Sedmero nálad a čínské pojetí vesmíru
K sedmeru nálad patří radost, zloba, starost, zadumanost, smutek, strach a úlek. Tyto pocity samy ještě nevedou kýženému tělesnému problému, jsou jen přirozenou reakcí na podněty. Je-li jich však přes míru, ve smyslu intenzity nebo délky působení, způsobí zmatek ve funkcích čchi a krve a vedou k nemoci.
První z nálad, RADOST, je projevem SRDCE. Když se člověk raduje, duše je nadšena a celé tělo uvolněné. Příčinou je posílení toku čchi a krve, což tělu a srdci prospívá. Avšak přemíra radosti nejen, že neprospěje, ale naopak vede k chaotickému pohybu čchi srdce, nesoustředění ducha a tzv. poranění srdce radostí. Přemírou radosti pak netrpí jen srdce, ale i plíce, protože obě spojuje horní ohřívač.
ZLOST je projevem stavu JATER. Čchi jater v normálním stavu snadno protéká játry a opouští je, zlost vede k opačnému toku jaterní čchi, ztrátě jeho původní funkce, tedy jak praví čínská medicína „zlostí stoupá čchi nahoru“. Projevem je zarudlost tváře, závrať, bolest pod žebry, plnost v hrudníku, popadání dechu. Ve vážných případech vede k obrácenému toku čchi i krve, ke zneprůchodnění tzv. otvorů (čchiao) a v důsledku toho k mdlobám. Spolu s játry hrozí i poškození párové sleziny.
STAROST je projevem PLIC. Starostí je zádumčivost a neradostná obava. Při přemíře je cítit neprůchodnost plic, tlak v hrudníku a krátký dech, schlíplost ducha, protože se škodí zdroji plicní čchi, ucpávají se její dráhy, směr toku. Starost vedle plic zraňuje i slezinu a ovlivňuje střední ohřívač.
SMUTEK je projevem PLIC. Smutek je zarmoucenou slabostí či bolestí. Při přemíře je mysl těžká a čchi plic se vyčerpává, tak lze rozumět tradičním axiomům „smutek zraňuje plíce“, „smutek oslabuje čchi“. Nadto smutek zraňuje i srdce, které též patří k hornímu ohřívači, srdce je dále sídlem ducha, proto je nutné hledat zde proměny vůle a některé příčiny duševních poruch a chorob ducha.
ZADUMANOST je projevem SLEZINY. Zadumaností je přemýšlivost, soustředění ducha k analýze a úvahám nad věcmi a jevy. Jde o duševní činnost, která ovlivňuje energii vnitřních orgánů. Proto při dlouhodobé duševní námaze bez nalezeného řešení, se může objevit duševní únava, čchi se stahuje dovnitř, neproudí po drahách, její stoupání a klesání ztrácí pravidelnost, což vede k oslabení pohybů sleziny a žaludku, duševní ochablosti, která se v tradiční čínské medicíně nazývá „strnulost čchi způsobená zadumaností“ a „zadumanost zraňující slezinu“, jakož i „zadumanost zraňující slezinu a srdce“. Kromě toho ovlivňuje i ledviny, což je příčinou vlivu chorob srdce a sleziny na stav ledvin.
STRACH je projevem LEDVIN. Příčinou obav, strachu či pocitu hrůzy, je nedostatečná funkce ledvin. Přestože při prázdnotě – oslabení žlučníku a krve – se u člověka objevuje strach, který pak zpětně působí, je nejhorší dopad strachu na ledviny. To je „strach zraňující ledviny“.
Přemíra strachu může vést k uvolnění čchi z ledvin, jejímu klesání, k následnému neudržení moči a stolice, to je „strach vedoucí ke klesání čchi“. Strach může navíc zraňovat srdce, vede k neschopnosti soustředění ducha, k zatemnění a zmatku ducha a vůle.
ÚLEK je duševní napětí způsobené náhlým a neočekávaným podnětem. Nejvíce ovlivňuje SRDCE, zpravidla nevede k přímému poškození srdce, ale spíše ke stavu, kdy srdce nemá žádné opory a duch žádného sídla. Zmatek z úleku vede ke ztrátě konceptu, dokonce i k pomatení ducha a vůle. Dojde-li k projevu nepříčetné otupělosti, jde o tzv. „zmatek čchi způsobený strachem“. Zvláště u malých dětí jsou orgány velmi křehké, duch slaboučký, k úleku dojde snadno. Ve vážných případech dochází ke stavům šoku apod.
Proto je přílišnost citů zraňující. Otevřená mysl vede k nadhledu, k vnitřnímu východisku z „blbé nálady“, stresu a těžkého života.
Jak se na to dívali staří Číňané a jak taoisté, jejichž symbolem se stal obrazec tchaj-ťi?
Čínské pojetí vesmíru, světa a člověka
Základem je vědomí jednoty vesmíru, Země a všech bytostí. Celý lidský rod je jen drobná součást vesmíru a pohyb vesmíru je pro něj určující. Vesmír sám je naznačen obrazcem tchaj-ťi, jeho pohyb je vyjádřen principy jin a jang. Tomuto pohybu je dán vnitřní souzvuk a potřebou všech bytostí je naučit se mu naslouchat.
Taoistické učení, které je nám přibližováno tu jako filosofie, tu jako náboženství, je hlavně praktickým východiskem z lidských otázek, týkajících se vlastní existence. Východiskem je tao – cesta. Nejslavnější taoistický spis „Posvátná kniha o tao a ctnosti“ říká, že člověk se řídí podle Země, Země se řídí podle Nebe, Nebe se řídí podle Tao a tao následuje přirozenost.
Jedinou skutečnou realitou je osobní prožitek. To, co teď vnímám, čím teď žiji. Cíl našeho života není dán bodem, ke kterému bychom se blížili, je dán způsobem, jakým teď po naší cestě jdeme.
Pěkné. Jaké tedy pachtění, jaký strach z neuneseného břemene našich povinností? Svoboda ducha, otevřenost mysli a přirozenost na naší cestě. Tak si pojďme jen tak zacvičit tchaj-ťi čchüan.
Zdroj: Umění tchaj-ťi čchüan – Vít Vojta
