Muž, který „vymyslel“ slovo čchi-kung
„(Liou Kuej-čen) popsal čchi-kung jako spojení těla, dechu a mysli.
Vznikla tak pravidla, která ovlivnila následující výzkum a většinu metod čchi-kungu.“
David Palmer, Čchi-kungová horečka, str. 32
V e válkou zmítané Číně poslali v roce 1947 nemocného sedmadvacetiletého Liou Kuej-čena (Liu Guizhena), který pracoval jako úředník komunistické strany, domů do vesnice Ta-s‘-čuang (Dasizhuang) v provincii Che-pej (Hebei). Roky trpěl nervovou poruchou, tuberkulózou, žaludečními vředy, vážil jen něco přes 36 kilogramů a všichni čekali, že brzy zemře.
Měl však štěstí, protože mu nabídl pomoc otcův bratr, strýc Liou Tu-čou (Liu Duzhou), který byl pokračovatelem páté generace tajné buddhistické tradice nej-jang kung (neiyang gong), stoupenec vnitřního umění kultivace, který měl také zkušenosti s tradiční čínskou medicínou.
Liou nastoupil do jakéhosi „cvičebního tábora“, kdy musel cvičit souvisle 100 dní; bez návštěv, bez mluvení (i když občas mohl něco zašeptat), žádné ženy a sex.
Neměl žádná dietní omezení, ale stejně byla válka, takže jídla bylo málo, jen musel vypít čtyři až pět lahví vody denně, dvě z nich převařené. Nekoupal se, nemyl si vlasy, nestříhal nehty. Kromě doby, kdy jedl, spal či odešel na toaletu, nedělal nic jiného, než cvičil nej-jang kung. Základem této intenzivní praxe byla dechová cvičení, spolu s tím trénoval různé postoje a zpíval mantry. Liou nemohl nic pozměnit, musel dělat vše přesně podle strýcových slov.
Po 102 dnech byl Liou opět zdravý, přibral téměř 14 kilogramů a vrátil se do práce. Komunističtí funkcionáři chtěli vědět, jak je to možné. V té době byla spousta lidí nemocných, zraněných a na jednoho lékaře praktikujícího západní medicínu připadalo cca 26 000 lidí. Liouovi zvedli plat o pytel rýže a znovu ho poslali domů, tentokrát, aby se dál učil u svého strýce. Liou Tu-čou mu nakonec odhalil nejdůležitější „tajemství“ nej-jang kungu a to, jak prospívá lidskému zdraví:
Tichým opakováním slov spolu s mentálním soustředěním se na oblast pod pupíkem dojde ke zpomalení mozkové aktivity a posílení vnitřních orgánů. Tím se zlepší duševní i fyzické zdraví, což následně prodlužuje život.
Poznámka: Místo pod pupíkem se nazývá tan-tchien (dantian) a znamená „rumělkové pole“. Rumělku (červené krystaly sulfidu rtuťnatého) polykali staří Číňané při hledání nesmrtelnosti, přestože je toxická a jedovatá. Zde představuje tan-tchien místo, kde dochází ke kultivaci/pěstování dlouhého života. Liou Kuej-čen toto místo lokalizoval asi 1,5 cunu (což je zhruba šíře dvou ukazováčků) pod pupíkem v místě akupunkturního bodu CV6, bodu čchi-chaj (qihai), kterému se říká „moře čchi“. Což může být trochu matoucí, protože tan-tchienem je běžně míněno místo na spodní straně břicha, pod pupíkem, přímo v centru podbřišku. Liou Kuej-čen občas zmiňuje, že se tan-tchien nachází právě uvnitř břicha, ne na něm.
„Zrození čchi-kungu“
Pro praktické použití musel Liou Kuej-čen kultivační techniky upravit, protože lidé by pravděpodobně cvičení v původní formě nebyli schopni přijmout: dvanáct hodin cvičení denně bylo zredukováno na šest, dechové techniky, postoje těla a pohyby tchaj-ťi čchüan byly zjednodušeny, duchovní mantry byly pozměněny do podoby světských aforismů – například buddhistické „Dráp zlatého draka sedícího při meditaci v komnatě Čchan“ se změnilo na „Praktikuji meditaci v sedu pro lepší zdraví“. Základem praxe zůstalo řízené dýchání a soustředění se na tan-tchien.
Komunistické pohlaváry obzvlášť potěšilo, že cvičení je jednoduché a levné, nevyžaduje žádné vybavení či léky a může ho praktikovat většina lidí (bez ohledu na jejich zdravotní stav) kdykoliv a kdekoliv.
Byl tu však ještě jeden vážný problém, a tím byl název, který zaváněl buddhistickou tradicí. Před uvedením do širšího povědomí veřejnosti bylo potřeba najít vědecký termín, odpovídající maoistické marxistické ideologii. Uvažovalo se o nejrůznějších termínech, např. duchovní terapie, psychologická terapie, terapie zaříkáváním.
Protože Liou Kuej-čen trpěl tuberkulózou, pravděpodobně si vzpomněl na knihu Zvláštní terapie pro tuberkulózu: čchi-kung, v níž se čchi-kungem označovala dechová cvičení, která byla i hlavním principem Liouovy moderní verze nej-jang kungu. Po diskuzích byl nakonec v roce 1949 přijat název čchi-kung jako oficiální pojmenování zdravotního cvičení, jehož autorem byl Liou Kuej-čen se svým týmem.
Poznámka: Po tisíce let se nikdy nepoužíval termín „čchi-kung“ k popisu energetických cvičení na úrovni dechu-těla-mysli zachovávajících život, které dnes známe jako čchi-kung. Místo toho se používaly jiné názvy, především taojin (dao-yin), což znamená vedení a směrování.
„Metody propracované Liou Kuej-čenem se staly vzorem pro organizování a cvičení čchi-kungu
a byly napodobovány v lékařských institucích po celé Číně.“
David Palmer, Čchi-kungová horečka, str. 43
Popularizace čchi-kungu
Vymyšlení názvu bylo teprve začátkem, bylo třeba cvičení dostat do povědomí lidí. A tak se Liou Kuej-čen stal členem komunistické strany a čtyři roky cestoval po provincii Che-pej, kde vyučoval čchi-kung a s jeho pomocí léčil. Výsledky byly působivé: techniky sloužily k prevenci a léčení zejména u respiračního, zažívacího a nervového systému. Významné bylo také posílení imunitního systému, snížení hypertenze a zlepšení stavu při diabetu a nemocech srdce. Čchi-kung podporoval také rychlejší zotavování po léčbě rakoviny.
V roce 1954 pomáhal Liou Kuej-čen se založením kliniky Tangshan Qigong, první instituce svého druhu a stal se jejím ředitelem.
Léčilo se zde 365 pacientů (trpících zejména vředy a nervovými poruchami) – u všech pacientů bylo prokázáno zlepšení a 95 procent z nich se vyléčilo. V roce 1955 byl Liou Kuej-čen pozván do Pekingu, aby představil svůj léčebný čchi-kung, a poté na osobní rozhovory s vedoucími vládními činiteli. Klinika Tangshan Qigong byla příliš malá, a proto vzniklo větší sanatorium Beidaihe Qigong. Do roku 1964 v něm podstoupilo léčbu 3 000 pacientů a získalo výcvik 700 lidí. A ještě následujícího roku bylo nejvýznamnější čchi-kungovou institucí v Číně. V září roku 1957 byla publikována Terapie čchi-kungem, první kniha svého druhu v moderních dějinách, a v roce 1982 následovala její rozšířená verze. Celkem se prodalo dva miliony výtisků a díky této knize se pojem čchi-kung stal v Číně běžně známým.
Poté se veškerý úspěch čchi-kungu začal měnit v pád. V roce 1964 označil vládou ovládaný tisk čchi-kung jako „něco, co podporuje pověrčivé koncepty klidu a harmonie, které jsou zcela v rozporu s aktivním fyzickým výcvikem“, „prohnilý pozůstatek feudalismu“ a „odpad historie“. Ti, kdo cvičili čchi-kung, se stali zrůdami.
V důsledku protikampaně byl tvůrce čchi-kungu Liou Kuej-čen veřejně odsouzen jako „tvůrce jedovatého plevele čchi-kungu“ a „třídní nepřítel“, vyloučen z komunistické strany, propuštěn ze sanatoria Beidaihe Qigong a poslán do Šan-chaj-kuanu (Shan-haiguanu) na politickou převýchovu a sanatorium bylo uzavřeno. V letech svého uvěznění nepřestával Kuej-čen (navzdory výhrůžkám mučení a dokonce smrti) léčit a učit čchi-kung své spoluvězně. Na prosbu manželky, aby přestal, říkal:
„V budoucnosti se umění, které nazýváme čchi-kungem, proslaví a bude uznáváno jako cenné dědictví a poklad prospívající celému lidstvu.“
Sanatorium Beidaihe Qigong bylo znovu otevřeno v roce 1976 po smrti Mao Ce-tunga (Mao Zedonga). Paradoxem je, že toto sanatorium fungovalo i tři roky během kulturní revoluce, která trvala od roku 1966 do roku 1976, což lze částečně přičíst tomu, že ho vysoce postavení lídři chtěli využívat pro péči o své vlastní zdraví a také proto, že Mao Ce-tungova druhá manželka onemocněla rakovinou dělohy a manžel ji doporučil, aby v sanatoriu cvičila tchaj-ťi.
Liou Kuej-čen se sice stal 28. října 1980 opět ředitelem sanatoria, ale roky politického útisku se podepsaly na jeho zdraví, a tak brzy poté, v roce 1983 ve věku pouhých 63 let zemřel. Na jeho dílo navázala jeho dcera Liou Ja-fej (Liu Yafei) a naplnila se jeho slova o prospěšnosti a slávě čchi-kungu. Díky práci a vytrvalosti Liou Kuej-čena žijí miliony lidí po celém světě lepším, zdravějším a šťastnějším životem.
Milí čtenáři, jsme rádi, že „chodíte“ na naše stránky! Pokud se vám publikované články líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Pomůže nám pokračovat v naší činnosti i nadále. Vaší podpory si vážíme! Více informací naleznete na: Popořte nás
