Pien Čchiao − největší čínský lékař

K  největším čínským historickým spisům se počítá Š´-ťi (zápisky historika), které napsal dvorní astrolog a dějepisec S´-ma Čchien (145−85 př. n. l.). Ve sto třiceti kapitolách probírá dějiny Číny od mytické doby do roku 100 př. n. l. Sto pátá kapitola obsahuje kromě jiného životopis Bian Quaoa neboli Pien Čchiaoa (407−310 př. n. l.), který je uctíván jako největší čínský lékař. Přestože jsou o jeho životě známa fakta, Pien Čchiao je postava spíše mytická.

Mládí prožil Pien Čchiao v rodině učeného Chang Sangjuna, od kterého dostal tajemný nápoj, po jehož požití zjistil, že je schopen podívat se do skrytých vnitřností lidského těla, a tak rozeznávat nemoci. Moudře si tuto schopnost nechal pro sebe a své informace o pacientově vnitřním fungování veřejně odvozoval od pečlivého sledování tepu, pro který vytvořil názvosloví. Pien Čchiao je údajně autorem knihy Nan-ťing (Kniha o obtížných problémech), která se zabývá složitými otázkami lékařství, pulzem, cévním systémem, vnitřními orgány a akupunkturou.

Jako potulný lékař prošel mnoha oblastmi Číny a všude si svými diagnózami a úspěšným léčením získal velký respekt. V jednom malém státě zemřel necelý půlden před příchodem Pien Čchiaoa panovníkův syn. Pien Čchiao po ohledání těla řekl:

„Nemoc, o níž lidé říkali, že způsobila smrt korunního prince, vznikla tak, že mužský princip jang pronikl do ženského principu jin. Stlačuje žaludek a stahuje ho. Směrem nahoru jsou odříznuty cévy jang, směrem dolů jsou přerušeny cévy jin. V důsledku toho mizí barva. Převrat cév způsobil, že leží bez hnutí jako mrtvola. Korunní princ ve skutečnosti není mrtev. Když mužský princip pronikne do ženského, zůstává žlučník naživu. Je-li tomu naopak a ženský princip pronikne do mužského, pak odumírá. V takovém případě ihned nastává zdánlivá smrt, ježto se čchi ze všech pět tkání dostane k srdci a stísní je. Schopný lékař může nemocného zachránit, ale nešika svou nerozhodností přivodí smrt pacienta.“

Pak Pien Čchiao provedl akupunkturu na osmi místech zdánlivě mrtvého těla. Brzy nato nabyl korunní princ vědomí. Na obě podžebří mu byl přiložen obklad z horké kaše, obsahující pět látek. Pak se malý pacient posadil. Musel ještě po dobu dvaceti dnů pít odvar z osmi drog, aby se odstranily z těla všechny škodlivé zbytky jin a jang. Teprve pak se korunní princ uzdravil.

Když lidé říkali, že Pien Čchiao umí křísit mrtvé, ohradil se: „Mrtvé nedokážu přivést k životu! V těle korunního prince zbyla ještě jiskra života, kterou jsem opět rozdmýchal, a tak ho vzkřísil.“

Podle Pien Čchiaoa je šest druhů lidí, které nelze léčit:

– Pyšní a svéhlavci, s nimiž není možná rozumná řeč.
– Chamtivci, kteří při honbě za penězi zanedbávají své tělo.
– Lidé, kteří se nechtějí zříci rozmařilého života.
– Nemocní, u nichž se smísil jin a jang, ženský a mužský princip, takže skryté čchi nemůže dál vykonávat příslušné funkce.
– Nemocní v tak chatrném tělesném stavu, že už nejsou schopni pozřít lék.
– Ti, kteří důvěřují fušerům a mastičkářům více než lékařům.

Kdysi Pien Čchiao navštívil zemi Pchi a byl přátelsky přijat na dvoře vládce Chuana. Při audienci prohlásil s pravou čínskou zdvořilostí: „Vaše jasnost je nemocná, ale nemoc zatím vnikla jen do kůže. Nebudete-li se léčit, může to být nebezpečné.“ Stejně zdvořile odpověděl i kníže Chuan: „Má nehodná osoba je zdráva.“ A když lékař, pokrčiv rameny odešel, obrátil se povznesený vládce k přítomným s poznámkou: „Vida, jak ti lékaři hledí dostat peníze i ze zdravého…“

Za pět dní se Pien Čchiao znovu objevil a pravil: „Vaše milost je nemocná a nemoc vnikla již do cév. Nebudete-li se léčit, váš stav se zhorší.“ Knížete to rozhněvalo, a tak odešel. Po dalších pěti dnech znovu lékař přišel a prohlásil: „Vaše milost má nemoc, která je nyní mezi žaludkem a střevem. Nebudete-li se léčit, bude zle.“ Kníže se nezmohl ani na slovo a lékař odešel s nepořízenou i tentokrát.

Když však Pien Čchiao přišel za pět dní znovu, neřekl vůbec nic. Sotva knížete spatřil, otočil se a beze slova se vzdálil. To vládce překvapilo a poslal tedy za lékařem posla, aby se zeptal, proč tak náhle opustil dvůr. Pien Čchiao řekl otevřeně: „Když nemoc vězí na povrchu těla, je možno ji léčit odvary a teplými náčinky. Jakmile vnikne do cév, lze ji léčit nabodáváním a přikládáním horkých kamenů. Když se nemoc usadí v žaludku a ve střevech, je možné ji léčit vínem a extrakty z léčivých bylin. Když však pronikne až do míchy, pak nemohu dělat nic, i kdyby mne to mělo stát hlavu. V této chvíli nemoc vnikla do míchy knížete, a proto jsem také odešel a nepožádal o slyšení.“ O pět dní později kníže onemocněl a zemřel.

Na dalších cestách se Pien Čchiao věnoval především nemocem, které byly právě středem zájmu – ženské a dětské nemoci nebo oční a ušní choroby starých lidí. Jeho věhlas a schopnosti se mu však staly osudnými. Nejslavnější lékař Číny se stal obětí jednoho ze svých kolegů. Předseda lékařské komory v Čchiu dal Pien Čchiaoa zavraždit z obavy, aby mu nekonkuroval. Bylo to hrůzné zakončení života proslulého lékaře.

Zdroj: Starověká Čína – Krásná paní 2022

Milí čtenáři, jsme rádi, že „chodíte“ na naše stránky! Pokud se vám publikované články líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Pomůže nám pokračovat v naší činnosti i nadále. Vaší podpory si vážíme! Více informací naleznete na: Podpořte nás