„Jsou témata, která není zapotřebí dlouze rozvíjet.
Jsou nápady, které se prolínají rubrikami i částmi našeho života.
Jsou myšlenky, které nemusí otřást světem, přesto vás inspirují.
Jsou zkušenosti druhých, které pomáhají otevřít vaše vlastní oči.“

Ať se vás následující zamyšlení nad životem či tchaj-ťi „dotknou“ v tom dobrém slova smyslu.

 

 

Přichomýtla jsem se včera náhodou k jedné diskusi ohledně existence „nadpřirozených“ schopností. Tradičně se našli posměváčci, kteří svým postojem dokázali pouze vlastní „nedospělost“.

Smějeme-li se těm, kteří nedosahují našich kvalit, je to jako smát se předškolákům, že ještě neumějí číst a psát. Samo sobě to svědčí o tom, že možná to s našimi kvalitami není zas tak slavné. Smějeme-li se těm, kteří naše kvality převyšují, stáváme se pošetilci, kteří tvrdí, že moře neexistuje, jenom proto, že u něho ještě nikdy nebyli.

Když už tedy máme chuť se někomu smát, smějme se spíše sami sobě. Prokážeme tím alespoň svůj smysl pro humor 🙂 .

Krásný adventní den!

 

 

Cvičení tchaj-ťi čchüan vyžaduje (a trénuje) setrvání v přítomném okamžiku a plnou pozornost. Vědomé žití vám může zachránit život, či zabránit vzniku nějakého problému, nebo vám prostě „jen“ přinese plnost okamžiku, spokojenost a vnitřní radost. Nemusíte se zrovna zavírat do meditační místnosti nebo čekat na hodinu tréninku, prostě zkuste dělat běžné činnosti (třeba i ty, která vás příliš nebaví) vědoměji a zkoumejte, co vám tato pozornost přinese 🙂

 

 

Život je jednoduchý, nádech, výdech, nádech výdech… každý nádech i výdech je spočinutím v přítomnosti…
vše ostatní navazuje…

 

 

Jsme tím, co myslíme

Často se mi poslední dobou stává, že „trpím poruchou osobnosti“. Jedno vnitřní já řetězí myšlenky a druhé se nestačí divit, odkud se takové blbosti vzaly. Díky tomu mám ale šanci pomocí vnitřního filtru vybírat, co je smysluplné a tvůrčí a co by mě naopak mohlo stáhnout dolů.

Dokud člověk jede na autopilota a objevují se „zakořeněné společenské mantry“ (typu: Stárnutí znamená ztrátu sil a zdraví, Tohle nejde, Tohle si nezasloužím, Za nic nestojím, Toho se bojím, Ale svět je přeci nespravedlivý, Všechno je třeba vybojovat… či jiné specifické společenské či rodinné „perly“) jeho život se vykresluje přesně podle těchto představ, či spíše obav. Proto je třeba zůstat „bdělý a v přítomnosti“, protože život a svět je vždy takový, jak ho vnímáme my a nezáleží na „skutečné realitě druhých“, o níž vám dennodenně přinášejí důkazy.

Krásný svět a klidnou neděli 🙂

 

 

Nejstrašidelnější a zároveň nejvíce osvobozující zážitek (tedy až při pohledu zpětně 😃 , v daném okamžiku mě jímala čistokrevná hrůza) v mém životě bylo uvědomění si, že zdraví (potažmo vše ostatní jako je práce, bydlení, vztahy… prostě celá existence) je výlučně v mé zodpovědnosti a nikdo mi nemůže pomoci. Nemyslím tím, že nemohu požádat ostatní o pomoc, radu, inspiraci, útěchu… ale to, že od kormidla své loďky nemůžu odejít. Pokud to udělám, nebudu se muset sice o nic starat, ale zároveň ztratím svobodu a nezískám pro sebe to nejlepší možné. Řada lidí tuto odpovědnost stále nevidí nebo nechce vidět a hledá kormidelníka někde venku… a pak se diví, kam s nimi doplul…

 

 

Čím reálnější podobu získává můj SEN 🙂 , tím víc se mi do hlavy vrací slogan,
na který mě před časem upozornila kamarádka:
„Začněte si plnit své sny, jinak vás někdo jiný zaměstná plněním toho svého.“

 

 

Naučte se pravidelně věnovat zdravé formě pohybu. Čím starší a čím nemocnější budete, tím hůře se vám bude začínat.
Pohyb ozdraví tělo, „pohladí“ psychiku a je smysluplnějším způsobem trávení volného času než mnohé jiné (ne)aktivity.
Díky pohybu se vám otevřou nové obzory, poznáte hlouběji sami sebe a život získá ten správný náboj…

 

 

Děláte práci, pro kterou jste se narodili a která s vámi skutečně rezonuje? Nevíte?
Zkuste si jednoduše položit otázku, jestli byste tuto práci vykonávali i poté, co byste za ni nic nedostávali…

Pro mne je takovou „prací“ časopis Vnitřní síla. I když příjmy z něj jsou jako zrnka prachu,
něco uvnitř mě neustále NUTÍ pokračovat 😃 .

 

 

Změnou je již to, když připustíme, že změna je možná.

 

 

Lidé často vymyslí až neuvěřitelné množství důvodů, proč něco nejde…
bylo by fajn, kdyby změnili své myšlení a nacházeli alespoň jeden pádný důvod,
proč TO JDE…