Osel z jihozápadu
M istr pera Liou Cung-jüan (žil 773−819) dokázal již dávno zachytit směšnost prázdné arogance a nadřazenosti. Ta sice může na chvíli vytvořit pocit ničím nepodložené převahy a síly, a na chvíli ohromí leckoho, ale jen na chvíli. Lhostejno, zda jde o politického vůdce, nebo duchovního gurua, plácnutím bublina splaskne. Potěšme se starým příběhem a nebojme se plácnout:
Na jihozápadě nebylo oslů. Avšak muž, který měl rád věci navíc, jednoho osla naložil na člun a přivezl. Tam mu však nebyl k ničemu, proto jej pod horami vypustil. I uviděl jej tygr, mohutného velikého tvora, a měl jej za ducha. Skryt za stromy jej kradmo pozoroval, pomalu povylezl blíže k němu a ostražitě přikrčen nevěděl, co je to zač.
Druhý den osel zahýkal. Tygr se hrozně lekl, utekl daleko, a protože si myslel, že jej chce sežrat, hrozně se bál. Ale když se na osla později podíval, zdálo se, že osel nemá žádné zvláštní schopnosti. Když si nadto ještě zvykl na jeho hýkání, přibližoval se a zase ustupoval, nakonec se na něj přece jen neodvažoval zaútočit. Trochu se mu přiblížil, začal jej zlobit a drze do něj vrazil. Osel se velmi rozlítil a kopl jej. Tygra to rozradostnilo, změřil si jej a řekl: „Tak tady končí tvé schopnosti!“ Pak se na něj s řevem vrhl, zlomil mu vaz, sežral jej a odešel.
Jej! Těla velikého a zdál se i kultivovaný, hlasu mocného a zdál se i schopný. Pokud neukázal, co umí, jakkoliv byl tygr udatný, podezíral jej a bál se, a nakonec se neodvážil udeřit. Jak smutné, je-li tomu tak i nyní!
Zdroj: Umění tchaj-ťi čchüan – Vít Vojta
