Mistr Wu Jü-siang (Wu Yuxiang), žijící v letech 1812–1880, studoval tchaj-ťi čchüan nejprve u Jang Lu-čchana (Yang Luchana) a poté u Čchen Čching-pchinga (Chen Qingpinga). Je autorem stylu Wu Chao (Wu Hao) a v roce 1850 napsal pojednání o tchaj-ťi čchüan. Wu Jü-siang se učení příliš nevěnoval a měl jen málo studentů. Patřil k nim např. jeho synovec Li I-yu, žijící v letech 1832–1892, který jako jeden z prvních zaznamenal teorii a principy tchaj-ťi čchüan a jeho díla jsou významnými zdroji informací o původu a historii tohoto bojového umění.

 

 

„Využijte svou mysl k procvičení vnitřní energie. Nechte vnitřní energii klesnout a propojit s tělem. V konečné fázi je možno ji zhustit do kostní dřeně.“

Na začátku je velmi důležité soustředit se na cvičení formy. Rozvoj soustředění pomůže ukáznit vaši mysl. Poté můžete využít svou mysl k rozvoji vnímání vnitřní energie čchi.

Když budete takto dlouhodobě procvičovat vnímání své vnitřní energie, budete schopni kontrolovat svou mysl a s její pomocí usměrňovat tok vnitřní energie podle svého uvážení. A co víc, dokážete tuto energii nechat klesnout (vstřebat) a propojit s tělem. Schopnost využívat mysl k vedení vnitřní energie představuje bránu k vnitřní práci, zvané nej-kung.

V pokročilejších fázích cvičení dokážete zahustit vnitřní energii do kostní dřeně a přeměnit čchi na vysokofrekvenční vibrace známé jako vnitřní síla ťin. Tento proces vyžaduje patřičnou disciplínu a meditaci.

 

„Usměrněte svou vnitřní energii tak, aby protékala celým tělem, dbejte na to, aby plynula volně a hladce. Nakonec dokážete její tok směrovat na základě své vůle.“

Umění tchaj-ťi vychází z filozofie, která je založena na teorii jinu a jangu. Protože tato filozofie zdůrazňuje rovnováhu a harmonii vesmíru a protože člověk je součástí tohoto vesmíru, snaha o nastolení duševní a tělesné rovnováhy stála od počátku ve středu tohoto umění.

Kolem roku 1200 n. l. byla v klasických dílech o tchaj-ťi popsána teorie tchaj-ťi jako nástroj k meditaci a cvičení. Úspěchy, kterých bylo díky taoistické meditaci dosaženo v rozvoji vnitřní energie, vytvořily základ pro meditativní pohyb tchaj-ťi.

Během stovek let výuky a rozmanitých přístupů ke cvičení si žáci nakonec osvojili opačný postup. Ve snaze dělat věci „jednodušeji“ začali pouze kopírovat pohyb bez adekvátního procvičování rozvoje vnitřní energie.

Proto roku 1850 n. l. napsal mistr Wu Jü-siang pojednání o tchaj-ťi, v němž upozorňuje žáky na to, že chtějí-li doopravdy cvičit tchaj-ťi, musejí umožnit své vnitřní energii, aby při cvičení volně protékala celým tělem, a ne jen napodobovat pohyby tchaj-ťi a pokoušet se vnitřní energii rozvíjet dodatečně. Říkal jim také, že jejich energie musí plynout tělem hladce a do všech míst, aby i meditativní pohyb mohl být vykonáván bez většího úsilí a ladně. Poté, co si vyvinete vnitřní energii, budete moci řídit pohyb těla pouhou vůlí.

 

„Jakmile se vaše vnitřní podstata (esence) a duch pozvednou, mizí neohrabanost a pomalost. Tomu se říká prodloužení a zavěšení temenního bodu.“

Důležitým faktorem ovlivňujícím praxi a vývoj studia tchaj-ťi je kromě rozvoje vnitřní energie také práce na ovládnutí esence a ducha. Podle mistra Wu je nutno esenci a ducha pozvedat, aby se pohyb stal plynulým a uvolněným a přestal být neohrabaný a pomalý. To se týká užití představivosti, která vede tyto dvě energie a již lze rozvíjet cvičením. Jinými slovy se jedná o prodloužení a zavěšení temenního bodu a uvolnění krku. Tyto vnější tělesné projevy napomohou pozvednout esenci a ducha.

Prodloužení a zavěšení temenního bodu je adekvátní způsob, jak pozvednout esenci a ducha. Toto musíte mít v praxi tchaj-ťi neustále na mysli.

 

„Jakmile mezi myslí a vnitřní energií volně probíhá vzájemná výměna, pak pohyb nabývá na dynamičnosti a plynulosti. Tomu se říká výměna pozitivního a negativního.“

Poté, co mistr Wu vysvětlil žákům, jak mají pomocí mysli řídit vnitřní energii, vysvětlil jim také, že vnitřní energie musí být přeměněna na vyšší formu energie a musí se stát komplementární k mysli. To znamená, že pohyb tchaj-ťi následuje tok vnitřní energie a tento tok je řízen myslí. V důsledku toho meditativní pohyb podporuje a ovlivňuje mysl na způsob zpětné vazby. Jinými slovy, jakmile může mezi vaší myslí a vnitřní energií probíhat výměna, tchaj-ťi pohyb se stane plynulejším a dynamičtějším.

Podle teorie jinu a jangu se negativní jin a pozitivní jang navzájem přitahují. Pokud chápeme vstupní faktor – mysl jako pozitivní sílu, pak výstupní faktor – vnitřní energie bude představovat negativní sílu. Jestliže působí vnitřní energie jako vstup – pozitivní (jangový) faktor, pak bude výsledný meditativní pohyb negativní (jinový). A konečně, jestliže je vstupem meditativní pohyb (jang), potom tento pohyb působí na stav naší mysli (jin). Tomu se říká výměna negativního a pozitivního, teorie jinu a jangu (viz obrázek).

 

„Při přenášení vnitřní energie má tato energie poklesnout, má být propojená, uvolněná a celistvá. Síla by měla být soustředěna jedním směrem.“

Proces přeměny vnitřní energie na vnitřní sílu pomocí meditační techniky zvané „zhušťování dechu“ vytváří vysokofrekvenční vibrace podobné elektrické pulzaci. Poté je třeba přeorganizovat a ovládnout mysl a tělo tak, aby dosáhlo stavu poklesnutí, tj. získalo pevnou základnu a bylo zakořeněné.

Nechte vnitřní sílu vibrovat, propojit s celým tělem a připojit se k protivníkovi. Struktura vaší mysli musí být kompletně uvolněná a koordinovaná. Přenos síly se musí odehrát kompletně, zaměřit se do jednoho směru a dovolit tak vibracím vaší energie, aby se umocnily a nabyly rychlosti světla.

Mysl zde slouží jako prostředek překonávající omezení času. Vaše mysl určuje směr vaší síly. Jestliže se mysl koncentruje do jednoho směru, zrychlené vibrace poháněné vaší myslí mají za následek zvýšený účinek vyslané síly. 

 

„Během pohybu byste měli být soustředěni do středu těla, vyvážení, stabilní a cítit se pohodlně. Důležité je také kontrolovat osm směrů.“

Při cvičení meditativních pohybů tchaj-ťi byste se měli cítit, jako když stojíte ve středu vesmíru. Každý pohyb a postoj musí být vyvážený a koordinovaný. Tok vaší vnitřní energie způsobuje, že se tělo pohybuje plynule, ale pohyb musí být vědomý a musíte se cítit pohodlně a stabilně.

Měli byste mít také stále na mysli osm směrů, které musíte kontrolovat při každém pohybu. Měli byste si být vědomi protikladných principů tchaj-ťi. Jestliže tedy zaměřujete svou mysl konkrétním směrem, musíte si být vědomi též ostatních směrů.

 

„Cirkulace vaší vnitřní energie se podobá provlékání vlákna perlou o devíti kanálcích. Jen takto nic nebrání volnému toku.“

Poté, co uspějete v rozvoji vnímání vnitřní energie, budete se učit, jak vést energii celým tělem. Kromě tělesného uvolnění, které je potřeba k vedení vnitřní energie, byste měli mít na zřeteli, že musíte být trpěliví, pečliví a soustředění, jako byste provlékali vlákno „devítikanálkovou perlou“, což je malá dřevěná kulička, pomocí které se testovala a rozvíjela manuální zručnost čínských děvčátek. Tato „perla“ má devět malých otvůrků, které vedou cik cak vnitřkem kuličky. Každý nešikovný pohyb nebo přehnaný tlak při prostrkování vlákna kuličkou vlákno ohne a znemožní jeho volný průchod. Podobně může i vaše vnitřní energie volně plynout tělem bez jakýchkoliv překážek při správné koncentraci a správném uvolnění.

 

„Kultivace vaší vnitřní síly se podobá zušlechťování kovu na nejčistší ocel. Pak ji již nic nemůže zničit.“

Proces přeměny vnitřní energie (čchi) na vnitřní sílu (ťin) vyžaduje užití meditativní techniky, jakou je zhušťování dechu. Poté se musíte naučit, jak umocňovat a posilovat svou vnitřní sílu při cvičení ve dvojicích.

Nárůst vaší vnitřní síly je pozvolný proces vyžadující dlouhodobý trénink, podobně jako si zušlechťování kovu při výrobě oceli žádá konstantní přísun tepla a správné zacházení. Jako začátečník máte svých přibližně deset procent vnitřní síly smícháno s devadesáti procenty fyzické síly. Ustavičným zušlechťováním a rozvojem vnitřní síly se tento poměr změní ve prospěch vnitřní síly, zatímco množství fyzické síly se bude snižovat. Jak praví mistr Wu, jakmile máte k dispozici čistou vnitřní sílu, nic ji už nemůže zničit.

 

„Při cvičení forem byste měli být jako orel, který se volně vznáší ve vzduchu, ale zároveň se dokáže v okamžiku vrhnout na zem a popadnout do spárů zajíce.“

Při cvičení meditativních forem tchaj-ťi by měla vaše vnitřní energie volně proudit, takže váš pohyb bude podoben klouzavému letu orla vznášejícího se ve vzduchu. Na druhé straně vaše esence a duch musí být pozvednuty tak, abyste byli kdykoliv schopni se „snést“. Musíte být uvolnění a zároveň ostražití jako orel, který se dokáže v okamžiku vrhnout střemhlav dolů a uchopit do spárů zajíce.

Abyste dosáhli této úrovně, musíte cvičit tchaj-ťi léta.

 

„Vaše mysl by měla být soustředěná jako mysl kočky – mírumilovné kočičky, která je schopná v okamžiku zbystřit a následovat pelášející myš.“

Abyste dosáhli stavu uvolněné a klidné mysli a přitom zůstali bdělí a připravení reagovat na jakoukoli změnu prostředí, musí být vaše mysl soustředěná (centrovaná). K tomu je třeba nechat vnitřní energii rozvibrovat a rozepnout jako údery do bubnu. Duch musí být zhuštěn do středu těla.

 

„Jste-li v klidu, měli byste být jako hora. Pohybujete-li se, měli byste se podobat říčnímu proudu.“

V praxi tchaj-ťi byste v sobě měli rozvinout odlišné cítění, než jaké běžně zažíváme v denním životě. V klidu byste měli být jako hora: stabilní, klidní, neochvějní a sví. Když se pohybujete, měl by váš pohyb připomínat říční proud: bez námahy se prodírající, přizpůsobující se každé změně, schopný být zároveň mírný i mocný.

 

„Zhušťování vnitřní síly by se mělo podobat napínání luku, vysílání vnitřní síly vystřelení šípu.“

V procesu přeměňování vnitřní energie na vnitřní sílu musíte provádět praktiku zhušťování dechu způsobem, jako když napínáte tětivu luku do krajní pozice. Vyslání vnitřní síly by se mělo odehrát tak lehce, jako když uvolníte prsty a necháte letět šíp. Každé větší úsilí znamená, že jste použili fyzickou sílu.

 

„V pohybu tchaj-ťi opisujte oblouk, ale zároveň si buďte vědomi přímé linie pohybu. Během vnitřního cvičení shromažďujte energii potřebnou pro její přeměnu na vnitřní sílu.“

Při cvičení formy tchaj-ťi se musí vaše tělo pohybovat po obloucích, ale přitom musíte mít na zřeteli přímou linii.

Během cvičení, zejména se to týká zhušťování dechu, byste měli ustavičně praktikovat přeměnu vnitřní energie na vnitřní sílu. Tak nashromáždíte velké množství ťinu a uchováte si jej.

 

„Přeměna energie vychází z páteře. Změnu pozice provází pohyb celého těla.“

Proces přeměny energie vychází ze zakořeněných chodidel a postupuje nohama do pasu, odkud je řízen. Pas funguje jako převodovka automobilu – odpovídá za množství a směr této síly. Po dlouhodobém procvičování přirozené pozice a zakořenění bude vnitřní síla procházet páteří do ramen a nakonec až do konečků prstů. Řízení procesu přeměny síly vychází proto zejména z páteře.

Při cvičení ve dvojici následují pozice a kroky pohyb těla. Jinými slovy, při změně pozice se pohybuje celé tělo. Změna pozice, při které se nepohybuje tělo jako celek, má za následek ztrátu kontroly nad pohybem, nesprávný postoj a ztrátu rovnováhy.

 

„A proto má „natažení“ v tchaj-ťi za následek „vyslání“ a „přerušení“ vede ke „spojení“.“

Podle teorie jinu a jangu následuje za jangem jin. Jakmile je zde jang, je zde i jin a naopak. V praxi tchaj-ťi pohybu proto automaticky po natažení následuje vyslání (uvolnění) síly. Zrovna tak je přerušený pohyb následován možností navázat nové spojení. Jakmile dosáhnete této úrovně tchaj-ťi, budete schopni řídit tuto dovednost pouhou vůlí.

 

„Když se pohybujete směrem dovnitř a ven, vaše tělo se chová jako harmonika – natahuje se a smršťuje. Při pohybu dopředu a dozadu se váš postoj mění pružným, dynamickým způsobem.“

Protože je tchaj-ťi založeno na teorii protikladných a vyvážených sil jinu a jangu, znamená to, že pohybujete-li se směrem dopředu, budete se pohybovat i dozadu. Když couváte, znamená to, že budete zase postupovat dopředu. Každý pohyb v sobě zahrnuje i svůj protiklad. Při pohybu dopředu a dozadu byste měli vnímat vzájemný vztah mezi těmito pohyby a zacházet s nimi jako s harmonikou, která se roztahuje a smršťuje.

Filozofie tchaj-ťi zároveň zdůrazňuje změnu: jin se musí změnit v jang a jang v jin. Proto, ať už se pohybujete dopředu nebo dozadu, měl by se váš postoj měnit tímto dynamickým způsobem.

 

„V tchaj-ťi měkkost a poddajnost vytvářejí sílu a odolnost. Správné dýchání má za následek uvolněný a pružný pohyb těla.“

V Tao-te-ťingu (500 př. n. l.) pokládá Lao-c´otázku: „Dokážete se podvolit své vnitřní energii čchi a být tak pružní a poddajní jako dítě?“

Jediný způsob, jak nechat svou vnitřní energii, aby se rozvinula, narostla a zesílila, je uvolnit se a podvolit se vesmíru. Jakmile budete měkcí a poddajní, vaše vnitřní energie se začne rozvíjet a shromažďovat. Nakonec nabudete ohromné síly, kterou budete moci v případě potřeby využít. Abyste přetavili kov v nejčistší ocel, musíte kov zahřát, učinit jej poddajným jako tekutinu a poté zušlechtit na nejtvrdší ocel.

Volnost a pružnost pohybu závisí na toku vnitřní energie. Rozvoj vnitřní energie vychází ze správné techniky dýchání. Začátečník tchaj-ťi se proto musí cvičit v této technice.

 

„Kultivujte svou vnitřní energii přímým způsobem a nezpůsobíte si tím žádnou újmu. Shromažďujte ji však nepřímo a vybudujete si tak velké rezervy.“

Jak člověk praktikující tchaj-ťi musíte pravidelně kultivovat vnitřní energii. Určete si volný čas, ve kterém budete provádět dechové techniky rozvíjející vnímání vnitřní energie. Podle mistra Wu nemůžete toto cvičení přehnat, ani si způsobit újmu.

Poté, co jste přeměnili vnitřní energii na vnitřní sílu, měli byste se učit tuto energii shromažďovat. Jinými slovy, nepřetvářet ji na vnitřní sílu v momentě, kdy ji potřebujete, ale vytvářet si rezervu a mít tak velké množství této síly k dispozici, pokud bude potřeba.

 

„Při přenášení síly funguje vaše mysl jako standarta, vnitřní energie jako prapor a váš pas jako vlajka. Když pracujete na zdokonalení forem, začínejte většími a rozmáchlejšími pohyby, ty se časem stanou kompaktnějšími a soustředěnějšími.“

Ve staré Číně byly vojenské manévry řízeny prostřednictvím signálů, které se udávaly různě velkými prapory. Největší prapor (standarta) řídil celou skupinu, středně velké prapory různé divize a malé vlaječky jednotlivé oddíly. Vlajka byla tedy podřízena pokynům praporu a ten zase přijímal povely od standarty. Stejným způsobem se odehrává přenášení síly v těle – síla vychází z chodidel, postupuje vzhůru do pasu, pokračuje do ramen a nakonec do loktů a prstů. Celý proces je řízen myslí a kontrolován z pasu.

V meditativním pohybu tchaj-ťi se vyskytují vysoké, střední a nízké pozice forem, přičemž míru roztažení lze klasifikovat jako velkou, střední a kompaktní. Vše se dá kombinovat devíti způsoby. Mistr Wu doporučuje začátečníkům, aby začínali s velkou a vysokou pozicí, která se postupně stane kompaktnější a soustředěnější. Jelikož na počátku je nutno být velmi pečlivý, vysoká a rozmáchlejší forma je vhodnější pro následování pokynů a opravu chyb. Poté, co si osvojíte tento druh umění, objevíte stejné principy v kruhových a soustředěných formách. Pokud ale začnete s kompaktním, koncentrovaným pohybem, nedokážete později vykonávat správně velké a rozmáchlé pohyby.

 

„Také se říká: Není-li pohybu, zůstaňte v klidu. Sebemenší změna však musí být provázena odpovídajícím pohybem.“

Při cvičení ve dvojici vnímejte svého protivníka ve smyslu vzájemného působení jinu a jangu. Pokud se dotyčný nehýbe, zůstaňte taktéž v klidu. Jakmile se jen trochu pohne, měli byste ihned reagovat pohybem.

Princip tchaj-ťi upřednostňuje změnu před časem a podstatu vztahu před prostorem. Proces správného načasování zde popsaný se týká kroků, předvídání a pohybu vpřed spolu s protivníkem. Naznačuje způsob, jak překlenout sled změn.

 

„Vnitřní síla by měla zůstávat ve stavu rovnováhy mezi uvolněním a neuvolněním, napnutím a nenapnutím. I když je vnitřní síla přerušena, mysl by měla zůstat v neustálé činnosti.“

Princip tchaj-ťi zdůrazňuje smysl výměny mezi jinem a jangem. Při cvičení s vnitřní energií byste měli zůstávat v stavu uvolnění, ale nebýt uvolnění totálně, a ve stavu napnutí, ale nebýt totálně napnutí.

I když je vnitřní síla přerušena, její tok by měl být zachován. Při cvičení ve dvojici jsou tyto principy velmi důležité. Zjistíte tak, že lidé mají tendenci buď jít do střetu, nebo nekomunikovat. To se děje proto, že nikdo z nich nerealizuje skutečný význam uvolnění neuvolnění, napnutí nenapnutí. Nechápou také to, že mysl má ponechávat vnitřní sílu v neustále činnosti.

 

„Také se říká: Nejprve ukázněte mysl, poté vycvičte tělo. Uvolněte břicho a nechte vnitřní energii zahustit do kostní dřeně. Zklidněte ducha a uklidněte tělo. Věnujte neustálou pozornost své mysli.“

Toto je dodatek k pojednání mistra Wu vysvětlující základní principy tchaj-ťi.

 

„Mějte na mysli, že jakmile se pohybujete, vše by mělo být v pohybu. Když se nehýbete, vše by mělo být v klidu.“

Každá část vašeho těla by měla být propojena s každou další částí těla. Zde se znovu poukazuje na to, že při provádění meditativního pohybu tchaj-ťi by měly být všechny části těla v pohybu. Jakmile se jedna část zastaví, musí se zastavit celé tělo.

 

„Když se při cvičení formy Strkání rukama s partnerem (pozn.: jde o tchuej-šou, párové cvičení) pohybujete dopředu a dozadu, vaše vnitřní energie by měla být přitištěna k zadní části těla a zhušťovat se v páteři.“

Tato věta popisuje techniku zhušťování dechu jako princip přenosu síly mezi dvěma osobami v praxi Strkání rukama.

 

„Váš duch by měl být řízen vnitřně, navenek byste měli vyzařovat klid a pohodu.“

Jak v praxi Strkání rukama, tak v bojovém umění vůbec musíte řídit ducha a uchovávat ducha uvnitř. Nezávisle na tom, jak rychle se mění vnější okolnosti, vy byste měli zůstávat uvolnění a v klidu. To vyžaduje duševní disciplínu a naznačuje to, že jako adept bojového umění musíte dosáhnout nejvyššího stupně sebekontroly, abyste byli schopni poradit si s jakoukoliv, byť sebeobtížnější situací. I když se situace stane zdánlivě nezvladatelnou, měli byste se stále nacházet ve stavu lehkosti a uvolnění. Váš duch je řízen zevnitř a nenechává se rozptylovat vnějšími stimuly.

 

„Měníte-li pozici, musíte si počínat jako kočka. Práce s vnitřní energií se podobá navíjení hedvábí.“

Při cvičení ve dvojicích, ať už se pohybujete kterýmkoliv směrem, musí váš krok sledovat změnu tělesného postoje. Při změně postoje si musíte počínat jako kočka – opatrně a bezchybně.

Při procvičování techniky Strkání rukama mějte na mysli, že musíte se svou vnitřní silou zacházet tak, jako byste odvíjeli hedvábí ze zámotku. Příliš rychlé odvíjení vlákno přetrhne, pomalé odvíjení nebo tažení nesprávným směrem jej zašmodrchá.

Použijte proto přiměřené množství síly a působte ve správném směru s přiměřenou rychlostí.

 

„Působení vnitřní síly by se mělo podobat předení vlákna na kolovrátku. Pas se při pohybu otáčí jako hřídel kola.“

Tato analogie naznačuje, že byste měli svou vnitřní sílu udržovat v rovnovážném a stálém pohybu jako u předení na kolovrátku. Váš pas řídí množství a distribuci vnitřní síly, přičemž se podobá hřídeli kola.

 

Zdroj: Pojednání mistra Wu Jü-sianga (1812−1880) z knihy Klasické tchaj-ťi – Waysun Liao