Umění tchaj-ťi čchűan (taijiquan) má za sebou historii dlouhou téměř čtyři stovky let. Jeho podoba se měnila působením mistrů, kteří si ho předávali z generace na generaci a vtiskli mu svůj osobitý charakter. Svým dílem přispěla také sama historie a dějinné události, jimiž muselo procházet, ať už to byla období popularity či nepřízně. Asi nejvíce ho ovlivnilo rozhodnutí otevřít se „světu“. 

Dnes, kdy tchaj-ťi čchűan dávno opustilo území Číny a rozšířilo se po celém světě, ho lidé cvičí z mnoha různých důvodů: na podporu zdraví, k dosažení vnějších a vnitřních bojových dovedností, jako formu meditace či sportovní /soutěžní disciplínu (někdy nazývanou: wu-šu tchaj-ťi). Proto se systém výuky, forma cvičení a výběr tréninkových metod a režimu cvičení obvykle zaměřuje na jednu z těchto charakteristik.

Od poloviny 17. století do dnešních dnů se vyvinulo celkem pět hlavních stylů tchaj-ťi čchűan. Každý z nich pochází z různých období a má také své vlastní charakteristiky, metody, principy a rodovou linii. Nicméně těchto pět tradičních škol, právě proto, že jsou tradiční, se snaží, aby výukové metody zahrnovaly i bojovou dovednost.

Představení pěti základních stylů tchaj-ťi čchűan si můžete prohlédnout na následujícím videu:

 

 

5 stylů tchaj-ťi čchűan

 

Styl ČCHEN (CHEN) (陳氏)

Je původním a nejstarším stylem, který vytvořil mistr 9. generace rodiny Čchen (Chen) – Čchen Wang-tching (Chen Wangting), žijící v letech 1600–1680 ve vesnici Čchen-ťia-kou (Chenjiagou) v hrabství Wen-sien (Wenxian) v čínské provincii Che-nan (Henan). Na vzniku stylu se podle pověstí podílel také Čchenův přítel Ťiang Fa (Jiang Fa), který se do vesnice uchýlil v převlečení za sluhu po nevydařeném povstání.

Čchen Wang-tching (Chen Wangting) zkompiloval unikátní bojový styl kombinací mnoha disciplín a výběrem toho nejlepšího z existujících bojových stylů své doby. V tchaj-ťi čchűan najdete teorii jin-jang; dvě základní techniky samoléčení: tao-jin (daoyin), tj. vedení a řízení (energie), a tchu-na (tuna), tj. vydávání a přijímání (energie); teorii ťing-luo (jingluo) o drahách, které tvoří v těle síť, v níž proudí vnitřní vitální energie čchi (qi), a podél kterých jsou umístěny akupunkturní body.

Čchen Wang-tching byl pokrokový také v tom, že vymyslel speciální tréninkovou metodu nazvanou tchuej-šou (tuishou), tj. tlačící ruce, která umožnila procvičovat bojové techniky a pohyby s partnerem bezpečným a řízeným způsobem bez zbytečných zranění, ke kterým jinak při nácviku docházelo.

Ze stylu Čchen se postupem času přímo či nepřímo vyvinuly zbývající styly. Říká se, že právě styl Čchen si ve značné míře zachovává svou bojovou účinnost. Jeho charakteristikou je plynulé střídání rychlých a pomalých pohybů, měkkosti a tvrdosti, otevírání a zavírání. Sestavy stylu Čchen (Chen) zahrnují nízké postoje, skoky, kopy, údery, dupání, páky…

Existují přesné požadavky na držení jednotlivých částí těla (včetně tzv. pěti oblouků), při cvičení je třeba dbát na zachování vnitřní a vnější harmonie (tj. celostní pohyb a propojení těla a mysli), dodržovat princip navíjení hedvábného vlákna, tj. spirálovitého pohybu, správně dýchat a soustředit mysl, tj. pracovat na záměru i (yi) atd. Další informace nalezente na stránce nazvané Tchaj-ťi čchűan.

Hlavními současnými představiteli tohoto stylu jsou tzv. 4 Buddhovi bojovníci, mistři 19. generace stylu rodiny: Čchen Siao-wang (Chen Xiao Wang), Ču Tchien-cchaj (Zhu Tiancai), Čchen Čeng-lej (Chen Zhenglei) a Wang Sien (Wang Xian). Na následujícím videu vidíte mistra Ču Tchien-cchaje (Zhu Tiancaie) cvičícího svou autorskou sestavu 13 forem ve vesnici Čchen-ťia-kou (Chenjiagou):

 

 

Styl JANG (YANG) (楊氏)

Autorem stylu je Jang Lu-čchan (Yang Luchan), žijící v letech 1799–1872, známý také jako Jang Fu-kchuej (Yang Fukui). Byl to první člověk, kterému bylo oficiálně dovoleno studovat tchaj-ťi čchűan, i když nepocházel z klanu Čchen (Chen). Lu-čchanovým učitelem byl od roku 1820 slavný mistr 14. generace Čchen Čchang-sing (Chen Changxing).

Na základě znalostí stylu Čchen (resp. první sestavy staré školy – lao-ťia i-lu/laojia yilu) vytvořil později Lu-čchan vlastní styl, který byl nazván stylem Jang. Z něho se postupně vyvinuly další tři směry. Jang měl v úmyslu omezit výbušné pohyby, části s dupáním a skoky, nízké postoje a změny tempa charakteristické pro styl Čchen, zdůraznit chtěl naopak větší uvolnění a měkkost. Jeho cílem bylo rozvinout z měkkosti tvrdost.

Tuto proměnu nedokončil a rozpracovanou verzi dále upravovali jeho synové. Na ně navázal i Lu-čchanův vnuk Jang Čcheng-fu (Yang Chengfu), žijící v letech 1883–1936, který vytvořil tzv. Velkou školu, dnes nejrozšířenější formu tchaj-ťi, která se cvičí v Číně a na západě. Typické pro ni jsou pomalé, uvolněné, jemné a plynulé pohyby. Existuje také Malá škola, jejíž formy jsou kompaktnější, pohyby rychlé, živé a lehké, s důrazem na bojové aplikace.

K současným představitelům patří např. mistr 5. generace stylu Jang Cchuej Čung-san (Cui Zhongsan) (*1948). Na následujícím videu vidíte srovnání stylu Čchen v podání mistra Čchen Siao-wanga (Chen Xiaowanga) a stylu Jang předváděného právě mistrem Cchuej Čung-sanem (Cui Zhongsanem):

 

 

Styl WU CHAO (WU HAO) (武氏)

Tento styl patří třetí nejstarší rodině věnující se tchaj-ťi a je pátý v pořadí, pokud jde o oblíbenost. Často je chybně zaměňován se stylem Wu, ale přestože se jejich výslovnost pro „ne-Číňany“ tolik neliší, používají se pro ně zcela jiné znaky.

Autorem stylu Wu Hao je Wu Jü-siang (Wu Yuxiang), žijící v letech 1812–1880, který studoval tchaj-ťi nejprve u Jang Lu-čchana (Yang Luchana) a poté u Čchen Čching-pchinga (Chen Qingpinga)(viz níže styl Čao-pao). Wu Jü-siang se učení příliš nevěnoval a měl jen málo studentů. Patřil k nim např. jeho synovec Li I-yu, žijící v letech 1832–1892, který jako jeden z prvních zaznamenal teorii a principy tchaj-ťi čchűan a jeho díla jsou významnými zdroji informací o původu a historii tohoto bojového umění.

Li předal své umění Chao Wej-čengovi (Hao Weizhengovi), žijícímu v letech 1849–1920, a byl to on spolu se svými následovníky, kdo se zasloužil o to, že tento styl patří mezi hlavní styly tchaj-ťi. Na památku hlavních představitelů se proto můžete setkat s různými názvy – mluví se o stylu Wu (Wu), Li (Li) nebo Chao (Hao).

Typické pro tento styl jsou kompaktní pohyby a vysoké postoje. Tělo je při otáčení pasu a nakračování drženo ve vzpřímeném a uvolněném postoji, každá ruka kontroluje svou stranu těla a vzájemně se nekříží. Ruce nepřesahují za chodidla a prsty u nohou. Důraz je kladen na zvedání, klesání, otevírání a uzavírání. Skoky a uvolnění síly se dnes v sestavách necvičí.

Dnes reprezentuje tento styl např. Čaj Wej-čchuan (Zhai Weichuan), kterého vidíte na videu:

 

 

Styl WU (WU) (吳氏)

Styl tchaj-ťi čchűan rodiny Wu je dnes druhým nejoblíbenějším stylem tchaj-ťi na světě po stylu Jang. Jeho tvůrcem je Wu Čchüan-jou (Wu Quanyou), žijící v letech 1834–1902, student Jang Lu-čchana (Yang Luchana). O popularizaci tohoto stylu se velmi zasloužil syn tvůrce Wu Ťien-čchüan (Wu Jianquan), žijící v letech 1870–1942, a proto je známý také jako styl Wu Ťien-čchüan (Wu Jianquan).

Styl Wu je modifikací Malé školy stylu Jang. Zdůrazňuje rotaci pasu a soustředění mysli spíše než kruhové pohyby rukou. Nohy jsou více u sebe než ve stylu Jang a Čchen a ruce se pohybují blíže u těla. Celkový pohyb je kompaktnější, v rovnoměrném pomalém tempu, chybí úhyby či skoky. Typickou charakteristiku stylu Wu je postavení zad – jsou nakloněná dopředu tak, aby tvořila jednu linii se zadní částí těla (od pat po vrcholek hlavy).  

Wu styl zdůrazňuje především udržení zdraví spíše než bojové techniky a má po světě spoustu následovníků.

Na videu vidíte mistra 4. generace stylu Li Li Čchün (Li Li Qun):

 

 

Styl SUN (SUN) (孫氏)

Tento styl je znám svými hladkými, plynulými pohyby, ve kterých chybí fyzicky náročnější rozkročení, skoky a prudké fa-ťiny (fajiny), tj. prudké údery, či kopy z některých jiných stylů. Větší důraz je kladen na malé, utaženější, živé nakračování. Jeho uvolněné držení těla a vysoké postoje z něj dělají styl vhodný pro terapii prostřednictvím bojového umění. V současné době je čtvrtým nejpopulárnějším a zároveň nejmladším stylem z pěti hlavních.

Byl vytvořen Sun Lu-tchangem (Sun Lutangem), žijícím v letech 1861–1932. Narodil se jako Sun Fu-čchüan (Sun Fuquan) a před tím, než začal studovat tchaj-ťi, byl považován za odborníka na další dva vnitřní bojové styly: sing-i-čchűan (xingyiquan) a pa-kua-čang (baguazhang). Jeho styl tchaj-ťi čchűan proto zahrnuje i klíčové prvky těchto dvou stylů. Styl Sun vychází ze stylu Wu Hao, který se Sun Lu-tchang naučil od jednoho ze svých učitelů Chao Wej-čenga (Hao Weizhenga), a zachovává si řadu jeho charakteristik (např. zmíněné vysoké postoje, rovnoměrné tempo, minimum kopů a úderů či živější práci nohou).  

Sun Lu-tchang byl mimo jiné považován za vynikajícího neokonfuciánského a taoistického učence, studoval obzvláště klasická díla jako např. I Ťing (Yi Jing), a napsal také několik knih o vnitřních bojových stylech.

Ve dvacátém století byla propagátorkou stylu dcera jeho zakladatele, paní Sun Jianyun (Sun Ťien-jün), žíjicí v letech 1914–2003, kterou vidíte na videu. Ač v pokročilejším věku, její provedení sestavy jasně ukazuje typické znaky tohoto stylu, zejména jeho živost.

 

 

Odvozené styly či sestavy

Kromě hlavních stylů tchaj-ťi čchűan existuje řada méně či více známých odnoží těchto stylů. Čao-pao (Zhaobao) vychází ze stylu Čchen (Chen) a je dílem mistra 15. generace této rodiny – Čchen Čching-pchinga (Chen Qingpinga), žijícího v letech 1795–1868. Ten dále rozvíjel formu svého učitele Čchen Jou-pena (Chen Youbena), pohyby byly kompaktnější, přibylo kroužků, aby si studenti při cvičení lépe procvičili bojové aplikace. Svůj název získal styl podle města Čao-pao (Zhaobao) ležícího 2,5 km severně od Čchen-ťia-kou (Chenjiagou), kde Čchen Čching-pching žil a vyučoval.

Jako šestý tradiční styl je někdy označován styl Che (He), říká se mu také styl Čao-pao Che (Zhaobao He). Jeho autorem je Che Čao-jüan (He Zhaoyuan), který se narodil ve vesnici Čao-pao (Zhaobao) v roce 1810 (zemřel v roce 1890). Tam se také začal učit tchaj-ťi od mistra Čchen Čching-pchinga (Chen Qingpinga). Dnešním reprezentantem stylu je mistr Che Jou-lu (He Youlu), kterého vidíte na následujícím videu:

 

V posledních letech jsou populární zkrácené či jinak upravené sestavy převzaté z některého z hlavních stylů, zejména Jang a Čchen. Vznikly z různých důvodů: na podporu zdraví, jako výraz sebevyjádření autora, pro soutěžní účely nebo čistě proto, aby se je studenti snáze naučili.

Ve východní Asii či v USA je populární sestava 37 forem mistra Čeng Man-čchinga (Zheng Manqinga), žijícího v letech 1901–1975, osobního žáka mistra Jang Čcheng-fu (Yang Chengfu). Čeng Man-čchingův styl je v podstatě stylem Jang, neboť si uchovává jeho teorie a techniky. Profesor Čeng byl osobností velmi všestrannou, byl nejen mistrem tchaj-ťi, ale také lékařem, malířem, kaligrafem a básníkem. Napsal řadu knížek, z nichž do češtiny bylo přeloženo „Tchaj-ťi čchűan – Zjednodušená metoda cvičení pro zdraví a sebeobranu“. Vzpomínky jeho žáka Wolfe Lowenthala na doby, kdy studoval tchaj-ťi pod mistrovým vedením, najdete v knize „Nic vám netajím“. Na videu cvičí sestavu 37 forem její autor Čeng Man-čching:

 

Čínská Státní komise pro tělesnou kulturu a sport připravila národní sestavy, které měly sloužit pro zlepšení tělesného zdraví čínských občanů. V roce 1956 začal výzkumný tým pracovat na sestavě 24 forem, tvořené formami ze stylu Jang. Její sestavování trvalo šest let. Později vznikla ze stejného stylu delší sestava 88 forem. Sestava 48 forem, která měla být kompilací všech pěti stylů, velký úspěch neslavila, protože spojením mateřských stylů se ztratily jejich typické charakteristiky.

Zkrácené sestavy lao-ťia (laojia), případně sin-ťia (xinjia), vytvořili čtyři hlavní soudobí mistři stylu Čchen (Chen):

• lao-ťia š‘ san š‘ (laojia shi san shi) – 13 forem mistra Ču Tchien-cchaje (Zhu Tiancaie)
• pa š‘ (ba shi) – 8 forem mistra Wang Siena (Wang Xiana)
• 19 forem nebo 38 forem mistra Čchen Siao-wanga (Chen Xiao Wanga)
• 18 forem mistra Čchen Čeng-leje (Chen Zheng Leie)

Na videu je záznam sestavy 8 forem mistra Wang Siena z roku 2016, kdy mu bylo 72 let:

 

Zdroj:
Dragon Taichi – Types of Tai Chi Chuan
Chen style taijiquan: The source of taiji boxing – Davidine Siaw-Voon Sim, David Gaffney
Odhalení sochy Chen Wantinga – David Gaffney
Taijiquan: Taiping Institute preserving the combat arts
The International Tai Chi Chuan Symposium on Health, Education and Cultural Exchange

Videa:
Best taiji videos on line
Bacher taichi
Youtube