Pověst o Šáriputrovi (Indie)

P  řed dávnými a dávnými časy žil na jižní straně Himálaje, v dnešním Nepálu, mladý a věrný Buddhův žák jménem Šáriputra. Jednoho krásného jarního dne se učedník vypravil jen v mnišském rouše a sandálech k řece.

„Bude se mi lépe meditovat v přírodě,“ uvažoval. „Když je tak krásný den, nemám chuť sedět mezi čtyřmi stěnami v nevlídném klášteře.“

Mladík se usadil mezi květinami v příjemném stínu vrby. Zkřížil nohy do lotosového sedu, narovnal záda, přimhouřil oči, vložil pravou dlaň do levé, srovnal dech a pustil se do meditování. Ale po chvíli ho začal rušit zpěv ptáků a ryby, které občas zpoza přimhouřených očí zahlédl v čisté vodě. „To je k nevydržení,“ řekl si, „v takových podmínkách nemohu rozjímat!“ A tak se rozhodl, že odstraní všechno, co ho ruší. „Já sedím v dokonalé meditační pozici a ti hloupí živočichové mi nedají pokoj!“ A hnán spravedlivým hněvem, pobil ptáky i ryby. A aby se jich zbavil jednou provždy, uvařil si je k obědu. Znovu zaujal meditační pozici, ale sotva zavřel oči, aby se soustředil, cítil, jak mu škrundá v žaludku a kroutí se mu vnitřnosti. Přejedl se. Z meditování nebylo nic.

◊◊◊

Moudrost zenu říká, že naši mysl neruší ani ptáci, ani ryby, nýbrž způsob, jakým je přijímáme.

Zdroj: Oceán v kapce rosy (zenové příběhy) – Henri Brunel

Milí čtenáři, jsme rádi, že „chodíte“ na naše stránky! Pokud se vám publikované články líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Pomůže nám pokračovat v naší činnosti i nadále. Vaší podpory si vážíme! Více informací naleznete na: Podpořte nás