Marpa Tibetský rebel – Marcel Vanek

D  uchovní učitel Marpa, menší, silnější Tibeťan překypující energií a rychlým pohybem, který žil v časech před 900 lety, a jeho nejmilejší žák Milarepa, jsou hlavními postavami několika knížek Marcela Vaneka. Hlavní hodnotou Tibeťanů v této době byl duchovní rozvoj člověka, jeho vývoj pozitivním směrem – a smyslem života byla cesta za pravdou a poznáním.

V Marpovi, tibetském rebelovi autor úsměvnou formou vypráví o strastech a slastech „duchovní cesty“ žáků učitele Marpy. Místy šokující, bolestné, někdy až absurdní Marpovy metody měly sloužit k tomu, aby svým milovaným studentům pomohl pochopit jejich problémy tak, aby je vyřešili co nejrychleji.

Tato útlá knížka „září“ humorem, ale také zábavnou formou seznamuje s východní cestou duchovního rozvoje, skutečnými hodnotami a neuvěřitelným potenciálem lidské bytosti. Poutavé vyprávění spolu s originálními obrázky a jemnou grafikou v tibetském stylu Radovana Hrabatého vás strhnou tak, že příběhy Marpy a jeho žáků „shltnete“ na posezení. A zde je pár úryvků na ochutnávku…

Pozor přistáváme aneb jak Milarepa levitoval

Před pár lety, kdy ještě Milarepa úpěnlivě hledal toho pravého učitele, se na čas uchýlil do kláštera a stal se tam jakýmsi „provizorním mnichem“. Starší mniši hodiny a hodiny meditovali a měli mnoho tajemství, která přísně střežili za zdmi tohoto kláštera. Jedno z nich bylo: jak levitovat neboli jak se vznést do vzduchu a oprostit se od zemské přitažlivosti. Nejdříve dlouhé hodiny rozjímali v meditacích, pak pomocí hlubokých tónů dovedli odvrátit zemskou tíži a vznesli se několik metrů nad zem – takový zázrak!

Jednoho večera přizvali mladého Milarepu na takové sezení. Tajně doufali, že tento zázrak přiměje Milarepu k rozhodnutí stát se jedním z nich. Celé hodiny v klášterní místnosti rozjímali, seděli v kruhu, nohy zkřížené v meditačním sedě, páteř vzpřímená – mysl otevřena. V pravou chvíli začal jeden starší mnich vydávat hluboký tón a rytmicky bubnovat na buben, až z toho šel mráz po zádech! Tento mnich vedl celé sezení a nebyl s ostatními v kruhu, ale seděl opodál a „šéfoval“ této tajné sešlosti. A opravdu! Kroužek sedících mnichů se pomalu vznesl do nevelké výšky a kruh se začal pomalu otáčet. Úchvatná podívaná! Opravdový zázrak! Mnich-šéf pyšně bubnoval a „letci“ kroužící nad zemí pociťovali naprosté uspokojení a zmocnil se jich pocit hrdosti. Tohle oni dokážou!

Milarepu to ale nějak nenadchlo: Sice levitoval, ale dost dobře nechápal, jaký to má vůbec smysl? Tajně za zdmi kláštera vynaložit veškerou svou energii na tohle? A venku žijí lidé, obyvatelé Tibetu, bratři… Tímhle že jim pomáháme? Touto hrou se dovedeme tak nanejvýš povýšit a nadřadit nad obyčejné lidi: nad ty, kteří žijí za tou klášterní zdí, nad ty, kteří nás tady živí svými dary, nad ty, kteří do nás vkládají naději, že jim opravdu pomůžeme, a to všemu a všem!

„A my tady jenom blbneme!“ pomyslel si Milarepa. Potom otevřel oči a pravil do vznášejícího se kroužku mnichů: „Připravit zadky, přistáváme!“

Tím ovšem přerušil koncentraci mnichů, tím vlastně všechno pokazil!

Celý kroužek se okamžitě zřítil na kamennou podlahu a všichni si pořádně natloukli zadky, včetně Milarepy. To byl ovšem nehorázný prohřešek a on byl tentýž den nemilosrdně vyhozen z kláštera!

(z povídky Strašlivá propast)

Pravý soucit

Soucit není, když s někým/nad někým pláčeme. Skutečný soucit je aktivní. Prostě: něco dělat, pomáhat a takto vyřešit svízelnou situaci.

(inspirováno povídkou Slza štěstí)

Co je to zázrak?

Je to situace, kterou si lidé ve svém momentálním stupni chápání nedovedou vysvětlit! Zázraky mizí, když lidé chápou podstatu a smysl takové situace. Často je pohled na zázrak jenom nepochopení a neznalost. Lidé však tvůrce zázraků oslavují a klaní se jim, protože sami nenacházejí vysvětlení, proč a jak se udála ona záležitost. Každý zázrak se dá vysvětlit, dá se dokonce i naučit, jak ty tolik obdivované zázraky tvořit. Mnohdy jde jenom o přesun energií, tedy informací, ze kterých je tvořena hmota. Takže všechny zázraky ve fyzickém světe lze vysvětlit, dokonce je lze vědomě vytvářet a pro duchovně vyspělé bytosti to není žádný problém. Jsou to záležitosti jako levitace neboli létání, oproštění se od zemské tíže. Není to nic jiného než splynutí s energií Země a vložení části vědomí mezi tyto dva póly.

Lidé považují za zázrak takzvanou materializaci a dematerializaci – což je práce na skládání a rozložení hmoty. Není to však žádný zázrak, je to opět pouze přesun energií za účasti vědomí duchovně vyspělé bytosti. Tyto takzvané „zázraky“ svede každý člověk! Musí se ale nejdříve zbavit svého negativního principu! Lidské ego je destruktivní činitel, a proto, aby nedošlo ke zneužívání těchto sil a energií, můžou tuto práci a činnosti zvládnout pouze lidé, kteří potlačili své vlastní ego. Pokud se to lidem povede, tak už nikdy nic nezneužijí ve svůj prospěch a často ani nevyužívají své schopnosti pracovat s energiemi ke tvoření zázraků.

Je tu však jeden opravdový zázrak! Tento jev je považován za zázrak proto, že se nedá nikým a ničím ovlivnit. Nikdo ho nemůže vytvořit nebo nacvičit duchovní prací! Je to neopakovatelný zázrak akceptovaný ve všech duchovních a tedy i nehmotných sférách. Tento zázrak nastává, když se bytost rozhodne, a to zcela dobrovolně, jít správným směrem vývoje! Zázrak se tedy jmenuje: svobodné rozhodnutí jít tvůrčím směrem, pozitivním směrem, směrem vedoucím ku prospěchu veškerého bytí! K tomuto zázraku dospěje jednou každá bytost, a to vlastním pochopením – tohle se nedá naučit a vyčíst ze žádné knihy na světě. Pochopení musí přijít přes prožitky na vlastní kůži. Je to záležitost každé individuality a k pochopení se dobere každý sám prostřednictvím svých zkušenosti a poznatků.

(z povídky Vesmírný výlet)

Milí čtenáři, jsme rádi, že „chodíte“ na naše stránky! Pokud se vám publikované články líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Pomůže nám pokračovat v naší činnosti i nadále. Vaší podpory si vážíme! Více informací naleznete na: Podpořte nás