Nejlepší doba pro cvičení tchaj-ťi čchüan

Někteří studenti se zabývají otázkou, kdy je nejvhodnější doba pro cvičení tchaj-ťi čchüan (resp. čchi-kungu). Pokud mám odpovědět za sebe, zdá se mi, že v ideálním případě připomínajícím stav „osvícení“ cvičí člověk neustále. Život splývá se cvičením. Spirálovitý pohyb, kdy jeden extrém střídá druhý, se stává v této finální fázi přirozeností. Tělo maximálně využívá sílu břišního dechu a vše je pod vědomou kontrolou mysli. Tělo, dech i mysl pracují v trvalé, dokonalé symbióze.

Kdysi jsem četla příběh o dvou skutečných mistrech, kterým nešlo o vítězství, ale jejich střetnutí bylo oslavou a poctou bojovému umění. Boj nemohl skončit vítězstvím ani jednoho z nich, protože oba byli v takovém stavu soustředění a rovnováhy, že dokázali předvídat pohyby soupeře. A tak se souboj táhl hodiny. Toto je pro většinu z nás až nadpřirozený příklad maximálního pochopení a dokonalého vstřebání potenciálu, který bojové umění obsahuje.

Zavání to mystikou? Možná. Ale umění tchaj-ťi čchüan i čchi-kungu určitě stojí za energii, kterou vložíte do objevování jejich tajů a zkoumání toho, jestli na tom opravdu něco není.

Když začneme pěkně od začátku a zůstaneme prozatím při zemi, kdy a jak bychom měli cvičit, abychom ze cvičení získali maximum?

Nejlepší dobou pro cvičení, zejména dechového, harmonizačního cvičení čchi-kungu, je brzy po ránu (cca mezi třetí a pátou hodinou), kdy je aktivní meridián plic. Meridián začíná pod klíční kostí (ve druhém předním mezižeberním prostoru) a prochází po vnitřní části ruky až do posledního článku palce. Při ranním cvičení můžete mít proto intenzivnější pocit tepla, brnění, tlaku v místech, kudy tato dráha vede.

Venkovní energie je po ránu velmi silná (v atmosféře se rodí jangová energie a je nejvíce záporných iontů) a dá vám mnohem méně práce se na ni naladit a „dobít“. Příroda vám vyjde vstříc. Pamatuji si, jak jsem jako malá chodívala ráno Riegrovými sady do školy a měla jsem pocit, že se musím „prokousávat“ vzduchem. Byl tak hustý, nabitý, obnovený po noci. Odpoledne už byly ve vzduchu cítit trhliny a síla ranní energie zmizela. 

Pokud nejste slavíci a myšlenka na ranní vstávání vás moc nenadchla, nezoufejte. Vhodnou dobou je také čas kolem půlnoci (tj. zhruba mezi 23. a 1. hodinou v noci), kdy vrcholí kosmická jinová energie a tělo se dýcháním připravuje na odpočinek.

Možná se ke cvičení nedostanete za kuropění ani kolem půlnoci, neznamená to však, že byste cvičení měli vzdát. Prostě si vyberte dobu, která vám vyhovuje nejlépe. Lepší je cvičit někdy než vůbec. Kvalitu cvičení ovlivňuje nejen načasování, ale celá řada dalších faktorů, které mohou „méně vhodnou dobu“ vyvážit, především to, jestli cvičíte správně, uvolněně a vědomě.

Pokud jde o délku cvičení, minimální doporučená délka je 15–20 minut, ideálně půlhodinka, ráno i večer.

Platí to zejména pro začátečníky, kteří k „zahřátí“ potřebují více času, ale ještě nevydrží cvičit dlouhou dobu vcelku. Je to doba potřebná ke zklidnění a uvolnění, kdy se dech postupně prodlouží, mysl uklidní, tělo zbaví napětí a energie v těle začne volně proudit. Horní hranice samozřejmě omezena není 😀 , cvičte tak dlouho a tak intenzivně, jak je vám to příjemné!

Důležitější než přesný čas cvičení je pravidelnost. Nárazové velké dávky, které vás vyřadí na několik dní „z provozu i cvičení“, vám na zdraví a energii nepřidají. Rozumnější je vyhradit si na tchaj-ťi a čchi-kung pravidelná, byť krátká místa ve vašem rozvrhu a brát je jako každodenní zastavení (či „restarty“) a čas, který věnujete sobě a svému psychickému a fyzickému zdraví.

Na druhou stranu není nutné udělat si z tchaj-ťi bič, kterým se budete trýznit. Dnes už naštěstí můžete cvičit pro radost, zdraví a pohodu, nezávisí na něm váš život. A často citované tchaj-ťi rčení, podle něhož „jeden den necvičit je jako tři dny necvičit, tři dny necvičit je jako týden necvičit, a týden necvičit je jako nikdy necvičit,“ můžete brát s rezervou („rození lenoši“ se samozřejmě na tento dodatek nemohou odvolávat 🙂 ). Zkušenost mě naučila, že správně načasovaná pauza a občasný odstup někdy mohou přinést ten správný náboj nebo pochopení něčeho, co se člověk snažil „silou vycvičit“.  

Přeji vám, aby se pro vás cvičení stalo příjemným návykem – takovým „dobrozvykem“, na který se budete těšit a který vám přinese kultivaci těla i ducha!  

Alena Koutecká

Foto: redakce časopisu, Štěpán Krejcar, Dan Papoušek
Pokud vás zajímá přesné načasování cvičení, přečtěte si článek Miloše Bachára nazvaný:
Taoistická meditace vsedě (2. díl)