Proč si překážíme při cvičení?
V elmi často nám vlastní myšlenky zabraňují v uvolnění a relaxaci. Je to docela přirozené. Každý máme jakýsi denní plán. Takové vnitřní časování. A pokud si chceme zacvičit tchaj-ťi – ideálním stavem je napojit se na přítomný okamžik. Oprostit se od skotačivého času a pustit mysl a své tělo ze spáru směrovaného soustředění.
Každý máme v sobě zakódovaný denní rytmus. Jak myšlení, tak pohybu. Během cvičení však chceme tento rytmus přerušit a nechat tělo splývat na vlně přirozeného uvolnění. Kdy podstatná je každá buňka, každý okamžik.
Neusilujeme o skok z A do B. Ale o prožití celého procesu.
Musíme upustit od hodnocení a soudů. Mysl je zvyklá nám ihned bypasovat a pokrucovat čistý okamžik. Pusťme se touhy cvičit. Postavme se a sledujme co se děje. Neumocňujme pocit někam to táhnout, někam něco tlačit. Cvičení, relax a uvolnění by se mělo dít takřka samo. Necvičme. Prostě buďme. Přirozeně.
Foto: Taiji Chen Style Nová Paka
Zdroj: Taiji Chen Style Nová Paka
(článek Proč si překážíme při cvičení)
Poprve jsem byl ve Chmelne jeste jako chlapec, s prarodici v roce 1983, a pak jeste radukrat s nekterym z clenu nasi rodiny. Dnes uz tam jezdim sam. Protoze se silne zajimam o duchovni zalezitosti, je pro mne clenstvi ve sdruzeni Zdravy zivotni styl velice prospesne – na jedne strane diky nemu prichazim do styku s novymi informacemi a nazory, na strane druhe mi pomaha udrzovat si nad vsemi temi nabozenstvimi a ideologiemi, utocicimi z mnoha stran, nadhled a zdravy odstup. Vzdycky, kdyz mi nekdo vstepuje tu svou absolutni pravdu, na niz ma on vyhradni pravo, vzpomenu si na jeho cetne konkurenty a take na sve pratele ze sdruzeni, kteri mi zadnou absolutni pravdu nevstepuji, mysli, veri a jednaji treba uplne jinak, a presto jejich zivoty nenesou o nic horsi ovoce, nez jake nese zivot onoho vstepovatele. Do Chmelne jezdim jednak za relaxaci a nacerpanim novych sil, druhak za spriznenymi dusemi. Zatim jsem tam vzdycky navazal nejake nove hezke pratelstvi. Pokazde na konci pobytu si rikam, ze tento pobyt byl tim nejlepsim, jen abych v nasledujicim roce zjistil, ze ten dalsi byl jeste lepsi. Z celeho srdce preji nasemu sdruzeni, aby bylo porad plne lidi krasnych navenek i uvnitr a aby se z nej nikdy nestal byznys jako z tolika jinych veci v nasem state! Po louce se pobrouzdame, myti v rose vsak nevzdame, pozdravime slunicko, procvicime telicko. Pri hudbe si zacvicime, ke slunci se postavime, provedeme plny dech, pekny usmev, zadny vzdech. Na zada se polozime, rovnou svicku postavime, po ni rybu, potom luk, do zelene hezky kuk. Trochu rytmu neuskodi, spinalni cvik, ten se hodi, oci zavri, vykul v dal, nebud liny, cvic jen dal. A ted ticho, mili, drazi, pozorujte, co nam schazi, meditujte den co den, starosti z nas vyjdou ven. To cviceni v kolektivu da nam zdravi, da nam silu, k tomu spravna vyziva, nemoc se nam vyhyba.
Přeji, ať tento pozitivní kolotoč u vás pokračuje dále 🙂