Zbraně jsou prodloužením těla. Cvičení s nimi předpokládá dobrou úroveň základních dovedností, neboť na nich staví a dále je rozvíjí, a vzhledem ke své délce, váze a použitému materiálu učí další specifické dovednosti.
Studenti dnes cvičí se zbraněmi vážícími od několika kilogramů až po ty, jejichž hmotnost přesahuje 20 kilogramů. Běžnou metodou, jak nabrat sílu, je trénovat s těmi těžšími (např. s dlouhou tyčí nebo halapartnou). Sestavy se zbraněmi jsou kratší než formy beze zbraně, jsou však neméně zajímavé a krásné.
Zbraně samotné můžeme považovat za partnery, kteří nám dávají zpětnou vazbu stejně jako živý protivník při párovém cvičení.
V tradičním Čchen tchaj-ťi čchüan (Chen taijiquan) existovalo 17 zbraní používaných pro boj a tréninkové cvičení; osmnáctým válečným uměním byl boj beze zbraně – pcha (pa). Některé zbraně mají svůj původ v zemědělském náčiní a rodina Čchen (Chen) je postupem času začlenila do svého tréninkového plánu, jiné pocházejí přímo z bitevního pole.
Dnes se nejčastěji trénuje s mečem, šavlí, krátkou či dlouhou tyčí, kopím, vějířem a halapartnou. Používají se i párové zbraně, např. dva meče, dvě šavle, dva vějíře či dvě krátké tyčky. Trénují se jednotlivé dovednosti, sestavy či formy s partnerem.
ťien (jian) / meč – „gentleman mezi zbraněmi“
Ve staré Číně patřil meč k nejpoužívanějším zbraním pro boj a osobní ochranu. S ohledem na nebezpečné dvojité ostří bylo potřeba meč dobře ovládat, jinak hrozilo, že dojdete k úhoně vlastní vinou. V Čchen tchaj-ťi čchüan meč najdete ve skupině krátkých zbraní (spolu se šavlí, vějířem či krátkou tyčí), typický pro tento styl je především jednoruční meč.
Cca 70 centimetrů dlouhý meč váží přibližně 700–900 gramů (tréninkové meče jsou podstatně lehčí) a jeho správnou délku poznáte podle toho, že vám sahá (držíte-li ho v dlani podél těla) k ušnímu lalůčku. Nezbytný střapec není jen estetickým doplňkem, ale ukazuje, zda meč používáte správným způsobem (vedete-li ho po odpovídající dráze, pohybuje-li se v souladu s tělem nebo používáte-li dobře zápěstí apod.).
Cvičení s mečem procvičuje specifické techniky (např. říznutí, bodnutí, seknutí, výpady, zvednutí, tlačení apod.), tj. využití různých částí meče k útoku či obraně. Používání meče zlepšuje rovnováhu, rozvíjí pružnost (uvolňuje klouby) a schopnost koordinovat pohyb ruky (potažmo meče) s tělem, trénuje protažení a zvyšuje celkovou kondici těla a jeho rozpětí.
tao (dao) / šavle
Patří k nejrychlejším zbraním Čchen tchaj-ťi čchüan. Na rozdíl od meče má šavle ostří pouze na jedné straně a na špičce. Tupá strana je určena pro levou ruku a slouží jako opora pro vedení síly v pohybu. Sestava se šavlí je krátká, rychlá a velmi výbušná/dynamická (lze ji přirovnat k plyometrickému tréninku v atletice).
Váha šavle (cca 1–1,5 kg), rychlé pohyby a točení rozvíjí fyzickou zdatnost, sílu zápěstí, pružnost, zejména kloubů v horní části těla.
tuan kun (duan gun) / krátká tyč
Délka krátké tyče odpovídá zhruba délce předloktí. Trénink s ní vede k rozvoji bojových schopností: „uchopit, uzamknout a uniknout“.
Při cvičení s krátkou tyčí dochází k otáčení a protahování šlach a k rozvoji síly úchopu, síly předloktí a paží. Jedná se také o jedinečný trénink rotace zápěstí, který stimuluje meridiány vedoucí přes zápěstí, uvolňuje a stimuluje tok energie v těchto drahách. Toto cvičení působí preventivně proti vzniku karpálních tunelů.
šan (shan) / vějíř
Ženy používaly vějíř především k tanci, mužům sloužil jako nenápadná zbraň, která se dala nosit na veřejnosti a snadno skrýt. Pro bojové účely se vyráběl vějíř z kovu, příp. ze dřeva a bambusu. Kovový byl mnohdy těžší než meč, jeho vnější hrana byla velmi ostrá a na koncích byly na pružinách skryté kovové pláty tvořící žebroví.
Sestava s vějířem procvičuje a zdůrazňuje nízké postoje, pomalé ladné pohyby se střídají s rychlými, při kterých se vějíř otevírá a zavírá, což dává sestavě dynamiku a pocit síly.
čchiang (qiang) / kopí + kun (gun) / tyč (hůl)
Kopí (a dlouhá tyč) se vyrábí ze speciálního bílého dřeva „bailagan“, což doslovně znamená „bílá vosková tyč“. Toto dřevo je silné a zároveň pružné, což umožňuje přenášení a absorpci síly ohýbáním, aniž by se tyč poškodila. Kopí bývá dlouhé cca 2–2,5 metrů a mělo by sahat k prostředníčku vztyčené ruky.
Cvičení s kopím posiluje celé tělo, procvičuje rotační pohyb, hbitost nohou a koordinaci horní a dolní části těla, pružnost a schopnost vydávat energii. Kopí je nejdynamičtější ze všech čínských zbraní díky své lehkosti, ovladatelnosti, délce, pružnosti a rychlostí, s níž ho lze používat. Pokud jde o tyč, existuje řada partnerských cvičení sloužících ke zlepšení schopnosti „naslouchat“ a zdokonalení bojových dovedností.
ta kun (da gun) / dlouhá tyč
Zbraň, která je dlouhá minimálně tři metry a zpravidla dřevěná. Trénuje se buď 13 forem poskládaných za sebou v určité posloupnosti, nebo jednotlivé pohybové drily. Slavný mistr 17. generace – Čchen Fa-kche (Chen Fake) – údajně opakoval tato cvičení až 300krát za sebou. Na následujícím videu vidíte cvičit s touto zbraní jeho potomka – velmistra Čchen Čeng-leje (Chen Zhengleie) z 19. generace:
Cvičení s dlouhou tyčí buduje sílu celého těla, posiluje páteř, cvičí výbušnost a ověřuje sílu postoje. Umožňuje rychle vést sílu do jednoho bodu, díky své délce musíte vydávat sílu ze středu (z tan-tchienu), protože nemáte lehkost, pohyblivost a kruhové pohyby jiných zbraní. Tlačení a tahání tyče zlepšuje zakořenění.
ta tao (da dao) nebo kuan tao (guan dao) / halapartna – „šavle jara a podzimu“ či „velký nůž“
Na rozdíl od kopí či tyče byla halapartna nejčastěji používanou zbraní čínských vojenských důstojníků. Díky své exkluzivitě a značné ceně se stala symbolem vysokého vojenského postavení a byla často bohatě zdobena. Své jméno „guan dao“ získala po legendárním čínském generálovi jménem Kuan Jü (Guan Yu) z bouřlivého období Tří království, který údajně používal zbraň vážící 82 ťinů (jinů) – 1 ťin je cca 500 gramů, tj. neuvěřitelných 41 kilogramů!
Halapartna byla také oblíbenou zbraní zakladatele tchaj-ťi čchüan – Čchen Wang-tchinga (Chen Wangtinga), který díky mistrovskému ovládání této zbraně a hrdinským vojenským činům získal přezdívku „ten, kdo se vyrovná Kuan Jü (Guan Yu)“.
Dynamická povaha sestavy s halapartnou s náhlými změnami směru, prudkými otočkami a výbušnými skoky je úžasným nástrojem pro budování dobré tělesné kondice. Na videu je záznam sestavy s halapartnou opět v provedení velmistra Čchen Čeng-leje (Chen Zhengleie) z 19. generace rodiny Čchen (Chen):
Zdroj:
Taichi Praha
Chen Village – What weapons do they practice in Chen village
Tai chi basics – Why study taichi weapons
David Gaffney – Strength training in taijiquan
Foto:
Jaroslav Česenek (úvodní foto) + Taichi Praha (šavle, krátká tyč, vějíř) + redakce
