Názvosloví a pojmy čínských vnitřních umění: tan-tchien

T  ímto článkem bych rád objasnil některé pojmy z oblasti čchi-kungu nebo tchaj-ťi čchüan, které se často (především na Internetu) vysvětlují zkresleně a nepřesně. Nechám na čtenářích, co si z něj vyberou a použijí.

Dnešním tématem je vysvětlení pojmu tan-tchien (dantian). Vycházím z taoistické tradice, která je nejstarším a pro mne nejrelevantnějším zdrojem informací k problematice nej-kung (neigong), tj. vnitřní práce, která je pravděpodobně cílem většiny studentů těchto čínských vnitřních umění.

Nejprve se podívejme na samotné znaky, které toto slovo tvoří. Čínština vychází z obrázkového písma, což je stále patrné. Samotné slovo se skládá ze dvou znaků:

1. tan (dan) 丹 – označuje elixír, nebo lépe lék
2. tchien (tian) 田 – znak pro obdělané pole

Jak naznačuje samotný název, můžeme slovo tan-tchien volně přeložit jako pole, kde vzniká lék, nebo léčivé pole, což znamená zhuštěné místo, kde se něco tvoří, tj. místo, které nebylo, ale nejprve musí vzniknout. (Pozn.: tan-tchieny se často přirovnávají k indickým čakrám, to je ale nepřesné a tato místa jsou neslučitelná.)

Slovo tan-tchien může mít různý význam v komunitě čínských bojových umění, u příznivců čchi-kungu a u adeptů nej-tan (neidan), tj. taoistické meditační praxe, kde adept pracuje přímo s různými látkami v lidském těle, mění je, čistí a přetavuje do jemnějších substancí. V prvním případě se může jednat o abdominální oblast v čínštině nazývanou kchua (kua) – pánev a hlubokou břišní oblast s hlubokým svalstvem. Ve druhém případě to může být bod v těle na centrální dráze. A ve třetím může jít o řadu bodů v těle i mimo (dokonce i velmi vzdálené od těla), což může být pro laika nepochopitelné.

Podívejme se na nejrozšířenější druhý případ, který je oblíbený u studentů praktikujících čchi-kung a tchaj-ťi. Jde o 3 body na centrální dráze čung maj (zhong mai), která patří k nejhlubším v těle a zároveň mezi 8 speciálních drah neboli meridiánů, tzv. pa maj (ba mai). Ty jsou zajímavé proto, že dokáží pracovat s ťing (jing), esencí a esenciálními tekutinami projevujícími se jako teplo, a prenatální čchi (qi), hybatelem a životem v těle projevující se jako pohyb.

Na rozdíl od 12 drah, které pracují většinou pouze s postnatální čchi, je tato dráha v taoistickém pojetí trošku jiná než v učebnicích tradiční čínské medicíny. Vede od tzv. zemských dveří po nebeskou bránu, tj. z bodu chuej-jin (huiyin) do bodu paj-chuej (baihui) přesně středem těla a má po těle ještě řadu odboček. Na této centrální dráze se nachází 3 body (známé jako tan-tchieny) a další např. süan men (xuan men).

Je třeba poznamenat, že my běžní lidé je nemáme, máme tzv. chou-tchien (hou tian), tj. pole bez elixíru, léku, prázdné… To, jestli máme pole bez léku či ne, lze určit z fyzického těla. Staří taoisté určovali pokrok svých adeptů právě podle jistých nezaměnitelných znaků na těle.

Tan-tchieny jsou tedy čistě pracovní názvy bodů, nikoli energetická centra. Jsou to místa, kde může dojít ke změně, kde se tvoří primární látky a zhušťují léky v podobě tzv. san pao (san bao), tj. ťing (jing), čchi (qi) a šen (shen). Ty se různým způsobem míchají, pročišťují a ukládají. Všechny tyto myšlenky taoistické alchymie vychází z tzv. waj tan (wai dan), vnější alchymie, v níž se pracuje s hmotnými látkami, např. ruda se čistí na železo, železo se přetavuje na ocel atd. Jde tedy o pohyb a změny.

Ke třem místům na centrální dráze čung maj (zhong mai) patří:

spodní tan-tchien (下丹田  – sia tan-tchien / xia dantian)
střední tan-tchien (中丹田  –  čung tan-tchien / zhong dantian)
horní tan-tchien (上丹田 –  šang tan-tchien / shang dantian)

V první z těchto „výměníkových stanic“, jak jim říkám, se mění ťing na čchi, ve druhém čchi na šen a ve třetím, nejvyšším, se mění šen na wu, prvotní nicotu neboli wu-ťi (wuji), případně u vyššího stadia taoistické školy na tao (dao). Taoistická škola tedy rozlišuje:

ču-ťi (zhuji), stavbu základu (pece)
lien ťing chua čchi (lian jing hua qi)
lien čchi chua šen (lian qi hua shen)
lien šen chua wu nebo tao (lian shen hua wu/dao)

Přesně tak, jak se uvádí v nejznámějším díle Tao Te Ťing (Dao De Jing). Jedno rodí dvě, dvě rodí tři a tři rodí deseti tisíce věcí, tj. nepřeberné množství věcí, se kterými se v životě můžeme setkat, vše vnímatelné a zažívané. Jenže v tomto případě jdeme jakoby naopak z velkého množství do jednoho… do jednoty, do wu-ťi.

Nejznámější spodní tan-tchein se nachází ve středu těla nad bodem chuej-jin (huiyin), a to v závislosti na místě, kde žijete. Pokud se vám to zdá jako výplod bujné fantazie, uvědomte si, že lidské tělo je odrazem vesmíru a země, a zároveň gravitace, polohy a hvězd apod.

Přesněji lze říci, že se nachází mezi třemi body: bodem chuej-jin (huiyin), čchi chaj (qi hai), což je nejčastější umístění, které berou jako zdroj informací japonské zenové komunity působící na západě, a bodem ming men (ming men).

Střední tan-tchien je na úrovni hrudníku a bodu šan čung (shan zhong). A nejvyšší tan-tchien, kterému se říká také „bahnitá koule“ ve středu hlavy a má rovněž více částí.

Rád bych poznamenal, že různými vizualizacemi a prací s myslí, jak se tomu dnes často říká, můžeme často dosáhnout při vnitřní práci právě opačného výsledku, tj. stagnace ťing, čchi a tělesných tekutin. To může vést k poškození těla i duševním poruchám.

Taoismus se také nazývá cestou dvojí kultivace, tj. kultivace ming (ming) a sing (xing), fyzické a emocionální stránky (velmi zjednodušeně řečeno). Je nezbytné je umět oddělit a propojit v různých fázích a umět dosáhnout toho, aby se navzájem podporovali.  

Co tedy zbývá nám běžným studentům, kteří mají skutečný zájem a nadšení a chtějí se naučit tchaj-ťi čchüan a čchi-kung?

V první řadě je nutné najít kompetentního učitele. V Číně se nikdo neptá na certifikáty, spíše je zajímá linie, ve které se učíte. Člověku znalému problematiky se okamžitě vynoří celá řada souvislostí s ohledem na to, čemu se věnujete. Pokud se například učíte u jednoho ze 4 Buddhových bojovníků a dotyčný zná styl Čchen, hned se mu vybaví, v čem je váš lao š‘ (lao shi) neboli starší učitel dobrý, na čem si zakládá a co podle něj tolik důležité není. Např. bude vědět, jaké typy čchan s‘ li (chan si li) používá, jestli např. vyučuje tchuej-šou (tui shou) – párové cvičení, nebo san šou (san shou) – volný boj, nebo zda hodně učí bojové aplikace.

V Číně, domovu těchto krásných umění existuje přísloví:

„Raději hledej tři roky správného učitele, než abys cvičil rok u toho nesprávného.“

A když najdete správného učitele, soustřeďte se na jeho slova a naučte se hlavně práci těla. (Není výjimkou, že vidím cvičit někoho, kdo nechápe pojem těla, těžiště má velmi špatně postavené, nemluvě o dalších aspektech, ale je schopen dlouze vyprávět o energiích a duchovních rozměrech.)

Moje rada zní:  Zpátky na zem. Propojte ťing ťin (jing jin), šlacho-svalové dráhy. Správný učitel přesně ví, jak má vypadat správné postavení těla, jak otevřít klouby, otáčet tělo, znovu a znovu objevovat těžiště fyzického těla, otevřít záda a přirozeně dýchat. Tao je cesta přirozenosti a následuje přírodu.

Nesnažte se cítit teplo v podbřišku (nebo si představovat teplou kouli), jak často slyšíte. Jedním ze správných symptomů toho, že správně cvičíte je, že tělo lépe zvládá choroby. Dále i to, že teplo je rovnoměrné, tj. už žádné studené ruce a nohy. Cítíte se příjemně, po cvičení nejste unavení, ani nabuzení, ale někde mezi, ve středu. Tao je cesta středu, cesta přirozenosti a radosti. To, co děláte, by vás mělo naplňovat, činit šťastnými a mělo by vám dávat smysl.

To další, včetně hlubšího pochopení toho, co je tan-tchien, přijde přirozeně s tím, jak budete cvičit. Nejprve je třeba posílit ming – tělesně se uzdravit a být silný, zdravý, a sing – mít klid v srdci, být emocionálně stabilní; a vše sladit s místem a okolnostmi.

Shromažďovat a vnímat tři poklady lidského těla, ťing, čchi a šen, pomocí správného pohybu, správného dýchání a správného záměru srdce. Najít rovnováhu a zbavit se jakékoli přepjatosti a fanatismu při cvičení, které mohou škodit stejně jako lenost či přílišné teoretizování. 

Text: Miloš Bachár
Překlad: Alena Koutecká
Foto: redakce

Pozn.: čínské výrazy jsou psány v české transkripci, v závorce je uveden přepis čínských znaků do latinky tzv. pchin-jin (pinyin)

Miloš Bachár začínal v roce 1997 s jógou. Po pěti letech přešel k čínskému bojovému umění. V letech 2002 až 2012 ho zaujal především jihočínský Mai Gei Wong wing chun, později studoval asi rok Čchen tchaj-ťi u Jožky Goliana, žáka Čchen Pinga (Chen Binga). V té době se dostal i ke korejskému zenovému buddhismu.

Od roku 2012 cvičí wudangské tchaj-ťi – linii San Feng Pchaj (San Feng Pai) mistrů Čung Jün Lunga (Zhong Yun Longa) a Jüan Siou Kang (Yuan Xiu Gang), nej-kung (nei gong) a nej-tan (nei dan) u Michala Stejskala. Pobýval také přímo v chrámu Jü Sü Kung (Yu Xu Gong) u Jüan Siou Kang (Yuan Xiu Ganga).

Svoje znalosti v taojin (daoyin), nej-kung (neigong), taoistické meditaci a alchymii si v listopadu 2017 odjel prohloubit k mistrovi Čung Süe Jung (Zhong Xue Yong) do chrámu C‘-siao Kung (Zixiao Gong) a k mistrovi Wang (Wang) z linie Lung Men Pchaj (Long Men Pai) – dračí brána.

Do budoucna by rád studoval Ťing Ming tao-ťia (Jing Ming daojia) z Lao Šanu (Lao Shanu) u mistra čínského původu, který hovoří česky, avšak přeje si zůstat v anonymitě.

Milí čtenáři, jsme rádi, že „chodíte“ na naše stránky! Pokud se vám publikované články líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Pomůže nám pokračovat v naší činnosti i nadále. Vaší podpory si vážíme! Více informací naleznete na: Podpořte nás