Kolem místa a času života mistra Wang Cung-jüe je řada dohadů. Pocházel nejpravděpodobněji z provincie Šan-si a narodil se nejspíše v prvních letech vlády císaře Čchien-lunga (1736–1796). Dosáhl minimálně druhého stupně císařských zkoušek, stupně kung-šeng. Mohl tedy vyučovat a sloužil jako záloha pro nižší střední funkce. Pobýval v Luo-jangu a později v Kchaj-fengu, které jsou od Čchen-ťia-kou, tj. vesnice, odkud tchaj-ťi čchüan pochází, odděleny pouze povodím Žluté řeky. Proto se usuzuje, že se zvídavý mistr Wang právě během tohoto svého pobytu seznámil s tradicí tchaj-ťi čchüan z Čchen-ťia-kou. Dobově byl asi současníkem Čchen Čchang-singova (1771–1853) otce Čchen Ping-žena a strýců Čchen Ping-čchia a Čchen Ping-wanga, kterým se v kraji přezdívalo „Trojice hrdinů“.

Klíčovým dílem mistra Wang Cung-jüe je „Teorie tchaj-ťi čchüan“, v níž vychází ze „Souhrnných spisů mistra Čou“, což je soudobý výklad obrazce tchaj-ťi filozofa Čou Tun-i (1017–1073). Pravděpodobně nebyla napsána před rokem 1757. Odhaduje se, že Wang Cung-jüe byl obeznámen s tradiční sestavou Dlouhá pěst o sto osmi technikách a s tlačením přes ruce (tchuej-šou), o čem svědčí pasáže v jeho pracích a věta:

„Dlouhá pěst je jako Dlouhá řeka a veliké moře, vlna za vlnou bez konce.“

(Zdroj: Umění tchaj-ťi čchüan – Vít Vojta)

 

 

(Existuje domněnka, že toto pojednání napsal mistr Wang Cung-jüe, učitel Čchen Čchang-singa)

 

„Tchaj-ťi se rodí z nekonečna. Tam leží původ kladu a záporu. Když je tchaj-ťi v pohybu, kladné a záporné se od sebe odděluje, když se tchaj-ťi zastaví, klad a zápor se sjednotí.“

Přibližně před čtyřmi sty lety popsal mistr Wang tchaj-ťi jako systém vycházející z teorie jinu a jangu. Věřil, že principy jin a jang mají původ v nejsoucnu a že vše, co existuje v tomto vesmíru, pochází z tohoto principu. Ani jin, zápor, ani jang, klad, nemohou existovat nezávisle. Pokud tyto rovnocenné a zároveň protikladné principy od sebe oddělíme, tchaj-ťi se dá do pohybu. Když se principy sjednotí, tchaj-ťi se ustálí.

Podle moderních poznatků je vše složeno z atomů. Aby se tyto atomy mohly manifestovat ve své hmotné podstatě, musí v sobě organizovat kladné a záporné síly a vyrovnávat jejich protikladné působení. Takto dochází ke stabilitě, díky níž může existovat hmota.

Podobné principy byly již v počátcích čínské civilizace objeveny a vyzdviženy coby filozofie tchaj-ťi. Knihy jako I-ťing (Kniha proměn) se snažily popisovat a vysvětlovat podstatu vesmíru, včetně lidského života, jako vzájemnou souhru vyvážených, ale protikladně působících sil. Při studiu tchaj-ťi je proto potřebné porozumět dynamickému vztahu energií jin a jang.

 

Když cvičíte tchaj-ťi, přílišná snaha je stejně špatná jako její nedostatek. Je-li tělo v pohybu, měly by tyto pohyby opisovat oblouk.

Teorie jinu a jangu zdůrazňuje princip harmonie a rovnováhy. Příliš mnoho jinu či příliš mnoho jangu narušuje harmonickou rovnováhu energií. Ať procvičujete meditativní pohyb nebo cvičíte ve dvojici, přílišné snažení vyjde stejně nazmar, jako když se snažíte málo.

V praxi tchaj-ťi je důležité uplatňovat princip mírnosti.

V některých formách se vyžaduje, aby byl váš postoj snížený nebo paže natažená do určitého stupně. Přesným procvičováním těchto forem harmonizujete celý tělesný systém. Když ale natáhnete ruku moc či málo, případně nevhodně snížíte pozici, smysl vytváření harmonie se vytrácí, ať cvičíte sami či s protivníkem. Podobný důsledek má každý nepotřebný pohyb nebo jeho neudělání v kritický moment.

Protože nejharmoničtější a nejpřirozenější průběh pohybu od jednoho bodu k druhému je mírný oblouk, celé vaše tělo by se mělo pohybovat tímto způsobem.

Takto byste měli vést svůj pohyb. Vaše tělo by se nemělo pohybovat ani moc rychle, ani příliš pomalu, nemělo by být ani ztuhlé, ani ochablé. Tím je míněn princip „ani příliš moc, ani příliš málo“.

 

Je-li protivníkova strana tvrdá, přizpůsobte svou vlastní tak, aby se stala měkkou. Tomu se říká „následování“. Jestliže se váš protivník pohybuje a vy se na něj nalepíte, přičemž následujete směr jeho pohybu, říká se tomu „přilepení“. Poté dokážete „sledovat záměr“ svého protivníka. Pohybuje-li se váš protivník rychleji, jste rychlejší i vy, pokud zpomalí, zpomalíte taky, a tím kontrolujete jeho pohyb.

Mistr Wang zdůrazňoval principy „následování, přilepení a sledování záměru“ protivníka. Při cvičení ve dvojici lze tyto odlišné, ale k sobě se vztahující síly vyvíjet na základě rozvíjení citlivosti.

Následování: Když při cvičení ve dvojici cítíte, že na vás protivník tlačí, přizpůsobíte se mu a učiníte příslušnou partii měkkou a poddajnou. Vaše reakce musí odpovídat principu ani moc, ani málo. Přizpůsobíte-li svůj tlak síle protivníka, uplatňujete citlivost a schopnost kontroly, což se souhrnně nazývá následování.

Přilepení: Jestliže v sobě neustále rozvíjíte citlivost a schopnost následovat protivníka a zároveň jste schopni přizpůsobovat se tlaku, který vyvíjí v kterémkoliv směru, pak v sobě vyvíjíte schopnost kontrolovat pohyb svého těla v souladu s pohybem protivníka. Tato schopnost, známá jako síla přilepení, je vnímána a působí jako magnetická síla. Síla přilepení se požaduje v praxi volné ruce (volné tchuej-šou). Jejím smyslem je kontakt a kontrola protivníka během počátečních akcí.

Sledování záměru protivníka: Poté, co v sobě rozvinete schopnost následování a přilepení, budete se učit další odpovědi na pohyb protivníka, ať je pomalý nebo rychlý. Tato dovednost se nazývá sledování záměru protivníka.

 

Nezávisle na akcích protivníka zůstává princip vaší odpovědi stejný. Jakmile si osvojíte tento druh pohybu, porozumíte své vnitřní síle.

Kromě toho, že v sobě vyvinete a kultivujete vědomí vnitřní energie čchi, je také důležité, abyste porozuměli podstatě vnitřní energie ťin.

Nejprve v sobě rozvíjejte sílu přilepení. Poté sílu následování a sílu sledování záměru protivníka. Jakmile se toto naučíte, budete schopni pohybovat se v souladu s jeho úmysly a kontrolovat ho svou vůlí. Princip této odpovědi na protivníka vychází z teorie jinu a jangu jako jejich rovnováhy a souhry.

 

Poté, co porozumíte vnitřní síle pohybu, můžete přistoupit k teorii hlubokého vědomí. Hluboké vědomí se vyvíjí na základě dlouhodobého cvičení. Bez této průpravy, trvající delší časové období, nemůžete dospět k pochopení.

Systém tchaj-ťi je založen na přirozeném zákonu rovnováhy a harmonie. Rozvojem vnitřní síly můžete dosáhnout plného porozumění jejímu charakteru a vlastnostem, která vám poslouží jako most k hlubokému vědomí.

Podle mistra Wanga spočívá důležitá skutečnost v tom, že hlubokého vědomí lze dosáhnout až po dlouhé praxi tchaj-ťi. Po správném a dlouhodobém tréninku dospějete do bodu, kdy se vaše vnitřní síla nahromadila do takové míry, že dojde k její náhlé přeměně ve vyšší stupeň poznání, zvaný hluboké vědomí. Jako analogie může posloužit voda blížící se k bodu varu, která se nevaří postupně, ale akumuluje teplo, až náhle po dosažení určitého stupně začne vařit.

Správně cvičit znamená cvičit po dozorem kvalifikovaného mistra, dlouhodobou praxí je míněn ustavičný a nepřerušovaný trénink. Podobně jako v případě naší vody blížící se k bodu varu je k vyvinutí tohoto stavu třeba dodávat konstantní a neustávající „teplo“.

 

Při cvičení tchaj-ťi byste měli mít uvolněný krk a zavěšenou hlavu. Vnitřní síla by měla klesnout do spodní části břicha. Musíte být zakotveni ve svém středu. Nenaklánějte se do žádného směru. Při pohybu by se měla neustále střídat prázdnota a plnost. Pokud zatížíte levou stranu, pravá by měla zůstat bez váhy. Pokud spočívá váha na pravé noze, měli byste odlehčit levou. Jestliže cítíte váhu těla na pravé straně, levá strana těla by se měla vytrácet.

Praxe tchaj-ťi umožňuje rozvoj čchi, která vytváří vnitřní energii. Proto musíte mít při každém cvičení zavěšenou hlavu a uvolněný krk. Váš krk slouží jako polštář zachycující vibrace putující do hlavy. Navíc tato technika umožňuje, aby se síla ducha rychleji rozvíjela.

Čchi pochází z dolní části břicha (z bodu tan-tchienu).

Bez patřičného tréninku a kultivace ale ještě před dosažením dospělosti dochází k jejímu úpadku. Pomocí představivosti nebo dechových cvičení můžete čchi svést znovu do břicha. Tak napomůžete rozvoji a uvědomění si své čchi.

Meditativní pohyb tchaj-ťi umožňuje čchi hladčeji vibrovat a plynout. Měli byste být zakotvení ve svém středu a udržovat tělo ve svislé tělesné ose. Každé naklonění do strany vaši čchi blokuje.

Podle teorie jinu a jangu se jin nepřetržitě mění v jang a jang zase v jin. Vaše meditativní forma by měla zachovávat stejný princip: prázdnota se mění v plnost a naopak. Jakmile zatížíte jednu stranu těla, druhá musí být odlehčena, jako by se vytrácela.

 

Váš protivník by měl mít pocit, že hledí-li nahoru, vnímá vás větší, než jste, hledí-li dolů, vnímá vás nižší. Když se pohybuje dopředu, měl by mít pocit, že jste nedosažitelní, a když couvá, měl by mít pocit, že nemá kam utéct.

Při cvičení ve dvojici, kdy aplikujete sílu přilepení, následování a sledování záměru protivníka, byste měli vnímat principy tchaj-ťi. Musíte svou myslí sledovat pohyb protivníka a reagovat opačně, než očekává.

Když hledí nahoru, měli byste vzbuzovat dojem, že jste mnohem vyšší, než čekal. Když hledí dolů, musíte se chovat tak, abyste vzbudili dojem, že jste zas mnohem menší. Stejně tak když se blíží k vám, musí mít pocit, že vás nemůže dostihnout, a když couvá, musíte v něm vyvolat dojem, že před vámi nemůže uniknout, protože jste rychlejší a máte delší krok, než očekává. Abyste dosáhli této dovednosti, musíte procvičovat přilepenou dlaň, kroky dozadu a dopředu, přilepené kroky a kroky pěti stylů.

 

Citlivost vašeho těla musí být taková, abyste vnímali i závan nejjemnějšího pírka, které se blíží k vaší kůži. Ani komár se neodrazí od vašeho těla, aniž byste reagovali odpovídajícím pohybem. Až toto dokážete, váš protivník nebude schopen vás zachytit nebo kontrolovat, ale vy si svého protivníka budete plně vědomi a budete ho kontrolovat.

Procvičováním tchaj-ťi byste se měli snažit dosáhnout nejzazšího stupně citlivosti a uvědomění si mysli i okolního prostředí. Aby se vám to podařilo, musíte plně porozumět principu harmonie jinu a jangu.

Vytrvalá praxe tchaj-ťi má za následek dosažení vysokého stupně citlivosti vůči vnějším stimulům. Stupeň takovéto dovednosti se v klasických spisech o tchaj-ťi popisuje jako schopnost detekovat i nejjemnější dotyk komára dosedajícího na kůži. Spojí-li se tato dovednost s technikou přilepení, následování a sledování záměru protivníka, jste schopni svého protivníka plně vnímat a kontrolovat.

Nejlepší způsob, jak může začátečník dosáhnout této dovednosti, je cvičit s pokročilým žákem nebo s instruktorem techniku strkající ruce anebo meditovat.

 

Když dosáhnete tohoto stupně citlivosti, neexistuje síla, která by vás porazila. V bojovém umění existují tisíce technik a metod. Více než na technice a zaujmuté pozici však záleží na fyzické kondici (silnější poráží slabšího) a rychlosti (rychlejší poráží pomalejšího), takže slabší zákonitě podlehne silnějšímu a pomalejší rychlejšímu. To se však týká fyzické zdatnosti, a ne dovednosti, o níž hovoříme my.

Dosažení tohoto stupně citlivosti, o němž jsme hovořili, má za následek rozvoj vnitřní síly, která vede vaše tělo a umožňuje mu reagovat odpovídajícím způsobem na akci protivníka. Tato energie kontroluje útočníka. Nemůže vás žádným způsobem porazit. Nicméně protože realizace tohoto cíle požaduje mnoho let praxe a teorie, z které vychází, se příčí našemu způsobu uvažování, byl tento typ tréninku zanedbáván a důraz se kladl spíše na zlepšování fyzické kondice.

Cvičení vedoucí ke zlepšení fyzických schopností ale nemá nic společného s duševním rozvojem a duševní disciplínou.

 

Existují techniky, které s pouhou silou čtyř uncí dokáží zvládnout sílu tisíce liber. Takové techniky se však nezakládají na hrubé fyzické síle.

„Síla čtyř uncí, která dokáže porazit sílu tisíce liber“ – tak se tradičně popisovala účinnost a svrchovanost systému bojového umění. Takové využití energie pochopitelně vyžaduje vysoce propracované techniky, v nich se síla zmíněných čtyř uncí opakovaně kumuluje a násobí, jak popisuje třetí kapitola.

 

Sledujte pozorně dovednost starého muže, který se bez problémů ubrání mnoha protivníkům najednou. Z toho vyplývá, že vítězství zde nepodmiňuje rychlost.

Vedle schopnosti účelně využít vnitřní sílu zde hraje roli také správné načasování. V tomto případě je to ilustrováno na příkladu starce, který se dokáže ubránit mnoha protivníkům najednou, což potvrzuje tezi, že sama rychlost nepodmiňuje vítězství.

Správné pohyby vykonávané pomalu mají větší význam než rychlé pohyby, které nejsou prováděny správně.

V terminologii tchaj-ťi má rychlost význam správného načasování, což může znamenat: pohybovat se rychle, pomalu nebo vůbec. Takzvaná větší rychlost je pouze relativním měřítkem vztahujícím se ke schopnosti pružného přizpůsobení se změnám.

 

Při cvičení tchaj-ťi by měl být váš postoj vyvážený jako misky vah. Když se pohybujete, váš pohyb by se měl odvíjet bez většího úsilí, podobně jako otáčení kola.

V praxi tchaj-ťi by celé vaše tělo mělo být zkoordinované jako kompletní jednotka. Pak může tělo následovat mysl a pohybovat se podle vaší vůle. Aby byl váš pohyb naprosto harmonický a vyvážený, musí být i vaše pozice vyvážená jako misky vah. To umožňuje okamžitě detekovat jakoukoliv změnu rovnováhy, ať u vás nebo u vašeho protivníka.

Váš pohyb by se měl odvíjet v plynulém obloukovitém sledu, aby vaše čchi mohla volně proudit. Měl by plynout tak hladce, jako když se točí kolo. Jinými slovy, váš pohyb by měl probíhat bez vynakládání námahy, vyváženě a bez přerušování.

 

Musíte se umět pohybovat podle potřeby a na základě měnící se situace. Pokud se vám to nedaří, vytváříte si dvojité těžiště. Mnozí z těch, kteří praktikují bojové umění, se neumějí správně pohybovat a nemohou tedy následovat průběh pohybu svého protivníka. V zásadě je to proto, že stále opakují tutéž chybu: dvojité těžiště.

Při cvičení tchaj-ťi platí, že příliš mnoho je stejně špatné jako příliš málo. Tento princip se dá aplikovat i v případě správné odpovědi na akci protivníka. Jakmile se změní situace, je třeba adekvátně reagovat. Pohybujte se, jen když je to nezbytné. Pak budete mít situaci pod kontrolou a budete v harmonii s měnící se situací.

Například když se váš protivník pohybuje rychle, situace si může žádat, abyste odpovídali pomaleji. Není nezbytné reagovat stejnou rychlostí, začal-li váš protivník rychle. Nebo vyžaduje-li situace, abyste žádný pohyb nevykonávali, zůstaňte jednoduše v klidu.

Nesprávná reakce na akci protivníka vyúsťuje v nesprávné zaujetí pozice, známé jako „dvojité těžiště“. To znamená, že rozložení tělesné váhy spočívá rovnoměrně na obou nohou, protože váháte, jak správně odpovědět na protivníkův pohyb.

Pokud cvičíte tchaj-ťi léta a stále vám činí potíže plynule následovat pohyb protivníka, měli byste zkoumat výše uvedený princip. Praxe odstrčení a procvičování kroků dozadu a dopředu ve dvojici s pokročilým studentem vám pomůže tento problém odstranit.

 

Abyste se vyvarovali chyby dvojitého těžiště, musíte chápat, že pozitivní a negativní se zákonitě doplňují. Pak porozumíte i toku vnitřní energie a opakováním a zušlechťováním technik tchaj-ťi a rozvojem vnitřního uvědomění budete moci využívat a řídit vnitřní sílu svou vůlí.

Princip tchaj-ťi je naprosto jednoduchý: podvolte se a sledujte vnější síly. Mnoho lidí tento jednoduchý a zjevný princip ignoruje a snaží se o všelijaké málo účinné a nepraktické metody. To má za následek rozvoj toho, čemu se říká chyba jednoho palce, která se, pokud se jí nechá prostor, může natáhnout do délky tisíce mil.

Všichni žáci tchaj-ťi by si toho měli být vědomi a pracovat pečlivě.

Mistr Wang zde zdůrazňuje, že princip tchaj-ťi je zcela jednoduchý: poddat se silám vesmíru. Může to znít paradoxně, protože jsme se přece narodili, abychom rostli a mohutněli. Určitý stupeň egocentrismu a agresivity nás pohání a motivuje. Je obtížné přijmout a osvojit si myšlenku odevzdání se vesmíru.

Abychom blíže ilustrovali tento základní princip, použijeme jednoduchou analogii. Pokud vhodíme do jezera uzavřenou nádobu s vodou, voda v nádobě se nebude měnit. Ale když vlijeme obsah nádoby do jezera, stane se jeho součástí a nebude už vodou v láhvi.

Pokud odevzdáme naše životy vesmíru a budeme následovat přirozené vesmírné síly, staneme se součástí vesmíru. Stejný princip platí v praxi bojového umění tchaj-ťi: jakmile se podvolíme protivníkovi, stáváme se mocnějším, než je on. Síla protivníka je totiž pod naší kontrolou a my jsme schopni ji využít, jako by patřila nám.

Začátečník v tchaj-ťi by proto měl procvičovat meditativní formu pod vedením kvalifikovaného instruktora, pracovat na zlepšení metod a technik, které se využívají při cvičení ve dvojicích a neustále opravovat i sebemenší chyby. Jinak může po dlouhém období cvičení dojít k fatálnímu omylu.

 

Zdroj: Klasické tchaj-ťi – Waysun Liao

 

Alternativní verzi překladu teorie tchaj-ti čchüan naleznete také na:
Teorie tchaj-ťi čchüan od Wang Cung-jűe ze Šan-jou (World Chen Xiaowang Taijiquan Association)