„Nesmrtelný“ Čang San-feng (Chang Sanfeng) je považován za tvůrce taoistického (wu-tangského) cvičebního systému tchaj-ťi čchüan. Mnich Čang San-feng, žijící za dynastie Sung ve 12. století, pozoroval na dvorku boj jeřába s hadem. Jeřáb nebyl schopen nad mrštným hadem zvítězit a celý souboj byl pro Čang San-fenga zjevením principu překonání tvrdého měkkým. Vyvinul tedy systém tchaj-ťi čchüan, který vyjadřuje principy Knihy proměn I-ťing (Yijing). Více se o postavě Čang San-fenga dozvíte v článku: Taoista Čang San-feng (Souboj ptáka s hadem).
Jakmile se začnete hýbat, celé tělo musí být lehké a pružné. Každá část vašeho těla musí být propojená s každou další částí těla.
V praxi tchaj-ťi by mělo být tělo zkoordinováno do jednotného celku. Jakmile se začnete pohybovat, mělo by se hýbat celé tělo, nejen ruka, noha, loket apod. Jste-li začátečníci, měli byste mít tento princip neustále na paměti.
Vesmír se pohybuje a uplatňuje svůj vliv koordinovaným způsobem. Například při zemské rotaci se pohybuje celá planeta. Představte si, co by se stalo, kdyby se otáčela jen část planety a zbytek zůstal nehybný. Systém rovnováhy a harmonie by byl porušen, a mělo by to za následek drastické změny, které by ovlivnily celý vesmír.
Tchaj-ťi bylo vyvinuto jako systém duševní a tělesné disciplíny, kterému lidé mohou porozumět a následovat jej a který je založený na univerzálních principech rovnováhy a harmonie. Když cvičíte tchaj-ťi, první základní princip, který musíte dodržovat, zní:
„Jakmile se dáte do pohybu, tělo se musí pohybovat jako jeden celek.“
Samotný pohyb ruky nebo nohy, není tchaj-ťi. Tělo musí být zkoordinované, uvolněné, klidné, pohodové a duševně čilé. Jen tak budete schopni zaměřovat tělo do určitého směru, dle vlastní úvahy. Poté, co vaše mysl vyšle přání hýbat se, tělo bude její pokyn okamžitě následovat.
Chyba, která se často vyskytuje u začátečníků cvičení tchaj-ťi, je ta, že se jednotlivé části jejich těla pohybují odděleně, nekoordinovaným způsobem. Děje se tak proto, že tyto části těla nejsou propojené. Když se hýbe ruka, zbytek těla by tomu měl koordinovaným způsobem odpovídat. Výsledkem pak bude dobře zvládnutý pohyb, podporující rozvoj vnitřní energie, která nakonec povede k promítnutí vnitřní síly navenek.
Vnitřní energie by se měla rozepnout a rozvibrovat jako údery do bubnu. Duch by měl být soustřeďován směrem do centra vašeho těla.
Pod dostatečným tlakem (ani příliš malým, ani příliš velkým) byste měli svou vnitřní energii vytahovat z centra tan-tchienu a roztáhnout ji tak, aby byl její povrch napnutý podobně jako vršek bubnu. Když se pak dá čchi do pohybu, rozvibruje se jako údery do bubnu. Nejdůležitějším principem kultivace čchi je to, že roztáhnete čchi na nejzazší mez dovolitelného tlaku.
Kultivací čchi stimulujete také svého ducha, který by měl být soustřeďován směrem do centra a zhušťován v kostní dřeni. Silnější čchi umocní sílu a velikost ducha. Nedovolte svému duchu vyprchávat a vytrácet se. Soustřeďte ho uvnitř těla a nechte ho v těle obíhat.
Když cvičíte tchaj-ťi, vaše cvičení musí být dokonalé, bez jakýchkoli chyb. Forma by měla být uhlazená, bez náznaků nevyváženosti, a plynulá, bez jakýchkoli přerušení.
Pokud považujete tchaj-ťi za uměleckou disciplínu a sami sebe za umělce v bojovém umění, pak byste měli usilovat o dokonalost. To znamená, že budete vylepšovat svou formu tak dlouho, až bude zcela bez chyb.
Meditativní pohyb tchaj-ťi (pozn.: cvičení forem) musí plynout tak hladce a rovnoměrně, jako byste se pokoušeli namalovat dokonalý kruh bez použití jakýchkoliv nástrojů. I když je dokonalý kruh pouhou teorií, tím, jak budete pokračovat v práci na tomto úkolu, budete se přibližovat požadované plynulosti a hladkosti.
Vnitřní energie čchi je zakořeněna v chodidlech, prochází nohama, je řízena z pasu a nakonec putuje zády do paží a konečků prstů.
Mistr Jang Ťien-chou (1839–1917), syn mistra Jang Lu-čchana, s oblibou svým žákům dennodenně mnohokrát během cvičení připomínal tento princip.
Poté, co se žák naučil vnímat svou čchi, měl by se začít učit spouštět vědomí čchi do země a pak je vysílat z chodidel vzhůru do nohou. Z tohoto důvodu je nutné mít v tchaj-ťi neustále lehce pokrčená kolena a nikdy nohy zcela nenapínat, aby zůstaly dostatečně poddajné. Díky tomu totiž mohou vibrace vaší vnitřní energie putovat z chodidel přes kolena do pasu.
V klasickém textu se používá výraz „zakořenění“, což podtrhuje důležitost chodidel. Obě chodidla musí být neustále přitisknuta k zemi pevně jako kořeny velkého stromu. Také vnímání vnitřní energie musí prostoupit hluboko pod zem a neomezovat se na pouhý povrch.
Poté, co promítnete svou energii vzhůru, váš pas poslouží jako převaděč: kontroluje, řídí a odesílá potřebné množství energie do patřičného směru.
Udržujte svá záda a celý trup ve vzpřímené poloze, aby mohly vibrace volně stoupat podél páteře do vašich ramen. Ramena mějte naprosto uvolněná, aby se energie mohla spouštět do vašich loktů a konečků prstů. Lokty mějte svěšené a uvolněné, zápěstí uvolněná, ale ne ochablá.
Když přemísťujete čchi z chodidel do pasu, tělo musí pracovat tak, jako by všechny jeho části byly jeden celek. To vám umožňuje volně se pohybovat dopředu a dozadu a kontrolovat přitom rovnováhu a pozici. Opomenutím toho ztrácíte kontrolu nad celým tělesným systémem. Jediný způsob nápravy tohoto problému spočívá v přezkoumání pozice.
Čchi přenáší obrovské množství vibrací, a to vyžaduje vysoký stupeň koordinace celého těla. Váš trup a končetiny, nohy a ruce, to vše musí být tělesně i duševně zkoordinováno s každou další částí těla. Všechny části těla by spolu měly navzájem souviset jako neoddělitelná jednotka, zejména když táhnete čchi z chodidel směrem vzhůru. Pokud se vám to podaří, budete moci dle svého uvážení řídit své tělo – dopředu, dozadu, nahoru, dolů. Budete mít každou situaci pod kontrolou.
Pokud tělo není zkoordinováno, nemůžete kontrolovat svůj tělesný systém. Podle rady, uvedené v tomto pojednání o tchaj-ťi (která sem byla později doplněna neznámým mistrem tchaj-ťi), „spočívá jediný způsob nápravy tohoto problému v přezkoumání pozice“.
Stejně tak jako slabé základy nejsou schopny podpírat vysokou, mohutnou budovu, špatný postoj v tchaj-ťi vede k chabé koordinaci celého těla, a to žákovi znemožňuje používat tělo jako integrovanou jednotku.
Uplatňování těchto principů (pozn.: tělesná a duševní koordinace těla a všech jeho částí) umožňuje plynutí pohybu tchaj-ťi v kterémkoliv směru. Dopředu, dozadu, doprava a doleva.
Když procvičujete pohyby tchaj-ťi koordinovaným způsobem, vaše tělo je lehké a poddajné a každá jeho část je propojena se všemi ostatními částmi těla. Vaše forma tchaj-ťi je plynulá a uhlazená, vibrace čchi rezonují a váš duch je zhuštěn a centrován.
Čchi putuje z vašich chodidel nohama vzhůru do pasu a nakonec zády do paží a konečků prstů. To vám umožňuje rozvíjet schopnost vaší mysli vést tělo, takže se můžete libovolně
pohybovat do všech směrů: dopředu, dozadu, napravo nebo nalevo, nahoru či dolů.
Ve všech uvedených případech (pozn.: při jakémkoliv pohybu) musíte upřednostňovat využití mysli, která kontroluje vaše pohyby, namísto pouhého používání vnějších svalů. Měli byste také uplatňovat princip protikladů tchaj-ťi: když se pohybujete směrem nahoru, mysl si musí být vědoma pohybu dolů, když se pohybujete dopředu, mysl musí uvažovat také o pohybu vzad, když se posouváte na levou stranu, mysl musí současně zaznamenávat pravou stranu – což znamená, že když mysl stoupá, zároveň také klesá.
Tchaj-ťi upřednostňuje rozvoj mysli před rozvojem svalů, protože mysl se může vyvíjet donekonečna, za hranice času a prostoru.
V praxi tchaj-ťi podněcujete svou mysl k následování principu protikladů tchaj-ťi: jinu a jangu. Po fyzické stránce se může vaše mysl v daném časovém okamžiku pohybovat jen jedním směrem – například vpravo. V tomto pohybu jsou ale zahrnuty i další možnosti: pohyb doleva, nahoru, dolů, dozadu a dopředu. Takže, když se pohybujete v jednom směru, vaše mysl by si měla současně být vědoma i ostatních možností.
Poté, co jste dosáhli poddajnosti a totálního uvolnění, vaše tělo bude schopné lehce odpovídat na pokyny mysli. Teoreticky umožňuje tento druh tréninku fyzickému tělu pohybovat se stejnou rychlostí jako myšlenkové procesy. Ačkoliv ve skutečnosti existují omezení fyzického pohybu, cvičením získáte tělo, které je mnohem pružnější, a budete moci účinněji kontrolovat jeho pohyby.
Tyto principy, vztahující se k pohybu tchaj-ťi stejným způsobem, jakým se vykořeňuje objekt – tedy boří se jeho základna, mají za následek rychlejší porážku objektu.
Na předchozí uvedený princip v praxi pohybu tchaj-ťi navazuje vykořeňující síla – nejúčinnější způsob, jak zrušit základnu objektu, je vykořenit ho. Mistři tchaj-ťi běžně zdůrazňovali tento princip v souvislosti s cvičením tlačících rukou (pozn.: trénink ve dvojici). Pokud svou mysl zaměříte na spodek, protivník bude klást odpor ve vzestupném směru a díky tomu ho snadno a účinně vykořeníte.
Vedle toho, že od sebe oddělíte pozitivní a negativní, měli byste také přesně lokalizovat prázdné a plné. Když je celé tělo integrované a všechny jeho části jsou navzájem provázané, stává se rozsáhlým propojením pozitivních a negativních energetických jednotek. Každá tato pozitivní nebo negativní jednotka by měla být propojena s každou další jednotkou, a zaručovat pevnost této vazby.
Protože teorie jinu a jangu představuje hlavní princip filozofie tchaj-ťi, pak když procvičujete pohyb tchaj-ťi, vaše tělo se musí jasně dělit na pozitivní a negativní části. Spočívá-li například váha vašeho těla převážně na pravé noze, pravá část těla bude plná (pozitivní, jang), zatímco levá část bude prázdná (negativní, jin). Když se pohybujete směrem dopředu, přední část vašeho těla bude jang a zadní část těla jin. Naopak, pohybujete-li se směrem dozadu, zadní část bude jang a přední jin.
Jestliže se vaše ruka posunuje dopředu dlaní k vám, potom hřbet ruky bude jang, a dlaň bude představovat jin. Ve vztahu k paži bude vaše ruka představovat princip jang, zatímco paže, která pohyb ruky následuje, bude jin. Ve vztahu k druhé paži bude celá pohybující se ruka včetně paže jang, přičemž druhá ruka bude jin.
Stejný princip můžete použít pro celé tělo. Vaše tělo se skládá z velkého množství pozitivních a negativních energetických jednotek.
Každá sebemenší jinová nebo jangová jednotka musí být koordinovaným způsobem souvisle propojena s každou druhou jednotkou, aby bylo možné zacházet s tělem způsobem, který zaručuje vyváženost principů jin a jang. Vzájemné propojení také znamená vzájemnou koordinaci jednotlivých prvků – ani jin, ani jang nikdy nepracují nezávisle, bez ohledu na to, jak se mění druhý princip.
V dlouhých formách by se mělo vaše tělo pohybovat jako rytmický tok vody v řece nebo jako vlnění oceánu.
Při studiu tchaj-ťi představuje každý meditativní pohyb ucelenou jednotku tohoto systému. Když spojíte jednotlivé formy do většího celku, musíte považovat všechny tyto formy za jednu dlouhou formu, podobně jako když nalijete větší množství šálků s vodou do velké nádoby a získáte tak jednu nádobu s vodou, a ne množství oddělených porcí.
Když procvičujete formy, vaše vnitřní energie by měla způsobit, že se tělo bude pohybovat plynule jako proud vody v řece nebo vlnění oceánu.
V dlouhé formě se pohyby odražení, zavinutí, stlačení, odstrčení, stažení, rozdělení, úder loktem a úder ramenem, nazývají jako formy osmi trigramů (pa-kua) a vymezují osm směrů. V pozicích čili v pohybu dopředu, dozadu, napravo, nalevo a do středu se jim říká kroky pěti prvků. Odražení, zavinutí, stlačení a odstrčení se nazývají čtyři hlavní směry. Stažení, rozdělení, úder loktem a úder ramenem – to jsou čtyři diagonály. Směry dopředu, dozadu, napravo, nalevo a do středu jsou zvány kov, dřevo, voda, oheň a země. Když toto vše zkombinujete, dostanete třináct základních forem tchaj-ťi.
Forma tchaj-ťi vznikla ze třinácti meditačních postojů. Patří k nim osm postojů či směrů: odražení, zavinutí, stlačení a odstrčení, jež symbolizují čtyři hlavní směry, a stažení, rozdělení, úder loktem a úder ramenem, jež představují čtyři diagonální směry, a dále k nim patří pět odlišných způsobů, jak se v těchto meditačních postojích pohybovat: dopředu, dozadu, napravo, nalevo nebo zůstat uprostřed.
Pozorováním přírody dospěli staří Číňané k definici pěti kategorií odrážejících se v lidském životě. Tyto kategorie jsou kov, dřevo, voda, oheň a země. Kov symbolizuje pevnost a průnik: když se pohybujete směrem dopředu, přejímáte vlastnosti kovu. Dřevo představuje pružnost v kombinaci se silou, poddává se a narůstá. Když couváte, charakterizuje vás prvek dřevo. Oheň a voda působí protikladně, ale společné mají to, že jsou jak agresivní, tak poddajné. Oba tyto prvky jsou přizpůsobivé, pronikavé, nepředvídatelné a mocné. Když uhýbáte na pravou nebo levou stranu, ztělesňujete tyto prvky. Země představuje stabilitu, nehybnost, mateřství, střed a klid prvopočátku. Když setrváváte ve středu, přejímáte podstatu země.
Zdroj: Klasické tchaj-ťi – Waysun Liao
