Sebepoznání a meditace (2. díl) – Síla pozornosti

Asi to poznal každý z nás. Usednete do meditace, zavřete oči, zhluboka se nadechnete a… nastane exploze myšlenek. A čím víc se snažíte se jich zbavit, tím víc na vás útočí. Takto bojujete půl hodiny nebo hodinu a vytoužený klid se stále nedostavuje. Proč se to děje? A co se s tím dá dělat?

Co vlastně dává myšlenkám moc přitahovat naši pozornost bez ohledu na to, jestli chceme nebo ne? Je to paradoxně právě pozornost sama. Síla myšlenek je přímo úměrná pozornosti, kterou jim trvale věnujeme. Máme neustálý zvyk všímat si a rozvíjet určité myšlenky a myšlenkové řetězce, a tím je upevňovat. Tyto ustálené myšlenkové vzorce pak vytváří jakýsi krunýř, ze kterého zdánlivě není úniku. Jedinou skutečně účinnou a hlavně rychlou cestou je přerušit zvyk rozvíjení myšlenek tím, že se naučíme svou pozornost obracet jinam.

Pozornost můžeme přesměrovat ven, tedy na své tělo nebo svět kolem,
nebo na pozornost samotnou.

Máme dvě možnosti, kam přesměrovat pozornost. První je směrem ven, tedy na své tělo nebo svět kolem nás. To může za určitých podmínek pomoci, ale o tom někdy později. Druhou, mnohem rychlejší možností, o které chci mluvit dnes, je obrátit pozornost na pozornost samotnou. Vyzkoušeli jsme si to už v minulém cvičení. Obrátíme-li totiž pozornost na skutečnost, že jsme, na bytí, navracíme pozornost nejkratší cestou k jejímu zdroji, kterým je právě toto bytí.

Uvědomme si nyní, že svým bytím jsme stále bez ohledu na to, jak je naše mysl zaplněná svým obsahem. Prostě nemůžeme nebýt. A důvod, že si toho nejsme vědomi, je, že veškerou svou pozornost věnujeme obsahu mysli. Pokud ale začneme věnovat svou pozornost jen tomu, že jsme, obsah mysli bude mizet, protože nebude živený silou pozornosti, silou našeho vědomí. To, co tu zůstane, jsme my sami, bez představ, bez jména, bez tvaru, bez jakýchkoliv vlastností. Bytí samo o sobě existující.

Abychom se v tomto cvičení udrželi, pomůže nám na počátku nějaká vhodná představa. Osvědčenou metodou je uvědomit si, že naše bytí je klidným středem a vše ostatní, čeho jsme si vědomi, se pohybuje kolem tohoto středu, který zůstává pohybem nedotčený.

Toto místo, tento pomyslný střed naší existence, se postupně může stát naším domovem, opěrným bodem činnosti ve světě, místem, které si okrajovou částí své pozornosti budeme uvědomovat stále. Získáme tak pocit jistoty, bezpečí a klidu, který ale není nějakou autosugescí, ale jen uvědoměním si skutečnosti.

Další možností je představa, že jsme nekonečné zrcadlo, ve kterém se všechny vjemy, včetně našeho těla, myšlenek a citů, jen odrážejí. Zrcadlo ale svým obsahem není nijak ovlivněné nebo změněné. Při tomto cvičení není naše bytí bodem, ale vlastně nekonečným vědomím na pozadí všeho.

Obě doprovodná cvičení, tedy představa nekonečna i jediného bodu, jsou pro mysl natolik neuchopitelné, že vedou okamžitě k jejímu utišení.

Všimněte si, že se nezabýváme snahou myšlenky eliminovat nebo utišit, a přesto tímto cvičením jejich síla postupně slábne. To, co sílí, je vědomí sebe sama. Buďte tímto vědomím! Buďte tím, čím skutečně jste! Vracejte se k tomuto cvičení, které ani není cvičením, ale už od začátku vědomím vlastní existence. Vracejte se k němu nejen během pravidelné meditace, ale i v každé volné chvíli během dne! Ať se vám daří! Na shledanou u dalšího pokračování…

Ondřej Stehlík

Ondřej Stehlík se více než čtvrt století věnuje meditační praxi a píše o tom, co sám prožil a co se mu osvědčilo. Inspiraci čerpal během let z desítek knih a přednášek zejména soudobých autorů. Nejvíce si váží těch, kteří se za mistry nebo učitele nepovažovali a přesto inspirovali druhé, aby se vydali vlastní cestou. Snad proto, že být na vlastní cestě vždy považoval za důležitější než někoho slepě následovat.

Od roku 2012 studuje také bojové umění Čchen tchaj-ťi čchüan (Chen taijiquan) a umění práce s dechem – čchi-kung (qigong).

Celý seriál o meditaci naleznete po kliknutí na: Sebepoznání a meditace