Jak správně dýchat při cvičení tchaj-ťi
V ětšina mistrů tchaj-ťi se shoduje, že dech by měl být klidný a přirozený. Mnoho začátečníků se snaží dech modulovat, řídit a usměrňovat. Tato snaha je však většinou překážkou. Většina z nás vtáhne břicho dovnitř, roztáhne horní část hrudníku a zvedne ramena, což nám žene napětí do horní části těla.
Správný dech by měl být přirozený pohybům těla. Při pomalém pohybu jemný, dlouhý a při rychlém pohybu rychlý. Dýchání je jediný proces řízený autonomním nervovým systémem, jehož průběh můžeme přímo ovládat naší vůlí.
První léta cvičení nám naše tělo klade pod nohy mnoho překážek, pro které nejsme schopni volně ovládat a vnímat dech. Je užitečné vnímat rozpínání bránice a rozšíření žeber při nádechu a uvolnění směrem k chodidlům při výdechu.
Při nadechování se bránice stahuje a klesá dolů k břišním orgánům, zatímco mezižeberní svaly rozšiřují hrudní koš. Tento pohyb vytváří částečné vakuum, které nasává vzduch do plic. Nepoužíváme povrchové hrudní, ani podklíčkové dýchání (rozšiřuje se jen horní část plic a zvedají se klíční kosti).
Dechový sloupec se snažíme vizualizovat od podbřišku, skrz páteř k vrcholu hlavy a zpět do chodidel. Při nádechu jazyk jemně přitiskneme na horní patro a při výdechu jemně uvolníme jazyk a utvoříme jemnou škvíru mezi rty, aby dech mohl klidně unikat.
Dech je nepřetržitý koloběh, naše jediná jistota v životě, jediné vlastnictví, které můžeme ovlivňovat.
Dech je nepřetržitý koloběh. Starými mistry je také dech často vyzdvihován jako jediná jistota v lidském životě, jako jediné opravdové vlastnictví člověka, které můžeme přímo ovlivňovat. Dech reaguje na napětí, uvolnění a každou emoci. Přirozeným dýcháním se můžeme účinně vyvarovat strachu, stresu, hněvu. Nezřídka kdy slyšíme: „Jdu to vydýchat. V klidu se nadechni. Uklidni se a dýchej. Nepřestávej dýchat.“
Dýchejme vyváženě a uvědoměle. Je to přece náš osobní dech.
Martin Pařízek, DiS.
Martin Pařízek se věnuje tchaj-ťi čchüan stylu rodiny Čchen v linii velmistra Čchen Siao-wanga 15 let. Je žákem Víta Vojty, Lubora Purše a mistra Čchen Siao-wanga. Vyučuje tchaj-ťi a čchi-kung na kurzech v Nové Pace. Zaměřuje se také na celostní strečink a energetizační masáže či fyzioterapeutická cvičení zaměřená na posílení imunity organizmu, stability páteře a HSSP (aktivace hlubokého stabilizačního systému páteře).
Více informací najdete na: Taiji Chen style Nová Paka
Milí čtenáři, jsme rádi, že „chodíte“ na naše stránky! Pokud se vám publikované články líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Pomůže nám pokračovat v naší činnosti i nadále. Vaší podpory si vážíme! Více informací naleznete na: Podpořte nás
Ano, mistři se určitě nemýlí v tom, že dech by měl být klidný a přirozený. Ovšem v našich končinách ke zdravému dýchání nejsme vedeni.. a tak většina lidí dýchá povrchně a přerývaně.. a je potřeba se přirozenému dechu učit.
Já jsem se přes dva roky poctivě učil Vítovu – „Buddhovu dechu“ – ústy a nosem nádech, nosem výdech.. s připojováním a odpojováním jazyka od patra. Po více než dvou letech nácviku, jsem provedl „zkoušky“ s šokujícím výsledkem – že kdykoli se zkontroluju – tak dýchám opačně 💥
Přikročil jsem teda ke změně.. takže dýchám nosem (pokud není ucpaný a on kupodivu většinou není) jazyk na patře, brada vzadu, hruď uvolněna, břicho „vyvalené 😅
Koncentruju se ne na svaly, ale na dech, aby šel do břicha.. a výdech přes uvolněné nohy do země s pocitem „roztažených prstů“ na nohou.
Dechové afirmace nebudu prozrazovat, už jenom proto, že se dle potřeby mění.
Co učitel, to metoda 🙂