Maorské legendy: propojení minulosti s přítomností
Jak už jste si možná přečetli v některém z článků našeho novozélandského seriálu, Maoři milují své tradice a zvyky a s úctou vzpomínají na své předky. Jejich jazyk Te Reo je neustále živý, stejně jako různé pověsti a legendy, které při rodinných a komunitních setkáních starší členové whanau (velká maorská rodina) vyprávějí těm mladším.
Legendy a mýty si Maoři předávají většinou v ústní podobě z generace na generaci. Většina z nich vznikla dlouho předtím, než Nový Zéland začali osídlovat Evropané. Jsou důkazem toho, že příběhy v nich jsou věčné a hodnoty, které vyzdvihují, platné i v současném světě, v němž již po dlouhá léta dochází k propojení maorské kultury s evropskou. Neustále se oživují, vyprávějí se dětem ve školách, na jejich motivy vznikají další umělecká díla…
Legendy Maorů jsou stejné jako oni sami: plné emocí, jako jsou láska, přátelství, hrdinství, ale i nenávist, zrada. A samozřejmě v nich nechybějí ani nadpřirozené božské síly, které velmi často ovlivňují životy hlavních hrdinů.
Spisovatel Alfred Grace, který v roce 1907 shromáždil maorské pověsti do souboru Folktales of the Maori, připomíná v předmluvě této knihy zajímavou věc. Že totiž maorské pověsti v mnohém připomínají příběhy z řecké mytologie, ačkoli jejich autoři o existenci těchto v naší kultuře známých pověstí vůbec nic nevěděli.
Jedním z nejznámějších hrdinů několika maorských a polynéských legend je Maui, polobůh, poločlověk, proslulý svými hrdinskými činy a nadpřirozenými schopnostmi. Jeho postavu možná znáte z velmi povedeného filmu Moana, který vznikl právě na podkladu jedné legendy v Disney studiu v roce 2016. (V Čechách byl uveden pod názvem Odvážná Vaiana: Legenda o konci světa a letos bude uveden druhý díl).
Jedna z legend o Mauim vypráví o tom, jak tento všemocný hrdina zpomalil pohyb slunce po obloze, aby měli lidé více času na práci, jiná o tom, jak se vynořila z moře část krajiny Nového Zélandu. Zajímá vás, jak to bylo se vznikem Severního ostrova?
Maui a jeho kouzelný hák
Maui byl nejmladší z několika bratrů a měl nadpřirozené schopnosti, o nichž nikdo nevěděl a díky kterým byl považován za poloboha. Pokud by o tom jeho bratři věděli, možná by jím neopovrhovali a snad by ho i nechali, aby s nimi jezdil na ryby… O tom totiž snil Maui ze všeho nejvíc. Proto se jednou v noci před rybářskou výpravou rozhodl schovat v podlaze lodi svých bratrů. Waka (maorská kánoe) už byla delší dobu na moři, když se Maui bratrům ukázal. I když byli rozzlobení, už se nedalo nic dělat. Loď byla už moc daleko od břehu, aby se mohli vrátit a vysadit ho. Tak pluli dále a začali rybařit.
Maui zavěsil na prut svůj kouzelný hák, který si předtím vyřezal ze starodávné posvátné kosti, nahodil a za doprovodu zaříkávadel zkoušel lovit. Hák se ponořil pod zvlněnou hladinu a klesal níž a níž. Najednou se zasekl a začal obrovskou silou ohýbat prut. Bylo zřejmé, že nejde o obyčejnou rybu… Tah byl tak silný, že Maui musel zavolat své bratry, aby mu pomohli úlovek vytáhnout.
Společnými silami tahali, tam a zpět a zase tam a zpět, než se jim podařilo vytáhnout z vody Mauiho úlovek. Byla to Te Ika a Maui. „Toto je ryba, o níž nám vyprávěla naše babička Murirangawhenua. Je darem pro náš lid,“ řekl bratrům Maui.
Maui si nebyl jistý, jak budou bohové reagovat na vylovení této obrovské posvátné ryby z oceánu, a proto řekl bratrům, ať chvíli počkají s jejím rozřezáním. Sám šel poprosit Tangaroa, Boha moří, o usmíření. Ale bratři ho neposlechli, protože mladšího bratra nerespektovali, nebo byli možná jen netrpěliví… a rybu začali řezat a okrajovat.
Aniž by o tom věděli, vytvářeli tak pohoří a údolí, horské hřebeny, jezera a pobřežní útesy nové krajiny. Za stovky a tisíce let se pak tato údolí a pohoří stala součástí země, kterou dnes známe jako Aotearoa, Nový Zéland. Takto vytvarovanou zemi potom osídlili ptáci, rostliny a zvířata, a potom i lidé kmene Hawaiki. Dnes je tato krajina známá jako Severní ostrov Nového Zélandu.
Lucie Kaufnerová, Auckland, Nový Zéland
Mgr. Lucie Kaufnerová je absolventkou FF UP v oboru čeština – angličtina. Po studiu začala psát a editovat texty firemních publikací a zároveň vyučovat angličtinu.
V roce 2011 ji osud zavál na Nový Zéland, do Aucklandu, kde se v současné době realizuje hlavně v roli maminky, a pokud děti dovolí, spolupracuje na různých zakázkách v oblasti Corporate Identity.
Spolu s kamarádkou je autorkou projektu České školy Auckland, kterou v roce 2013 založily. Má dětem českých krajanů připomínat český jazyk a české tradice. Ve volném čase ráda podniká výlety s rodinou po okolí – do buše, po plážích a v poslední době i na plachetnici, cvičí jógu a šije.
