(Ne)obyčejní lidé kolem nás: David Gaffney
Ž ivot je vždy bohatší a veselejší, setkáte-li se s erudovaným člověkem, který je navíc přátelský, skromný a kdykoli ochoten pomoci. Právě takový je David Gaffney.
David se věnuje bojovému umění od roku 1980. Tchaj-ťi čchüan (taijiquan) se začal vážněji zabývat v roce 1996, kdy se setkal s mistrem Čchen Siao-wangem (Chen Xiaowangem); později prošel 24formálním obřadem přijetí a stal se mistrovým osobním žákem. V roce 2003 byl v Čchen-ťia-kou (Chenjiagou) formálně představen jeho bratrovi Čchen Siao-singovi (Chen Xiaoxingovi), aby mohl trénovat pod jeho osobním dohledem, a cvičí s ním dodnes.
David je také spoluzakladatelem Chenjiagou Taijiquan GB a spoluautorem 3 knih o tchaj-ťi čchüan (Chen Style Taijiquan: The Source of Taiji Boxing, The Essence of Taijiquan, Chen Taijiquan: Masters and Methods)
Davide, zajímala Vás bojová umění odjakživa? Co Vás přimělo k tomu, že jste přešel k tchaj-ťi čchüan?
Ano, odjakživa! K bojovému umění jsem se poprvé dostal díky kamarádovi ze školy, který jednou přišel s tím, že se doslechl o oddílu karate. Byla to tenkrát láska na první pohled, a jakmile jsem poprvé vkročil do tělocvičny, už nebylo cesty zpět. Dalších patnáct let jsem se věnoval tréninku vnějších bojových umění. Později jsem se dozvěděl o čínském učiteli, který v Manchesteru vyučoval Čchen tchaj-ťi čchüan (Chen taijiquan), a tak jsem se začal učit tchaj-ťi – ze začátku jsem to bral jako zajímavý doplněk k mému tehdejšímu tréninku. K tchaj-ťi čchüan jsem napevno přešel v roce 1996, kdy v Manchesteru uspořádal seminář Čchen Siao-wang. Nejprve nám Čchen tchaj-ťi čchüan stručně představil, potom vstal a předvedl fa-ťin (fajin). Tenkrát mu mohlo být asi padesát let, ale takovou výbušnou sílu jsem ještě nikdy neviděl.
Jak dlouho už tchaj-ťi čchüan cvičíte? Změnil se nějak za tu dobu Váš přístup?
Jak už jsem zmiňoval, tchaj-ťi čchüan jsem začal cvičit v polovině devadesátých let. Jako většina lidí, co k tchaj-ťi čchüan přejdou z některého vnějšího stylu, jsem se ho snažil uchopit ve vztahu ke svému dosavadnímu tréninku. Postupně jsem si ale uvědomil, že tchaj-ťi čchüan má vlastní specifickou metodologii. Podobně jako jiná čínská bojová umění se zaměřuje na rozvoj čtyř hlavních oblastí, kterými jsou šou jen šen-fa pu (shou yan shenfa bu), tj. ruce, oči, tělo a práce nohou, a současně pracuje na zlepšení rychlosti a síly.
Tchaj-ťi čchüan se ale k tomuto cíli dostává ze zdánlivě opačného směru, protože se soustředí na pomalost a měkkost. Zvýšení rychlosti dosahuje odstraňováním veškeré ztuhlosti v těle a soustavným cvičením, díky kterému tělo začíná fungovat jako jeden propojený celek a každá akce je zcela přirozená a nenásilná.
Trénink v pomalých rychlostech slouží ke zlepšení synchronizace všech částí těla, které jsou do pohybu zapojené. Má to spoustu praktických výhod, člověk na jisté úrovni dovednosti tak např. dokáže soustředit sílu veškerého těla do jednoho bodu, a naplnit tak hlavní cíl, kterým je využití síly, která vzniká v nohou, její vedení přes pas a vypuštění prostřednictvím té části těla, která v danou chvíli slouží k úderu proti soupeři.
Způsob, jakým cvičím já osobně, se postupně přirozeně měnil a rozvíjel. V době, kdy jsem trénoval vnější styly, mě bavilo soutěžení a v prvních letech tréninku tchaj-ťi čchüan jsem se zajímal právě o tuto oblast. Rozsah toho, co se všechno v Čchen tchaj-ťi čchüan můžete učit, je skutečně velký a na začátku pořád objevujete nové a zajímavé věci. Zrovna tohle ale není na tchaj-ťi čchüan to podstatné a já jsem si postupem času uvědomil, že studium tchaj-ťi čchüan je náročný a nekončící proces. Základní pravidla vám vyjmenuje skoro každý, ale jen málokdo je skutečně dodržuje.
Můžete cvičit sestavy nebo trénovat tchuej-šou (tuishou), ale bez správného držení těla, bez správného vedení energie a bez záměru tomu nemůžete říkat tchaj-ťi čchüan.
Dnes chápu, že ke zvnitřnění všech těchto požadavků je nezbytný trénink vědomé pozornosti a ve vlastní praxi se k těmto základům neustále vracím. Pohyb v systému tchaj-ťi čchüan vychází z filosofie, která v tělesné oblasti zdůrazňuje přirozenost, spontaneitu a rovnováhu. Ničeho by nemělo být moc. Z vnějšího pohledu můžete říct, že levá a pravá strana, horní a dolní část těla a přední a zadní strana spolu souzní v harmonii bez rozporů a nesouladů. Na vnitřní úrovni je odrazem tohoto principu klid a vědomá pozornost. Této úrovně mentální a fyzické rovnováhy není možné dosáhnout bez každodenního tréninku jako způsobu soustavného seberozvoje.
Kdo je Váš učitel a proč studujete právě u něj? Kde jinde pro své cvičení čerpáte inspiraci?
Tréninku bojových umění se věnuji už téměř čtyři desetiletí a během té doby jsem studoval u řady vynikajících učitelů, jejichž vliv mě doprovází dodnes.
Co se týče konkrétně tchaj-ťi čchüan, měl jsem to štěstí, že jsem poměrně brzy měl možnost seznámit se s Čchen Siao-wangem (Chen Xiaowangem) a Čchen Čeng-lejem (Chen Zhengleiem) a během dalších let jsem se snažil načerpat co nejvíce zkušeností od dalších špičkových učitelů, jakými jsou Ču Tchien-cchaj (Zhu Tiancai), Wang Sien (Wang Xian) nebo z té mladší generace Čchen C‘-čchiang (Chen Ziqiang) a Wang Chaj-ťün (Wang Haijun).
U Čchen Siao-singa (Chen Xiaoxinga) cvičím od roku 2003 a považuji ho za svého hlavního učitele. Jeho střízlivý, neokázalý styl a důraz na základy mi naprosto vyhovují. Jeho učební metoda je postavená na cvičení, nikoliv na mluvení, a dále na rozvoji samostatnosti a přijetí nutnosti neustálého opakování a faktu, že k cíli nevedou žádné zkratky.
Co se člověku vybaví jako první, když se řekne „tchaj-ťi“? Dnes se nejčastěji zmiňují zdravotní účinky, meditace, relaxace… Mění se účel cvičení tchaj-ťi čchüan v souladu se změnou životního stylu?
Neřekl bych ani tak, že se změnil účel, jako spíš že se k tchaj-ťi čchüan dostává stále vice lidí, kteří mají o jeho skutečné podstatě nesprávnou představu. V médiích se o tchaj-ťi čchüan až příliš často mluví jako o nějaké jemné pohybové aktivitě pro nenáročné, která na cvičence neklade žádné zvláštní nároky, až si získalo pověst jakéhosi exotického „spirituálního“ cvičení. Na první hodiny tak přichází spousta lidí, kteří netuší, že se jedná o bojové umění, a ani je tento aspekt upřímně nijak nezajímá.
Většina lidí mluví o „tajči“ nebo v anglickém jazykovém prostoru běžně o „tai-chi“, aniž by věděli, že správný název je tchaj-ťi čchüan. Ten se skládá ze dvou částí: „tchaj-ťi (taiji)“ je myšlenkový systém čerpající z Knihy proměn – I-ťing (Yijing), usilující o nalezení a udržení stavu optimální rovnováhy. „Čchüan (quan)“ znamená obecně druh bojového umění. Celý název tchaj-ťi čchüan tak označuje bojové umění založené na určité filosofii.
Svou původní podstatou je tchaj-ťi čchüan bojové umění. Zlepšení zdraví, duševní rovnováha a uvolněné tělo propojené v jeden celek jsou vedlejší výhody získávané jeho tréninkem. Jsou to pozitivní vedlejší efekty cvičení původního systému.
Mohou lidé tyto zmíněné výhody jako „zdravotní účinky, meditace, relaxace“ čerpat, i když netuší, že se jedná o bojové umění? Pravděpodobně ano. Pokud cvičíte jen nehybné „stání jako sloup“ a sestavy, zaměřujete se na zklidnění mysli a rozvoj lepšího držení těla, měly by se zdravotní účinky a efekt relaxace časem dostavit.
Znamená to ale, že cvičíte tchaj-ťi čchüan? Podle mě ne. Je to jako kdybyste srovnávali trénink klasického boxu s různými fitness cvičeními imitujícími box. Ani na jednom není nic špatného, ale rozhodně to není totéž. Trénink fitboxu vám nejspíš zlepší fyzickou kondici, ale nepřipraví vás na skutečné střetnutí v ringu.
Ztratit ze zřetele fakt, že Čchen tchaj-ťi čchüan je starodávné bojové umění, znamená ztratit ze zřetele jeho skutečnou podstatu.
Už jen šíře toho, co se vše v rámci systému tchaj-ťi čchüan učí, naznačuje, s jakým záměrem se původně vyvíjelo: sestavy beze zbraně, sestavy se zbraněmi, tchuej-šou (tuishou) od varianty s jednou rukou až po san-šou (sanshou) atd., trénink jednotlivých pohybů, cvičení ve dvojicích, doplňková cvičení jako „stání jako sloup“, navíjení hedvábného vlákna a cvičení s dlouhou tyčí nebo s krátkými tyčkami. Tchaj-ťi čchüan se nezrodilo na zelené louce, ale čerpalo z mnoha různých zdrojů, ať už to byla jiná, do té doby existující čínská bojová umění, teorie jin-jang (yin-yang) z Knihy proměn, tradiční zdravotní cvičení jako tao-jin tchu-na (daoyin tu-na), tj. metody vedení energie a dechová cvičení, nebo prvky z tradiční čínské medicíny, včetně teorie ťing luo (jing luo), tj. učení o systému meridiánových drah.
Zároveň je třeba říct, že naše schopnosti se liší v závislosti na věku, fyzické kondici nebo přirozeném talentu apod. Průměrný začátečník na našich prvních lekcích je dnes středního věku (nebo starší) a často v nepříliš dobré zdravotní a tělesné kondici. Slušná fyzická kondice je ale základním předpokladem pro studium kteréhokoliv bojového umění, včetně tchaj-ťi čchüan. Kdysi jsem se v Pekingu setkal s velmistrem Feng Č‘-čchiangem (Feng Zhiqiangem), který dnes už nežije. Jednoznačně prohlásil, že
dobrá a silná tělesná konstituce je základ, bez kterého není možné se studiu bojového umění nějakým smysluplným způsobem vůbec začít věnovat.
Je pravda, že přístup každého člověka se s časem mění. Je přirozené, že mladšího studenta více osloví výbušnost a sportovní rozměr, zatímco starší osoba si je více vědoma významu uchování dobrého zdraví a mobility. Dobře to ilustruje jednu z úžasných vlastností tchaj-ťi čchüan, které různým osobnostem dává možnost vyjádřit se různým způsobem: někdo se může zaměřit na bojový potenciál, jiný na možnosti estetického sebevyjádření, další tchaj-ťi čchüan pojme jako prostředek seznámení s jinou kulturou a filosofií.
Jaký je nejúčinnější způsob tréninku a studia tchaj-ťi čchüan?
Předně platí, že každý jsme úplně jiný a pokroky budou záviset na určitých přirozených dispozicích. Hodnotit dosažené výsledky je třeba optikou toho, že cvičíme pro sebe, nikoliv s myšlenkou soutěžení nebo porovnávání se s ostatními.
Pokud jste už našli erudovaného učitele, je prvním předpokladem ochota tvrdě pracovat. Většina lidí slyšela výraz „polykání hořkosti“. Samotný tvrdý trénink ale nestačí, je třeba ho doplnit správným porozuměním principů a filosofie tchaj-ťi čchüan. Můj učitel Čchen Siao-sing často opakuje: „Znáš pravidla, tak se jich drž!“ Tchaj-ťi čchüan má mnoho takových pravidel, která se vztahují na jednotlivé části těla a na to, jak tyto jednotlivé části souvisí s celkem, a která dále vyplývají z principu postupného pohybu kloub po kloubu. K tréninku se má přistupovat systematicky, krok za krokem a dovednosti se nabalují po jednotlivých vrstvách.
Známé rčení
„tchaj-ťi čchüan se lehce naučí, ale hůře opraví“
poukazuje na fakt, že je obtížnější odstranit zažité chyby, než se pohyb naučit správně. A abyste se ho naučili správně, potřebujete trpělivost a ochotu trénovat opakovaně určité oblasti a obtížnost zvyšovat postupně. Příkladem může být student, který se chce co nejrychleji začít učit bojové aplikace, aniž si stačil vypracovat dobré základy, jako je pevná a stabilní spodní polovina těla a pružná a uvolněná horní polovina. Míra dovednosti, které v takovém případě může dosáhnout, bude značně omezená. Postup od jedné dovednostní úrovně na druhou má být umožněn teprve po dobrém osvojení příslušné techniky na daném stupni.
Jeden z mistrů stylu Čchen řekl, že bez znalosti kontextu a bez porozumění taoistické filosofii není možné přiblížit se skutečnému smyslu tchaj-ťi čchüan. Souhlasíte s ním?
Ano, s tím souhlasím. Tchaj-ťi ve smyslu filosofie už po tisíce let stojí v základech čínské kultury a mnoho principů nezbytných pro správné cvičení tchaj-ťi čchüan, jako je přirozený a harmonický pohyb a vyhýbání se přehnanému teoretizování, je pevně vetkaných do přediva čínské kultury. Koncepty jako wu-ťi (wuji), wu-wej (wu-wei), jin-jang (yin-yang), c‘-žan (ziran) atd. jsou pevnou součástí taoistické filosofie a bez nich není možné do systému tchaj-ťi čchüan proniknout hlouběji. Tyto ideje jsou vlastně všudypřítomné ve všech oblastech čínského života, ať už je to literatura, válečnictví, medicína nebo filosofie a mnoho dalších.
Mnoho z myšlenkových konceptů tchaj-ťi čchüan je možné vysledovat až ke slavnému čínskému vojenskému stratégovi a taoistickému filosofovi jménem Sun-c‘ (Sunzi).
Mluvil o využívání tzv. š‘ (shi), neboli potenciální energie, a ilustroval to na příkladu obrovského balvanu spočívajícího na okraji propasti. Potenciální síla balvanu není navenek viditelná, balvan je vlastně zásobárnou energie a stačí drobný impuls a veškerá tato energie je s plnou intenzitou vypuštěna na nic netušícího nepřítele. V tchaj-ťi čchüan známe obdobný princip udržování síly „v osmi směrech“, což znamená, že tělo i mysl se nacházejí ve stavu naprosté rovnováhy a jsou připravené okamžitě reagovat na útok z jakékoliv strany, aniž by člověk svůj záměr dal předem najevo.
Západní myšlení má ve snaze věcem porozumět tendenci rozebírat všechno na jednotlivé části. Během tréninku tak často padají otázky jako „Kde mám držet ruku?“ nebo „Mám tu kyčel správně?“. Taoistické myšlení ale celkem jednoznačně říká, že věcem se dá porozumět jedině ve vztahu k celku a ničemu nelze porozumět odděleně od ostatního.
Odraz tohoto myšlení ve vztazích vidíme i v teoriích, které známe z tchaj-ťi čchüan, přičemž k těm nejjednodušším patří pokyny týkající se držení těla: „uvolnit ramena a nechat poklesnout lokty“, „uvolnit pánev a otevřít kyčle“, „srovnat zápěstí a natáhnout prsty“, „hledět dopředu a poslouchat dozadu“ a další. Každý jednotlivý pokyn je uveden ve vztahu k jinému, což je princip, na který se na Západě často zapomíná.
Pokud se chceme od povrchního chápání tchaj-ťi čchüan posunout dál, musíme si uvědomit, že naším úkolem je rozvíjet současně tělo i mysl jako jeden celek.
Myslíte si, že se někdo, kdo nepochází z Číny, může tchaj-ťi čchüan naučit stejně dobře jako Číňan? Ču Siang-chua (Zhu Xianghua), nejmladší syn Ču Tchien-cchaje (Zhu Tiancaie), to přirovnal k fotbalu – Evropané a další národy ho prý mají v krvi. Mají Číňané v krvi tchaj-ťi čchüan?
Nejsem příznivcem podobně omezujícího myšlení. Čínští studenti mají pochopitelně určité výhody vyplývající z přináležitosti k dané kultuře a spoustu výrazů a představ, se kterými se v tchaj-ťi čchüan pracuje, běžně používají v každodenním životě. Západní studenti čelí jazykové i kulturní bariéře a jsem přesvědčen, že pokroku mohou dosáhnout jen tehdy, pokud se do této kultury pokusí proniknout a zkusí jí porozumět.
Kdybych se vrátil k fotbalovému příměru Ču Tchien-cchajova syna a použil bych jako příklad anglickou Premier League, potom je samozřejmě pravda, že většina hráčů pochází z Evropy nebo Jižní Ameriky, tedy ze zemí, kde snad mají „fotbal v krvi“. Ale čínští hráči jako Sun Ťi-chaj (Sun Jihai) v Manchesteru City a Čang Jü-ning (Zhang Yuning) ve West Bromwichi ukazují, že to není pravidlem.
Pamatuji se, jak jsme obdobnou otázku položili v roce 2003 v Čchen-ťia-kou (Chenjiagou) během rozhovoru Čchen Pingovi (Chen Bingovi). Odpověděl, že za svou hlavní výhodu oproti ostatním lidem (míněno ze Západu) považuje to, že měl od útlého věku neustále na dosah špičkové učitele a kvalitní tréninkové partnery. Totéž můžete vztáhnout na čínské fotbalové hráče.
A dodal bych k tomu takovou zajímavost, že jsem nedávno viděl rozhovor s jedním instruktorem ze školy tchaj-ťi čchüan v Čchen-ťia-kou, kterému ještě nebylo třicet let. Říkal, že nejmladší generaci studentů, alespoň z valné většiny, víc zajímá hraní na mobilních telefonech než trénink a že už necvičí tak poctivě jako studenti kdysi. Vždycky nakonec dojdeme k závěru, že je třeba poctivě cvičit dle svých nejlepších schopností a nepodléhat negativnímu myšlení.
Z jakého důvodu byste tchaj-ťi čchüan lidem doporučil? (Říká se, že je to způsob života a má vliv na celou osobnost…)
Tchaj-ťi čchüan jako systém na cvičence klade značné nároky na fyzické úrovni, ale zároveň vyžaduje, aby neustále věnovali plnou a vědomou pozornost všem aspektům svého pohybu a pozice těla. Pokud člověk cvičí dle správné metody, může čekat postupné pokroky v podobě zklidnění, zesílení, lepší koordinace a rovnováhy. Bez ohledu na to, zda ho víc zajímá boj, estetická dimenze, fyzická kondice nebo čínská kultura a filosofie, musí se řídit stejnými pravidly a principy. Pokud se toto dodrží, může tchaj-ťi čchüan sloužit jako systém celoživotního studia a seberozvoje.
Které schopnosti, dovednosti, přístupy… tchaj-ťi čchüan pro vás představují „praktické“ tchaj-ťi? Co pro Vás znamená „praktické“ tchaj-ťi čchüan?
„Praktické“ pro mě znamená necvičit „naprázdno“. Při cvičení sestav to například znamená mít stále na zřeteli záměr a nehromadit jen bezmyšlenkovitě další opakování. Záměr se může soustředit buď na cvičení konkrétních dovedností, jako je zakořenění, správný rozsah pohybů (určený centrální linií vedoucí středem těla), pozornost atd., nebo na porozumění potenciální aplikaci každého pohybu.
Současně je důležité neustále pracovat na rozvíjení odpovídajícího duševního stavu. Ani ty nejkrásnější nebo nejsilnější techniky nebo počet naučených aplikací neznamenají nic, pokud se člověk hroutí pod vlivem stresu. Když jsem před pár lety v Pekingu trénoval s Tchien Ťing-miao (Tian Jingmiao), žákyní Lej Mu-niho (Lei Muniho) – který byl sám jedním z předních žáků Čchen Fa-kcheho (Chen Fakeho), vzpomínala na to, jak s sebou její učitel vždy nosil jeden výtisk Sun-c’iho Umění války, neustále k němu odkazoval a přemýšlel, jak ho vztáhnout na svoje tchaj-ťi čchüan.
Sun-c’i ve svém textu například mluví o významu rozvoje vlastní síly a sebevědomí bez nutkání dávat to okatě najevo nebo o potřebě udržovat si klidnou mysl, aby člověk dokázal účinně čelit chaosu a zmatku. Duševní rovnováha a jasná mysl jsou stejně důležité v bojové situaci jako pro zvládání těžkostí každodenního života.
Výraz „praktický“ bych ale také chápal ve smyslu pružného a inteligentního přístupu k tréninku, který umožňuje dělat pokroky. Ve dvaceti letech se člověk cítí nezničitelný, zranění se rychle hojí a regenerace po velké zátěži probíhá téměř okamžitě. Já už mám po padesátce a jasně cítím, že aby mi tělo dobře sloužilo až do konce, musím o něj pečovat. Proto se každý den věnuji cvikům pro prevenci zranění a stabilizačním cvičením pro posílení „core“, tedy středu těla.
Který aspekt tchaj-ťi čchüan byste si rád zlepšil?
Všechny zmíněné v předchozí odpovědi.
O tchaj-ťi čchüan jste napsal už tři knihy. Co Vás k tomu vedlo? Pomohlo Vám psaní k lepšímu porozumění tchaj-ťi čchüan?
Ano, ve spolupráci s manželkou Davidine Sim jsem o Čchen tchaj-ťi čchüan napsal už tři knihy. Předně jsme chtěli, aby byly v angličtině dostupné nějaké přesné informace. Jak už jsem zmiňoval, o tchaj-ťi čchüan panuje řada nepřesných a zkreslených představ. A nepochybuji o tom, že mi příprava na psaní pomohla k lepšímu porozumění toho, co tchaj-ťi čchüan je. Naším záměrem bylo vždy psát jasně, ne však dogmaticky.
Letos v srpnu nám vyšla třetí kniha Chen Taijiquan: Masters and Methods. Když vidíme, jak se všechno – tchaj-ťi čchüan obecně i celá společnost – pořád rychleji mění, cítili jsme potřebu zachytit a uchovat myšlenky starší generace učitelů, kteří se cvičení a učení oddaně věnovali ještě v dobách, než tchaj-ťi čchüan prošlo komercionalizací a masovým rozšířením. V knize se snažíme vyvracet různé mylné představy o Čchen tchaj-ťi čchüan a čtenářům předkládáme myšlenky celé řady významných učitelů.
Davide, děkuji Vám za rozhovor. Ať Vás tchaj-ťi čchüan stále baví!
Alena Koutecká
Překlad: Iva Krombholzová
Foto: David Gaffney