Tchaj-ťi: od napětí k uvolnění
O vládnout tchaj-ťi čchüan vyžaduje schopnost dostatečně se uvolnit a používat k vedení těla spíše než svaly dobře nastavenou konstrukci těla (sladění všech jejích částí), dech a vnitřní sílu.
Jenže převážná část studentů, jak se stále více přesvědčuji, je vnitřně tak stažená nebo má dlouhodobě zažité nevhodné způsoby používání těla a svalstva, že vůbec není schopna zpočátku (a někdy ani po delší době) správné pohyby provést, ani když ví, jak má takový pohyb vypadat.
Výsledkem je pouze to, že se snaží z jedné „křeče“ přejít do jiné, z jednoho napětí se lámou do jiného nebo se učí další nevhodné způsoby, jak obejít svůj blok. Spolu s tím mohou přijít i další bolesti zad, nohou, trupu, kloubů… a s nimi i nedůvěra ke cvičení jako takovému. Výhodu mají v tomto případně „rekreační“ cvičenci, kteří tchaj-ťi tolik nedají nebo se na hodiny chodí jen odreagovat, vůči těm, kteří se snaží trénovat pravidelně a poctivě.
(Což musím potvrdit z vlastní bolestné zkušenosti. Tolik jsem se snažila, trénovala několik hodin denně a nechápala, proč mě záda nepřestala bolet, i když se mi už dávno mělo ulevit. Na vině byla právě ona přílišná snaha – a „křeč“ psychická i fyzická. Vždy, když jsem to „trošku nechala plavat“, cvičilo se mi najednou lépe.)
Cílem je nejprve odstranit vnitřní napětí a poté přebudovat tělo tak,
abychom ho používali přirozeně a zdravě.
Proto je důležité, chcete-li se dostat z bludného kruhu napětí, věnovat dostatečnou pozornost uvolnění svalových i jiných bloků… uvědomit si, co a kde vás táhne a bolí, kde jste vychýlení ze správné pozice, kde vedete pohyb s přílišným násilím. Musíte najít svá kritická místa a napětí v nich se snažit vědomě rozpouštět (i mimo trénink tchaj-ťi čchüan). Co je například platné, že máte silné nohy a dokážete cvičit v širokém postoji, když celou oblast kchua (pánve a třísel) a následně i horní část těla svírá napětí. K čemu je „krásné navíjení rukama“, když máte trup vysazený nad pánví nebo křivou páteř, stojíte příliš vzadu nebo naopak vepředu. Možná je vaše forma dobrá, ale celé tělo se pohybuje ztuhle a pomalu…
Postupujeme od jednoduchého ke složitějšímu, od statického k dynamickému.
Ideální je věnovat se pravidelnému uvolňování ve spojení s hlubokým dechem a myslí, vědomému prodýchávání a uvolňování „tuhých“ míst. Musí jít opravdu o hlubokou relaxaci, nikoli urputnou snahu o uvolnění, která vede naopak k ještě hlubšímu zatuhnutí. Pokud vám to jde bez pohybu, zkuste zařadit relaxaci i do statického postoje (wu-ťi či postoje držení míče), pak do jednoduchých pohybů (např. v čchi-kungu) a nakonec do celých sestav tchaj-ťi čchüan či do aktivit všedního dne. V opačném pořadí to půjde jen stěží nebo mnohem pomaleji.
Paralelní cestou k uvolnění tělesných bloků je uvědomění si, že napětí ve fyzickém těle vždy kopíruje nějaký meridián, a tak souvisí s určitým orgánem nebo částí těla. To nám dále signalizuje, kde je „zakopán pes“, jaký si v sobě neseme problém, co je třeba si odkrýt a zpracovat.
Pokud budeme souběžně pracovat na uvolňování a odstraňování psychického napětí, může se stát, že jako mávnutím kouzelného proutku se nám uvolní problematická oblast, budeme mít pružnější klouby, tělesně se srovnáme…
Hluboké uvolnění a relaxace (ať psychická či fyzická) vyžaduje čas. Pokud jste si budovali napětí po několik desetiletí, těžko můžete chtít po těle i po duši, aby byly fit během pár dní. Na začátku se vám do toho možná nebude chtít, ale postupem času si zvyknete a nakonec vám to bude příjemné. Možná se na něj dokonce budete těšit, alespoň tak to bylo v mém případě 🙂 .
Takže nezapomeňte: řešením a podstatou všeho v tchaj-ťi čchüan (i v životě) je uvolnění! Uvolnění, uvolnění a zase uvolnění!
Alena Koutecká
