše souvisí se vším? Jak na nás působí samotný pohyb? Jaká jiná síla, např. dech, tvaruje pohyb? Cítíme se více ve svém fyzickém/mentálním/duchovním středu? Jsme vnímavější, uvolněnější, otevřenější k tomu, co se děje uvnitř nás samotných i vně?

Jinové cvičení nám umožňuje prostřednictvím vstřebaných technik a zažitých správných návyků „plout na vlně tchaj-ťi“ − na vlně proměn a extrémů, spirál, nádechů a výdechů, vnitřní čchi… Domu, který jsme postavili díky našemu jangovému konání, nyní vdechujeme život a skutečnou sílu.

„Pomocí jangového aspektu stavíme dům. Dům s pevnými základy, propracovaným a důmyslným systémem zdí, rozvodů a všeho dalšího, co k tomu patří. Ale jen tehdy, pokud dům vybavíme a začneme skutečně obývat (doplníme jinový aspekt), vdechneme mu život.

Ve špatně postaveném domě se nám nebude dobře bydlet.
A dokonalý dům, avšak bez života, zůstane mrtvý.“

Jin a jang bychom měli držet v přirozené rovnováze. Znamená to jednak, že v jangovém cvičení se částečně objeví i jinový aspekt (pokud nechceme cvičit „prostné“ bez vnitřního náboje). Jinové cvičení naproti tomu neznamená, že se naše tělesná konstrukce zbortí, z oblouků a spirál se stanou čtverce a čáry či se budeme vznášet bezmyšlenkovitě s hlavou ve hvězdách (jangovému uzemnění a vytvarování se nevyhneme). K rovnováze vede cesta proměnlivosti, a tak se i naše potřeba věnovat se jednomu z aspektů bude proměňovat, jednou budeme chtít více zdůrazňovat přesnost, techniku, vystředění… jindy nás více osloví „obrácení se do sebe“.

Ženy ze své podstaty inklinují více k jinovému aspektu, i když v dnešní hektické, nadmíru akční době, na to někdy ve snaze vyrovnat se mužům zapomínají. Pak se přirozeně deformují obě složky a žádná z nich nepůsobí ve své ryzí podobě – mužům se v akci vyrovnat nemohou a navíc ztrácejí svou ženskost. Podobně „deformovaná“ je i mužská část společnosti – překroucením jangového principu jsou muži, kteří považují tvrdost, dominanci, agresi, vůdcovství… za sílu a přednost. A to nehovořím o „zjinovatělých“ mamáncích, jejichž středem jsou jen oni sami (…ale to už je zase jiný příběh).

Čas strávený s tchaj-ťi čchüan může být velmi cenný. Pokud sestoupíte do jeho hlubin, naučíte se jeho prostřednictvím vnímat oba aspekty svého života (resp. své bytosti) v jejich přirozené poloze. Až budete příště cvičit, zkuste si uvědomit, co ve vás představuje jin a co jang… je to první krůček k tomu, abyste se stali celistvou osobností, která je pružná a schopná rychlé proměny.

K prozkoumání jinového či jangového aspektu můžete použít např. následující cvičení (nebo si postupně vytvořit cvičení vlastní):

Jangový aspekt:

Vyberte si některou jednodušší formu ze sestavy. Zkuste si ji zacvičit velmi pomalu, přitom si všímejte fyzických proměn tchaj-ťi, např. některého z následujících prvků:

• jak se vám postupně otevírá či zavírá ruka/paže/noha, kde se jeden extrém proměňuje v druhý
• jak se pohybujete po kruhu či spirále
• jak se opíráte o nohy/chodidla, které nesou váhu celého vašeho těla
• jak se vám otáčejí klouby v těle, zejména jak pracují kyčle
• jak neustále spočíváte v těžišti (respektive v tan-tchienu), přestože se vaše tělo plynule přemísťuje z místa na místo
• jak se jednotlivé části těla pohybují samostatně a přitom na sebe navazují
• jak je jedna strana těla vždy aktivní, druhá pasivní; jedna část ruky/nohy je vždy aktivní a druhá pasivní…

Jinový aspekt:

Postavte se do postoje wu-ťi nebo do pozice držení balónu. Pravidelně a zhluboka dýchejte (nesnažte se dech jakkoli ovlivňovat) a všímejte si, jak se dech postupně zklidňuje, zpomaluje, prohlubuje….  Uvědomte si:

• že nádech i výdech mají přirozeně rychlejší a pomalejší fázi (dech je dynamický)
• jak nádech směřuje přes bod paj-chuej a páteř do vašeho středu (spodního tan-tchienu) a výdech vás ukotví prostřednictvím nohou a chodidel do země
• že s každým dalším nádechem a výdechem více zakořeňujete, váha více klesá do chodidel, ale horní část těla je uvolněná, vzpřímená, a tím ve vašem těle vzniká jakési „pnutí“
• že dech, zejména fáze výdechu, má schopnost rozpouštět napětí v kterékoliv části vašeho těla, ta se pak stává lehčí, volnější, otevřenější, vnímavější
• že dech prochází celým vaším tělem a je schopen (pokud byste se rozhodli začít pohybovat) „podpořit/generovat“ pohyb

Pokud dokážete provádět tato cvičení v klidu, můžete zkusit propojit dech s pohybem, uvědomovat si jejich vnitřní vazbu, sledovat, jak se tělo pohybuje jako jednotný celek, jako dlouhá vlna, která prochází bez přerušení (podle vašeho záměru) tělem.

Existuje jistě celá řada dalších způsobů, jak si „osahat“ jinový a jangový aspekt cvičení. Nebojte se sami zkoumat, nebojte se sejít z cesty… často právě tehdy, když zabloudíme, nalezneme něco cenného, co nás a naše cvičení posune!

Alena Koutecká