Umění pouštět
MOTTO: Vše, co není tady a teď, je pouhé ulpívání. Co bylo, je nenávratně pryč. Budoucnost je nejistá.
Z minulosti je dobré se poučit, nechat se jí inspirovat, zavzpomínat… a pak vykročit vpřed. Umíme-li pouštět minulé, máme svobodu a volnost. Vytváříme prostor pro nové, které nás může naplňovat a posouvat.
Dušičkové období je ideální dobou pro meditaci nebo zamyšlení se nad minulostí, kterou je třeba uzavřít. Překonat a pohřbít minulost vám mohou pomoci třeba právě následující fotografie:
Text: Alena Koutecká
Foto: Jaroslav Česenek
Ukázku z fotografovy tvorby najdete na facebookové stránce autora DN-Foto nebo na instagramu dn_urbex
Krásný článek – děkuji.
Ráda bych připomněla pana Eduarda Tomáše https://www.youtube.com/watch?v=4nVY5RvOjs4
Jaroslava Duška https://www.youtube.com/watch?v=Mg60cuSQF1I
a paní Květu Fialovou https://www.youtube.com/watch?v=aJ_D3-iKbRw
https://www.youtube.com/watch?v=I80TvwUakuI
Také další dvě osobnosti, myslím si, že všichni jsou našimi průvodci.
Mooji https://www.youtube.com/watch?v=U6Vg2-e7lB0
https://www.youtube.com/watch?v=cs1odcN9pCA
Dalajlama
https://www.youtube.com/watch?v=hSrf9HzDY98
https://www.youtube.com/watch?v=sSOR7gGk11c
Dušičkový čas je krásný. Je čas zavzpomínat. Minulost je třeba milovat, nelze ji odříznout. Přijmout a milovat. Pak je přítomnost. V té tvoříme naši budoucnost (Toelle).
Ohledně přítomného okamžiku se zmiňovali již moudří staří Řekové, Buddha atd.
Jsme stále ve spirále. Nelze říct, že jsme se jako lidstvo kdoví jak posunuli, je to stále a stále dokola.
A nadčasový je William Shakespeare.