Podzimní čchi-kung: přirozený návrat k vlastnímu středu

Letní ruch a aktivita se z přírody pomalu vytrácejí, plody ohnivého léta dozrály a sklízí se, stromy shazují listy a zvířata si začínají dělat zásoby nebo se připravují k zimnímu spánku. Příroda se přirozeně zpomaluje, zklidňuje, aby se nakonec uložila k zimnímu spánku. Podobně obrací člověk, který je sladěný s cyklem přírody, v závěru roku pozornost od vnějšího světa do svého vnitřního „ticha“, aby mohl naslouchat řeči své duše.

Zklidnění a cestu do vlastního středu nám může zprostředkovat starodávné čínské „umění dechu“, dnes po světě rozšířené pod názvem čchi-kung (qigong). Nezasvěcený pozorovatel vidí člověka stojícího jako socha (proto se tomuto cvičení také někdy říká „kung stromu či sloupu“), zachytí naši neměnnost či jednoduchý, pravidelně se opakující táhlý pohyb. Je to jen mylný dojem, vnější slupka zakrývající to, co se skutečně odehrává uvnitř. Chceme-li se vskutku dostat hlouběji pod povrch, nahlédnout a procítit množství dějů, které se v nás v každém okamžiku odehrávají, poznat to, čím opravdu jsme, vnější zklidnění (či zastavení) je nezbytné.

V tichosti se postavíme, uvolníme tělo, vědomě se zbavíme všech blokád a napětí, ať už fyzického či mentálního. Projdeme sval po svalu, místo po místě, vše ponoříme do klidu, aby energie čchi měla volnou cestu napříč celým naším tělem. Hlava a horní část těla přirozeně „táhnou“ k nebi, pánev a spodní část těla „těžknou“ a chodidla vrůstají do země.

Pak obrátíme pozornost k našemu dechu. Zhluboka se nadechneme do spodního tan-tchienu, do místa, které je pro nás zásobárnou životodárné čchi. S výdechem odevzdáme vše použité, kalné, nepotřebné. Na uvolněné místo s nádechem přijmeme čistou, ozdravující sílu, která vyživí a naplní každou jednotlivou buňku.

Stačí pár minut soustředěného, přirozeného dýchání a naše tělo se příjemně zklidní, zahřeje a hlouběji uvolní. Tehdy nastává čas na skutečnou vnitřní práci. Nekonečný boj s myslí, v níž neustále těkají desítky, ba stovky roztodivných myšlenek.

Jak dosáhnout vnitřního duševního klidu nebo se mu alespoň na chvíli přiblížit? Meditační praxe má v zásobě řadu berliček, které mají mysl obelstít či zkrotit. Sledování plamene svíčky, soustředění se na konkrétní předmět, pozorování samotných myšlenek, dechu či počítání nádechů a výdechů… Nebojte se vyzkoušet více způsobů, po chvilce experimentování jistě najdete takový, se kterým budete rezonovat.

Návrat do vlastního středu nemusí být zdlouhavý a složitý, ač se tak na první pohled může zdát. Záleží na vašem odhodlání, důslednosti a sebekázni. Je to cesta pro odvážné, zvídavé, pro ty, kteří chtějí žít naplno a dostat se k podstatě svého „já“. Užijte si objevování sami sebe!

Alena Koutecká