O druzích kung-fu, školách a dechu slovy mistra Ču Tchien-cchaje
V květnu 2018 přijel do Taiji Akademie v Praze na pozvání svého osobního žáka Radka Koláře mistr Ču Tchien-cchaj (Zhu Tiancai)¹. Hned v úvodním slavnostním zahajovacím večeru se s přítomnými podělil svým osobitým způsobem, tj. plný energie, dobré nálady a vtipu, o spoustu zajímavých a podnětných informací. Snad budete mít po jejich přečtení zase o trochu jasnější pohled na tchaj-ťi čchüan, tento klenot čínské národní kultury…
(¹ Mistr Ču Tchien-cchaj (Zhu Tiancai) je jedním ze 4 hlavních soudobých představitelů bojového umění tchaj-ťi čchüan rodiny Čchen (Chen), kteří se označují také jako 4 Buddhovi bojovníci. Studiu tchaj-ťi se věnuje už neuvěřitelných více než 65 let a za tu dobu vypracoval ucelený výukový program, který předává svým následovníkům. Přestože se narodil v roce 1944, je stále velmi vitální a cestuje a učí po celém světě, Českou republiku nevyjímaje.)
Proč je TCHAJ-ŤI ČCHÜAN ve světě tak oblíbené? Je to proto, že má kung-fu. Kung-fu je dovednost získaná dlouhodobým cvičením. Není to nic, s čím byste se narodili, jako je např. talent. Pokud trénujete a zvládnete navíjení hedvábného vlákna, starou školu, novou školu apod., pak máte kung-fu.
Možná jste si všimli, že tchaj-ťi má podivuhodné účinky. Ten, kdo je tlustý, cvičí a hubne, a ten, kdo je hubený, naopak přibírá. Proč tomu tak je? Protože tchaj-ťi vyžaduje základní postoj – uvolněnost, díky níž získáte dlouhodobým cvičením zmiňované kung-fu.
Když např. začne cvičit tchaj-ťi člověk, který je trošku při těle, ze začátku mu to nejde, ale cvičí dál, potí se a ani se nenaděje a zhubne. Z hubených lidí také lije pot, ale když cvičí, dostanou hlad, nají se, aby měli sílu, a přiberou. Ten, kdo je „tak akorát“ a přestane cvičit, najednou ztloustne. Proto je třeba tchaj-ťi čchűan cvičit často.
Technické a vyživující kung-fu
Pokud jde o kung-fu, existují dva druhy této dovednosti. První typ kung-fu, tzv. technické kung-fu, se učí děti a mladí lidé. Je to výbušná energie a síla, kterou využijete k tomu, abyste se prali. Děti mají spoustu energie, a tak vydrží takové kung-fu cvičit celý den. Je to potřeba, jedině tak mohou co nejvíce zesílit. Je to stejné jako se sportovci, kteří sami váží např. padesát kilo, ale poctivě trénují a zvednou nad hlavu mnohem více, třeba sto padesát kilo.
„Tchaj-ťi pro zdraví je měkké tchaj-ťi. Pokud potřebujete vybít energii, cvičíte technické tchaj-ťi.“
Pokud člověk překročí třicítku nebo je mu už čtyřicet, padesát či dokonce přes šedesát, měl by cvičit jiný typ kung-fu – kung-fu, které člověka kultivuje, vyživuje. Toto kung-fu kultivující život je měkké a postačí, když mu zpočátku věnuje hodinu denně. Jen je potřeba vytrvat a cvičit pravidelně každý den.
„Když chcete žít, hýbejte se.“
Život je pohyb, ale ten správný pohyb. Proto výuku přizpůsobte vašemu věku, tělesné konstituci, zdravotnímu stavu apod. Musíte vědět, jaké jsou vaše přednosti a nedostatky, co si můžete dovolit a co raději ne…
Stará, nová a malá škola
Umění tchaj-ťi čchüan je velice hluboké a skládá se z mnoha vrstev, které je třeba budovat postupně prostřednictvím zejména tzv. „staré školy (lao-ťia)“, ale také „nové školy (sin-ťia)“ a „malé školy (siao-ťia)“.
Základem „staré školy“ je kruh. Kruhovým pohybem, uvolněností a měkkostí docílíte časem tvrdosti a síly. První cesta, cesta „staré školy“, je cestou kung-fu. Pro zlepšení úrovně cvičenců existuje metoda navíjení hedvábného vlákna, ve které se učí správné krouživé pohyby, pak teprve přecházejí k jednotlivým sestavám. Jádrem „staré školy“ je sestava lao-ťia ji-lu (sestava 74 forem). Pokud ji cvičíte souvisle čtyřikrát po sobě, každou po dvaceti minutách, tj. celkem hodinu a půl, každý den, nejlépe večer, jste na cestě k získání toho správného kung-fu.
Mezi mladšími lidmi je oblíbená tzv. „nová škola“, ve které je hodně složitých a rychlých pohybů, pohybů rukou, proto dělá hezký umělecký dojem. Má smysl ji však cvičit, teprve pokud jste předtím zvládli dobře „starou školu“. „Nová škola“ se hodí pro lidi do třiceti let, tj. pro děti a mladší lidi, kteří ještě nemají zdravotní problémy, starší by ji měli cvičit opatrně a méně.
Když zestárnete, možná vás přestanou bavit velké kroužky a přejdete k tzv. „malé škole“. Na rozdíl od původní „staré školy“, kde se musíte soustředit na to, abyste měli pevné postoje, pevné kroky, nižší postoje, velké pohyby apod., se „malá škola“ cvičí velmi volně a svobodně – pohyby jsou menší a nejsou výbušné povahy, cvičí se pomalu a soustředíte se na měkkou, uvolněnou sílu.
Obecně platí zásada, že ať už cvičíte kteroukoli ze škol, musíte být vnitřně uvolnění. Musíte pochopit vlastní tělo, u starších (nad 40 let) dbát na to, abyste tělo nepřetížili. A lidé nemocní, např. se srdeční chorobou, vysokým krevním tlakem apod., by měli cvičit pomalu a uvolněně, měkce a jemně, vynechat tvrdé kung-fu.
„Buďte každý den veselí, vzkázal publiku mistr.“
Pohyb a dech
Tchaj-ťi čchüan začínáte cvičit tak, že nejprve zklidníte svou mysl, zbavíte se napětí, nervozity. Buďte veselí a vytrvejte. Mějte na paměti čtyři zásady – uvolněnost, měkkost, krouživost a živost, pro které v čínštině existuje osm znaků a osmička je šťastné číslo.
Cvičit tchaj-ťi v první řadě znamená cvičit čchi, dech. Zejména v průpravných, začátečních cvičeních, tj. při navíjení a v základních sestavách, nezapomínejte na to, abyste pravidelně nadechovali a vydechovali a vaše dýchání bylo dobře koordinováno s vašimi, i nejmenšími pohyby. Zastavení a konec pohybu jsou vždy doprovázeny výdechem. Pro dosažení správné koordinace cvičte pomalu a měkce.
Také je třeba myslet na to, že dýchání spočívá na tzv. rumělkovém poli (pozn. jedná se o spodní tan-tchien cca 3 prsty pod pupíkem). Čím déle budete trénovat, tím více začnete chápat souvislosti a cvičení vám půjde samo.
Zdroj: Přednáška mistra Ču Tchien-cchaje (Zhu Tiancaie) při příležitosti jeho návštěvy Taiji Akademie v květnu 2018
