Sedm taoistických mistrů

S  edm taoistických mistrů je dílo neznámého čínského autora, jenž vylíčil příběh šesti mužů a jedné ženy, kteří podstupují mnohé útrapy na cestě k nalezení vlastní duchovní podstaty. Tyto postavy a jejich mistr Wang Čung-jang jsou skutečné historické osobnosti z období dynastií Jižní Sung (1127−1279) a Jüan (1279−1368). Těchto „sedm statečných“ otevírá cestu k tříbení mysli a těla nejen sobě, ale všem čtenářům, kteří jejich putování mohou využít jako zamyšlení se nad vlastním životem se všemi jeho klady a zápory.

Podání známé autorky Evy Wong je velmi čtivé, poutavé, dramatické a nabízí nový pohled na taoistické učení a na život ve starobylé Číně. Jeden ze základních pilířů čínského lidového písemnictví.

„Ti, kteří hledají tao, se nepřipoutávají k životu a smrti. Jejich srdce je oproštěno od forem a zbaveno prachu. Neobsahuje žádné myšlenky ani pocity, které člověka poutají k hmotné rovině. Jejich bytí je jako jasný měsíc na bezmračné obloze. S jiskrou původní podstaty intuitivně poznávají tajemství nebe a země. Chápou principy skryté ve spojení jinu a jangu a pomocí metod vnitřní alchymie se navracejí k prázdnotě a splývají s taem. Jsou v jednotě se sluncem a měsícem, stárnou s nebem a zemí a dosahují nejvyššího stupně nesmrtelnosti v nebi. To je Velký povoz. Je to ta nejrychlejší a nejpřímější cesta k nesmrtelnosti.“

Na následujících řádcích naleznete náčrt několika příběhů obsažených v knize z pera cvičence čínského umění tchaj-ťi čchüan a milovníka života Martina Prokopa: 

„Rád bych vás seznámil s knížkou Sedm taoistických mistrů, která je plná kouzelných příběhů a která mi hodně pomáhala pozvednout ducha.“

Buddhistický a taoistický mistr

V tomto příběhu se buddhistický a taoistický mistr dostali do pře, která mezi nimi vyústila do soutěže v délce nepřerušené meditace. Nakonec vyhrál taoista, a když povstal ze svého sedu, uznale poklepal buddhistu po rameni a prohlásil: „My dva jsme pořádní blázni!“

Milarepa a taoistický mistr

Další příběh pojednává o taoistickém mistrovi, který to už měl, jak se říká, „hotovo a po kupě“. V noci se mu ale zdál strašidelný sen, ve kterém byl v nebi předveden před Nefritovou královnu, a tam jej zradily jeho oči, které začaly pokukovat po početných královniných, odvážně a spoře oděných společnicích. Jedna přitažlivější „kůstka“ než druhá. Mistr se probudil propocen s výkřikem hrůzy. To nebylo to, čím se hodlal v nebi proslavit.

Nakonec se rozhodl problém vyřešit přímo u kořene. Nakouzlil si větší množství falešného zlata (výroba „dočasného“ zlata byla prý oblíbenou kratochvílí taoistických mistrů…) a ubytoval se v nejluxusnějším nevěstinci celého kraje. Zpočátku s děvčaty z poznávacích důvodů provozoval tak nějak všechno, ale postupně se jeho zájem přenesl k ušlechtilejším aspektům a poznával ženy i z duchovnějších hledisek.

Jednou městem projížděl slavný buddhistický mistr Milarepa a co nevidí, nad nevěstincem „visí aura jako hrom“. Milarepa si zakryl pláštěm obličej, aby jej nikdo nepoznal, a šup, vplížil se do nevěstince. Na hostině s jídlem a pitím (kde děvčata profesionálně provozovala hudbu, zpěv, poezii, čtení starých spisků, čajový obřad, malířství, kaligrafii, artistiku a bojová umění…) našel i taoistického mistra, který Milarepovi beze studu všechno vypověděl, jak o snu, tak i o své přivykací/odvykací kůře.

Milarepa však s taoistickým mistrem nesouhlasil a řekl mu: „Musíš přece dbát o pověst, jak svoji, tak i svého učení! Tady nemůžeš zůstávat, musíš odejít někam jinam.“

Na to mu taoista odpověděl: „To bude těžká věc. Jsem na tom tak špatně, že už nemám žádné ‚tady‘ ani žádné ‚jinde‘.“

Milarepa se zachechtal, ale nedal se: „Přece odtud nakonec odejdeš, tak mi prosím alespoň řekni, kterou stranou se dáš, kdybych tě chtěl časem vyhledat.“

Taoista mu opět odpověděl: „To bude taky těžká věc, jsem na tom totiž tak špatně, že se mi všechny směry slily v jediný.“

Když to Milarepa uslyšel, zaburácel smíchem a opět si cípem pláště zakryl tvář, aby ho při opouštění nevěstince nikdo nepoznal. A šel svou cestou.

Taoistická skupinka se po nějaké době setkala na svaté hoře a taoistický mistr, který se časem naučil hledět na ženu především jako na člověka, přece jenom nevěstinec opustil.

Mistr kameník

Ve třetím příběhu mladý mistr, který měl vizi, že si majzlíkem ve skále vyseká pěkné podloubíčko, do něj si sedne, což mu umožní, aby jako první z celé taoistické skupiny získal konečné osvícení. Kamenickému mistru se však nedařilo. Pokaždé jakmile v potu tváře vysekal podloubíčko, už se k němu hrnul nějaký úctyhodný stařec a s prosebným pohledem spustil:

„Jsem stár, smrtka mi už hledí přes rameno, cítím však, že mé osvícení je nedaleko. Pomoz mi nepromarnit toto mé zrození a přepusť mi svoje podloubí, ve kterém určitě brzy dosáhnu úspěšného dokončení.“

Mistr − razič podloubíček proto začal časem vyhledávat stále liduprázdnější a odlehlejší končiny. Nic však nepomáhalo, vždycky přišel někdo, kdo zapůsobil na jeho dobré srdce a podloubíčko si pro sebe zabral.

Kameník si tedy řekl: „Zkusím to ještě jednou, naposledy, tedy dohromady vlastně už po dvaasedmdesáté.“

Vybral si ve zcela opuštěné barbarské krajině děsivou skálu kolmou jako zlověstný prst a s napřením všech sil se v nebezpečí příšerného pádu vyšplhal nahoru, tam zatloukl do pukliny kolík, přivázal k němu svůj provaz a spustil se přes okraj převisu nad propast na druhou úplně nepřístupnou stranu skály. Visíc za pas uvázaný na laně nad bezednou dírou, pustil se s kladivem naposledy do díla.

Jakmile byla práce skoro hotova, uslyšel jakési šramocení, pád kamínků a najednou se k němu shora spustilo druhé lano. Podíval se nahoru a, světe div se, spouští se k němu stařík s prosebným pohledem. To taoistického kameníka zcela odrovnalo, dostal hysterický záchvat smíchu, během kterého odvázal špagát ze svého pasu a s divokým chechotem se zřítil kamsi do mlhy pod sebou zastírající pohled na dno propasti. Co bylo pak, není úplně jisté, protože někteří prý tvrdili, že jej bez kladiva a majzlíku na cestách živého potkali.

Když se však celá úspěšná taoistická skupina sešla na pravdě boží, už je tam čekal taoistický kameník, a to s úsměvem na rtech a v celé oficiální mistrovské parádě.

Milí čtenáři, jsme rádi, že „chodíte“ na naše stránky! Pokud se vám publikované články líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Pomůže nám pokračovat v naší činnosti i nadále. Vaší podpory si vážíme! Více informací naleznete na: Podpořte nás