„Cvičení sestav v tchaj-ťi čchüan není cílem,
ale prostředkem k získání skutečných dovedností.“
Při studiu sestav se studenti tchaj-ťi čchüan (taijiquan) učí a kultivují dovednosti, které tvoří základ tohoto bojového umění. Důraz je kladen především na spirálovitý pohyb v souladu se středem (těžištěm) těla, správné držení těla a propojení všech jeho částí do harmonického, spojitě se pohybujícího celku.
Cvičení sestav mimo jiné zlepšuje rovnováhu a stabilitu, trénuje schopnost hlubokého uvolnění a koncentrace, rozvíjí měkkost v kombinaci s pevností, buduje schopnost nashromáždit a použít výbušnou sílu a také schopnost přijmout a vědomě vést sílu přicházející zvenčí, zlepšuje pružnost, živost a pohotovost, zvětšuje plynulost a hladkost pohybu…
V Čchen tchaj-ťi čchüan (Chen taijiquan) rozvíjí studenti své dovednosti nejprve v sestavách beze zbraně, později při cvičení s mečem, šavlí, kopím/tyčí, vějířem… nebo v tchuej-šou (tuishou), tj. ve formě s partnerem.
1. Sestavy beze zbraně
K základním sestavám beze zbraně patří tzv. navíjení hedvábného vlákna. Po zvládnutí této sestavy se student může učit zkrácenou variantu tradiční sestavy rodiny Čchen (Chen). Poté následuje studium původní sestavy staré školy, tzv. lao-ťia ji-lu, která je považována za „jádro“ a základ stylu. Na lao-ťia ji-lu pak navazují další sestavy, např. dělové pěsti, sestavy nové školy či trénink se zbraněmi. K základním sestavám beze zbraně patří:
čchan s´ kung (chan si gong) – navíjení hedvábného vlákna
Úvodní tréninková sestava, která se cvičí na místě v postoji luku a šípu, resp. v prázdném kroku (přehled všech postojů najdete v článku Slovníček pojmů 5: základní postoje v tchaj-ťi čchüan). Slouží k pochopení nejdůležitější tchaj-ťi dovednosti, tj. spirálovitého/kruhového pohybu, kterému se také říká navíjení hedvábného vlákna (nebo navíjení hedvábí).
Jednoduché krouživé pohyby vznikají rotací kolem středu (těla, končetin, trupu apod.) za neustálého střídání dvou polaritních pohybů, tzv. otevírání a zavírání. Všechny části těla by měly být v pohybu propojeny dohromady bez sebemenšího přerušení.
„Jedna část těla se hýbe, celé tělo se pohne.
Jedna část je v klidu, stojí celé tělo.“
Různé školy tchaj-ťi čchüan mají různé varianty této základní sestavy. Zpravidla se procvičuje nejprve pohyb jednou rukou (kroužení směrem dovnitř či ven), pak různé kombinace obou rukou (křížení, stažení, diagonální pohyb…), navíjení do strany, v šikmém nakročení či před středem těla. Více o sestavě najdete v článku: Navíjení hedvábného vlákna (s fa-ťiny)
zkrácené sestavy vycházející ze základní sestavy lao-ťia ji-lu:
- lao-ťia š‘ san š‘ (laojia shi san shi) – 13 forem: zkrácená sestava lao-ťia ji-lu, která obsahuje třináct důležitých forem z původní sestavy staré školy; jejím autorem je mistr Ču Tchien-cchaj (Zhu Tiancai)
Více o sestavě najdete v článku: 13 forem mistra Ču Tchien-cchaje - pa š‘ (ba shi) – 8 forem: jiná varianta zkrácené původní sestavy, kterou tvoří osm forem; vytvořil ji další z mistrů z Čchen-ťia-kou (Chenjiagou) – Wang Sien (Wang Xian)
- 19 forem: o vznik této sestavy, která čítá devatenáct forem, se postaral další z Buddhových bojovníků, mistr Čchen Siaowang (Chen Xiaowang)
- 18 forem: autorství poslední krátké verze sestavy patří mistrovi Čchen Čeng-lejovi (Chen Zhengleiovi) a jak název říká, studenti při ní zacvičí osmnáct forem
Všichni čtyři jmenovaní mistři jsou významnými představiteli rodiny a stylu Čchen a jsou známi také jako 4 Buddhovi bojovníci nebo 4 tygři z Čchen-ťia-kou.
lao-ťia ji-lu (laojia yilu) – první sestava (cesta, rámec) staré (velké) školy
Lao-ťia ji-lu je základem stylu. Jejím autorem je mistr Čchen Čchang-sing (Chen Changxing), který žil na přelomu 18. a 19. století a patřil ke 14. generaci Čchenů. Původní sestava tradiční staré školy rodiny Čchen obsahuje celkem 74 forem. Některé formy se opakují. Nejčastěji, sedmkrát, při ní zacvičíte formy „šest zapečetění čtyři uzamčení – liou feng s´pi“ a „ruka jako bič – tan pien“. Ve skutečnosti má tedy „jen“ 41 forem.
První sestava klade důraz převážně na měkkost a krouživost, ale obsahuje také prvky tvrdosti. Jejími charakteristickými rysy jsou:
- velké pohyby (odtud název velká škola)
- lehká, avšak zároveň pevná (jistá) práce nohou
- přirozeně vzpřímený postoj
- pohyb těla ovládaný vnitřní energií, kdy zdrojem pohybu je spirálovitá energie čchan s‘ ťing (chan si jing), pas je ústřední osou pohybu a každý jednotlivý pohyb je spojen dohromady do plynulého celku
Za doplněk sestavy lao-ťia ji-lu, který dále rozvíjí její dovednosti, je považována sestava s přímým mečem ťien.
Na videu vidíte cvičit mistra Ču Tchien-cchaje (Zhu Tiancaie), který patří mezi třináct velmistrů tchaj-ťi čchüan na světě:
lao-ťia er-lu (laojia erlu) – druhá sestava (cesta, rámec) staré (velké) školy
Sestavu, která obsahuje 43 forem, můžete najít také pod názvem pchao čchuej (pao chui), tj. dělové pěsti, což vystihuje její podstatu. Er-lu je složitější, rychlejší, výbušnější než ji-lu; klade důraz na tvrdost, pevnost (uvnitř které se skrývá prvek měkkosti) v kombinaci s hbitostí, pružností a uvolněností. V praxi to znamená, že zachovává spirálovité pohyby (čchan s´ kung), ale obsahuje mnohem více úderů (projevů rychlého uvolnění síly), tzv. fa-ťinů (fajinů), vysokých skoků, nízkých podmetů, kopů, otoček… Před jejím studiem je třeba dobře si osvojit základní principy tchaj-ťi čchüan a práci s vnitřní energií, které rozvíjí předchozí ji-lu.
„Měkkost a tvrdost se v rámci sestav ji-lu a er-lu prolínají a doplňují, každý prvek má svůj původ v druhém,
až dosáhnou bodu, kdy se oba spojí do harmonického celku.“
Chen Zhenglei, Chen Style taijiquan, Sword and Broadswoard
V minulosti se sestavy lao-ťia ji-lu a lao-ťia er-lu cvičily jako jedna dlouhá sestava (každá na opačnou světovou stranu) obsahující celkem 108 forem. Toto číslo bylo považováno za posvátné a mělo představovat stav harmonie ve vesmíru.
Na následujícím videu si můžete prohlédnout druhou sestavu staré školy v podání mistra Ču Tchien-cchaje. Mistr cvičí v prostorách muzea tchaj-ťi čchüan ve vesnici Čchen-ťia-kou (Chenjiagou), odkud toto bojové umění pochází.
sin-ťia ji-lu (xinjia yilu) – první sestava (cesta, rámec) nové školy
Sestavu upravil do podoby, ve které se cvičí dnes, mistr Čchen Fa-kche (Chen Fake) [1887–1957], pokračovatel 17. generace rodiny Čchen (Chen).
První sestava tzv. nové školy vychází z lao-ťia ji-lu, má 83 forem a je složitější než první sestava staré školy, protože obsahuje komplikovanější navíjení (menší a složitější spirálovité pohyby), jemnější detaily, silné údery, páky, dupnutí či skoky. Je vhodná pro pokročilé studenty, kteří chtějí rozvíjet základní dovednosti do větší hloubky.
Všechny pohyby sin-ťia ji-lu vychází ze středu těla a jsou vedeny vnitřní silou, kterou zároveň posilují. Sestava staví na sestavě lao-ťia ji-lu, avšak zvyšuje bojové schopnosti, protože menší pohyby znamenají větší přiblížení ke skutečnému boji a praktické aplikaci.
První sestavu nové školy cvičí v parku ve vesnici Čchen-ťia-kou mistr 20. generace rodiny Čchen – Čchen C‘-čchiang (Chen Ziqiang):
Přečtěte si články inspirované přednáškami, které mistr Čchen C‘-čchiang uspořádal při své návštěvě Prahy v roce 2018:
Stejně jako u staré školy, existují i zde zkrácené podoby této sestavy, např. 13 forem sin-ťia ji-lu mistra Ču Tchien-cchaje. Ekvivalentem sestavy lao-ťia er-lu je pak sestava nové školy 71 forem sin-ťi er-lu.
sestavy pro trénink fa-ťinů
Sestav zaměřených přímo na trénink výbušné či „tvrdé“ stránky tchaj-ťi čchüan je méně, i když rychlé, prudké pohyby, jako jsou např. fa-ťiny či kopy, lze trénovat i ve všech ostatních sestavách. Ke speciálním sestavám více zaměřeným na bojové dovednosti patří např. 42 metod fa-ťinů mistra Ču Tchien-cchaje nebo 48 forem mistra Wang Siena.
„Protože jsou sestavy se zbraněmi rychlejší a dynamičtější,
zřetelněji v nich vystupuje na povrch bojová stránka tchaj-ťi čchüan,
která se v pomalejších sestavách může zdát málo zřetelná.“
2. Sestavy se zbraněmi
Sestavy beze zbraně nás učí základním dovednostem, sestavy se zbraněmi tyto dovednosti využívají a dále je prohlubují. Používání zbraní při tréninku přispívá k lepší celkové koordinaci, ke zdokonalování přesnosti, hladkosti a plynulosti pohybu a v neposlední řadě rozvíjí cit pro rozložení a vedení síly.
Kromě procvičování obecných dovedností umožňuje cvičení se zbraněmi osvojovat si techniky typické pro jednotlivé zbraně.
Běžně se vyučují sestavy s přímým mečem, šavlí, vějířem a tyčí/kopím. Méně časté a náročnější je např. cvičení s halapartnou či dlouhou tyčí. Více o jednotlivých zbraních se dočtete na stránce věnované zbraním: Zbraně v tchaj-ťi čchüan.
tan ťien (dan jian) – sestava s přímým mečem
Sestava s jednoručním, přímým (nebo také dvousečným) mečem, obsahuje 49 forem a je jakousi „párovou“ sestavou k 74 formám lao-ťia ji-lu. Patří mezi tradiční sestavy staré školy a je nejstarší sestavou se zbraněmi vůbec. Sestava je dynamická, plná lehkých, spirálovitých pohybů, které zviditelňují vnitřní aspekty stylu Čchen tchaj-ťi čchüan.
Samotný meč je naší „prodlouženou rukou“, což umožňuje lépe si uvědomovat dráhu, po které meč vedeme, a zpřesňovat kruhový pohyb. Trénink s mečem také zlepšuje soustředění a schopnost „projektovat záměr“ až do ostří meče. Časté změny směrů, kroky či skoky zlepšují především rovnováhu a práci nohou. Sestava procvičuje třináct základních technik používání meče, k nimž patří např. výpady, říznutí, seknutí, neutralizace… Existuje také sestava se dvěma meči, kterou si můžete prohlédnout na následujícím videu – cvičí ji mistr Čchen Čeng-lej (Chen Zhenglei).
Pohyb meče v sestavě připomíná
draka letícího po obloze
– je lehký, hladký, plynulý.
Meč patří mezi jednu z krátkých zbraní systému Čchen tchaj-ťi čchüan. Ve staré Číně byl nejpoužívanější zbraní určenou pro boj a osobní ochranu. Meč je ve srování s šavlí nebo kopím elegantnější (býval zbraní učenců a urozených a získal si přízvisko „džentlmen mezi zbraněmi“). Je také spojován s fénixem.
li-chua čchiang ťia paj jüan kun (lihua qiang jia bai yuan gun) – kopí hruškového květu a tyč bílé opice
Sestava s tímto poetickým názvem obsahuje 72 forem, spojuje v sobě dovednosti cvičení s kopím a tyčí a je určená pro pokročilé studenty. Tak jako je meč označován za „džentlmena mezi zbraněmi“, kopí si získalo díky své náročnosti pověst „krále zbraní“. Sestavu lze i přes relativně velký počet forem zacvičit za krátkou dobu, protože je rychlá a formy jsou kratší.
Sestavu s kopím cvičí mistr 20. generace Ču Siang-čchien (Zhu Xiangqian):
tan tao (dan dao) – sestava se šavlí
Zatímco je meč vznešeným drakem plujícím po nebi, šavle připomíná divokého tygra, který se vrhá na svou kořišt. Není divu, šavle je jednou z nejrychlejších zbraní v Čchen tchaj-ťi čchüan a spadá do skupiny krátkých zbraní. Původní sestava obsahovala 13 forem. O její rozšíření na dnešních 22 forem se zasloužil mistr Čchen Čao-pchi (Chen Zhaopi), který ji upravil, když v letech 1930–1938 učil bojové umění v Nan-ťingu (Nanjingu). Můžete se setkat také se sestavou se dvěma šavlemi.
„Sestava s šavlí je zpodobněním esence tchaj-ťi čchüan, spojením tvrdosti a měkkosti.“
Sestava se šavlí je krátká, účinná a praktická. Bez kudrlinek či akrobatických pohybů. V každém seknutí je hbitost, živost a síla. Zbraň krouží kolem hlavy a vyráží od těla v některé ze třinácti základních technik. Pohyb šavle je podpořen svižnými pohyby nohou, časté jsou rychlé překroky, přeskoky, otočky či podřepnutí.
Na videu sledujete sestavu v provedení mistra Čchen Siaowanga (Chen Xiaowanga), který je považován za současnou neformální hlavu klanu Čchen.
šan (shan) – sestava s vějířem
Přestože byl vějíř v Číně původně zbraní mužů, dnes s ním cvičí převážně ženy. Vějířová sestava se skládá ze 46 forem, cvičit lze i se dvěma vějíři. Sestava zdůrazňuje nízké postoje, pomalý, ladný pohyb a střídání měkkosti a tvrdosti. Jemnost a pomalost se plynule prolíná s rychlými pohyby, při kterých se vějíř otevírá a zavírá, což dodává sestavě dynamiku a sílu.
S vějířem cvičí Martina Slabá, stříbrná medailistka z mistrovství světa v tchaj-ťi čchüan v Číně v roce 2014 a mistryně ČR v letech 2006–2016:
S Martinou se můžete seznámit v článku nazvaném (Ne)obyčejní lidé kolem nás: Martina Slabá.
3. Formy s partnerem
tchuej-šou (tuishou)
Párové formy, které najdete pod názvem tchuej-šou, jsou další nadstavbou po cvičení sestav. Říká se jim také tlačící nebo lepivé ruce, protože se cvičí v kontaktu s partnerem buď jednou, nebo oběma rukama.
Autorem cvičení ve dvojicích je mistr Čchen Wang-tching (Chen Wangting), který v polovině 17. století tchaj-ťi čchüan jako styl sestavil. Smyslem párové formy bylo procvičovat bojové dovednosti, avšak vyhnout se zraněním, ke kterým nutně docházelo při tréninku skutečného boje. Tchuej-šou je bezpečnější, přitom zachovává principy tchaj-ťi čchüan, tedy střídání jin a jang, pohybu a klidu, a umožňuje prakticky nacvičovat jednotlivé techniky.
Smyslem tchuej-šou je kromě uvedeného zdravotně-bojového aspektu
především zbavit se přebytečného napětí
a vypěstovat si cit pro vnímání a zpracování síly přicházející od partnera.
Cvičení s partnerem bývá členěno na pět úrovní (forem). Nejprve jsou partneři v kontatku jednou rukou, poté oběma rukama, nakonec následuje trénink jednoduchých či složitejších forem s kroky. Partnerská cvičení mají svou obdobu také při tréninku se zbraněmi, například s mečem nebo s kopím/tyčí.
Podívejte se na přehled základních forem tchuej-šou, které na videu ukazuje mistr Wang Sien (Wang Xian), který je známý svým spontánním stylem výuky.
san-šou (sanshou)
Znamená v překladu „volné ruce“ a představuje volný boj, tzv. sparring. Nejde o sestavu v pravém slova smyslu, tj. soubor za sebou poskládaných forem, ale spíše o další krok na cestě tchaj-ťi čchüan od cvičení ke skutečnému boji. Jde sice o „volný boj“, existují však určitá pravidla, která partneři musí dodržovat, aby se předešlo vážným zraněním.
Na následujícím videu je ukázka nácviku bojových dovedností školy Wang Xian Taiji Italy v podání Marcela Sidotiho (osobního žáka mistra Wang Siena) a jeho studentů:
Zdroje:
Chenjiagou Taijiquan GB
Taichi Praha
Chen Style Taijiquan, Sword and Broadswoard by Chen Zhenglei
Chen Style Taijiquan Chronicle, Local Chronicle Office of Jiaozuo City
Chenjiagou Taijiquan USA, Chicago
Madison Chen Style Taijiquan
