Stání v tchaj-ťi čchüan

S  tání je v tchaj-ťi čchüan nejjednodušším způsobem, jak si osvojit základní pozici těla. Neumíme-li se dobře postavit, zcela jistě se nebudeme umět ani pohybovat. Přehledný návod přípravného postoje a stání vůbec popisuje ve své knize Umění tchaj-ťi čchüan sinolog a dlouholetý učitel tchaj-ťi čchüan Vít Vojta.

Přípravný stoj

Tělo je ve stoji spatném přirozeně vzpřímené (obr. I-1). Ukročíme levou nohou do strany, vzdálenost obou chodidel od sebe bude podobná nebo o málo větší než šířka ramen, špičky nohou směřují přímo dopředu, nebo jsou mírně vytočeny do stran. Obě paže visí přirozeně dolů, oči se dívají rovně dopředu, tvář směřuje na západ. Klouby kotníků a kolen jsou mírně pokrčené, kyčle spuštěné dolů (obr. I-2).

Podstatné znaky: Přípravný postoj je přípravou mysli a postoje před zahájením cvičení.

Požadavky na něj jsou:

uvnitř upevnit ducha, navenek vyzařovat klid, v prázdnotě vést sílu do vrcholu hlavy (hlava je posazená rovně a uprostřed, její vrchol se bez síly pozvedá nahoru, jako by na něm ležel předmět, který nesmí spadnout), rty se volně uzavřou, zuby se zlehka spojí, brada se lehce stáhne dovnitř, ramena se spustí (obě ramena se zlehka spojují směrem dopředu, vedle toho se uvolní a spustí dolů), hrudník se zatáhne, pas spustí (hrudník se nezatahuje ani tak, aby propadl dovnitř, ani tak, aby vyčníval ven), svaly na zádech jsou myslí vedeny k tahu proti sobě současně nahoru i dolů.

Ruce jsou jemně vzdáleny od trupu, jako když dofoukneme míč vzduchem, lokty jsou mírně ohnuté jako při chůzi. Rozkrok je otevřený, má pocit kulatosti a uvolnění, obě kolena se lehce pokrčí, stojíme vzpřímeni, ale nejsme rovně vypjati, celé tělo se uvolní, čchi se spouští do tan-tchienu (obr. I-3, pohled z boku).

Stoj wu-ťi* a princip tzv. střední určenosti

Při cvičení stojů jsou požadavky na jednotlivé části těla shodné přípravným postojem. Vzdálenost chodidel od sebe je dána hlavně šířkou ramen, ale dále se řídí výškou postoje. Po ukročení rozložíme váhu na obě nohy, několikrát se nadechneme do tan-tchienu, spustíme mysl i dech do břicha a pak pomalu pozvedneme obě ruce do výšky ramen. Lokty se spustí dolů, středy dlaní jsou proti sobě, u nohou se nerozliší prázdnota a plnost, jsou stejně zatížené, tělo je vzpřímené a vystředěné (obr. I-4).

* Wu-ťi – je filosofický termín označující prvotní chaos, doslova stav „bez vymezení“. Z něj vzniká tchaj-ťi „nesmírné vymezení“.

Pro zvýšení náročnosti můžeme poklesnout níž, stehna a trup spolu vytvoří úhel blížící se 90 stupňům (obr. I-5), trup může mít mírný sklon dopředu, ale nesmí být zakloněn či lukovitě prohnut v bederní páteři.

Cvičíme-li již delší chvíli a narůstající svalová únava neustupuje, naopak tvoří napětí ve svalech a v mysli, můžeme ruce spustit níž před břicho. I zde dodržujeme zásadu uvolněných ramen a spuštěných loktů (obr. I-6), podle pocitu můžeme zatížení svalových partií ještě snížit mírným zvýšením těžiště a dalším spuštěním paží (obr. I-7).

Cvičíme jednou a vícekrát denně, délkou ve stoji wu-ťi začínáme u pěti minut a posléze můžeme cvičit i hodinu. Cvičení musí provázet pocit uvolnění a klidu.

Na závěr cvičení stoje wu-ťi složíme ruce na tan-tchien (v podbřišku na šíři dlaně pod pupkem) (obr. I-8), tak aby body lao-kung ve středech dlaní byly na jedné ose s tan-tchienem. Muži zpravidla pokládají nejprve levou dlaň, tu přikryjí pravou, ženy naopak.

Soustředíme mysl a dech do tan-tchienu, po několikerém uvolněném a jemném, ale hlubokém dýchání, začneme kroužit rukama po tan-tchienu velmi mírně doprava (obr. I-9), dolů, doleva, zpět a znovu. Kruh nebo spíše elipsu provedeme nejlépe v šesti opakováních (můžeme i více, ale raději ne méně).

Ono kroužení po tan-tchienu nevedou ruce, ale pohyb pramení z tan-tchienu a chodidel a přelévá se přes celé tělo až do rukou. Dlaně jemně, bez velkého tlaku, kloužou po tan-tchienu, váha se nepatrně přenáší ze strany na stranu, trup se nepatrně vytáčí do stran (na obrázcích I-9, 10 je pohyb záměrně prováděn ve větším rozsahu, při vlastním cvičení je důležitý vnitřní pocit kroužení v tan-tchienu a shromažďování energie, nikoliv ukázkové vykroužení elipsy na břiše).

Protože ve stoji není rozlišena prázdnota a plnost, říká se mu stoj wu-ťi.

Stoj jako důležitá forma cvičení

Můžeme také stát v bojových pozicích ze sestavy, například v jednostranném biči (tan-pien), chůzi našikmo (sie-sing) apod., které tu však nejsou pozicemi přechodnými jako při cvičení sestavy. Po rozlišení prázdnoty a plnosti (např. jednostranný bič) je cvičení již cvičením tchaj-ťi. Stoje wu-ťi i tchaj-ťi jsou společně technikou chůze střední určenosti.

Stoj je nejjednodušší metodou cvičení.

Lze u něj nedělat žádné přechodné pohyby, soustřeďovat energii, opakovaně kontrolovat svou pozici a upravovat každou část těla tak, aby dosáhla požadovaných zásad. Přestože je jednoduchý, je neobyčejně důležitý, je jednou ze základních technik cvičení tchaj-ťi čchüan. Až když je držení těla přesné, lze dosáhnout toho, že se tělo nenaklání a nekřiví, ale spustí váhu do osmi stran, nahoře je prázdné a dole plné, čchi se spouští do tan-tchienu, a tak se dosáhne zakořeněného postoje, kterému klasické knihy říkají „klidný jako hora“. Když se stojí dobře, lze udržet stabilitu v pohybu těla, dosáhnout koordinace hořejšku a dolejšku, propojit každý článek tak, aby vnitřní čchi završovala vnější formu, pohyb byl jako tok vody, se silou vln jdoucích jedna za druhou.

Prvotní je osvojení si dobrého držení těla, v této fázi necháme dech a tok přirozenosti.

Tedy dýcháme jemným, ale hlubokým a dlouhým proudem do tan-tchienu a z tan-tchienu. Pocit v tan-tchienu se časem prohlubuje, přináší teplo a plnost, která se pak rozlévá i do středů dlaní (body lao-kung) a chodidel (body jung-čchüan). Zároveň má velmi patrný vliv na naši duševní sílu a pohodu (nárůst sebedůvěry, klidu a nadhledu) a současně i na tělesné zdraví (zlepšuje spánek, podporuje metabolismus, krevní oběh). Stoj wu-ťi je zároveň i cvičením čchi-kungu.

Při nesprávném držení hrudníku, záklonu apod. se může ozvat signál, že se nám čchi nahrnula do hrudi či do hlavy v podobě tlaku v hrudi či lehké bolesti hlavy. V takovém případě spustíme ruce podél těla, zvýšíme postoj, uvolněně a zhluboka dýcháme do břicha, pro usnadnění uvolnění můžeme též uvolněné a spuštěné ruce mírně rozhoupat dopředu a dozadu a s každým zhoupnutím cítit rostoucí uvolnění. S uvolněním se čchi znovu rozproudí a spustí dolů. Po krátké přestávce a důkladném zklidnění pak můžeme pokračovat.  

Zdroj: Umění tchaj-ťi čchüan – Vít Vojta

Milí čtenáři, jsme rádi, že „chodíte“ na naše stránky! Pokud se vám publikované články líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Pomůže nám pokračovat v naší činnosti i nadále. Vaší podpory si vážíme! Více informací naleznete na: Popořte nás